Fronta na banany

Nevím, jsem ročník 1979. Pamatuji z té doby málo.
- v pátek odpoledne frontu před trafikou na Večerku (Večerní Praha)
- samoobsluhy narvané lidmi, u nás byla jedna vyhlášená a chodilo se "ke Královi" (vedoucí té sámošky), prý sehnali nesehnatelné
- časopis ABC jsme si mohli objednat ve škole a do školy chodil
- Čtyřlístek mi máma zařídila tak, že jí ho známá trafikantka schovávala, stejně jako např. ABC Speciál
- nákup osobního vozu (Škoda 125 L), kolegyně mojí mámy měla manžela (doc. Dr. DrSc a kdovícoještě) a ten znal někoho v Boleslavi. Mámě řekla, že se jim sešly dvě nabídky na podpultový vůz. Řekla jí to v pondělí, v pátek se pro auto jelo a do té doby bylo nutno sehnat 68.500,- Kčs na vytoužený vůz
- do smrti nezapomenu na jednu učitelku, která mě učila v páté třídě. Blížilo se výročí VŘSR (v roce 1989), měla nás na výtvarnou výchovu. Takže - Aurora a k tomu výklad, patřičně zapálený. Za tři týdny - téma nástup demokracie a slinty o tom, jak je dobře že se lidi zbaví jha komunismu a podobně. Co tohle udělá s desetiletými smrady?
Jinak - jako smrad jsem neměl dojem nedostatku. Jídlo bylo, co číst taky, zábavy venku taky hodně.

jsem mírně starší. Mě zastihla revoluce na střední škole, pamatuju se jak mě nutili chodit do SSM, na což jsem jim kašlal (to jsem už jel v Pinkfloydech a podobné odpadové buržoustské pakultuře ), protože mi tak nějak už došlo, co to je za svinstvo. Ale asi bych nakonec vyměkl, protože ještě i tehdy to bylo tak, že na VŠ brali jen ty co byli ve stádě (i když kdoví, v té době jsem byl mladý, tvrdohlavý a úplně blbý ). Naštěstí to koncem roku 89 padlo. Nejhorší na tom všem bylo to vymývání mozků. Začalo to hned zkraje, v mateřinkách. Děti dostaly úkol nakreslit tank, jindy továrnu s rudou hvězdou atp. Pokračovalo to základkou, kde se "muselo" chodit do Jisker a Pionýra, který vedli uvědomělí soudruzi z Lidových Milicí (ale byly výjimky, a pak to bylo spíše o tom, že to bylo takové to klasické české švejkování). Když jste děcko, tak vám to ani tak nepřijde, ale pamatuju se, jak mi rodiče už někdy v roce 1984 (to jsem měl akorát 10 let) řekli, že bych tomu všemu neměl až tak moc věřit. A děd mě začal učit německy (přece jen je to jazyk části mých předků), takže jsem pak mohl sledovat vysílání rakouské ORF a udělat si obrázek sám. No a to byl začátek toho, jak jsem se začal soudruhům smát..

A to můj praděd patřil k zakládajícím členům KSČ (taky se po válce k němu sódruzi moc nehlásili) - jenže to byla trochu jiná doba...

Co se týká přerodu "soušek" na "píčetelky", tam mě to nějak nebere, kreténů byla celá řada, a všude. Většina lidí přežívalo jak se dalo a mnozí to měli jako mimikry a neškodili. Jinak fronty, korupce, křivý charakter, bonzáctví - to je vše dědictví nacismu a komunismu. Tyto dva režimy zbavily Čechy svých elit, a tak (bohužel) máme na Hradě člověka, který se chová a vystupuje jako pohodný.

Dodneška mám osypky z "dobrovolně povinných" akcí, domovních a uličních důvěrníků a výborů, branných cvičení, IPCHO, ateistické výchovy, oslav Rusáků a hraní Internacionály. A asi milionu dalších věcí.

P.S.: dodneška se směju, jak mi děda vysvětloval co to vlastně je ten "bydžé" (budget) o kterém Rakušáci každý rok mleli..

Když jsi vzpomenul ty Jiskry, tak si pamatuju, že jsme se s klukama ve škole hádali nad posledním veršem slavnostního slibu - jablko sváru bylo ve slově "aby". Jedna půlka tvrdila, že tam je ještě písmeno ch, druhá půlka bez písmena. Takže jsme nevěděli, jestli základem slibu je obšťastnit svou zemi, nebo sebe.

Taky jsem se toho času máti zeptal, když jsme šli kolem jakési výlohy s fotkama kandidátů do voleb, že když su jiskra, pak budu pionýrem, tak co budu pak? Máti mi tak nějak nechtěla odpovědět, zahrála to do outu. Asi to taky nežrala.
Pionýrem jsem se nikdy nestal, přišel plyšák a šmitec. Došlo mi to až po letech, proč ne. Brácha to ještě stihnul, pamatuju si, že den před slibem si chtěl vyžehlit ten rudej šátek a jelikož to byla umělina, tak mu půlka šátku zůstala na žehličce. Co pak dělali, když po škole chodili "do pincka", tak to už nevím, nikdy jsem se ho nezeptal. No, ono to vlastně dlouho nevydrželo, asi rok, pak plyš.

Když jsme pak měli místo soušky učitelky říkat pančitelko, tak mi to sice přišlo divný, ale jelikož se nám učitelka v té době provdala a změnila jméno, tak jsme byli na změny u učitelky tak nějak zvyklí. Najednou všichni objevili slovíčko demokracie, každej se s ní oháněl, ale nikdo nevěděl, co to vlastně znamená a tak z toho udělali anarchii, protože "demokracie znamená, že si můžeš dělat co chceš" a ve jménu toho dělaly děcka bordel.

Dokonce si pamatuju vedoucí Pionýrské organizace ze školy, taková prdelatá mladá baba, ani vdaná nebyla, protože její brácha nás učil karate (nenaučil) a měli stejný příjmení. Docela by mě zajímalo, jak a kde tehdy skončila a jestli měla patřičné zapálení pro výkon služby.

Pokud jde o výplach hned zezačátku, tak ano, pamatuju si pár věcí. Kreslili a vystřihovali jsme továrny a Auroru. Netušil jsem, co to bylo za loď, co vystřelila jen jednou, a proč zrovna fabriku, ale když jsme to vystřihli z tvrdýho papíru, tak se tomu daly nůžkama nastřihnout a udělat otvírací vrata, což bylo super a dál jsem nad motivem nepřemejšlel, hlavně když to mělo funkční prvek. A taky si pamatuju Husáka na stěně, byl prezident republiky, jejíž přívlastek "socialistické" jsem nebyl schopen správně vyslovit, na šestiletý děcko to byl jazykolam.