Máte nějaké fóbie/strach z něčeho?
Již delší dobu trpím nějakou poruchou nebo fóbií a to konkrétně z mytí nádobí. Přitom mytí nádobí je každodenní činnost, ale já to prostě nedokáži, vždy když mam mít nádobí udělá se mi špatně a bojím se sáhnout do vody. Vždy musí nádobí umýt někdo jiný, rukavice nepomáhají a myčku nemáme. Připadám si trapně, když se mě třeba někdo zeptá co jestli myji nádobí a já řeknu ne, bojím se toho. Co Vy, máte něco ať nejsem sám.
Větší výška. To je pro mě konečná...
A pak pavouci a hmyz.
bývalý švára, kdybys ho postavil na stůl, tak ho sundají jen hasiči. takový měl strach. o pár let se živil tak, že se spustil po laně z mostu a spároval spáry. říkal, že to je o zvyku.
---
já osobně mám tyto "fóbie".
ve výškách dělám, ale než fóbii, tak spíš obrovský respekt
dále jsem jednou čučel na válečný film, kdy se strany (vietnam, usa) vybíjeli v hloubených tunelech. místo sotva na proplazení a amíkovi se zjevil před i za timťong. oba dva zabil. jenže jak ven? dozadu to nešlo, dopředu taky ne (tam už mě omejvali). nakonec se tím vietnamcem prořezal nožem- takže uzavřený prostory to jistí.
a skutečnou fóbii mám z injekčních jehel. teda když musím se nechat bodnout, tak vydržím, ale feťák by ze mně nemohl být.
---
když už je řeč o výškách, tak známý vyprávěl (jezdí na jeřábu na stavbě), že za ním vyšplhal nějakých 50 metrů stavoš, že si chce vyfotit stavbu z koše, který je na pojezdu kočky. fajn. kočku mu zaparkoval u kabiny a přestup z jeřábu do koše znamenal jeden jediný malý krok v prázdnu. zvládnul to, nedíval se dolu, nafotil si a že teda vyleze. blbec se kouknul dolu pod sebe a ten krok neudělal. hodinu ho přesvědčovali. člověk nikdy neví, kdy se něco projeví.
Můžu se zeptat, nepamatuješ si, co to bylo za film?
no, tak teď jsi mě dostal. i kdybys mě mučil, tak název nevysypu.
bylo to z období vietnamské války. vietnamci měli hloubený štoly a vždycky vyskočili z těch štol na přepad. amíci se do štol vydali a začali se vybíjet navzájem.
tuším že to končilo, že ženská (nepřítelkyně) s hlavním hrdinou se vysrali na celou válku a snažili se dostat ven.
je to poměrně známý film. říká ten popis někomu něco?
Mne to neco rika, ale taky si nemuzu vzpomenout na nazev
Poslední měsíc koukám večer na filmy na téma "válka" takže by mě film celkem zajímal. No pánové, kdyby jste si někdy vzpomněli, budu velice rád
čéče, zapátral jsem a řekl bych, že to je toto: http://www.csfd.cz/film/232208-tunnel-rats/videa/
zkoukni i http://www.csfd.cz/film/282824-bitva-o-hill-60/
http://forum.armybazar.eu/mimo-temy-f23/najlepse-filmy-s-vojenskou-tematikou-t139.html
Děkuju moc! Takže o zábavu na dlouhé zimní večery je postaráno. Díky
není zač. pochopitelně klaustrofobici na to nebudou čučet. záchranku z debat jsem ještě nevolal.
• Uplne to samé, vyska a pavouci.
Vsechno co se mi dostane do cesty a je to <"arachno">, tak po tom zbytou vetsinou jen "fleky".
Do letadla bych nesedl, ale z hloubek strach nemam.
Mám problém s výškama. Lístek na Petřín jsem nechal propadnout v prvním patře :)
Zajímavý je, že letadla si užívám.
Mám strach z lietadla že vypadnem z dverí ktoré sa náhodou otvoria alebo sa prepadnem a podobne, výška + namýšlanie si, výšky, úzkosť, pavúky,
• To samé mel i kolega z prace, tem mel strach jet i semnou v aute, v autobuse stale si predstavoval mozné své konce az byl z toho depresivni. (slo o nakou manii)
• Jestli si dobre vzpominam, vyresil to navstevevou terapeuta a aplikoval <hypnozu>, dnes je , nebo prozatim vyleceny
Pavouci a pavučiny.
To mám taky. Pavouka o celkové velikosti 1 - 1,5 cm zabiju sám. Většího už s obtížemi (ideální je pomoct si dlouhým smetákem). Ale cosi v poslední době už málo vídám větší kusy. Už ani ve sklepě moc nejsou. Spíš ti dlouhonozí najzlpavouci.
Pavouci mi až tak nevadí, do určité velikosti. Ti dlouhonozí tedy určitě ne. Co jsem ale viděl u švagra v kompletně rekonstruovaném domě... Dva roky se jim tak každý druhý- třetí večer vynořil někde v domě pokoutník, jenže běžně tak 5-7cm v průměru (i s nohama, pochopitelně). Nic moc, slušná tarantule, v tichu ztemělého pokoje jsou slyšet, jak mastí po plovoučce.
Tak to taky nemusím.
To pěkně kecáte pane Zarniwúp....
Správný oslovení je pane Zarniwúpe. Tedy pokud je tvým jazykem čeština.
Tedy pokud je tvym jazykem cestina, tak piseme:
Takze, az budes chtit zas delat machra, tak si prvne zamet pred vlastnim prahem.
Az na to, ze oslovovani 1. padem je vylozene chyba, zatimco pouzivani obecne/hovorove/nespisovne cestiny chyba neni, proste je to jen druh cestiny.
Cim su teda, podla teba, nespisovne slova, ked nie chybou? To potom moze smelo tvrdit, ze oslovovanie danym padom je jeho slang prebraty od bratov zo Slovenska, takze to vlastne chyba nie je...
Nespisovny jazyk je stejne jako slang ci nareci soucasti narodniho jazyka a ma urcite specificke rysy. Oslovovani prvnim padem jmena neni zadny specificky rys nejakeho utvaru jazyka, je to chyba.
Nějak jsme si to oslovování prvním pádem tady v českých a moravských kotlinách upravili, resp. zprznili:
- na Slovensku se použije celé oslovení v prvním pádu: Dobrý deň, pán Novák!
- česky by to je správně Dobrý den, pane Nováku!
- ale používá se polotvar Dobrý den, pane Novák!
Zvláštní je, že se to používá jen ve dvouslovném oslovení, při jednoslovném to nepoužije nikdo - Dobrý den, pane Novák vs. Dobrý den, Nováku!, protože by to znělo hodně blbě Dobrý den, Novák!
Taky se to používá asi jen při oslovení se slovem pane. S jiným slovem by to bylo divný Dobrý den, soudruhu Novák! Dobrý den, inženýre Novák! Tam první pád taky nepoužívá nikdo.
Aby ten oslovovací polotvar nepřišel lidem divnej, když to vidí všude okolo sebe, včetně hovad na Nově a spol, kde mají i věci potencionální a oslovení prvním pádem tam figuruje denně. Do novin taky přispívá kdejakej hejhula, kterej to nadatluje do klávesnice. Nejvíc takových expertů zaměstnává Deník, tam je asi korektura v osobní režii každého redaktora, takže o perly není nouze. A jejich fotografové si s tvůrci textů nezadají. Ale to už je jiná pohádka.
Nechápu jak můžem v týhle zemi žít. Hrůza.
Budiž útěchou, že na hovno je to všude na světě a leckde je to i horší.
Ako Slovak sa o vasom 1. pade hadat nejdem (a nebudem teda reagovat ani na tvoje kostrbate delenie slovnej zasoby a uz z principu nezmyselne rozlisovanie medzi nespisovnymi slovami a "chybami" - ktore mozno v Cesku fakt existuje), kamarat Google ale hned v prvom odkaze tvrdi presny opak toho, co ty:
Tak teraz neviem...
Pavouci u mě taky hrají roli, ale to asi nebude fóbie spíše respekt před nimi. Pokud je to pavouček, tak jsem v klidu, ale pokud je to něco většího, Křižák už jsem někde jinde. Sklípkani a Tarantule, tak to už zcepením, zůstanu stát na místě a budu se dívat na pavouka a čekat co bude dál. Ale v televizi nebo obrázku mi nevadí.
Pro tyto případy je třeba chytit do každé ruky Biolit a rozjet to stylem Johna Woo.
z karla
já už se bál, že si na něj nikdo nevzpomene.
letos o vánocích mu vyfouknul pohár, co jsem si všimnul, kurt. je to taková krásná poradňácká tradice, že jsou období viru, antiviru, firewallu a završujete to požadavkem vyhodit karla, ev. brtníka.
řekni mi jediný případ, kdy karel neodpověděl k věci. to je op jako víno.
to jsou zlá slovíčka.
ti sluníčkoví lidé si určitě nic takového nemyslí, to pod jejich přihlášením píše zlý bratr nebo sestra.
----
už tu padla fobie z ranního vstávání?
Tu mám celý život. Vstávat dopoledne je utrpení, vyrovná se tomu snad jen holení.
holení je děs- čumět na sebe 5 minut do zrcadla, to chce silnou náturu.
---
ale u ranního vstávání je to něco jiného, já jsem ranní druh, přítulka vyloženě noční.
a když mám volno a ona musí na brzoranní šichtu, tak i nelením, nařídím si budíka a jak ráno totálně nasraná vstane, tak se vykolíbám za příšernýho zívání a se slovy: ty jdeš do práce? zííííív, no já si ještě schrupnu.
holky u nich v práci tvrdí, že by mně zabily.
A ty se snad divíš?
Prosím tě, udělal to jednou, ještě teď se klepe směsí adrenalinu a strachy, že ho mohla přítulka na místě přerazit a jak byl statečnej a bije se tu v prsa, že to dělá obden.
jednou ne- mám to naplánovaný jako pětiletku.
nejlepší je, že její ségra tomu svýmu začala před lety dělat to samé. je to ale o hubu- všechny ranňáky varuju.
Statečnej. No dobře. Ale mám jednoho známýho, kterýho možná nedáš.
Bylo to ještě v době, kdy "ještě nebyli svoji". Začátek velikonočního víkendu. Naklizený byt, vygruntováno, nazdobeno, naškrobeno, prostě I.A.
No a poté, co si s přítelkyní udělali dobře, nenapadl ho lepší "fór", než si ho jít otřít do vyladěné a naškrobené záclony...
Dozvuky není nutno popisovat, ale později se vzali.
Jak toho známýho znám, tak nekecal.
a kurňa, to je vyšší liga
momentálně mám jen za sebou torturu (pár minut poslední tlf)
- vyndej celý kuře z mrazáku, je v prostředním šuplíku, budu dělat polívku (motivační rozhovor)
+tam jsou jenom vaničky s kouskama
- možná bude v horním šuplíku
(horní šuplík je ztracenej, páč věčně ze zvrchu protýká a zamrzá)
+ už jsem se tím prořezal a nic tam není, co vypadá jako celý kuře
- jo, aha, já ho vlastně zapomněla koupit.
nikdo mi nemůže vyčítat nařizování budíku kvůli paní roseové.
Tohle mám jednodušíí.
- Tamto tam na tamtom za tamtím.
A k dispozici mám tu kuchyň celou.
A stejně, po těch letech, se několik prvních sekund snažím to nedefinované hledat.
Po přesnější specifikaci se nakonec stejně ukáže, že to není modré, ale červené, že to není hranaté, ale kulaté a že to není v kuchyni, ale v obýváku.
edit: Ten známý je ... takový trochu ... no blbej přímo není.
To s tou záclonou je hodně dobrý, pobavilo.. Ještě by mě zajímala reakce ženušky (výraz + následný proslov o tom, jaký je dobytek)
Tak to já mam fobii ze žehličky, co se týče domácích prací.
To já taky. A čeká na mne hromada vypraného a nevyžehleného prádla. Nevíte, jak se tahle fóbie řekne latinsky, abych se mohl odborně vymlouvat manželce?
Hadrofobia.
Mě děsí polykání prášků
jako malá jsem se málem udusila větším bonbonem, od té doby nedokážu polknout ani malý prášek. Jestli já budu někdy odkázána na léky, tak nejspíš chcípnu 
Já mám klasický strach z pavouků. Ale to v takové míře, že mě vyděsí i miniaturní pavouček. Když si občas zahraju Minecraft a narazím na opuštěné doly, mám okamžitě husí kůži -_-
Mám taky takový zážitek, u nás na chatě, ve sklepě, si vždycky pavouci dělají vodorovnou pavučinu cca 10 centimetrů pod stropem. No jednou jsem šel kolem, koukám nahoru, vidím ho tam, ten prevít skrčil přední nohy a najednou skočil.. říkám vám, jako magor jsem s křikem vyběhl ven.. byl to pěknej macek, měl cca 9 centimetrů -,-
Já mám třeba strach z otevřený vody. Myslím zejména oceán, kde prostě nedohlédnete nikam na pevninu. Taková ta nejistota, co je pod váma. A celkově mám takový zvláštní pocit z vodních příšer :D. Takových těch co jsou obrovský. Ale stačí mi i velký bílý žralok. Potkat ho na otevřený vodě, tak se asi podělám. Ale na druhou stranu to není vyloženě strach, spíš mi stačí vidět to v TV a je to takový vzrušení (ne sexuální :D). Filmy s takovýma příšerama popř. obrovskejma žralokama a otevřenou vodou miluju. Krom těch typu Megažralok vs. Obří oliheň, to je tak špatně udělaný, že si to prostě člověk těžko představuje.
A víš že žraloci krouží kolem své oběti právě proto aby se tato pos*ala a oni to pak žrali bez ho*en?:)
Hm tak si vyskúšaj hru stranded deep, je to taká zohrievacia terapia na začiatok, budeš tam mať možnosť stret so žralokmi neboj sa
Časom už budeš smelší v realite 