Navíc:

- mléko polotučné - balení v plastových sáčcích, dost často jsem přinesl z nákupu oblitou tašku s mokrým nákupem od prasklého svaru
- pivo Prazdroj 12° 0,5 l - šlo na export, nedostatkové
- Pepsi cola 1,5 l (obal) - za komunistů jsem viděl jen na obrázku
- vepř. šunka (vys. jakost) 1 kg - podpultovka, běžný smrtelník se ládoval Gothajem
- hovězí maso zadní BK 1 kg - podpultovka
- vepř. pečeně 1 kg - rovněž
- pánské boty, kožené - pro moje boty do školy jsme vždy sjezdili půl středočeského kraje. Obvykle z doslechu (na tlf. přípojku jsme neměli šanci. Pořadník na několik let dopředu plný) se máti dozvěděla že přivezli boty do Neratovic, případně Štětí a už se jelo.
- dámský kabát - stejná situace jako výše
- pračka - jedině Romo, případně Romo se ždímačkou
- televizor - pro ten se jezdilo do Kotvy. Byl tam výběr alespoň z 5 typů (Junosť, Orava,..)
- běžný automobil Škoda - na pořadník. Strejda na Š120 čekal víc jak rok (neměl známosti)

A tak by se dalo pokračovat. Ne, nestýská se mi a ani nelituju třepání klíči. Sice si tak nějak pamatuju už tu fázi, kdy socík uvadal a rozvolňovaly se řady (jsem ročník 71), ale ten strach že někde se člověk nahlas moc otevřeně vyjádří, prozradí nesprávné osobě že poslouchá Svobodnou Evropu či Hlas Ameriky znám. Na učňáku jsme měli několikrát pány v tmavých oblecích, kteří přijeli černou Tatrovkou a dvěma spolužákům hrozil vyhazov (a to byl rok 1987, co se tak dělo v padesátejch ...).