Sny

čo si o tom myslíte?

Ze skok z utesu je dobra smrt (cim vacsi, tym lepsie - viz napriklad zaver Tigra a Draka).

Veru

Sny sa pokusaju ludia vysvetlit uz tisice rokov a ani dnesna moderna veda nema na ne odpoved.
Ja viem z mojich empririckych skusenosti, ze co sa mi snivalo to sa mi este nikdy nestalo, takze akykolvek sen ma nemoze ohrozit.
Co ma trosku hneva su obcasne "zive" sny a tie na mna vplyvaju tak, ze po prebudeni mavam tak pol dna zlu naladu (vacsinou byvaju zle), pretoze hoci viem, ze to bol len sen ovplyvnuju ma. Typicky sen bol ako som zabil cloveka a potom som sa pol dna citil akoby som si pokazil cely zivot a mal vycitky, ze preco som to spravil.

"... Typicky sen bol ako som zabil cloveka ..."

Tak to už jsme dva. Pokaždý se hrůzou vzbudím, a než mi to dojde, tak přemýšlím, kam se schovám před PČR. (snad jsem to odčárkoval správně)

Druhý podivný sen se mi občas zdává už od dětství. Ležím (střízlivý) na silnici a nohy mě neposlouchají. Řítí se na mě ze zatáčky bus a já nejsem schopen se odplazit z jeho trasy. Žeby tušení budoucnosti? Dám vám sem pak vědět.

Neposlouchací nohy znám. I když poslední roky už mám od těchhle snů pokoj. Ale dřív mě přejelo kde co, počínaje koňským spřežením a konče vlakem.
Co mě mrzí, že už nemám "lítací" sny. Ty jsem měl v dětství, naprosto super. Jednou jsem lítal i s postelí.
Taky jsem se ve snu utopil. To tedy nic moc nebylo. Obyčejně se člověk těsně před krizovkou (např. to přejetí) vzbudí. ale tohle jsem si užil důkladně, dlouho a vůbec jsem se nevzbudil v pohodě. A v podstatě z toho nemám dobrý pocit dodnes, i když už je to alespoň dvacet let.

Co mě mrzí, že už nemám "lítací" sny.

Už mě to taky nějak opustilo, ale dodnes si to pamatuju, i když tam byly i pády (lítal jsem bez ničeho - tím nemyslím nahý!). Asi jedny z nejpříjemnějších neerotických snů.

Mně se jednou zdálo, že jsem venku a po obloze letí meteor. Pak další a další, už to nebyly meteory, ale rozžhavené kusy skal... pak jsem se nějak probudil. Ten sen si pamatuji proto, že se mi to zdálo v den, kdy pak spadla Columbia.
Taky se mi zdává, že se zjistilo že ve škole co jsem ji vystudoval, ještě nemám hotovou nějakou zkoušku a musím si ji dodělat. A je to z předmětu, o kterém nic nevím.

Probuzení s rukou v nočníku.

To je opravdu krizový stav!

Inak co mrzi mna je, ze nemavam eroticke sny, posledny som mal asi v 14 rokoch snad a odvtedy nic. Clovek by si aspon v sne chcel uzit, ked cez den nema moc casu;o).
Ale zato mozno moze posahana hormonalna hladina, ale sere ma to aj tak.

No ja niekedy také mám, mokrý sen si už mal?

to je pro děcka.

... měl

Samozrejme, ze hej, ty si nedospieval ci co;o)?
Nemusi byt mokry, stacil by naznak erotiky, ale moj moozg jaksik nevie nic take uz pomerne dlho vyprodukovat. Citim sa menejcenny;o).

Tak to já takhle akční sny většinou nemám.
Obvykle se mi zdá něco poměrně "normálního". Jediný problém je, že se mi propletou všechny osoby a místa, které znám. Na jednu stranu super, říkám si "hele, tyhle lidi oba dobře znám a oni se konečně potkali" a pak je taky zajímavý pozorovat, jak ty osoby na sebe reagují, stejně tak jak reagují na místa, kde se nacházejí.
Co je na snech nejzajímavější je, že reakce ostatních mě kolikrát dokáží překvapit víc, než v realitě. Tím chci říct, že pokud například začnu řešit danou věc s někým v reálu, cca vím, jak bude reagovat a v drtivé většině případů velice podobně ta osoba reaguje. Ve snu mi dost často někdo řekne něco, co absolutně nečekám (a někdy to ani není možné).
Sny mám většinou neutrální (ani dobré, ani špatné) a taky si je většinou nepamatuji (maximálně těsně po probuzení).

Blbý je, že když se mi něco zdá těsně před budíčkem a je to třeba z prostředí, kam zrovna jdu (škola, práce...), mám v tom pak trošku bordel, protože nevím, jestli angličtinářku opravdu včera přejelo auto, nebo se mi to jenom zdálo.

Vyjímku z "neutrálních" snů mi udělal jeden, kdy mi přítelkyně oznámila, že je ve skutečnosti asiatka a čeká trojčata a jenom jedno z nich je moje.

taky si je většinou nepamatuji (maximálně těsně po probuzení).

http://xkcd.com/430/
Klasika. Pokud se probudím do tmy, sen si víceméně pamatuji, pokud do světla, zapomínám během pár vteřin.

No ešte moja prastarká vravievala, že po prebudení sa nepozri do okna, aby si sen hneď nezabudol, keď som bol menší som rozmýšlal že si tie sny budem zapisovať do denníka či to nevyveští dáku hádanku (bol som malý detektív)

A už sa Vám stalo že ste sa zobudili zo sna a znova ste zaspali a sen pokračoval?

Ano. A jednou i u té erotiky.

V dětství jsem často míval sen, jak běžím u nás domů s kopce a odrážím se tak, že vždycky kus letím, takže takový pololítací sen. Potom v mládí se to změnilo na lítací sen, kdy jsem musel usilovně mávat rukama, abych vzlétnul, ale letěl jsem potom naprosto v pohodě. Pak nějak lítání ustalo a začalo bloudění v cizím městě. Krásný města, s barevnejma budovama, ale bez lidí a vždycky nějak bloudím dokola a nemůžu se chytit, až se z toho vzbudím.

Sny s neposlouchacíma nohama mívám někdy taky. IMHO se v tom zrcadlí podvědomá obava z nesoběstačnosti.
A občas se mi zdá sen, ve kterém si uvědomím, že je to sen a že můžu všechno. To je pak super. Jednou jsem ve snu zmlátil deset nějakých smažek holýma rukama. Jen prostě proto, že je nemám rád.
Akorát se obávám okamžiku, že jednou mozek mylně vyhodnotí situaci a pošle mě třeba vykrást banku realtime.

Shodou okolností článek k tématu na idnesu:
http://ona.idnes.cz/veci-ktere-se-mohou-dit-ve-spanku-d4f-/zdravi.aspx?c=A141006_094301_zdravi_pet#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

Pocit pádu
Spánková paralýza
Náměsíčnost
Mluvení ze spánku
Opakující se sny
Sex ve spánku
Skřípání zubů
Syndrom explodující hlavy

Kromě náměsíčnosti a explodující hlavy jsem pro(žil)snil všechno.
I když u toho syndromu explodující hlavy si nejsem úplně jistý.

"Padací" sny se mi nezdávají. Matně si pamatuji, když jsem byl malý, že se mi zdálo válení sudů a následné přistání v hromadě listí. Zdávalo se mi i o práci, ale to už dlouho nebylo; naštěstí.
Minulý týden jsem ale měl divný sen, řídil jsem nákladní auto (a přesně si pamatuji, že šlo o Liaz - valník) a nemohl jsem se za nic vymotat ze čtvrti, kde bydlím. Jel jsem po ulici, která ve skutečnosti vede pryč, ale ta končila betonovými zábranami. Další zase zajela někam do roští, kam jsem se neodvážil jet. Sen skončil probuzením (jak jinak, že) v momentu, kdy auto chcíplo.
Dříve, když jsem ještě míval klasický mechanický budík, tak ten ve snu párkrát zastoupil telefon. Situace - chrápu, něco se mi zdá. Začne zvonit budík. No a v tom snu jsem měl dojem, že zvoní telefon. Ve snu jsem telefon zdvihl, budík mezitím dozvonil a já samozřejmě zaspal.

To s tim budikem a telefonem mi pripomnelo jeden muj zazitek

3. trida, skola v prirode .. v noci se mi zdalo, ze me nekdo budi a neco mi chce, ale ja jsem akorat neco zamrmlala, otocila se a spala dal.. no, rano jsem zjistila, ze to az takovy sen nebyl, protoze na dverich v jidelne visela tabulka s vysledky nocni bojovky a ja mela samozrejme prazdne policko

Ńáký blbý políčko - lepší je se vyspat.

Není políčko jako políčko, což třeba modrý život, plantážníku?

Bože, rychlé pípy... Tuhle zhůvěřilost nenávidím celý život .

Nikdy by mě nenapadlo radostný prožitek spojovat s modrým životem.

Přesně tak . Radostný prožitek není nikdy spojen s patetickým, až do morku kostí kladným hrdinou. Radostný prožitek je veselý, peprný, možná trošičku dojemný. Co dítě pětileté (fakt nekecám) jsem přelouskal Hochy od bobří řeky, Záhadu hlavolamu a komiksy po strejdovi. Od té doby si z tohoto zážitku nosím v perikardu hlubokou jizvu - už tehdy jsem chápal, že je v příbězích cosi špatně. Další vývoj mé osobnosti podezření jen potvrdil. Život není modrý ani růžový, život je svině...

že je v příbězích cosi špatně

Je, ale já bych to nezatracoval. Měl (a vlastně stále) mám to rád. Rychlé šípy, Bratrstvo kočičí pracky, Černí jezdci, Vontové.
Kousek od nás je ulice zvaná "Na Kocourkách" , čili nejstarší část Střešovic, nízké domky, náměstíčko s pumpou a břízou, zkrátka jiný svět. Když do té ulice vcházíš, tak máš pocit, že jdeš někomu do dvora. No, ale proč o tom píšu. Když mi bylo asi devět, tak mě tam vzal bratr (starší), že jako něco uvidím. No a on, že jsme ve Stínadlech. Pro mě to byl tehdy fakt zážitek! No a zase tahám vzpomínky a jsem sentimentální. Ach jo.

Možná zcela nechápeš. Poznávání míst (snad by ona teze měla být v závorkách ) podle vlastní fantazie je archetyp, a je dokonale v pořádku. A já s tebou souhlasím, že tento zážitek konvergence virtuální skutečnosti s realitou vezme dech. Mluvím ovšem o osobách - o takového Mirka Dušína či Vilíka bych si ani vajgla netípl. Pochop - mně nevadí, že jsou "dobří". Mně vadí, že jsou až chorobně "kladní". A za sentiment se nestyď.

o takového Mirka Dušína či Vilíka bych si ani vajgla netípl

Souhlas. Jsou neskuteční. NAŠTĚSTÍ.

Pche, nějaký políčko...
Těsně po revoluci jsem vyjel s cestovkou na poznávačku do Anglie. Sám, bez známých či přátel. Jako souseda na sedačce a nocleh jsem vyfasoval nedoslýchavého dědulu, vůči němuž jsem si, pro jeho věčné žraní sekané z domova (po týdnu opravdu "lahůdkově" voněla), vypěstoval postupně averzi. Při jednom noclehu v hotýlku nedaleko Chichesteru se mi ve snu zdálo, jak mi zvoní diář na vstávání. No a jak jsem byl z domova zvyklý, popadl jsem diář z nočního stolku, vyběhl na chodbu abych nikoho nevzbudil a zabouchl za sebou dveře.
Pak mi konečně došlo kde jsem. Stál jsem tedy jen v socialistických trenýrkách na chodbě hotelu za dveřmi pokoje s koulí, kde spal můj nedoslýchavý spolunocležník!
Naštěstí jsem asi za pět minut slyšel za dveřmi štrachání jak se loudal na záchod (zlatá prostata!), tak se mi podařilo se dobouchat a přes dveře ho přesvědčit aby otevřel.

No to sú sranda také sny

Že jo? Po probuzení mi skoro bylo líto té Liazky, že byla jen "snová".

No to byl ale docela hezký řídící sen.
Já takhle jednou ve snu jel autem, s manželkou. Nevím kam jsme jeli, prostě z jedné vesničky do nějaké jiné, asi na návštěvu. No a za jednou vesnicí stál myslivec s flintou a stopoval. Tak jsme ho nabrali, potřeboval jen odvézt do jiné vesničky cestou. Tam jsme dojeli, stál tam jinej myslivec a toho jsme zase vezli do jiné vesničky. A tam stál zase jinej myslivec a tak pořád dokola...
Já jak debil celou noc vozil různý myslivce po okrese, tam kam jsme chtěli, jsem nedojel.

Švára, aspoň co vyprávěl, tak ve snu platil s kamarádem pokutu za to, že oba v autě seděli vzadu (auto stálo, řidiče nemaje).
Taky jednou až k baráku stavěl koleje, aby mohli jet s rodinou na dovolenou k móři... (Má poměrně náročnou manželku, to musím vědět, protože ji jako ségru znám od mala. Podle mě zrovna tenhle sen dost vypovídal o realitě, ale radši jsem mu to neříkal. Jo, je to pracant...)

Myslivci v autě Ale ve snu je možné všechno.
A co teprve sny, když má člověk horečku... To si připadám, že se mé tělo rozkládá na prvočinitele.

Sny se mi zdají každou noc. Nejhorší jsou samozřejmě dden před zkouškou.

Ale jsou občas i ty příjemnější. Nejlepší jsou ty, ve kterých vím, že sním. To pak kašlu na zábrany a zúchylním.