Je mi stejně, co tobě, vlastně si myslím, že z části patřím do tý skupiny, z který se ti chce brečet. Nikdy jsem nic pořádně nečetl(až na pár kratších knih, ke kterým jsem byl dokopanej). Jinak co čtu jsou občas články, docela diskuze(jako třeba tady). Nevím, s pravopisem jsem na tom dobře, jde mi to tak nějak samo, aniž bych musel něco číst. Když tak vzpomínám, co jsem musel číst v minulosti, nějak si nemyslím, že by mi to něco dalo, většinou jsem to ani nečetl celý, jen abych si mohl napsat vlastní názor. Věřím, že by mohlo být něco, v čem bych se našel, nebo by mi to dalo něco do života, ale prostě je mi i líto toho času, kterej bych tomu musel dát. A nemyslím si, že bych byl na svůj věk nějak tupej nebo nesečtělej. Naopak mi toho dost dalo pár filmů, ale nejvíc bezpochyby realita. Nemyslím si, že o něco přicházím a ani, že je to škoda - když se podíváš na většinu lidí z tý skupiny, kterou ty opovrhuješ, zjistíš, že by si z toho beztak nic nevzali.