V dětství jsem často míval sen, jak běžím u nás domů s kopce a odrážím se tak, že vždycky kus letím, takže takový pololítací sen. Potom v mládí se to změnilo na lítací sen, kdy jsem musel usilovně mávat rukama, abych vzlétnul, ale letěl jsem potom naprosto v pohodě. Pak nějak lítání ustalo a začalo bloudění v cizím městě. Krásný města, s barevnejma budovama, ale bez lidí a vždycky nějak bloudím dokola a nemůžu se chytit, až se z toho vzbudím.