Koprová + křenová omáčka, játra s rýží. Na vině školní jídelná ZŠ.
Me se ve skolni jidelne znechutila napriklad nakladana repa, kterou nam davali skoro ke kazdemu jidlu. Ale postupne se k tem jidlum dopracovavam a rehabilituji je. Osobne rad experimentuji s jidlem, nemam jidlo, ze ktereho by se mi zvedal zaludek, jen jsou urcita mnozstvi a urcite upravy, ktere zrovna nemusim.
a školní jídelně by to chtělo založit další debatu... byla by jistě hodně bohatá.
rybí polívku jsem 1x zkusil, zdvořile dojedl, od té doby - never more. zeleninu rád, ale co je hnus, je hrachová polívka. není nejhorší ta chuť, ale barva. dokud nebude válka, něco takového nepozřu. z jiného kufru: nepoživatelná mi připadá představa syrového tataráku.
z televizních menu mám estetický odpor k hrobečkům - prázdný talíř a uprostřed nakupená pidi porce jakéhosi luxusu za 500,- ať je to z čehokoliv, odpuzuje mě na tom ta ztráta času k výrobě něčeho tak zbytečného.
To já si občas na pidiporce - na degustační několikachodové menu zajdu, beru to jako návštěvu koncertu nebo divadla. Třeba lanýže v La Truffe byly superní.
Bez čeho se obejdu a nevyhledávám to, jsou bramborové hranolky, sice je sním, ale tu skoro všeobecnou oblibu dokonale nechápu. Sním asi všechno, že by mi něco vyloženě vadilo, to asi ne. Nevím, jestli bych posvačil něco z hmyzu.
ty brambory na tom vypadají ok, mrkev ještě taky. hranolky k jídlu považuju za český prasečí zvyk, degeneraci dobrého jídla. ještě toleruju ameriky, ale pěkné jídlo zkazit hranolkama, to je vrchol buranství (a škoda celého oběda).
každý má jiné chutě a představy. ale co člověk neochutnal ať neodsuzuje, pokud to není nějaký extrém.
Játra a jinej pajšl - neuvěřitelně to smrdí, už když se to vaří. Kupodivu jitrnice mi nevadí. A pak nějaký ty šikmooký speciality, třeba nevylíhnutý kachny a podobnej hnus. Jinak sežeru vše možný, klidně takový ty věci, co jiní nesnáší - špenát, zelený fazolky, koprovku, dýňový zelí (výborný k pečenýmu vepřovýmu), ryby miluju.
To je škoda, připravovat se o takové dobroty, jako třeba tyhle vepřové plíčky na smetaně (z Lokálu v Dlouhé v Praze).
Tohle jídlo jsem ve škole opravdu z duše nenáviděl, mělo to ještě horší pozici než játra.
Taková rychlá pochoutka jsou játra na pepři s rýží
Nevylihnuta kachna je jediny jidlo co sem nedal. Sehnal jsem, uvaril, oloupal, dokonce i kousek sem ochutnal, ale musel to dojet pes, i tak mi vic vadil ten pohled a "vune", chut se dala.
Chudák pes.
Pes byl nadsenej, ja se sice snazim nekrmit varenym, ale obcas, vyjimecne se snad tak moc nedeje.
Tvarůžky a jakékoliv jiné smradlavé sýry. Vařené vejce. Aspik. Zulc (sulc, rosol, drkotina...). Dršťková polívka. Tlačenka.
To jsou věci, co jsem nikdy do huby nevzal a nikdy nevezmu.
Nemusím koprovou omáčku (polívku na kyselo mám rád), křenovou omáčku, fazolky (averze ze školky, kde jsem z nich "volal do keramiky"), jitrnice (jelita mám rád).
Dršťková jako taková jest fajn. Dršťky už tak ne.
Od toho je gulášovka :) Tu mám rád, ale maso musí být libové (tlusté maso mi roste v hubě a natahuje mě z něho).
Místo drštěk zkus Hlívu ústřičnou, tedy pokud ti nevadí houby a to do toho samého základu jako u klasiky.
Lepší je kotrč.
Jako dite jsem nedal porek a fazole, mi to nutili a jednou jsem se z toho zeblil a pak byl klid.
Jinak, jelikoz jsem skorovegetarian, tak se me to netyka, ale tucne maso, veprove koleno apod. nedokazal bych to dat ani kdyby mi za snezeni zaplatili.
Ovar z kolena taky nemusím, ale ta kůže je moje, celá i bez chleba a také jakákoliv chrupavka. Ve svých 60+ jsem nikdy neměla potíže s klouby.
Uz asi na zadny. Jen z jidel s lepkem se mi vobracej streva, ale jinak davam skoro vsechno.
Rybí polévku ani pajšl bych nedal. Nejodpornější jídlo na pohled ale byla tlačenka v konzervě. Kdysi jsem ji otevřel řádně vyhládlý na Kavkaze, uvnitř byla nechutná hmota, uprostřed si hověl kus tlustého masa s kůží, ze které výsměšně trčel tlustý, chvějící se chlup. Dodnes se budím hrůzou, když si na to vzpomenu. Než tohle sníst, to bych snad raději dal pusu Grebeníčkovi.
Právě jsem splivnul plátek tlačenky - kupuji ji z krámku co je v přívěsném voze naproti místnímu TESCu. Je fakt, že i dnes se těžko shání tlačenka co si na ní mohu pochutnat jen tak s pečivem bez cibule a octa. BTW: Vzpomínáte si někdo na totalitní párky z masokombinátu v Úvalech? To byl hnus. To už jsou lepší ty současné, masa prosté.
Tak ze by se mi z neceho vylozene zvedal zaludek, to ne, ale par vecem se radsi vyhnu.
Jsou to: houby (jedine obalovane smazene bedly si teda obcas dam), spenat (= ta odporna zelena brecka, listovej mi nevadi), "tluste maso" (vzdyt je to na kousnuti takovy hnusny, to se neda - zajimavy ale je, ze skvarky mi nevadi, spis naopak ), brokolice (par malych kousku v polivce nebo testovinach mi neva, ale samotnou bych ji nezrala a taky pri vareni pekne smrdi), drstkova polevka a vetsina smradlavych syru (syrecky a tak). No a mozna jeste sem tam neco, ale uz si nevzpomenu.
No a tuhle jsem ochutnala kapary nebo co to bylo a taky ble. Mama jednou zkousela chobotnicky, na to jsem ani nemela odvahu.
Ale i tak se nektery chute v prubehu zivota meni. Driv jsem naprosto odmitala nivu, tunaka a olivy. Dnes? Testoviny s tunakem a olivama? Mnamka nejvetsi. Testoviny s nivovou omackou? *slint slint* Akorat tu nivu teda potrebuju bud rozpustenou v omacce nebo pecenim, samotnou bych ji do pusy jeste nedala.
Jen k tomu, co jsem napsala na zacatku, jsem si doposud kladny vztah nevypestovala :D
Jinak jak tu nekdo zminoval jatra s ryzi, tak ta mi dycky chutnala. No a vlastne ony chutove nejsou uplne zly ani ledvinky, ale ten smrad, kdyz je mama varila.. brrrrrr.
A ted jsem z vas dostala hlad. Smejdi Jdu spat.
Zapékaná sladká rýže a mléčná polévka (vulgo "zátěrky"). Jen to píšu a dostávám kontrakce oblastí kolem žaludku. Mentální artefakt z traumat školní kuchyně.
jj, jsem ochoten sežrat vše, jen bílou mléčnou slanou nudlovou polívku nedám. tenkrát si to vymodlil na pionýráku papínkův syn. nezvracel jsem sám.
spousta lidí to má spojené se špatnou zkušeností většinou ze školní kuchyně anebo to někdo neuměl připravit a udělkal z toho nepoživatelnou šmakuládu nebo vařil tím, že nahrazoval, nahrazoval až z toho byl humus. Ale i z prvotřídních surovin se dá uvařit hnus. manželka také měla tyto špatné zkušenosti se spoustou jídel, ale když jsem jí to uvařil, tak jak se má, nebo tak aby to chutnalo, neměla s tím problém. byla to jíla typu - koprovka, křenová, prorostlé uzené maso, hrachová polévka a kaše atd.
Ale nikde jsem se tady nedočetl nebo jsem neviděl jídla, které by jste opravdu neochutnali - např. v Číně delikatesa - vejce louhovaná v moči mladých chlapců, v austrálii mají také mnoho delikates - pohlavní orgány zvířat, mozky.... atd.... to je teprve "mňamka"
U toho posledního jídla se mně vybavil haggis, velmi nechutné.
mozek a haggis... jsou ještě stravitelný a poživatelný.... ale jako delikatesu mít žvejkací penis klokana... fuj.
Tak co bych nikdy do gágora nestrčil, je hmyz. Různí ti pražení cvrčci, švábi, červi zvíci palce od nohy. To opravdu ne.
Jo, na hmyzáky jsem zapomněl. A ještě nesnáším celer, to smrdí, jak bolavá noha.
celer je koření- ten se musí do polévky dávat na šmak. to samý libeček (rozsekat ho na hadry)
Díky libečku taky nezatracuji ryby, i když musí být čerstvé. O kapra na libečku jsme se s kamarádem málem poprali s vlastními dětmi.
libeček je přírodní maggi. dej zarni recept.
Nedám, protože nemám. Připravoval to právě ten kamarád. Nachytal, vykuchoval, naložil to do nějaký marinády s libečkem - jen na pár hodin. Manželka tvrdí, že v tom měl snad i trošičku chilli papriček - nevím. Recept z něj nevytáhla - prej tajemství mistra šéfkuchaře (no on je ten kamarád trochu zvláštnější). Pak jsme to pekli v alobalu na roštu na ohni, proložené opět libečkem. Já jsem hovno kuchař. Já to psal hlavně proto, že jediné dobré ryby jsou ty vytažené z vody a hned připravené. Jednou zamražené (takže i ty, co se v obchodě válí čerstvě vykuchané "na ledu") už se nedají jíst (aspoň já to tak mám).
tak to neva. nejlepší rybu jsem stejně jedl jako mládě na pionýráku v koutech u ledče. okouna osolenýho, čerstvě vylovenýho, danýho na očišťovací rohožku na sebraný dřevo v lese. jsme nic jinýho nežrali.
pro závistivce: v vypočítejte mi počet trestných činů.
domácí polévka je domácí polévka. bujóny a podobné věci jsem už doma dávno zavrhnul.
Hmyzaci jsou dobry, obcas je doma delam(a nejen prazeny, moucnaky treba nejradeji syrovy). Ale manzelka to taky nedava. Zato dcera mela prvniho cerva v roce a predsudkama netrpi, ta si myslim ze bude hmyzozrava hodne.
..a také třeba tarantule v trojobalu.
Hmyz by som tiež nemohol, už len keď si pomyslí na tie nohy a chrúpanie...
Některá jídla mi chutnají, s některými mám smlouvu o neútočení (já je nepomlouvám a ony se mi nevnucují). Vyložené zvedání žaludku nastává jen u potenciální konzumace vnitřností a pak také exotických požerů typu hmyz, shnilé vejce a u extrémně aromatických sýrů typu zapařená prdel.
Jakekoliv jatra, drstkova a cokoliv s rybi hlavou. Grrrc.
a co polévku nebo něco z kuřecích žaludků ? dává si někdo ?
dávám, ovšem nejím maso, jen vývar. já jsem polévkový typ.
a co něco z domácí kuchyně : mléková polévka... to bylo ve školce a ve škole, ale ani doma se to nedalo jíst...
blilo nás tenkrát docela dost. jinak školní jídelna je asi na zpracování nějakým vyhlášeným hororovým režisérem- dodnes mám velký problém se špenátem, vařenou mrkví a kapustou. pečlivě to z jídla vybírám.
jo promiń to jsem přehlídl, že to již bylo napsáno.
jo asi se po tom poblilo dost lidí
a přitom špenát, vařená mrkve a kapusta je dobrá... ale je to tou špatnou zkušeností. chce to prostě nemyslet na tu špatnost z minula a ochutnat současnost.
tak mi řekni ale jak? já ty suroviny nezatracuju. ale školní jídelna, kdy jsem v hubě nosil maso z jídelny ven a tam ho plival (nebyl jsem sám, páč maso se musí sníst), nebo příbor budeš držet jako pravák (jsem levák) nebo od jídla neodejdeš (vydržel jsem to tenkrát do půl čtvrté, byl z toho docela humbuk). mám být optimista? to je opravdu silná škola života.
Já taky býval jedním z posledních v jídelně, kdy jsem se stal mistrem ořezávačem, bo hovězí v sobě mělo takovej nechutnej gumovej proužek. Dodneška se mi z podobných křupek zvedá kufr. Obvykle jsem pak byl od oběda propuštěn z milosti. By mě zajímalo, kolik těch učitelek, co nás ty hnusy nutily žrát, to samo pozřelo. A nejvíc mě sraly ty máničky z vlastních školních řad, kterým učitelky daly pověření, stouply si s rypákem u stropu k okýnku na špinavý nádobí a škodolibě posílaly zpět každýho, kdo nechal něco na talířu. Kolem těchto slepiček se dalo projít a hnus vrátit zpět do oběhu, ale učitelky bývaly občas svině. To jsem tam pak seděl hodinu, protože ten pajšl, nebo celerová polívka se fakt nedaly.
jo to mě taky sralo když mě s nepoživatelnym hnusem, který sami do huby nedali posílali zpět až to dojím... až jednou zakročil můj hodnej děda, kterej nevěděl, že to tak normálně denně. jednou mě vyzvedával a už ho nebavilo ho na mě čekat (čekal už 40 minut), tak takovym způspbem seřval tu učitelku, že si mě pak už nedovolila všimnout a já jsem jídlo, který bylo fakt nepoživatelný vrátil - a to nejsem vůbec vybíravej, naopak sním skoro všechno.
ještě doplńuji potom co jí seřval, ale ve vší slušnosti !!! se většina dětí zvedla a stejný jídlo jako já vyhodilo, až přetejkal lavór.
Pamatuji. Člověk si musel to hnusné žílnaté/tučné maso narvat do huby, doufat že se nepoblije, talířek ukázat službu sloužící gestapačce (učitelce, uklízečce či kuchařce) a rychle utíkat někam vyplivnout. Nějak mě nenapadá, proč jsme to nervali do sáčků (kapsy) - možná protože děcka se vzájemně udávaly ("Sím, soudružko učitelko, Novák má maso v puse a chce ho vyplivnout." "Nováku, otevři pusu!" "Nováku, dříve nepůjdeš, dokud to nespolkneš!") a maso v kapse by třeba znamenalo třídní důtku či pár facek.
Ono ale tehdy zas tolik sáčků nebylo (mikroten neexistoval, igelitové tašky taky ne, sáčky se v kuchyni běžně praly a používaly znova a znova..).
přesně tak... lépe bych to nenapsal. udavači z vlastních řad mě srali. nám se podařilo občas proklouznout anebo se nám to hnusný maso poadařilo propašovat pod talířem od polévky. nebo bylo výhoda sedět s "popelnicí" to byl spolužák, kterej všechno sežral. naštěstí jsem školní jídelnu zařil jen do 5. třídy, ale i to stačilo.
To my na základní škole ještě tácy neměli, nosili jsme rovnou talíře, takže schovat maso pod talíř tak nějak nešlo. Pamatuju si příhodu, kdy jeden spolužák inscenoval, že mu spadnul příbor a když se ohnul, takticky šoupnul hnusný maso hluboko pod stůl. Bylo to u zdi a ubrusy byly vcelku dlouhý.
máničku jsme neměli. zato rozmístění stolů spočívalo v tom, že bachařky (max slovník nezná, přidávám) seděly vždy u odevzdávacího okénka.
edit// ale buchtičky se šódó vzbudily vždycky obrovský jásot a to sladký nejím. na tom už nic chuťově zmrvit nejde.
To bylo občas, asi když se účám nechtělo stát a čučet. Bohužel, nebylo to až tak často, jak bysme si přáli, asi kvůli nízké efektivitě, resp. vysoké propustnosti zbytků jídla.
no zkus to doma ochutnat, nebo to sám uvařit a třeba to půjde, ale chápu, že to máš spojený s tou hnusnou dobou a náturou těch svińskejch komunistů. ale pokud ti to nedělá třeba doma problém, že to nejíš, tak není důvod tě k tomu nutit. a nucení správného držení příboru - no comment. za komoušů byl zvykem udělat z hovna marcipán a mysleli si, že to každej s chutí sežere nebo bude muset sežrat...
taky jsem zařil krutou dobu školní "jídelny" ale naštěšstí jsem věděl, že oni prostě vaří "sračky" a například játra jsem doma jedl.
Dneska je to naopak, pamatuju, jak k nám do školy přijel nějakej černoch z Afriky(tenkrát se tam vybíraly peníze na nějaký africký dítě) a prej se mu chtělo brečet, když viděl, jak všichni to jídlo vyhazujou. A to musim říct, že to bylo docela dobrý až na pár jídel to šlo vše. A kdo nechtěl, odhlásil si, nebo si vybral druhý menu.
Špenát mám rád (máme svůj, domácí), řádně načesnekovaný, s oboustranně osmaženým volským okem.
Domácí špenát s kýblem česneku, hustý jak papuč, pokládám za mňamku. Je ovšem pravdou, že bestialita školních jídelen zahrnovala i špenátovou polévku - vypadalo to jak semeno z vodníka a zřejmě to i tak chutnalo (chybí srovnání). Občas se divím, že jsem svá školní léta přežil a bídně nezahynul na infekčním.
mé pm je otevřeno všem . není problém zdělit adresu pro nevěřícího kmochnu na ten úžasný špenát (hrníček postačí).
edit pro lose: mif a l-core má divný nadpis, který určitě nedávali. udělal jsem to já a za mně to udělal maxthon. díky čus. edit2// dyk já vůbec nevidím. jvdc zadal název. stejně je to divný.
Až budu se svou stoletou maminou, zkusím si vzpomenout. Osobně jsem asi stejný kuchař jak kosmonaut .
tak že pozdravuju a hrníček umeju.
Obecně nemusím vnitřnosti, ale nevadí mi dršťková polévka (je-li dobře udělaná) nedávno jsem dokonce dal i játra na cibulce. Co bych nepozřel jsou čýčí (či jiné) žlázy, mozeček apod. Tatarák jsem měl 1x v životě, klidně bych to zopakoval, co se týče hmyzu, chtěl bych ochutnat.
Chren. Stačí mi k nemu len čuchnúť a hľadám kýbel. A tiež kremžskú horčicu.
a jakto ? špatná zkušenost z minula ?
Nie, proste ho nemôžem už od nepamäti. Smrdí to a chutí ešte horšie. A tiež som ešte zabudol brokolicu (vo forme krémovej polievky môžem, ale dusenú, praženú a inú nie) a rúžičkový kel.
no dej pokoj. bůček, masíčko- to co se nemá jíst furt, nedietní jídlo by nebylo?
edit: ale tohle bych bral (už si tě čtu)- Příloha: pečené brambory se slaninou- vypadají úchvatně.
jistě to dobrý je..... ale ta plynatost potom.... stejně raději maso.
Já souhlasím a to se vším co se ryb týče!Bbohužel je to asi z velké části moje chyba.Zkrátka mám neblahou zkušenost s jednou slečnou a od té doby nemůžu rybu ani cejtit!moje blbost
Jsem dobytek a nebo to tak bylo myšleno?
mám neblahou zkušenost s jednou slečnou
Jj. Znám jen dvě věci, které smrdí jak ryba. Jedna z nich je ryba.
čekal jsem kdy se tady nahodí toto téma... a je to tady. jen jestli to kabelson opravdu takto myslel... a pokud ano.... vůbec mu to nezávidím.
já mám nejhorší vzpomínky na rybu asi ze školní jídelny, kdy tím táhkla celá škola a nebo v Tescu když jdu kolem kádě.... to člověka přechází chuť.... a to ryby jím.
Vždy si říkám, že každý si má jíst, co mu chutná...nikoho neodsuzuji a zásadně neříkám FUJ...osobně si myslím, že jsem ochutnal leccos, někdy však pouze jednou a jak havran NIKDY VÍCE. kdybych měl uvést co opravdu ne - veškeré orgány (játra, ledvinky a podobně), to mi dělá problém i po slečně umýt, jak to jen cítím, ale když zase vidím, jak ji to lahodí, překousnu leccos. Uvažoval jsem nad tím, že chuť se zajisté vyvíjí, jelikož jsem asi 20 let měl totální odpor k rajské, koprovce a podobně a po létu na ně nedám dopustit. A co vy? Nestalo se vám někdy, že z "brrrr-jídla" se stalo vaše oblíbené?
jako malej jsem neměl rád kečup. naši kupovali nějakej docela kyselej... ale i ten jsem si pak docela oblíbil.
Zrovna u kečupu to je docela o výrobci a metodě výroby...inu, není kečup jako kečup...stejně jsem měl nejraději domácí od babičky :)
souhlas.
Jo, namátkou si vzpomenu na dvě - to první je lečo. Jako děcko ani za nic a teď si to dám rád. Druhý jídlo je hermelín (camebert). Ono na vojně to bylo vcelku jednoduchý - buď ten hermelín k snídani sežeru, nebo budu do oběda hladem. Tož jsem to sežral a vono to bylo dobrý.
Jj, na vojně, hermelín s mlíkem.
Jím téměř všechno, ale nesnesu dvě jídla. Když někdo vyndá housku s paštikou, odcházím, nemůžu ji ani cítit. Že bych ochutnal nepřipadá v úvahu. Druhým jídlem je hrachová kaše. Hrášek miluju na všechny způsoby, chodím ho ožírat na zahradu, stejně tak mám moc rád hrachovou polévku, ale hrachovou kaši nezvládnu sníst.
Jídlo, které byste nikdy ani neochutnali.
Koprová + křenová omáčka, játra s rýží. Na vině školní jídelná ZŠ.
Me se ve skolni jidelne znechutila napriklad nakladana repa, kterou nam davali skoro ke kazdemu jidlu. Ale postupne se k tem jidlum dopracovavam a rehabilituji je. Osobne rad experimentuji s jidlem, nemam jidlo, ze ktereho by se mi zvedal zaludek, jen jsou urcita mnozstvi a urcite upravy, ktere zrovna nemusim.
a školní jídelně by to chtělo založit další debatu... byla by jistě hodně bohatá.
rybí polívku jsem 1x zkusil, zdvořile dojedl, od té doby - never more.
zeleninu rád, ale co je hnus, je hrachová polívka. není nejhorší ta chuť, ale barva. dokud nebude válka, něco takového nepozřu.
z jiného kufru: nepoživatelná mi připadá představa syrového tataráku.
z televizních menu mám estetický odpor k hrobečkům - prázdný talíř a uprostřed nakupená pidi porce jakéhosi luxusu za 500,-
ať je to z čehokoliv, odpuzuje mě na tom ta ztráta času k výrobě něčeho tak zbytečného.
To já si občas na pidiporce - na degustační několikachodové menu zajdu, beru to jako návštěvu koncertu nebo divadla. Třeba lanýže v La Truffe byly superní.
Bez čeho se obejdu a nevyhledávám to, jsou bramborové hranolky, sice je sním, ale tu skoro všeobecnou oblibu dokonale nechápu. Sním asi všechno, že by mi něco vyloženě vadilo, to asi ne. Nevím, jestli bych posvačil něco z hmyzu.
Dodatek: smažený knedlík z mimibazaru, tak to fakt ne. A Petr Novotný ještě doporučuje korunovat dílo přílohou - bramborovými hranolky...![]:(](//common4.poradna.net/images/smiley/evilworry.gif)
ty brambory na tom vypadají ok, mrkev ještě taky.
hranolky k jídlu považuju za český prasečí zvyk, degeneraci dobrého jídla. ještě toleruju ameriky, ale pěkné jídlo zkazit hranolkama, to je vrchol buranství (a škoda celého oběda).
každý má jiné chutě a představy. ale co člověk neochutnal ať neodsuzuje, pokud to není nějaký extrém.
Játra a jinej pajšl - neuvěřitelně to smrdí, už když se to vaří. Kupodivu jitrnice mi nevadí.
A pak nějaký ty šikmooký speciality, třeba nevylíhnutý kachny a podobnej hnus.
Jinak sežeru vše možný, klidně takový ty věci, co jiní nesnáší - špenát, zelený fazolky, koprovku, dýňový zelí (výborný k pečenýmu vepřovýmu), ryby miluju.
To je škoda, připravovat se o takové dobroty, jako třeba tyhle vepřové plíčky na smetaně (z Lokálu v Dlouhé v Praze).
Tohle jídlo jsem ve škole opravdu z duše nenáviděl, mělo to ještě horší pozici než játra.
Taková rychlá pochoutka jsou játra na pepři s rýží
Nevylihnuta kachna je jediny jidlo co sem nedal. Sehnal jsem, uvaril, oloupal, dokonce i kousek sem ochutnal, ale musel to dojet pes, i tak mi vic vadil ten pohled a "vune", chut se dala.
Chudák pes.
Pes byl nadsenej, ja se sice snazim nekrmit varenym, ale obcas, vyjimecne se snad tak moc nedeje.
Tvarůžky a jakékoliv jiné smradlavé sýry.
Vařené vejce.
Aspik.
Zulc (sulc, rosol, drkotina...).
Dršťková polívka.
Tlačenka.
To jsou věci, co jsem nikdy do huby nevzal a nikdy nevezmu.
Nemusím koprovou omáčku (polívku na kyselo mám rád), křenovou omáčku, fazolky (averze ze školky, kde jsem z nich "volal do keramiky"), jitrnice (jelita mám rád).
Dršťková jako taková jest fajn. Dršťky už tak ne.
Od toho je gulášovka :) Tu mám rád, ale maso musí být libové (tlusté maso mi roste v hubě a natahuje mě z něho).
Místo drštěk zkus Hlívu ústřičnou, tedy pokud ti nevadí houby a to do toho samého základu jako u klasiky.
Lepší je kotrč.
Jako dite jsem nedal porek a fazole, mi to nutili a jednou jsem se z toho zeblil a pak byl klid.
Jinak, jelikoz jsem skorovegetarian, tak se me to netyka, ale tucne maso, veprove koleno apod. nedokazal bych to dat ani kdyby mi za snezeni zaplatili.
Ovar z kolena taky nemusím, ale ta kůže je moje, celá i bez chleba a také jakákoliv chrupavka. Ve svých 60+ jsem nikdy neměla potíže s klouby.
Uz asi na zadny. Jen z jidel s lepkem se mi vobracej streva, ale jinak davam skoro vsechno.
Rybí polévku ani pajšl bych nedal. Nejodpornější jídlo na pohled ale byla tlačenka v konzervě. Kdysi jsem ji otevřel řádně vyhládlý na Kavkaze, uvnitř byla nechutná hmota, uprostřed si hověl kus tlustého masa s kůží, ze které výsměšně trčel tlustý, chvějící se chlup. Dodnes se budím hrůzou, když si na to vzpomenu. Než tohle sníst, to bych snad raději dal pusu Grebeníčkovi.
Právě jsem splivnul plátek tlačenky - kupuji ji z krámku co je v přívěsném voze naproti místnímu TESCu. Je fakt, že i dnes se těžko shání tlačenka co si na ní mohu pochutnat jen tak s pečivem bez cibule a octa.
BTW: Vzpomínáte si někdo na totalitní párky z masokombinátu v Úvalech? To byl hnus. To už jsou lepší ty současné, masa prosté.
Tak ze by se mi z neceho vylozene zvedal zaludek, to ne, ale par vecem se radsi vyhnu.
Jsou to: houby (jedine obalovane smazene bedly si teda obcas dam), spenat (= ta odporna zelena brecka, listovej mi nevadi), "tluste maso" (vzdyt je to na kousnuti takovy hnusny, to se neda - zajimavy ale je, ze skvarky mi nevadi, spis naopak
), brokolice (par malych kousku v polivce nebo testovinach mi neva, ale samotnou bych ji nezrala a taky pri vareni pekne smrdi), drstkova polevka a vetsina smradlavych syru (syrecky a tak). No a mozna jeste sem tam neco, ale uz si nevzpomenu.
No a tuhle jsem ochutnala kapary nebo co to bylo a taky ble. Mama jednou zkousela chobotnicky, na to jsem ani nemela odvahu.
Ale i tak se nektery chute v prubehu zivota meni. Driv jsem naprosto odmitala nivu, tunaka a olivy. Dnes? Testoviny s tunakem a olivama? Mnamka nejvetsi. Testoviny s nivovou omackou? *slint slint* Akorat tu nivu teda potrebuju bud rozpustenou v omacce nebo pecenim, samotnou bych ji do pusy jeste nedala.
Jen k tomu, co jsem napsala na zacatku, jsem si doposud kladny vztah nevypestovala :D
Jinak jak tu nekdo zminoval jatra s ryzi, tak ta mi dycky chutnala. No a vlastne ony chutove nejsou uplne zly ani ledvinky, ale ten smrad, kdyz je mama varila.. brrrrrr.
A ted jsem z vas dostala hlad. Smejdi![]:(](//common4.poradna.net/images/smiley/evilworry.gif)
Jdu spat.
Zapékaná sladká rýže a mléčná polévka (vulgo "zátěrky"). Jen to píšu a dostávám kontrakce oblastí kolem žaludku. Mentální artefakt z traumat školní kuchyně.
jj, jsem ochoten sežrat vše, jen bílou mléčnou slanou nudlovou polívku nedám. tenkrát si to vymodlil na pionýráku papínkův syn. nezvracel jsem sám.
spousta lidí to má spojené se špatnou zkušeností většinou ze školní kuchyně anebo to někdo neuměl připravit a udělkal z toho nepoživatelnou šmakuládu
nebo vařil tím, že nahrazoval, nahrazoval až z toho byl humus. Ale i z prvotřídních surovin se dá uvařit hnus. manželka také měla tyto špatné zkušenosti se spoustou jídel, ale když jsem jí to uvařil, tak jak se má, nebo tak aby to chutnalo, neměla s tím problém. byla to jíla typu - koprovka, křenová, prorostlé uzené maso, hrachová polévka a kaše atd.
Ale nikde jsem se tady nedočetl nebo jsem neviděl jídla, které by jste opravdu neochutnali - např. v Číně delikatesa - vejce louhovaná v moči mladých chlapců, v austrálii mají také mnoho delikates - pohlavní orgány zvířat, mozky.... atd.... to je teprve "mňamka"
U toho posledního jídla se mně vybavil haggis, velmi nechutné.
mozek a haggis... jsou ještě stravitelný a poživatelný.... ale jako delikatesu mít žvejkací penis klokana... fuj.
Tak co bych nikdy do gágora nestrčil, je hmyz. Různí ti pražení cvrčci, švábi, červi zvíci palce od nohy. To opravdu ne.
Jo, na hmyzáky jsem zapomněl.
A ještě nesnáším celer, to smrdí, jak bolavá noha.
celer je koření- ten se musí do polévky dávat na šmak. to samý libeček (rozsekat ho na hadry)
Díky libečku taky nezatracuji ryby, i když musí být čerstvé. O kapra na libečku jsme se s kamarádem málem poprali s vlastními dětmi.
libeček je přírodní maggi. dej zarni recept.
Nedám, protože nemám. Připravoval to právě ten kamarád. Nachytal, vykuchoval, naložil to do nějaký marinády s libečkem - jen na pár hodin. Manželka tvrdí, že v tom měl snad i trošičku chilli papriček - nevím. Recept z něj nevytáhla - prej tajemství mistra šéfkuchaře (no on je ten kamarád trochu zvláštnější).
Pak jsme to pekli v alobalu na roštu na ohni, proložené opět libečkem.
Já jsem hovno kuchař.
Já to psal hlavně proto, že jediné dobré ryby jsou ty vytažené z vody a hned připravené. Jednou zamražené (takže i ty, co se v obchodě válí čerstvě vykuchané "na ledu") už se nedají jíst (aspoň já to tak mám).
tak to neva. nejlepší rybu jsem stejně jedl jako mládě na pionýráku v koutech u ledče. okouna osolenýho, čerstvě vylovenýho, danýho na očišťovací rohožku na sebraný dřevo v lese. jsme nic jinýho nežrali.
pro závistivce: v vypočítejte mi počet trestných činů.
domácí polévka je domácí polévka. bujóny a podobné věci jsem už doma dávno zavrhnul.
Hmyzaci jsou dobry, obcas je doma delam(a nejen prazeny, moucnaky treba nejradeji syrovy). Ale manzelka to taky nedava. Zato dcera mela prvniho cerva v roce a predsudkama netrpi, ta si myslim ze bude hmyzozrava hodne.
..a také třeba tarantule v trojobalu.
Hmyz by som tiež nemohol, už len keď si pomyslí na tie nohy a chrúpanie...
Některá jídla mi chutnají, s některými mám smlouvu o neútočení (já je nepomlouvám a ony se mi nevnucují).
Vyložené zvedání žaludku nastává jen u potenciální konzumace vnitřností a pak také exotických požerů typu hmyz, shnilé vejce a u extrémně aromatických sýrů typu zapařená prdel.
Jakekoliv jatra, drstkova a cokoliv s rybi hlavou. Grrrc.
a co polévku nebo něco z kuřecích žaludků ? dává si někdo ?
dávám, ovšem nejím maso, jen vývar. já jsem polévkový typ.
a co něco z domácí kuchyně : mléková polévka... to bylo ve školce a ve škole, ale ani doma se to nedalo jíst...
http://debaty.net/debates/11102-jidlo-ktere-byste-nikdy-ani-neochutnali#r11155
blilo nás tenkrát docela dost. jinak školní jídelna je asi na zpracování nějakým vyhlášeným hororovým režisérem- dodnes mám velký problém se špenátem, vařenou mrkví a kapustou. pečlivě to z jídla vybírám.
jo promiń to jsem přehlídl, že to již bylo napsáno.
jo asi se po tom poblilo dost lidí
a přitom špenát, vařená mrkve a kapusta je dobrá... ale je to tou špatnou zkušeností. chce to prostě nemyslet na tu špatnost z minula a ochutnat současnost.
tak mi řekni ale jak? já ty suroviny nezatracuju. ale školní jídelna, kdy jsem v hubě nosil maso z jídelny ven a tam ho plival (nebyl jsem sám, páč maso se musí sníst), nebo příbor budeš držet jako pravák (jsem levák) nebo od jídla neodejdeš (vydržel jsem to tenkrát do půl čtvrté, byl z toho docela humbuk). mám být optimista? to je opravdu silná škola života.
Já taky býval jedním z posledních v jídelně, kdy jsem se stal mistrem ořezávačem, bo hovězí v sobě mělo takovej nechutnej gumovej proužek. Dodneška se mi z podobných křupek zvedá kufr. Obvykle jsem pak byl od oběda propuštěn z milosti.
By mě zajímalo, kolik těch učitelek, co nás ty hnusy nutily žrát, to samo pozřelo.
A nejvíc mě sraly ty máničky z vlastních školních řad, kterým učitelky daly pověření, stouply si s rypákem u stropu k okýnku na špinavý nádobí a škodolibě posílaly zpět každýho, kdo nechal něco na talířu. Kolem těchto slepiček se dalo projít a hnus vrátit zpět do oběhu, ale učitelky bývaly občas svině. To jsem tam pak seděl hodinu, protože ten pajšl, nebo celerová polívka se fakt nedaly.
jo to mě taky sralo když mě s nepoživatelnym hnusem, který sami do huby nedali posílali zpět až to dojím... až jednou zakročil můj hodnej děda, kterej nevěděl, že to tak normálně denně. jednou mě vyzvedával a už ho nebavilo ho na mě čekat (čekal už 40 minut), tak takovym způspbem seřval tu učitelku, že si mě pak už nedovolila všimnout a já jsem jídlo, který bylo fakt nepoživatelný vrátil - a to nejsem vůbec vybíravej, naopak sním skoro všechno.
ještě doplńuji potom co jí seřval, ale ve vší slušnosti !!! se většina dětí zvedla a stejný jídlo jako já vyhodilo, až přetejkal lavór.
Pamatuji. Člověk si musel to hnusné žílnaté/tučné maso narvat do huby, doufat že se nepoblije, talířek ukázat službu sloužící gestapačce (učitelce, uklízečce či kuchařce) a rychle utíkat někam vyplivnout. Nějak mě nenapadá, proč jsme to nervali do sáčků (kapsy) - možná protože děcka se vzájemně udávaly ("Sím, soudružko učitelko, Novák má maso v puse a chce ho vyplivnout." "Nováku, otevři pusu!" "Nováku, dříve nepůjdeš, dokud to nespolkneš!") a maso v kapse by třeba znamenalo třídní důtku či pár facek.
Ono ale tehdy zas tolik sáčků nebylo (mikroten neexistoval, igelitové tašky taky ne, sáčky se v kuchyni běžně praly a používaly znova a znova..).
přesně tak... lépe bych to nenapsal. udavači z vlastních řad mě srali. nám se podařilo občas proklouznout anebo se nám to hnusný maso poadařilo propašovat pod talířem od polévky. nebo bylo výhoda sedět s "popelnicí" to byl spolužák, kterej všechno sežral. naštěstí jsem školní jídelnu zařil jen do 5. třídy, ale i to stačilo.
To my na základní škole ještě tácy neměli, nosili jsme rovnou talíře, takže schovat maso pod talíř tak nějak nešlo.
Pamatuju si příhodu, kdy jeden spolužák inscenoval, že mu spadnul příbor a když se ohnul, takticky šoupnul hnusný maso hluboko pod stůl. Bylo to u zdi a ubrusy byly vcelku dlouhý.
máničku jsme neměli. zato rozmístění stolů spočívalo v tom, že bachařky (max slovník nezná, přidávám) seděly vždy u odevzdávacího okénka.
edit// ale buchtičky se šódó vzbudily vždycky obrovský jásot a to sladký nejím. na tom už nic chuťově zmrvit nejde.
To bylo občas, asi když se účám nechtělo stát a čučet. Bohužel, nebylo to až tak často, jak bysme si přáli, asi kvůli nízké efektivitě, resp. vysoké propustnosti zbytků jídla.
no zkus to doma ochutnat, nebo to sám uvařit a třeba to půjde, ale chápu, že to máš spojený s tou hnusnou dobou a náturou těch svińskejch komunistů. ale pokud ti to nedělá třeba doma problém, že to nejíš, tak není důvod tě k tomu nutit. a nucení správného držení příboru - no comment.
za komoušů byl zvykem udělat z hovna marcipán a mysleli si, že to každej s chutí sežere nebo bude muset sežrat...
taky jsem zařil krutou dobu školní "jídelny" ale naštěšstí jsem věděl, že oni prostě vaří "sračky" a například játra jsem doma jedl.
Dneska je to naopak, pamatuju, jak k nám do školy přijel nějakej černoch z Afriky(tenkrát se tam vybíraly peníze na nějaký africký dítě) a prej se mu chtělo brečet, když viděl, jak všichni to jídlo vyhazujou. A to musim říct, že to bylo docela dobrý až na pár jídel to šlo vše. A kdo nechtěl, odhlásil si, nebo si vybral druhý menu.
Špenát mám rád (máme svůj, domácí), řádně načesnekovaný, s oboustranně osmaženým volským okem.
Domácí špenát s kýblem česneku, hustý jak papuč, pokládám za mňamku. Je ovšem pravdou, že bestialita školních jídelen zahrnovala i špenátovou polévku - vypadalo to jak semeno z vodníka a zřejmě to i tak chutnalo (chybí srovnání). Občas se divím, že jsem svá školní léta přežil a bídně nezahynul na infekčním.
mé pm je otevřeno všem . není problém zdělit adresu pro nevěřícího kmochnu na ten úžasný špenát (hrníček postačí).
edit pro lose: mif a l-core má divný nadpis, který určitě nedávali. udělal jsem to já a za mně to udělal maxthon. díky čus.
edit2// dyk já vůbec nevidím. jvdc zadal název. stejně je to divný.
Až budu se svou stoletou maminou, zkusím si vzpomenout. Osobně jsem asi stejný kuchař jak kosmonaut
.
tak že pozdravuju a hrníček umeju.
Obecně nemusím vnitřnosti, ale nevadí mi dršťková polévka (je-li dobře udělaná) nedávno jsem dokonce dal i játra na cibulce. Co bych nepozřel jsou čýčí (či jiné) žlázy, mozeček apod. Tatarák jsem měl 1x v životě, klidně bych to zopakoval, co se týče hmyzu, chtěl bych ochutnat.
Chren. Stačí mi k nemu len čuchnúť a hľadám kýbel. A tiež kremžskú horčicu.
a jakto ? špatná zkušenost z minula ?
Nie, proste ho nemôžem už od nepamäti. Smrdí to a chutí ešte horšie. A tiež som ešte zabudol brokolicu (vo forme krémovej polievky môžem, ale dusenú, praženú a inú nie) a rúžičkový kel.
Přitom tohle je vážně dobrota.
no dej pokoj. bůček, masíčko- to co se nemá jíst furt, nedietní jídlo by nebylo?
edit: ale tohle bych bral (už si tě čtu)- Příloha: pečené brambory se slaninou- vypadají úchvatně.
jistě to dobrý je..... ale ta plynatost potom....
stejně raději maso.
Já souhlasím a to se vším co se ryb týče!Bbohužel je to asi z velké části moje chyba.Zkrátka mám neblahou zkušenost s jednou slečnou a od té doby nemůžu rybu ani cejtit!moje blbost
Jsem dobytek a nebo to tak bylo myšleno?
Jj. Znám jen dvě věci, které smrdí jak ryba. Jedna z nich je ryba.
čekal jsem kdy se tady nahodí toto téma... a je to tady.
jen jestli to kabelson opravdu takto myslel... a pokud ano.... vůbec mu to nezávidím.
já mám nejhorší vzpomínky na rybu asi ze školní jídelny, kdy tím táhkla celá škola a nebo v Tescu když jdu kolem kádě.... to člověka přechází chuť.... a to ryby jím.
Vždy si říkám, že každý si má jíst, co mu chutná...nikoho neodsuzuji a zásadně neříkám FUJ...osobně si myslím, že jsem ochutnal leccos, někdy však pouze jednou a jak havran NIKDY VÍCE. kdybych měl uvést co opravdu ne - veškeré orgány (játra, ledvinky a podobně), to mi dělá problém i po slečně umýt, jak to jen cítím, ale když zase vidím, jak ji to lahodí, překousnu leccos.
Uvažoval jsem nad tím, že chuť se zajisté vyvíjí, jelikož jsem asi 20 let měl totální odpor k rajské, koprovce a podobně a po létu na ně nedám dopustit. A co vy? Nestalo se vám někdy, že z "brrrr-jídla" se stalo vaše oblíbené? 
jako malej jsem neměl rád kečup. naši kupovali nějakej docela kyselej... ale i ten jsem si pak docela oblíbil.
Zrovna u kečupu to je docela o výrobci a metodě výroby...inu, není kečup jako kečup...stejně jsem měl nejraději domácí od babičky :)
souhlas.
Jo, namátkou si vzpomenu na dvě - to první je lečo. Jako děcko ani za nic a teď si to dám rád. Druhý jídlo je hermelín (camebert). Ono na vojně to bylo vcelku jednoduchý - buď ten hermelín k snídani sežeru, nebo budu do oběda hladem. Tož jsem to sežral a vono to bylo dobrý.
Jj, na vojně, hermelín s mlíkem.
Jím téměř všechno, ale nesnesu dvě jídla.
Když někdo vyndá housku s paštikou, odcházím, nemůžu ji ani cítit. Že bych ochutnal nepřipadá v úvahu.
Druhým jídlem je hrachová kaše. Hrášek miluju na všechny způsoby, chodím ho ožírat na zahradu, stejně tak mám moc rád hrachovou polévku, ale hrachovou kaši nezvládnu sníst.