Máte nějaké fóbie/strach z něčeho?
Již delší dobu trpím nějakou poruchou nebo fóbií a to konkrétně z mytí nádobí. Přitom mytí nádobí je každodenní činnost, ale já to prostě nedokáži, vždy když mam mít nádobí udělá se mi špatně a bojím se sáhnout do vody. Vždy musí nádobí umýt někdo jiný, rukavice nepomáhají a myčku nemáme. Připadám si trapně, když se mě třeba někdo zeptá co jestli myji nádobí a já řeknu ne, bojím se toho. Co Vy, máte něco ať nejsem sám.
opacny problem mala moja ex, ta umyla aj co nebolo treba.
Ale zeby nieco co neznasam? to asi nie...
Větší výška. To je pro mě konečná...
A pak pavouci a hmyz.
vetsi vyska? preco mam u teba zafixovane, ze merias 195cm?
Měřím 187 cm.
bývalý švára, kdybys ho postavil na stůl, tak ho sundají jen hasiči. takový měl strach. o pár let se živil tak, že se spustil po laně z mostu a spároval spáry. říkal, že to je o zvyku.
---
já osobně mám tyto "fóbie".
ve výškách dělám, ale než fóbii, tak spíš obrovský respekt
dále jsem jednou čučel na válečný film, kdy se strany (vietnam, usa) vybíjeli v hloubených tunelech. místo sotva na proplazení a amíkovi se zjevil před i za timťong. oba dva zabil. jenže jak ven? dozadu to nešlo, dopředu taky ne (tam už mě omejvali). nakonec se tím vietnamcem prořezal nožem- takže uzavřený prostory to jistí.
a skutečnou fóbii mám z injekčních jehel. teda když musím se nechat bodnout, tak vydržím, ale feťák by ze mně nemohl být.
---
když už je řeč o výškách, tak známý vyprávěl (jezdí na jeřábu na stavbě), že za ním vyšplhal nějakých 50 metrů stavoš, že si chce vyfotit stavbu z koše, který je na pojezdu kočky. fajn. kočku mu zaparkoval u kabiny a přestup z jeřábu do koše znamenal jeden jediný malý krok v prázdnu. zvládnul to, nedíval se dolu, nafotil si a že teda vyleze. blbec se kouknul dolu pod sebe a ten krok neudělal. hodinu ho přesvědčovali. člověk nikdy neví, kdy se něco projeví.
Pravda, mezi pavouky jsem na injekce nějak zapomněl. Píchanec ještě snesu, ale odběr krve je katastrofa
Raději na kolonoskopii a gastroenterologii v jednom dni než na krev..
Ďáble!
To raději dva litry při jednom odběru (mám 48 věnování po půllitru). Když už tě nebaví dobrý pocit pomoci bližním, vzpomeň na levného draka po odběru. Tři piva a končíš.
Můžu se zeptat, nepamatuješ si, co to bylo za film?
no, tak teď jsi mě dostal. i kdybys mě mučil, tak název nevysypu.
bylo to z období vietnamské války. vietnamci měli hloubený štoly a vždycky vyskočili z těch štol na přepad. amíci se do štol vydali a začali se vybíjet navzájem.
tuším že to končilo, že ženská (nepřítelkyně) s hlavním hrdinou se vysrali na celou válku a snažili se dostat ven.
je to poměrně známý film. říká ten popis někomu něco?
Mne to neco rika, ale taky si nemuzu vzpomenout na nazev
Poslední měsíc koukám večer na filmy na téma "válka" takže by mě film celkem zajímal. No pánové, kdyby jste si někdy vzpomněli, budu velice rád
čéče, zapátral jsem a řekl bych, že to je toto: http://www.csfd.cz/film/232208-tunnel-rats/videa/
zkoukni i http://www.csfd.cz/film/282824-bitva-o-hill-60/
http://forum.armybazar.eu/mimo-temy-f23/najlepse-filmy-s-vojenskou-tematikou-t139.html
Děkuju moc! Takže o zábavu na dlouhé zimní večery je postaráno. Díky
není zač. pochopitelně klaustrofobici na to nebudou čučet. záchranku z debat jsem ještě nevolal.
• Uplne to samé, vyska a pavouci.
Vsechno co se mi dostane do cesty a je to <"arachno">, tak po tom zbytou vetsinou jen "fleky".
Do letadla bych nesedl, ale z hloubek strach nemam.
Mám problém s výškama. Lístek na Petřín jsem nechal propadnout v prvním patře :)
Zajímavý je, že letadla si užívám.
Mám strach z lietadla že vypadnem z dverí ktoré sa náhodou otvoria alebo sa prepadnem a podobne, výška + namýšlanie si, výšky, úzkosť, pavúky,
• To samé mel i kolega z prace, tem mel strach jet i semnou v aute, v autobuse stale si predstavoval mozné své konce az byl z toho depresivni. (slo o nakou manii)
• Jestli si dobre vzpominam, vyresil to navstevevou terapeuta a aplikoval <hypnozu>, dnes je , nebo prozatim vyleceny
Není to spíš jen lenost maskovaná za "fobii"?
Osobně si myslím, že většina problémů vydávaných za fóbie ve skutečnosti žádný fóbie nejsou....
Lenost to nebude, jsem poměrně čistotný a třeba pokoj si úklidím, vysaju podlahu
Já trpěl (a stále jsou ve mě pozustatky) tzv. panické úzkosti. To bylo skutečné peklo, protože jsem byl na smrt vystrašený a něvěděl jsem z čeho. Jedna z nejhorších situací byla když jsem četl někde na internetu to jak auta znečišťují ovzduší a protože bydlím vedle dálnice tak první co mě napadlo bylo podívat se z okna (ani nevím proč). Jak jsem tak sledoval ta auta, tak jsem si najednou uvědomil, že vzduch který dýchám je svým způsobem jedovatý. V ten okamžik jsem zpanikařil, protože jsem podvědomě nechtěl dýchat "otrávený" kyslík a začal jsem se dusit. Lapal jsme po dechu ale měl jsem se strachu úplně uzavřené plíce. Musel jsem se jít napít ale moc to nepomohlo, tak jsem si dal ránu do brňavky, abych se nemohl soustředit na tu úzkost. Pomohlo to, protože jsem cca dvě minuty sténal nad bolestí a přitom jsem se trochu uklidnil.
Když jsem už ani večer nemohl spát, tak se mě zmocnila beznaděj. Zašlo to až tak daleko jsem brečel a snažil se nemyslet na to, že bych například skočil z okna. Výhoda toho byla, že jsem věděl z čeho mám největší strach a to byla myšlenka na sebevraždu. Naštěstí mě ale nikdy nenapadlo to, že bych to skutečně udělal. Celé mi to neusnadňovala ani moje rodina, protože si celou dobu mysleli, že si všechno jen vymýšlím.
Věř mi, že ty jsi na tom ještě hodně dobře. Pokud chceš ale pomoci, tak navštiv psychiatra...
Přesně tak, lidi se bojí jít k psychiatrovi, protože "přece nejsou blázni" a vůbec jim nedochází, že psychiatr je především specialista na "nemoci mozku". Zlomenou nohu si taky nebudu léčit čajem, že.
Je spousta předsudků a kdo kdy byl v čekárně psychiatrie, tak ví, že tam sedí úplně normální lidi, ti stejní, kterých denně vídá tisíce na ulicích. Nejdůležitější je právě tento první krok - uvědomit si ve světlé chvilce, že jde "jen" o nemoc, kterou odborník umí velice dobře léčit. Protože ve chvílích ataky přichází právě potlačení zdravého úsudku a člověk si myslí, že mu "nic nepomůže". Následuje beznaděj, pláč, zkrat v mozku. A za to všechno může "jen" snížená hladina serotoninu v mozku, která se dá tabletkami velice efektivně dostat na potřebnou úroveň... Devadesát procent pacientů psychiatrie má právě panickou poruchu či agorafobii. A z toho zbytku jen zlomek jsou těžcí schizofrenici atp...
Pochopitelně pokud se někdo bojí výšek tak to není nemoc ale přirozená obranná reakce člověka, resp. reakce na neznámou nebo dosud málo známou situaci.
Psychiatra jsem nezkoušel, ale zkusil jsem psychologa, bylo sice fajn si s ním promluvit i mi to pomáhalo, ale později jsem zjistil, že mi to nic nepřináší
Psycholog je naprd. Psychologa může dělat kdokoliv - vystuduješ filozofii a deš dělat psychologa. Je to jen vrba, co pomůže těm, co si potřebují o prožitku popovídat.
Psychiatr je na rozdíl od něj MUDr - ví mnohem víc, může taky předepisovat psychofarmaka atp.
Pavouci a pavučiny.
To mám taky. Pavouka o celkové velikosti 1 - 1,5 cm zabiju sám. Většího už s obtížemi (ideální je pomoct si dlouhým smetákem). Ale cosi v poslední době už málo vídám větší kusy. Už ani ve sklepě moc nejsou. Spíš ti dlouhonozí najzlpavouci.
Pavouci mi až tak nevadí, do určité velikosti. Ti dlouhonozí tedy určitě ne. Co jsem ale viděl u švagra v kompletně rekonstruovaném domě... Dva roky se jim tak každý druhý- třetí večer vynořil někde v domě pokoutník, jenže běžně tak 5-7cm v průměru (i s nohama, pochopitelně). Nic moc, slušná tarantule, v tichu ztemělého pokoje jsou slyšet, jak mastí po plovoučce.
Tak to taky nemusím.
Pavouci jsou zlatíčka. Hnusí se mi červi (od žížal po olgoje). Ale nebojím se jich.
Vynáším je z bytu, nezabíjím, ale říkám si, že tady mám životní prostor já a oni venku. Tak se vyhoví každému.
Brrrrr tak toto slyšet a vědět, že to dělá pavouk, tak za hlasitého řevu rychlostí zvuku opouštím danou místnost nejbližším východem (případně oknem).
Stačí jen tohle číst a zadkem bych přecvakl stovku hřebík.
To pěkně kecáte pane Zarniwúp....
Určitě?
Hele ale vidíte jak to funguje, jak jsou vyděšený?
Správný oslovení je pane Zarniwúpe. Tedy pokud je tvým jazykem čeština.
Tedy pokud je tvym jazykem cestina, tak piseme:
Takze, az budes chtit zas delat machra, tak si prvne zamet pred vlastnim prahem.
Napiš ještě něco sravného.
Az na to, ze oslovovani 1. padem je vylozene chyba, zatimco pouzivani obecne/hovorove/nespisovne cestiny chyba neni, proste je to jen druh cestiny.
Nedramatizujete to trochu? To je vždycky podívaná, kam se tady v chlívkovně stočí debata kvůli písmenku. Zbytek textu zůstane opomenut, ale jedno písmenko zaujme celou smečku lidí a ti pak začnou řešit nějaký chroustí život.
Domnívám se, že to oslovování není úplně jednoznačné, vzhledem k původu jména.
Imho to jednoznacne je - kdyz se to da sklonovat, da se to sklonovat i v 5. pade
(a ja to nedramatizuju, ja jen vyuzila jiz vznikle dramatizace
)
Tak jo, Edit Piafová, Sharon Stoneová možná?
Takhle nějak třeba?
Michas hrusky s jablkama. To, co jsi ted hodil jako priklad, jsou prechylena zenska jmena - pokud jsou prechylena, mela by se sklonovat, nicmene zrovna tebou uvedena jmena se bezne neprechyluji, tudiz jsou nesklonna.
Muzske jmeno Zarniwúp se oproti tomu v cestine sklonuje zcela bezne - bez Zarniwúpa, Zarniwúpovi atd., tzn. i 5. pad je "Zarniwúpe".
já bych si prezidenta galaxie nebral takhle do huby merlo. bez Zarniwúpa je vyloženě provokace.
Zarniwúp je nad tyto spory povznesen.
Pravidla pro přechylování jmen jsou opravdu dílo. Když si Češka vezme cizince, přechylovat se nemusí. Naopak cizí jména musí. Takže naše střelkyně se jmenuje Kateřina Emmons. A její americká tchýně Emmonsová.
Když si Češka vezme vídeňáka Svobodu, může se jmenovat Eulálie Svoboda. Ale jak idioti (ad absurdum příklady) budeme psát Mata Hariová, Suzi Quatrová a možná i zpěvačka Madonnová :)
Tady mosel někdo chytrý nebýt.
Cim su teda, podla teba, nespisovne slova, ked nie chybou? To potom moze smelo tvrdit, ze oslovovanie danym padom je jeho slang prebraty od bratov zo Slovenska, takze to vlastne chyba nie je...
Nespisovny jazyk je stejne jako slang ci nareci soucasti narodniho jazyka a ma urcite specificke rysy. Oslovovani prvnim padem jmena neni zadny specificky rys nejakeho utvaru jazyka, je to chyba.
Nějak jsme si to oslovování prvním pádem tady v českých a moravských kotlinách upravili, resp. zprznili:
- na Slovensku se použije celé oslovení v prvním pádu: Dobrý deň, pán Novák!
- česky by to je správně Dobrý den, pane Nováku!
- ale používá se polotvar Dobrý den, pane Novák!
Zvláštní je, že se to používá jen ve dvouslovném oslovení, při jednoslovném to nepoužije nikdo - Dobrý den, pane Novák vs. Dobrý den, Nováku!, protože by to znělo hodně blbě Dobrý den, Novák!
Taky se to používá asi jen při oslovení se slovem pane. S jiným slovem by to bylo divný Dobrý den, soudruhu Novák! Dobrý den, inženýre Novák! Tam první pád taky nepoužívá nikdo.
Aby ten oslovovací polotvar nepřišel lidem divnej, když to vidí všude okolo sebe, včetně hovad na Nově a spol, kde mají i věci potencionální a oslovení prvním pádem tam figuruje denně. Do novin taky přispívá kdejakej hejhula, kterej to nadatluje do klávesnice. Nejvíc takových expertů zaměstnává Deník, tam je asi korektura v osobní režii každého redaktora, takže o perly není nouze. A jejich fotografové si s tvůrci textů nezadají. Ale to už je jiná pohádka.
Nechápu jak můžem v týhle zemi žít. Hrůza.
Budiž útěchou, že na hovno je to všude na světě a leckde je to i horší.
Ako Slovak sa o vasom 1. pade hadat nejdem (a nebudem teda reagovat ani na tvoje kostrbate delenie slovnej zasoby a uz z principu nezmyselne rozlisovanie medzi nespisovnymi slovami a "chybami" - ktore mozno v Cesku fakt existuje), kamarat Google ale hned v prvom odkaze tvrdi presny opak toho, co ty:
Tak teraz neviem...
Spisovná čeština a gramatika jsou dvě různý věci. Ale hlavně že sis přišel plivnout, jen proto sem chodíš.
Jo a když už chceš někoho jebat za písemnej projev, tak si zameť před vlastním prahem - čeština obsahuje diakritiku.
Jen to ne - ted se to od flamewaru o oslovovani presune k flamewaru o diakritice
Pavouci u mě taky hrají roli, ale to asi nebude fóbie spíše respekt před nimi. Pokud je to pavouček, tak jsem v klidu, ale pokud je to něco většího, Křižák už jsem někde jinde. Sklípkani a Tarantule, tak to už zcepením, zůstanu stát na místě a budu se dívat na pavouka a čekat co bude dál. Ale v televizi nebo obrázku mi nevadí.
Pro tyto případy je třeba chytit do každé ruky Biolit a rozjet to stylem Johna Woo.
Na této planetě už není moc toho, čeho bych se bál (my fatalisti to máme jednodušší
). Ale souhlasím s tebou - jakýkoliv úklid či čištění čehokoliv se mi k smrti hnusí.
Jsem klaustrofobik. Naštěstí málo kdy narazím na nějaký stísněný prostor. Ale když už, tak mě to fakt děsí.
Tak jsem taky přemýšlel, jestli mám na něco nějakou fobii.
Naštěstí pro mě jsem na žádnou skutečnou nepřišel. Je fakt, že třeba nemám rád červy a podobnou
havěť, švestku před konzumací vždy předem rozloupnu. Ale to asi není fobie, spíš se štítím.
Z toho důvodu jsem zatím neochutnal moučné smažené červy ale jednou se odvážím.
Výšky také nemusím, ale třeba když mám vylézt na desetimetrový žebřík, tak se mi v půlce klepou
kolena, ale nahoře už to přejde, pak už si zvyknu a ani se nedržím. Kamarád mě donutil slanit asi z dvacetimetrové skály. Málem jsem umřel, ale šlo to.
Prolézt někam po čtyřech kanálem, jsem už taky vyzkoušel, tak asi klaustrofobik taky nejsem.
Kdo to tady zabíjí pavouky!!! Taková krásná zvířátka. A chytají otravné mouchy.
Je fakt že jejich pavučiny doma taky nemusím. Tak je chytám a vynáším ven. Ale na půdě jich mám dost.
Krásné kousky pokoutníků, s nohami až osm centimetrů v průměru. Když ale nadělají moc pavučin, tak jim je vysaju vysavačem, často i s pavouky. Pytlík vysavače pak vysypu venku u skládky dřeva ať si tam jsou.
Jednou jsem v předsíni zjistil pavučinu pokoutníka, velkou jak menší ručník. V jakési trubce z pavučin seděl veliký pavouk. Ale tu pavučinu jsem tam nechtěl. Podstrčil jsem ruku pod pavučinu a zaťukal na tu jeho rouru.
Pavouk se naštval a vyběhl ven. Chytil jsem ho do ruky, abych ho vynesl ven. A jak v té zavřené dlani lechtal!
A jakou má v těch nohách sílu! Nevím jestli umějí kousat, ale nekousal. Vynesl jsem ho ven, asi deset metrů od domu, mezi o strom opřená prkna. Jaké bylo moje překvapení, když jsem ho druhý den našel opět v předsíni, v nové pavučině, na stejném místě.. Vrátil se. No arachnofobik taky nejsem.
Sakra že bych něco nenašel??
Strach z injekcí.... Přiznám se tady, že jsem marod. Ledviny v háji. Chodím co dva dny na dialýzu (umělá ledvina). Pokaždé mi píchnou do tlusté žíly na ruce dvě jehly, o průměru dva milimetry.
Ani to moc nebolí, člověk si zvykne, dívám se na to a bavím se se sestřičkami. Pět hodin se dívám, jak moje krev proudí hadičkami do stroje. Směju se tomu, že se někdo hroutí při pohledu na očkovací jehlu, sotva dvě desetiny milimetru silnou.
Tak nevím, asi žádnou fobii opravdu nemám. Odpor k politice a politikům se asi nepočítá.
To ostatní jsou věci, že se toho štítím, ale není to fobie v pravém slova smyslu. Když to musí být, se sebezapřením to překonám. Pak jsou věci, které mě s.... , a to se taky nepočítá.
Tak jsem bohužel, teda vlastně bohudík u sebe fobii nenašel. Ale možná....
Ja to mam podobne - nemam rada hmyz, pavouky, cervy a podobne veci, ale spis proto, ze mi prijde hnusny, kdyz to po mne leze, neni to, ze bych se jich bala, proste je to fuj.
Vysky mi taky nevadej, ale musim se citit stabilne .. takze na kymacejicich se staflich metr nad zemi se bezpecne citit nebudu (mam blbou rovnovahu, tak proto).
No a me treba "udivuje" strach nekterych lidi z letani letadlem .. ja kdybych mohla, tak litam furt
U okynka je to nejlepsi! (a klidne si k tomu pustim nejaky dil leteckych katastrof)
U okýnka jsem ještě neletěl. Ale třeba tohle je (bylo
polítáníčko:
https://www.youtube.com/watch?v=F_qMrohT0a4
Smažený jsou moc dobrý. Takový chipsy. Ale syrový jsou ještě lepší...
Jinak moje "fobie":
"Xenofobie", "homofobie".
Sice to ve skutečnosti nejsou žádný pravý fobie, ale normální lidský vlastnosti. Nicméně, moderní, politicky korektní pseudověda to fobiema nazývá...
z karla
já už se bál, že si na něj nikdo nevzpomene.
letos o vánocích mu vyfouknul pohár, co jsem si všimnul, kurt. je to taková krásná poradňácká tradice, že jsou období viru, antiviru, firewallu a završujete to požadavkem vyhodit karla, ev. brtníka.
řekni mi jediný případ, kdy karel neodpověděl k věci. to je op jako víno.
No jo, karel umí uhodit hřebíček na hlavičku.
právěže umí, i když si před lety taky naběhnul (v tom stavu jsem furt, takže to neřeším).
do zpráviček někdo napsal, caps nešetře, nadpis velkýma
karel s tagem mod: upravena velikost písma
první odpověď: a já si vyhrazuji, aby mi někdo, kdo má nick karel s malým k, upravoval velikost písma.
to jsou zlá slovíčka.
ti sluníčkoví lidé si určitě nic takového nemyslí, to pod jejich přihlášením píše zlý bratr nebo sestra.
----
už tu padla fobie z ranního vstávání?
Tu mám celý život. Vstávat dopoledne je utrpení, vyrovná se tomu snad jen holení.
holení je děs- čumět na sebe 5 minut do zrcadla, to chce silnou náturu.
---
ale u ranního vstávání je to něco jiného, já jsem ranní druh, přítulka vyloženě noční.
a když mám volno a ona musí na brzoranní šichtu, tak i nelením, nařídím si budíka a jak ráno totálně nasraná vstane, tak se vykolíbám za příšernýho zívání a se slovy: ty jdeš do práce? zííííív, no já si ještě schrupnu.
holky u nich v práci tvrdí, že by mně zabily.
A ty se snad divíš?
Prosím tě, udělal to jednou, ještě teď se klepe směsí adrenalinu a strachy, že ho mohla přítulka na místě přerazit a jak byl statečnej a bije se tu v prsa, že to dělá obden.
jednou ne- mám to naplánovaný jako pětiletku.
nejlepší je, že její ségra tomu svýmu začala před lety dělat to samé. je to ale o hubu- všechny ranňáky varuju.
Statečnej. No dobře. Ale mám jednoho známýho, kterýho možná nedáš.
Bylo to ještě v době, kdy "ještě nebyli svoji". Začátek velikonočního víkendu. Naklizený byt, vygruntováno, nazdobeno, naškrobeno, prostě I.A.
No a poté, co si s přítelkyní udělali dobře, nenapadl ho lepší "fór", než si ho jít otřít do vyladěné a naškrobené záclony...
Dozvuky není nutno popisovat, ale později se vzali.
Jak toho známýho znám, tak nekecal.
a kurňa, to je vyšší liga
momentálně mám jen za sebou torturu (pár minut poslední tlf)
- vyndej celý kuře z mrazáku, je v prostředním šuplíku, budu dělat polívku (motivační rozhovor)
+tam jsou jenom vaničky s kouskama
- možná bude v horním šuplíku
(horní šuplík je ztracenej, páč věčně ze zvrchu protýká a zamrzá)
+ už jsem se tím prořezal a nic tam není, co vypadá jako celý kuře
- jo, aha, já ho vlastně zapomněla koupit.
nikdo mi nemůže vyčítat nařizování budíku kvůli paní roseové.
Tohle mám jednodušíí.
- Tamto tam na tamtom za tamtím.
A k dispozici mám tu kuchyň celou.
A stejně, po těch letech, se několik prvních sekund snažím to nedefinované hledat.
Po přesnější specifikaci se nakonec stejně ukáže, že to není modré, ale červené, že to není hranaté, ale kulaté a že to není v kuchyni, ale v obýváku.
edit: Ten známý je ... takový trochu ... no blbej přímo není.
To s tou záclonou je hodně dobrý, pobavilo.. Ještě by mě zajímala reakce ženušky (výraz + následný proslov o tom, jaký je dobytek)
Tak to já mam fobii ze žehličky, co se týče domácích prací.
To já taky. A čeká na mne hromada vypraného a nevyžehleného prádla. Nevíte, jak se tahle fóbie řekne latinsky, abych se mohl odborně vymlouvat manželce?
Hadrofobia.
Mě děsí polykání prášků
jako malá jsem se málem udusila větším bonbonem, od té doby nedokážu polknout ani malý prášek. Jestli já budu někdy odkázána na léky, tak nejspíš chcípnu 
Já mám klasický strach z pavouků. Ale to v takové míře, že mě vyděsí i miniaturní pavouček. Když si občas zahraju Minecraft a narazím na opuštěné doly, mám okamžitě husí kůži -_-
Mám taky takový zážitek, u nás na chatě, ve sklepě, si vždycky pavouci dělají vodorovnou pavučinu cca 10 centimetrů pod stropem. No jednou jsem šel kolem, koukám nahoru, vidím ho tam, ten prevít skrčil přední nohy a najednou skočil.. říkám vám, jako magor jsem s křikem vyběhl ven.. byl to pěknej macek, měl cca 9 centimetrů -,-
Já mám třeba strach z otevřený vody. Myslím zejména oceán, kde prostě nedohlédnete nikam na pevninu. Taková ta nejistota, co je pod váma. A celkově mám takový zvláštní pocit z vodních příšer :D. Takových těch co jsou obrovský. Ale stačí mi i velký bílý žralok. Potkat ho na otevřený vodě, tak se asi podělám. Ale na druhou stranu to není vyloženě strach, spíš mi stačí vidět to v TV a je to takový vzrušení (ne sexuální :D). Filmy s takovýma příšerama popř. obrovskejma žralokama a otevřenou vodou miluju. Krom těch typu Megažralok vs. Obří oliheň, to je tak špatně udělaný, že si to prostě člověk těžko představuje.
A víš že žraloci krouží kolem své oběti právě proto aby se tato pos*ala a oni to pak žrali bez ho*en?:)
Hm tak si vyskúšaj hru stranded deep, je to taká zohrievacia terapia na začiatok, budeš tam mať možnosť stret so žralokmi neboj sa
Časom už budeš smelší v realite 