Četba dnešní mládeže
Četba dnešní mládeže. To je téma, které se probírá často a bouřlivě. Nebudu si lhát do kapsy, mezi mládež také patřím(15 let),ale jsem docela se svou četbou spokojený. Když to však vidím okolo sebe(hlavně naše třída), tak mám oči jen pro pláč. Nikdo nečte,knihu vezmou do ruky jen z donucení a raději jsou na "Fejsbuku" a "Twitru" a posílají si zprávy plné smajlíků a pusinek. Myslí si, že jim nemůže literatura nic dát, naopak mnoho vzít. Já si nemyslím, že by mě literatura o něco ochudila. Spíše naopak, věřím, že mi mnohé naopak darovala. Například pravopis- chyby v i/y dělám opravdu málokdy(opravdu mě děsí to co někteří dokáží napsat). Nebo slova: mnoho slov která znám, jsem poznal díky četbě. Knihy mi berou pouze jediné:Čas. A toho mám ještě spoustu.
Ale trochu na lehčí notu, filozofie byla již položena. Předpokládám, že na debaty.net chodí spíše dopělí lidé a tak bych se rád dozvěděl, jak jste na tom s literaturou vy? Já tedy moc vážnou literaturu nečtu, přeci jen, ještě na to nemám věk abych to pochopil. Můj oblíbený žánr je fantasy. Zrovna jsem čtu Znamení Draka- druhý díl Příběhů Septimuse Heapa. A jaká je vaše srdcovka? Moje je tetralogie Odkaz Dračích Jezdců od Christopera Paoliniho. Vlastním Zlatou Edici-svazek všech dílů. Doporučuji přečíst-aspon kvůli tomu, že první díl napsal autor v 15 letech.
A jaký názor na to máte vy? Myslíte, že je dobře, že mladí lidé nečtou, či naopak, že je to krok špatným směrem?
P.S: Prosím lidi typu Chocholoušek at nevyvolávájí hádky a píší vše s ohledem na ostatní.
P.S.S: Omluvte prosím mé mírně dětinské vyjadřování v textu. Děkuji
Tak rozlišoval bych, jestli někdo nečte jen beletrii, nebo nečte vůbec nic. Např. já beletrii nečtu. Z donucení jsem si přečetl Malého prince před maturitou a to jen díky tomu, že to byla krátká kniha a sehnal jsem ji na Kindle. Čtu hlavně literaturu o něčem konkrétním, třeba o videu, HW, programování, servisní manuály k motorce (Jawa) atp. Samozřejmě také články na internetu. Myslím, že tohle také splní ten účel, který popisuješ - získat nějakou slovní zásobu a rutinu v pravopisu. Myslím, že jsem schopen něco sepsat, aby to mělo nějakou úroveň. Můžeš posoudit např. zde, zde, nebo zde. Mimochodem ty články byly skvělým tréningem na bakalářku, kterou teď píšu.
Pokud někdo nečte vůbec nic, tak to problém určitě je. Stačí se podívat na komentáře k nějakému videu na YouTube, které píšou převážně děti mladší než ty. Je to hrůza, občas takové chyby bijící do očí a oni to nevydí..
Nebo se stačí občas kouknout na poradnu, že..
Takže tak..
Smutná volba. Nepřipadáš si prázdný, když ignoruješ beletrii?
Nevím, ale rád sleduji filmy.
Nemůžu si pomoct, ale číst beletrii mě nikdy nebavilo, takže nejspíš o nic nepřicházím.
jak říká mif, smutná volba.
A částečně asi také lenost...
Nikoliv, pouze jiný přístup.
1) Domnívám se, že to není problém jenom v dnešní době. Bylo to tak podle mě vždycky, ne každého prostě baví číst.
2) Abych pravdu řekl, postoj nečtenářů docela chápu. Člověk přijde do školy a už od malička do něho hustí spoustu totálně nezáživných, nudných a občas i hloupých knih. Typickým příkladem je imho například Malý Princ. Když jsme to museli na základce číst, asi 3 roky jsem pak knížku nechtěl ani vidět. Číst jsem začal znovu až na střední, kde mě v podstatě "náhodou" zaujala myšlenka Na západní frontě klid. Nebýt téhle knížky, nejspíš bych se čtení věnoval podstatně méně či vůbec.
3) Myslím si, že zásadní problém může být i ve výuce, protože děti a středoškoláci nemají téměř žádnou motivaci ke čtení. Místo toho, aby se mladým lidem ve škole ukázalo, že literatura může být i zajímavá a zábavná, vyučuje se o různých Spalovačích mrtvol a dalších pseudodílech. Nechci tím nikoho urazit, i pokud by v takovýchto dílech někdo viděl hlubší smysl, 99% mladých lidí ve věku 15-18 let to nemá šanci pochopit. Každý si tam může doplnit jiné dílo, je jich fůra.
4) Další problém co se výuky týče podle mě je, že se berou díla velice povrchně a vynechávají se právě ta zajímavá díla. Co si pamatuji, nebyl problém za jeden den probrat i 5 spisovatelů. Pokud máme ke každému udána dvě díla, je to 10 děl, týdně cca 30 děl a to se špatně i učí názvy, natož to nějak zkoumat konkrétní díla. To souvisí s tím, že je imho celá výuka na SŠ špatně vymyšlená (a tím myslím plošně). Ono když hned v prváku na vás vybafnou s Dekameronem a jeho šestisty stranami, dokáže to člověka odradit.
5) Možná, že kdyby se více vyučovalo (a motivovalo ke čtení) zajímavých, nebo aspoň známějších knih, že by podíl čtenářů stoupnul. Takhle se člověk ke knihám, které mu mohou být alespoň trochu blízké dostane až někde ve čtvrťáku (20.-21. stol) a to už má podstatně jiné starosti, například vybrat 20 nejkratších knih k maturitě, protože v prváku, druháku a třeťáku samozřejmě žádnou nečetl, neboť většina knih z povinné četby je právě ze čtvrťáku. Jasně, člověk si o těch knihách může něco dobrovolně zjistit, ale to už musí mít jako koníčka, což má málokdo. Po (úspěšném) odmaturování už většina lidí o knihách nechce ani slyšet, protože za poslední rok jich přece četli 20 a ne všechny byly úplně záživné. No a pak se divme, že lidi radši fejzbůůčkují...
Co se týká srdcovek, mám rád knihy, které mi daly nějaké informace a představu o tom, jak to mohlo někde fungovat, protože co si budeme povídat, naše média...
Na západní frontě klid (Remarque)
Tři kamarádi (Remarque)
Černý Obelisk (taky Remarque) - obzvláště dobrá, aneb jak to fungovalo v poválečném Německu. Většina čtenářů následně předpokládám rozšíří fanklub pana Singera. (Kvůli inflaci; myšleno ironicky)
Obsluhoval jsem anglického krále (Hrabal)
Taras Bulba (Gogol)
Ač poezii osobně rád nemám, dovolím si na závěr citovat kousíček básně pana Gellnera:
Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.
Me treba Dekameron docela bavil. Pujcila jsem si ho proto, ze jsem chtela (nikdo me do toho nenutil) a prislo mi to ctive.
Ja si myslim, ze ta povinna literatura neni oblibena jen z toho principu, ze je povinna. Ale spousta tech knizek, o kterych se v literature uci, je ve skutecnosti uplne v pohode. Samozrejme zalezi taky na kazdem.. ja jsem treba dodnes nedocetla klasiku vsech klasik Babicku, protoze me to proste pekelne nudilo.
Obecne mi prislo, ze v literature jsme se ucili hlavne z te ceske literatury hromadu zbytecnosti. Z toho zahranici se probrali vetsinou jen ti nejdulezitejsi autori a jejich nejdulezitejsi dila - a to bylo vetsinou ok na uceni i na samotne cteni. Ale ti grafomani z nasich koncin.. uaaaaaa
Já proti Dekameronu nic nemám. Jen mi nepřijde dobré začít výuku takhle dlouhou a relativně náročnou knihou. V patnácti v prváku by se měl číst Verne, Tolkien a jednodušší díla a tohle si nechat na později, až člověk trochu "vyspěje".
Jo, to mas recht, u literatury je docela blby (i kdyz logicky) to, ze se bere chronologicky, takze se zacina tim, co vetsina lidi povazuje za absolutne nezajimave.. jenze jak jinak tu literaturu brat? Skakat z obdobi do obdobi, podle toho kdy kdo zrovna psal neco vhodneho pro aktualni vek mladeze? Jak by sis to treba predstavoval ty?
Jinak ja ten Dekameron cetla v 15 a nemela jsem s tim problem. Ale ja jsem taky asi exot
No, já sám úplně nevím.
Souhlasím, že probírat to chronologicky je logické.
Obávám se, že tohle se řeší hodně špatně. Pokud by se jelo dejme tomu v obráceném pořadí (od moderní doby po minulost), je to taky blbost, protože člověku pak uniknou všechny souvislosti. Ta díla na sebe samozřejmě navazují (a období a okolnosti a bla bla) a navazuje to nejspíš taky na dějepis.
Možná se zkusit v prváku a druháku víc zaměřit na literaturu a méně na slohovky apod. a mít probranou většinu literatury už na přelomu třeťáku/čtvrťáku. Potom už se zaměřit více na opakování a zmíněné slohovky (a ten zbytek, který se v literatuře probírá).
Jenže třeba my toho slohu moc nepsali, takže otázkou je, zda by se něco zásadně změnilo. Těžko říct, jestli má tohle nějaké vhodné řešení.
na to bacha, já např. právně dospělý jsem, fyzicky možná a psychicky ne. Nepovažuji se ještě za dospělého, zatím jsem ve stádiu, že se stále učím a občas udělám nějakou chybu, z které se musím poučit.
Ohledně literatury, čtu odbornou a fantasy. Literatura bere času hodně, proto je dobré číst v okamžicích, kdy se nedá dělat nic jiného, např. v autobuse, ve vlaku.
Nevím, jestli je dobře, že mladí lidé nečtou, ale vím, že není špatně, že mladí lidé čtou.
Prozradím ti, že toto není indikátor dospělosti. "Dospělost" je abstraktní pojem, do kterého se přepneš dovršením omnácti let a vlastně nic se nezmění. Budeš se stále učit, stále budeš padat na ústa, stále se budeš snažit ze všeho poučit a posbírat moudrost. A čím starší budeš, tím víc budou omyly bolet a tím hůř se z nich budeš zotavovat. Dobrá zpráva nicméně je, že to jednou skončí.