Četba dnešní mládeže

Tak rozlišoval bych, jestli někdo nečte jen beletrii, nebo nečte vůbec nic. Např. já beletrii nečtu. Z donucení jsem si přečetl Malého prince před maturitou a to jen díky tomu, že to byla krátká kniha a sehnal jsem ji na Kindle. Čtu hlavně literaturu o něčem konkrétním, třeba o videu, HW, programování, servisní manuály k motorce (Jawa) atp. Samozřejmě také články na internetu. Myslím, že tohle také splní ten účel, který popisuješ - získat nějakou slovní zásobu a rutinu v pravopisu. Myslím, že jsem schopen něco sepsat, aby to mělo nějakou úroveň. Můžeš posoudit např. zde, zde, nebo zde. Mimochodem ty články byly skvělým tréningem na bakalářku, kterou teď píšu.

Pokud někdo nečte vůbec nic, tak to problém určitě je. Stačí se podívat na komentáře k nějakému videu na YouTube, které píšou převážně děti mladší než ty. Je to hrůza, občas takové chyby bijící do očí a oni to nevydí..

Nebo se stačí občas kouknout na poradnu, že..

Takže tak..

Smutná volba. Nepřipadáš si prázdný, když ignoruješ beletrii?

Nevím, ale rád sleduji filmy.

Nemůžu si pomoct, ale číst beletrii mě nikdy nebavilo, takže nejspíš o nic nepřicházím.

jak říká mif, smutná volba.

A částečně asi také lenost...

Nikoliv, pouze jiný přístup.

V mládí jsem běžně přečetl tři knížky za týden. Víc mi jich najednou nechtěli v knihovně půjčit.
Přečetl jsem jak dětskou, tak dospělou "klasiku", včetně světové. Dneska už nečtu, protože se na čtení nemůžu soustředit, po chvíli mě bolí oči a motá se mi hlava. A taky mě tu už tak nebaví. Sumárum - přečetl jsem několik tisíc knih.

PS: Na vojně jsem četl i rusky psané manuály k raketám PVOV.

PVOS, Seněž? Kvalitní materiál, hutná matematika a poměrně dobrý manuál z hlediska popisu funkcí. Imperialistu bylo možné s tím umlátit a pak si klidně číst...
Čtu téměř cokoliv, včetně i tohoto autora. Machiavelli je také dobrý, vladař je klasika, divadelní hra Mandragora taktéž,...

dnes by se s tím imperialista mohl umlátit i sám.

viz. mapy

Když je tvým oblíbeným žánrem fantasy, nehodily by se ti tyhle odkazy (možná o nich už víš)?
http://www.festivalfantazie.cz/
http://www.fancity.cz/
Ty akce sice už proběhly, ale budou další, každoročně se opakují.

Případně pro pražáky i tohle:
http://www.pragoffest.cz/

Na Festivalu fantazie jsem byl 2x. Asi pred peti lety a letos. Co jsem videl, tak planuju jet tam znova, bylo to vazne super.

Je mi stejně, co tobě, vlastně si myslím, že z části patřím do tý skupiny, z který se ti chce brečet. Nikdy jsem nic pořádně nečetl(až na pár kratších knih, ke kterým jsem byl dokopanej). Jinak co čtu jsou občas články, docela diskuze(jako třeba tady). Nevím, s pravopisem jsem na tom dobře, jde mi to tak nějak samo, aniž bych musel něco číst. Když tak vzpomínám, co jsem musel číst v minulosti, nějak si nemyslím, že by mi to něco dalo, většinou jsem to ani nečetl celý, jen abych si mohl napsat vlastní názor. Věřím, že by mohlo být něco, v čem bych se našel, nebo by mi to dalo něco do života, ale prostě je mi i líto toho času, kterej bych tomu musel dát. A nemyslím si, že bych byl na svůj věk nějak tupej nebo nesečtělej. Naopak mi toho dost dalo pár filmů, ale nejvíc bezpochyby realita. Nemyslím si, že o něco přicházím a ani, že je to škoda - když se podíváš na většinu lidí z tý skupiny, kterou ty opovrhuješ, zjistíš, že by si z toho beztak nic nevzali.

Já čtu (nebo spíš četl jsem - protože teď mám hodně náročné zaměstnání) hlavně sci-fi a fantasy. Klasickou beletrii jsem taky prostřídal, ale moc k srdci mi většinou nepřirostly. Absolutní jedničkou a nejoblíbenější knihou je Pán prstenů a vlastně cokoliv dalšího od Tolkiena. Poprvé jsem ho objevil někdy kolem roku 1994 a od té doby jsem ho přečetl určitě víc jak desetkrát. Je to tak perfektně napsáno, že tahle kniha se mi opravdu nikdy neomrzí.

Ještě mi dovol názor k tomu, co jsi napsal:

...Když to však vidím okolo sebe(hlavně naše třída), tak mám oči jen pro pláč. Nikdo nečte,knihu vezmou do ruky jen z donucení a raději jsou na "Fejsbuku" a "Twitru"...

Můžu Tě ubezpečit, že za mé školní docházky v 70. letech to vypadalo v naší třídě dost podobně. Akorát že místo Fajsbuku, mobilů apod. se flákali po venku. A pokud někdo měl doma telefon a pevnou linku, dokázaly by některé holky provolat i osm hodin denně. Četlo nás pravidelně opravdu jen pár - z těch cca 60 lidí ve dvou třídách to určitě nebylo víc jak 8, možná 10. A dneska jsou i z těch nečtenářů naprosto perfektní lidi, nemám s nimi problém.

Pána Prstenů jsem zkoušel 2x. Porvé jsem se dostal na 30 stran, podruhe na 100. Ta kniha me proste nezaujala,nicim me nebavila y tim to pro me skoncilo. Kdezto Hobit, ten byl uzasny a cetl jsem ho asi 5x.

Já to mám spíš naopak, Hobita jsem přečetl jenom asi 3x, připadá mi až moc dětinský. Ale chápu, že to profesor Tolkien právě takto zamýšlel. Mě na knize zaujalo naprosto všechno - samotný příběh, jak je až neskutečně čtivě napsána, bohatost slovníku profesora Tolkiena (všechna čast paní Pošustové za skvělý a určitě nelehký překlad), obrazotvorná popisnost a obravský smysl pro detaily, prostě vše.
Zato když jsem po prvním přečtení Pána prstenů otevřel Silmarillion, byl jsem po pár stránkách naprosto zděšen a knihu jsem odložil. Nakonec jsem se tím prokousal, ale teprve po třetím přečtení jsem to celé pochopil a ocenil neskutečnou hloubku celého Tolkienova díla.
Pak už jsem šel i po takových specialitách pro fajnšmekry jako Nedokončené příběhy, v nichž je vidět, jak Tolkien svou mytologii upravoval v čase, jak se ty příběhy měnily.

1) Domnívám se, že to není problém jenom v dnešní době. Bylo to tak podle mě vždycky, ne každého prostě baví číst.
2) Abych pravdu řekl, postoj nečtenářů docela chápu. Člověk přijde do školy a už od malička do něho hustí spoustu totálně nezáživných, nudných a občas i hloupých knih. Typickým příkladem je imho například Malý Princ. Když jsme to museli na základce číst, asi 3 roky jsem pak knížku nechtěl ani vidět. Číst jsem začal znovu až na střední, kde mě v podstatě "náhodou" zaujala myšlenka Na západní frontě klid. Nebýt téhle knížky, nejspíš bych se čtení věnoval podstatně méně či vůbec.
3) Myslím si, že zásadní problém může být i ve výuce, protože děti a středoškoláci nemají téměř žádnou motivaci ke čtení. Místo toho, aby se mladým lidem ve škole ukázalo, že literatura může být i zajímavá a zábavná, vyučuje se o různých Spalovačích mrtvol a dalších pseudodílech. Nechci tím nikoho urazit, i pokud by v takovýchto dílech někdo viděl hlubší smysl, 99% mladých lidí ve věku 15-18 let to nemá šanci pochopit. Každý si tam může doplnit jiné dílo, je jich fůra.
4) Další problém co se výuky týče podle mě je, že se berou díla velice povrchně a vynechávají se právě ta zajímavá díla. Co si pamatuji, nebyl problém za jeden den probrat i 5 spisovatelů. Pokud máme ke každému udána dvě díla, je to 10 děl, týdně cca 30 děl a to se špatně i učí názvy, natož to nějak zkoumat konkrétní díla. To souvisí s tím, že je imho celá výuka na SŠ špatně vymyšlená (a tím myslím plošně). Ono když hned v prváku na vás vybafnou s Dekameronem a jeho šestisty stranami, dokáže to člověka odradit.
5) Možná, že kdyby se více vyučovalo (a motivovalo ke čtení) zajímavých, nebo aspoň známějších knih, že by podíl čtenářů stoupnul. Takhle se člověk ke knihám, které mu mohou být alespoň trochu blízké dostane až někde ve čtvrťáku (20.-21. stol) a to už má podstatně jiné starosti, například vybrat 20 nejkratších knih k maturitě, protože v prváku, druháku a třeťáku samozřejmě žádnou nečetl, neboť většina knih z povinné četby je právě ze čtvrťáku. Jasně, člověk si o těch knihách může něco dobrovolně zjistit, ale to už musí mít jako koníčka, což má málokdo. Po (úspěšném) odmaturování už většina lidí o knihách nechce ani slyšet, protože za poslední rok jich přece četli 20 a ne všechny byly úplně záživné. No a pak se divme, že lidi radši fejzbůůčkují...

Co se týká srdcovek, mám rád knihy, které mi daly nějaké informace a představu o tom, jak to mohlo někde fungovat, protože co si budeme povídat, naše média...
Na západní frontě klid (Remarque)
Tři kamarádi (Remarque)
Černý Obelisk (taky Remarque) - obzvláště dobrá, aneb jak to fungovalo v poválečném Německu. Většina čtenářů následně předpokládám rozšíří fanklub pana Singera. (Kvůli inflaci; myšleno ironicky)
Obsluhoval jsem anglického krále (Hrabal)
Taras Bulba (Gogol)

Ač poezii osobně rád nemám, dovolím si na závěr citovat kousíček básně pana Gellnera:

Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.

Máš v tom chaos. Magor Gellner to měl takhle:

Nezemru já od práce, nezahynu bídou, nezalknu se v oprátce, skončím syfilidou.

Ty máš taky problém se schízou a bipolární poruchou? Doporučuju navštívit odborníka.

Nezemru já od práce, nezahynu bídou, nezalknu se v oprátce, skončím syfilidou.

Já mám taky nějakou rozlišovací poruchu. Nenašel jsem totiž rozdíl v tom, co napsal Mayhem, ty a Gellner.

Já hlavně tu grafomanskost nečetl. Gellnera znám.

Nechápu. Mám to do písmene stejně, jako ty. Odborníka tu očividně potřebuje někdo jiný.

Ajta. Poněkud jsem opomněl kontrolovat výstup. Omlouvám se.

Ono když hned v prváku na vás vybafnou s Dekameronem a jeho šestisty stranami, dokáže to člověka odradit.

Me treba Dekameron docela bavil. Pujcila jsem si ho proto, ze jsem chtela (nikdo me do toho nenutil) a prislo mi to ctive.
Ja si myslim, ze ta povinna literatura neni oblibena jen z toho principu, ze je povinna. Ale spousta tech knizek, o kterych se v literature uci, je ve skutecnosti uplne v pohode. Samozrejme zalezi taky na kazdem.. ja jsem treba dodnes nedocetla klasiku vsech klasik Babicku, protoze me to proste pekelne nudilo.

Obecne mi prislo, ze v literature jsme se ucili hlavne z te ceske literatury hromadu zbytecnosti. Z toho zahranici se probrali vetsinou jen ti nejdulezitejsi autori a jejich nejdulezitejsi dila - a to bylo vetsinou ok na uceni i na samotne cteni. Ale ti grafomani z nasich koncin.. uaaaaaa

Já proti Dekameronu nic nemám. Jen mi nepřijde dobré začít výuku takhle dlouhou a relativně náročnou knihou. V patnácti v prváku by se měl číst Verne, Tolkien a jednodušší díla a tohle si nechat na později, až člověk trochu "vyspěje".

Jo, to mas recht, u literatury je docela blby (i kdyz logicky) to, ze se bere chronologicky, takze se zacina tim, co vetsina lidi povazuje za absolutne nezajimave.. jenze jak jinak tu literaturu brat? Skakat z obdobi do obdobi, podle toho kdy kdo zrovna psal neco vhodneho pro aktualni vek mladeze? Jak by sis to treba predstavoval ty?
Jinak ja ten Dekameron cetla v 15 a nemela jsem s tim problem. Ale ja jsem taky asi exot

No, já sám úplně nevím.
Souhlasím, že probírat to chronologicky je logické.
Obávám se, že tohle se řeší hodně špatně. Pokud by se jelo dejme tomu v obráceném pořadí (od moderní doby po minulost), je to taky blbost, protože člověku pak uniknou všechny souvislosti. Ta díla na sebe samozřejmě navazují (a období a okolnosti a bla bla) a navazuje to nejspíš taky na dějepis.
Možná se zkusit v prváku a druháku víc zaměřit na literaturu a méně na slohovky apod. a mít probranou většinu literatury už na přelomu třeťáku/čtvrťáku. Potom už se zaměřit více na opakování a zmíněné slohovky (a ten zbytek, který se v literatuře probírá).

Jenže třeba my toho slohu moc nepsali, takže otázkou je, zda by se něco zásadně změnilo. Těžko říct, jestli má tohle nějaké vhodné řešení.

Souhlas na druhou. Když tě kniha nebaví, odlož. Babičku jsem co knížku taky nedal, film s mladou Libuškou ale špatný nebyl . Dekameron je divný, perverzní.

Dekameron a perverzni? Kam se hrabe na 120 dnu Sodomy (jo, to jsme se spoluzackama taky cetly.. nekdy cca v sexte )

Malého prince jsem taky nedočetl, vůbec jsem ho nepochopil, a to jsem to zkoušel minimálně 3x.
Remarqua jsem kolem 18. roku docela hltal, ale když jsem se asi po 15 letech znovu otevřel Na západní frontě klid, po pár desítkách stran jsem to zabalil, připadlo mi to nějak nudné a neuchopitelné.

A co robis teraz? Trapák vysrat sa na knihy tam treba citat bulvarivako topky.sk je rok 2014 tak sa stym zmier do riti inak sa na teba kazdy vysere ako doteraz ty tepluch chcholous ma viac v hlave ty mas v nej este nasrane

Předpokládám, že na debaty.net chodí spíše dopělí lidé

na to bacha, já např. právně dospělý jsem, fyzicky možná a psychicky ne. Nepovažuji se ještě za dospělého, zatím jsem ve stádiu, že se stále učím a občas udělám nějakou chybu, z které se musím poučit.

Ohledně literatury, čtu odbornou a fantasy. Literatura bere času hodně, proto je dobré číst v okamžicích, kdy se nedá dělat nic jiného, např. v autobuse, ve vlaku.

Nevím, jestli je dobře, že mladí lidé nečtou, ale vím, že není špatně, že mladí lidé čtou.

Nepovažuji se ještě za dospělého, zatím jsem ve stádiu, že se stále učím a občas udělám nějakou chybu, z které se musím poučit.

Prozradím ti, že toto není indikátor dospělosti. "Dospělost" je abstraktní pojem, do kterého se přepneš dovršením omnácti let a vlastně nic se nezmění. Budeš se stále učit, stále budeš padat na ústa, stále se budeš snažit ze všeho poučit a posbírat moudrost. A čím starší budeš, tím víc budou omyly bolet a tím hůř se z nich budeš zotavovat. Dobrá zpráva nicméně je, že to jednou skončí.