Už to tu někdo nakousnul, ale to přesně bylo pro tu dobu typické. Když člověk něco sehnal, měl z toho radost. Ráno jsem volal do stavebnin, jestli přišel cement. Pak jsem volal do práce, že nepřijedu. Pak jsem jel pro vozejk, zapřáh za auto a jel pro pět pytlů cementu. A celej den jsem měl dobrou náladu, protože jsem sehnal blbej cement. Co se nedostatkového zboží týká, všechno byla otázka nabídky a poptávky. Pokud jsi měl co nabídnout na revanš, sehnalo se všechno. Já jsem třeba opravoval jako melouch ruský barevný televize, pašovaný sem přes Milovice. Navíc, kromě běžnejch závad se tomu časem rozjížděly diskriminátory a konvergence a to malý servisy ani neuměly seřídit, protože na to neměly přístroje. Oni to většinou ani nechtěli opravovat. Takže kšefty šly. Mě se nestejská po minulým režimu, ale sral mě mnohem míň, než tenhle.