Fronta na banany

To je normální, v minulé době byly peníze, tudíž nebylo dostatek zboží. Dnes je to naopak peníze nejsou, ale zboží je dost.

A fronty? Fronty jsou tak jako tak :D

Dobrej pokus, ale nezapomínej na ty, kteří ten "blahobyt" pamatují.
http://www.zakomunistu.cz/

Ta stránka je pro mě záhadou. Podle ní je "dráže" nebo "levněji" pro každého jinak.
Přestože jsou ta data pravděpodobně správná, jsou manipulativní. Realita je přece jiná.
Už jenom tím, jaké procento národa mělo tu uváděnou "průměrnou" mzdu tehdy a dnes.
Proto taky odpověď na tu otázku v logu té stránky zní: Za komunistů jsme se měli lépe.

Navíc:

- mléko polotučné - balení v plastových sáčcích, dost často jsem přinesl z nákupu oblitou tašku s mokrým nákupem od prasklého svaru
- pivo Prazdroj 12° 0,5 l - šlo na export, nedostatkové
- Pepsi cola 1,5 l (obal) - za komunistů jsem viděl jen na obrázku
- vepř. šunka (vys. jakost) 1 kg - podpultovka, běžný smrtelník se ládoval Gothajem
- hovězí maso zadní BK 1 kg - podpultovka
- vepř. pečeně 1 kg - rovněž
- pánské boty, kožené - pro moje boty do školy jsme vždy sjezdili půl středočeského kraje. Obvykle z doslechu (na tlf. přípojku jsme neměli šanci. Pořadník na několik let dopředu plný) se máti dozvěděla že přivezli boty do Neratovic, případně Štětí a už se jelo.
- dámský kabát - stejná situace jako výše
- pračka - jedině Romo, případně Romo se ždímačkou
- televizor - pro ten se jezdilo do Kotvy. Byl tam výběr alespoň z 5 typů (Junosť, Orava,..)
- běžný automobil Škoda - na pořadník. Strejda na Š120 čekal víc jak rok (neměl známosti)

A tak by se dalo pokračovat. Ne, nestýská se mi a ani nelituju třepání klíči. Sice si tak nějak pamatuju už tu fázi, kdy socík uvadal a rozvolňovaly se řady (jsem ročník 71), ale ten strach že někde se člověk nahlas moc otevřeně vyjádří, prozradí nesprávné osobě že poslouchá Svobodnou Evropu či Hlas Ameriky znám. Na učňáku jsme měli několikrát pány v tmavých oblecích, kteří přijeli černou Tatrovkou a dvěma spolužákům hrozil vyhazov (a to byl rok 1987, co se tak dělo v padesátejch ...).

co se tak dělo v padesátejch

Milada Horáková se ke všemu přiznala, dle slov zvolené poslankyně a zastupitelky hl. m. Prahy... Netřeba jmenovat, ne?

Sakra, jsi chlape hrozně rychlej, nestíhám editovat. Tak to hodím jako dodatek sem:
....

- běžný automobil Škoda - na pořadník. Strejda na Š120 čekal víc jak rok (neměl známosti. Pak mu odešlo relé, které nebylo k sehnání a jezdil půl roku bez dobíjení, než mu došla trpělivost a čornul ho na parkovišti jinému chudákovi. Trest ho neminul. Další měsíc mu ukradli nedostatkové stěrače)

A tak by se dalo pokračovat. Ne, nestýská se mi a ani nelituju třepání klíči. Sice si tak nějak pamatuju už tu fázi, kdy socík uvadal a rozvolňovaly se řady (jsem ročník 71), ale ten strach že někde se člověk nahlas moc otevřeně vyjádří, prozradí nesprávné osobě že poslouchá Svobodnou Evropu či Hlas Ameriky znám. Na učňáku jsme měli několikrát pány v tmavých oblecích, kteří přijeli černou Tatrovkou a dvěma spolužákům hrozil vyhazov (a to byl rok 1987, co se tak dělo v padesátejch ...).
Dostal jsem dvojku z chování za nedostavení se k oslavě 1. máje.
Prasak níže mi připomněl dobu, kdy jsem vyrážel do Prahy pro elektronické součástky. Slezl jsem se seznamem všechny dostupný prodejny a odnášel sotva polovinu (tranzistor KF507 za 10Kčs, KF517 rovněž) - nebyly ani blbý odpory.

Dostal jsem dvojku z chování za nedostavení se k oslavě 1. máje.

Co se blbě vysvětluje je, co ten systém dělal s lidma jakoby "zprostředkovaně".
Taky jsem, myslím v roce 88, nebo 89 vynechal oslavy prvního máje. Hlídali jsme májku, tak jsem byl poněkud unavený a nehodlal jsem kvůli přiblblejm oslavám vstávat.
Máma se mě snažila vzbudit asi čtyřikrát. Ona měla opravdu strach, že si někdo aktivní všimne, že tam nejsem a budu s tím mít problémy.

Sakra, jsi chlape hrozně rychlej, nestíhám editovat

Už mlčím

Aniz bych se ty nejmenovany, ktery bych se dotknul maximalne nasadou od krumpace, chtel jakkoliv zastavat, v tomhle bode ma pravdu. Milada Horakova se _HRDE_ priznala k cinnosti, ktera v dle tehdejsich zakonu byla vlastizradou. Coz na jejim hrdinstvi nic neubira, ba prave naopak.

co se tak dělo v padesátejch ..

to je docela jednoduchý. Hon na čarodějnice, úplně stejně u nás jako v Americe, jenom v opačným gardu. McCarthy a Urválek si nemají co vyčítat.

Inzerát.
Vyměním frontu na pracáku, za frontu na banány.
Značka - spěchá.

Výňatek z klasika:

...osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála....

Dr. Vlach?

Bingo.

Nevím, jsem ročník 1979. Pamatuji z té doby málo.
- v pátek odpoledne frontu před trafikou na Večerku (Večerní Praha)
- samoobsluhy narvané lidmi, u nás byla jedna vyhlášená a chodilo se "ke Královi" (vedoucí té sámošky), prý sehnali nesehnatelné
- časopis ABC jsme si mohli objednat ve škole a do školy chodil
- Čtyřlístek mi máma zařídila tak, že jí ho známá trafikantka schovávala, stejně jako např. ABC Speciál
- nákup osobního vozu (Škoda 125 L), kolegyně mojí mámy měla manžela (doc. Dr. DrSc a kdovícoještě) a ten znal někoho v Boleslavi. Mámě řekla, že se jim sešly dvě nabídky na podpultový vůz. Řekla jí to v pondělí, v pátek se pro auto jelo a do té doby bylo nutno sehnat 68.500,- Kčs na vytoužený vůz
- do smrti nezapomenu na jednu učitelku, která mě učila v páté třídě. Blížilo se výročí VŘSR (v roce 1989), měla nás na výtvarnou výchovu. Takže - Aurora a k tomu výklad, patřičně zapálený. Za tři týdny - téma nástup demokracie a slinty o tom, jak je dobře že se lidi zbaví jha komunismu a podobně. Co tohle udělá s desetiletými smrady?
Jinak - jako smrad jsem neměl dojem nedostatku. Jídlo bylo, co číst taky, zábavy venku taky hodně.

Já si pamatuju ještě o dva roky míň - jako malej cucák jsem stál mámě po boku u tašky a prohlížel si z nudy černobíle kostkovanou podlahu obchodu se zeleninou, když byly ty banány. Nebavilo mě to. A ještě horší byla fronta na maso, kde jsem sledoval řezníka s obrovským knírem, jak dělá "poseroutku", tedy cpe maso do mlýnku a to mletý lezlo ven. Raději jsem měl tu paní u pultu s uzeninama, protože doma jsem pak mamině vybalil z nákupu ty balíčky z voskovanýho papíru a mlsal kolečka salámu, nebo vyžebral kousek točenýho salámu (tzv. Bratislava). Jo, maso bývalo jen ve čtvrtek.
A pamatuju si návštěvu místního kovomatu, kde tata při nákupu téměř čehokoliv uslyšel jen obvyklou hlášku "Nemáme, zkuste to příští týden".

Čtyřlístek jsem četl u kámoša, měl ho kvanta dílů. No jo, když měl máti na poště.

Taky občas máma přišla s tím, že dostala třeba ananasový kompot v konzervě. To ti byl svátek!
Ještě si pamatuji obchod DTM (dům techniky a mládeže?) v Praze na Národní, kousínek od MÁJe. Měli tam celé oddělení "LEGO", kde červené a žluté regály zely prázdnotou, nebyl tam ani prodavač. Měli tam i modely, železnici. Tam naši koupili za 200,- Kčs elektrickou lokomotivu (PIKO) na HO a já jí měl někdy v roce 1988 pod keřem. Vagónky stály tak dvacku až pade a to byly prachy... Dva tři měsíce jsem na jeden šetřil z kapesného (co mi paměť sahá, tak bylo cca 20,- Kčs) a z toho, co občas pustily babičky.
Na poštu si pamatuju taky, když mě naši poslali zaplatit složenku. Fronta minimálně stejná, jako jsou nyní. Ale! Musel jsem si stoupnout do té správné, protože u jedné přepážky se prachy vyplácely a u druhé se přijímaly.

DTM. Na to směšně prázdný Lego si pamatuju.
V osmaosmdesátým mi tam udělali obrovskou radost, protože jsem tam zakoupil barvy Unicol Model, které jsem jinak sháněl asi půl roku... Stály za..., byly to zřejmě jen do lahviček přelité barvy Industrol, ale byla to ještě syntetika, ne ten současný ničemný akryl.
Humbrol Enamel šly sehnat lehčeji, ale byly patřičně dražší. Ty jsem si dovolil až po revoluci. Taky byly asi tak stokrát lepší...
Ovšem my jsme si poradili, "nitrobarvy na kožu", to byla ta správná modelářská špička.

Jojo, tu krabici s barvami Unicol si pamatuju. Byly na pytel.

Náhodou špatný nebyli,jen malý spektrum.Humbrolky byli drahý (na malý kluky),tak jsme měli každej pár barev a půjčovali se.

Unicolky boli strasne, rychlo vyschli a ich konzisetencia bola taka divna...ked som to porovnal s Humbrolkami na modelarskom kruzku bolo to nebe a dudy.
Rovnaky rozidel bol vo vyliskoch z nasej vyroby a tych od firmy Revell. KU koncu 80-tych rokov sa vsak vylisky zacali zlepsovat aj u nas, myslim, ze jeden z prvych modelov bol SU-25 (ci 27?) dokonca aj vo vacsom meritku ako bolo zvykom. To bolo model, ktory sa zacal priblizovat kvalitou tym zahranicnym.
Myslim, ze modely u nas robili Kovozavody Prostejov a doma som ich mal zlozene vsetky.
Pamatam si ako som chodil do hrackarstva kazdy mesiac sa pozerat, ci nevysiel novy model a furt som smutnyu odchadzal spat, pretoze inovacie nie a nie prist.

to musíš všechno brát jako základ, ze kterého vytvoříš to co chceš.

kukuruznika z prostějova jsem v klidu přestavěl na sanitku už jako dítě.
http://s199.photobucket.com/user/gzt_photo/media/po-2.jpg.html

italeri se dalo sehnat tenkrát(blbě), revell se svýma srandovníma kosočtvercama místo svastik na ocaskách u něm. strojů docela v pohodě.

Na copak se asi tak přestavovala Avia S-199, Aero C3A, Avia C-2?

na nic. u mezka tomu daly jinej motor, tlustší vrtulu - takže to střílelo jedna na nepřítele, jedna do vrtule... vzlet na tom jeho hubeným podvozku musel bejt rajc.

jak jsi zmínil marcelův bloch 200 - pěkný model- i interiér to mělo. krásně si to člověk načančal uvnitř, pak odcvaknul výlisek s okenníma sklama a šel do mdlob- dovnitř vůbec nebylo viděl. já tam dával slabou fólii.

Ty starší stavebnice Směr totiž byly lisované ze starých forem Helleru. SU 25, SU 7 etc. už byly modely vytvořené u nás.
Stejně tak ruské modely Novo (ty se většinou získávaly výměnou) - prakticky všechno to byl starý Heller.
U KP nevím, ale jejich modely se zřejmě dělaly u nás od začátku.
Třeba MB 200 (Kovozávody) byl už docela slušně udělaný model, i když měl nezvyklou konstrukci.

technická: h0 ne ho.

pamatuju frontu přes noc na knížku od karla maye.

Ze středy na čtvrtek...

jsem mírně starší. Mě zastihla revoluce na střední škole, pamatuju se jak mě nutili chodit do SSM, na což jsem jim kašlal (to jsem už jel v Pinkfloydech a podobné odpadové buržoustské pakultuře ), protože mi tak nějak už došlo, co to je za svinstvo. Ale asi bych nakonec vyměkl, protože ještě i tehdy to bylo tak, že na VŠ brali jen ty co byli ve stádě (i když kdoví, v té době jsem byl mladý, tvrdohlavý a úplně blbý ). Naštěstí to koncem roku 89 padlo. Nejhorší na tom všem bylo to vymývání mozků. Začalo to hned zkraje, v mateřinkách. Děti dostaly úkol nakreslit tank, jindy továrnu s rudou hvězdou atp. Pokračovalo to základkou, kde se "muselo" chodit do Jisker a Pionýra, který vedli uvědomělí soudruzi z Lidových Milicí (ale byly výjimky, a pak to bylo spíše o tom, že to bylo takové to klasické české švejkování). Když jste děcko, tak vám to ani tak nepřijde, ale pamatuju se, jak mi rodiče už někdy v roce 1984 (to jsem měl akorát 10 let) řekli, že bych tomu všemu neměl až tak moc věřit. A děd mě začal učit německy (přece jen je to jazyk části mých předků), takže jsem pak mohl sledovat vysílání rakouské ORF a udělat si obrázek sám. No a to byl začátek toho, jak jsem se začal soudruhům smát..

A to můj praděd patřil k zakládajícím členům KSČ (taky se po válce k němu sódruzi moc nehlásili) - jenže to byla trochu jiná doba...

Co se týká přerodu "soušek" na "píčetelky", tam mě to nějak nebere, kreténů byla celá řada, a všude. Většina lidí přežívalo jak se dalo a mnozí to měli jako mimikry a neškodili. Jinak fronty, korupce, křivý charakter, bonzáctví - to je vše dědictví nacismu a komunismu. Tyto dva režimy zbavily Čechy svých elit, a tak (bohužel) máme na Hradě člověka, který se chová a vystupuje jako pohodný.

Dodneška mám osypky z "dobrovolně povinných" akcí, domovních a uličních důvěrníků a výborů, branných cvičení, IPCHO, ateistické výchovy, oslav Rusáků a hraní Internacionály. A asi milionu dalších věcí.

P.S.: dodneška se směju, jak mi děda vysvětloval co to vlastně je ten "bydžé" (budget) o kterém Rakušáci každý rok mleli..

mírně starší... jsme stejný ročník. nazval bych to kulantně: navždy mladý.

na našem ročníku je hezky vidět, jak pětiletka stála v plánování za starou bačkoru. po hubenějších 71-73 ročnících přišel velice silný 74 a souzi neměli na skladech nic. jak říká velký jára: 20let nic a najednou zájezd.

jinak se zbytkem a oslav rusáků souhlasím. na základce jsme měli třídní (mmchdm napsala posudky co značili pouze emigraci), které, když se řeklo rusáci, tak uronila kroupu a hodinu mlela o sovětech v lesích. já byl vycepovanej z domova, že krávy se nesmím zeptat zpříma, jestli nemyslela lesíkem i katyň.
jen co cinkli klíče, tak z minuty na minutu z ní byla němčinářka a velká germanistka. tfuj

Když jsi vzpomenul ty Jiskry, tak si pamatuju, že jsme se s klukama ve škole hádali nad posledním veršem slavnostního slibu - jablko sváru bylo ve slově "aby". Jedna půlka tvrdila, že tam je ještě písmeno ch, druhá půlka bez písmena. Takže jsme nevěděli, jestli základem slibu je obšťastnit svou zemi, nebo sebe.

Taky jsem se toho času máti zeptal, když jsme šli kolem jakési výlohy s fotkama kandidátů do voleb, že když su jiskra, pak budu pionýrem, tak co budu pak? Máti mi tak nějak nechtěla odpovědět, zahrála to do outu. Asi to taky nežrala.
Pionýrem jsem se nikdy nestal, přišel plyšák a šmitec. Došlo mi to až po letech, proč ne. Brácha to ještě stihnul, pamatuju si, že den před slibem si chtěl vyžehlit ten rudej šátek a jelikož to byla umělina, tak mu půlka šátku zůstala na žehličce. Co pak dělali, když po škole chodili "do pincka", tak to už nevím, nikdy jsem se ho nezeptal. No, ono to vlastně dlouho nevydrželo, asi rok, pak plyš.

Když jsme pak měli místo soušky učitelky říkat pančitelko, tak mi to sice přišlo divný, ale jelikož se nám učitelka v té době provdala a změnila jméno, tak jsme byli na změny u učitelky tak nějak zvyklí. Najednou všichni objevili slovíčko demokracie, každej se s ní oháněl, ale nikdo nevěděl, co to vlastně znamená a tak z toho udělali anarchii, protože "demokracie znamená, že si můžeš dělat co chceš" a ve jménu toho dělaly děcka bordel.

Dokonce si pamatuju vedoucí Pionýrské organizace ze školy, taková prdelatá mladá baba, ani vdaná nebyla, protože její brácha nás učil karate (nenaučil) a měli stejný příjmení. Docela by mě zajímalo, jak a kde tehdy skončila a jestli měla patřičné zapálení pro výkon služby.

Pokud jde o výplach hned zezačátku, tak ano, pamatuju si pár věcí. Kreslili a vystřihovali jsme továrny a Auroru. Netušil jsem, co to bylo za loď, co vystřelila jen jednou, a proč zrovna fabriku, ale když jsme to vystřihli z tvrdýho papíru, tak se tomu daly nůžkama nastřihnout a udělat otvírací vrata, což bylo super a dál jsem nad motivem nepřemejšlel, hlavně když to mělo funkční prvek. A taky si pamatuju Husáka na stěně, byl prezident republiky, jejíž přívlastek "socialistické" jsem nebyl schopen správně vyslovit, na šestiletý děcko to byl jazykolam.

Už to tu někdo nakousnul, ale to přesně bylo pro tu dobu typické. Když člověk něco sehnal, měl z toho radost. Ráno jsem volal do stavebnin, jestli přišel cement. Pak jsem volal do práce, že nepřijedu. Pak jsem jel pro vozejk, zapřáh za auto a jel pro pět pytlů cementu. A celej den jsem měl dobrou náladu, protože jsem sehnal blbej cement. Co se nedostatkového zboží týká, všechno byla otázka nabídky a poptávky. Pokud jsi měl co nabídnout na revanš, sehnalo se všechno. Já jsem třeba opravoval jako melouch ruský barevný televize, pašovaný sem přes Milovice. Navíc, kromě běžnejch závad se tomu časem rozjížděly diskriminátory a konvergence a to malý servisy ani neuměly seřídit, protože na to neměly přístroje. Oni to většinou ani nechtěli opravovat. Takže kšefty šly. Mě se nestejská po minulým režimu, ale sral mě mnohem míň, než tenhle.

Tito „ekonomové“ totiž nejsou ničím jiným, než placenými profesionálními lháři v žoldu bankéřů, korporací a jimi řízených loutek – pravicových politiků. Tito slouhové kapitálu pak zcela záměrně na objednávku výše zmiňovaných z práce slušných lidí tyjících asociálů lžou a zatajují, nebo překrucují fakta.

Kapitalistický ekonom by Vám sem hned dosadil tabulku, kde by šikovně vypočítal, že z dnešní průměrné mzdy, byste si koupil místo šesti tisíc rohlíků deset tisíc kusů pečiva a místo stovky kuřat třeba i dvě stovky kusů drůbeže a dvě nádrže benzínu místo jedné. Jenže ono to má všechno háček, nebo spíš pořádný velký zahnutý hák!

Oni Vám už totiž ti „ekonomové“ neřeknou, kolik Vám na to nakupování rohlíků, kuřat a benzínu z té výplaty zbude peněz po zaplacení nájemného a energií, případně předražených hypoték! Dám jednoduchý snadno pochopitelný příklad: Pracující za socialismu v osmdesátých letech minulého století, měl průměrný plat okolo 3.000 korun. Dnešní opravdový průměrný plat, pokud nepočítám platy managerů a ředitelů, které do něj záměrně míchají zastánci současného režimu, činí cca 14 až 16.000 korun, v případě, že děláte přesčasy a zanedbáváte svou rodinu 20.000 korun. Teď se tedy podíváme, kolik zbylo člověku z platu za komunistů a kolik mu zbude teď po zaplacení nájmu kupříkladu bytu 3+1.

Úryvky z článku: Kapitalističtí ekonomové lžou, až se jim od „huby“ práší!
To abyste neusnuli!