
Jídlo, které byste nikdy ani neochutnali.
Také se vám při pomyšlení na některé jídlo zvedá žaludek? Já třeba rybí polévku.
Také se vám při pomyšlení na některé jídlo zvedá žaludek? Já třeba rybí polévku.
Zpět do debat Přispět do debaty Nahoru
Koprová + křenová omáčka, játra s rýží. Na vině školní jídelná ZŠ.
Me se ve skolni jidelne znechutila napriklad nakladana repa, kterou nam davali skoro ke kazdemu jidlu. Ale postupne se k tem jidlum dopracovavam a rehabilituji je. Osobne rad experimentuji s jidlem, nemam jidlo, ze ktereho by se mi zvedal zaludek, jen jsou urcita mnozstvi a urcite upravy, ktere zrovna nemusim.
a školní jídelně by to chtělo založit další debatu... byla by jistě hodně bohatá.
Zapékaná sladká rýže a mléčná polévka (vulgo "zátěrky"). Jen to píšu a dostávám kontrakce oblastí kolem žaludku. Mentální artefakt z traumat školní kuchyně.
spousta lidí to má spojené se špatnou zkušeností většinou ze školní kuchyně anebo to někdo neuměl připravit a udělkal z toho nepoživatelnou šmakuládu
nebo vařil tím, že nahrazoval, nahrazoval až z toho byl humus. Ale i z prvotřídních surovin se dá uvařit hnus. manželka také měla tyto špatné zkušenosti se spoustou jídel, ale když jsem jí to uvařil, tak jak se má, nebo tak aby to chutnalo, neměla s tím problém. byla to jíla typu - koprovka, křenová, prorostlé uzené maso, hrachová polévka a kaše atd.
Ale nikde jsem se tady nedočetl nebo jsem neviděl jídla, které by jste opravdu neochutnali - např. v Číně delikatesa - vejce louhovaná v moči mladých chlapců, v austrálii mají také mnoho delikates - pohlavní orgány zvířat, mozky.... atd.... to je teprve "mňamka"
Tak co bych nikdy do gágora nestrčil, je hmyz. Různí ti pražení cvrčci, švábi, červi zvíci palce od nohy. To opravdu ne.
Hmyz by som tiež nemohol, už len keď si pomyslí na tie nohy a chrúpanie...
a co něco z domácí kuchyně : mléková polévka... to bylo ve školce a ve škole, ale ani doma se to nedalo jíst...
http://debaty.net/debates/11102-jidlo-ktere-byste-nikdy-ani-neochutnali#r11155
blilo nás tenkrát docela dost. jinak školní jídelna je asi na zpracování nějakým vyhlášeným hororovým režisérem- dodnes mám velký problém se špenátem, vařenou mrkví a kapustou. pečlivě to z jídla vybírám.
jo promiń to jsem přehlídl, že to již bylo napsáno.
jo asi se po tom poblilo dost lidí
a přitom špenát, vařená mrkve a kapusta je dobrá... ale je to tou špatnou zkušeností. chce to prostě nemyslet na tu špatnost z minula a ochutnat současnost.
tak mi řekni ale jak? já ty suroviny nezatracuju. ale školní jídelna, kdy jsem v hubě nosil maso z jídelny ven a tam ho plival (nebyl jsem sám, páč maso se musí sníst), nebo příbor budeš držet jako pravák (jsem levák) nebo od jídla neodejdeš (vydržel jsem to tenkrát do půl čtvrté, byl z toho docela humbuk). mám být optimista? to je opravdu silná škola života.
Já taky býval jedním z posledních v jídelně, kdy jsem se stal mistrem ořezávačem, bo hovězí v sobě mělo takovej nechutnej gumovej proužek. Dodneška se mi z podobných křupek zvedá kufr. Obvykle jsem pak byl od oběda propuštěn z milosti.
By mě zajímalo, kolik těch učitelek, co nás ty hnusy nutily žrát, to samo pozřelo.
A nejvíc mě sraly ty máničky z vlastních školních řad, kterým učitelky daly pověření, stouply si s rypákem u stropu k okýnku na špinavý nádobí a škodolibě posílaly zpět každýho, kdo nechal něco na talířu. Kolem těchto slepiček se dalo projít a hnus vrátit zpět do oběhu, ale učitelky bývaly občas svině. To jsem tam pak seděl hodinu, protože ten pajšl, nebo celerová polívka se fakt nedaly.
máničku jsme neměli. zato rozmístění stolů spočívalo v tom, že bachařky (max slovník nezná, přidávám) seděly vždy u odevzdávacího okénka.
edit// ale buchtičky se šódó vzbudily vždycky obrovský jásot a to sladký nejím. na tom už nic chuťově zmrvit nejde.
To bylo občas, asi když se účám nechtělo stát a čučet. Bohužel, nebylo to až tak často, jak bysme si přáli, asi kvůli nízké efektivitě, resp. vysoké propustnosti zbytků jídla.
Dneska je to naopak, pamatuju, jak k nám do školy přijel nějakej černoch z Afriky(tenkrát se tam vybíraly peníze na nějaký africký dítě) a prej se mu chtělo brečet, když viděl, jak všichni to jídlo vyhazujou. A to musim říct, že to bylo docela dobrý až na pár jídel to šlo vše. A kdo nechtěl, odhlásil si, nebo si vybral druhý menu.
Chren. Stačí mi k nemu len čuchnúť a hľadám kýbel. A tiež kremžskú horčicu.
a jakto ? špatná zkušenost z minula ?
Nie, proste ho nemôžem už od nepamäti. Smrdí to a chutí ešte horšie. A tiež som ešte zabudol brokolicu (vo forme krémovej polievky môžem, ale dusenú, praženú a inú nie) a rúžičkový kel.
Přitom tohle je vážně dobrota.
no dej pokoj. bůček, masíčko- to co se nemá jíst furt, nedietní jídlo by nebylo?
edit: ale tohle bych bral (už si tě čtu)- Příloha: pečené brambory se slaninou- vypadají úchvatně.
jistě to dobrý je..... ale ta plynatost potom....
stejně raději maso.
Vždy si říkám, že každý si má jíst, co mu chutná...nikoho neodsuzuji a zásadně neříkám FUJ...osobně si myslím, že jsem ochutnal leccos, někdy však pouze jednou a jak havran NIKDY VÍCE. kdybych měl uvést co opravdu ne - veškeré orgány (játra, ledvinky a podobně), to mi dělá problém i po slečně umýt, jak to jen cítím, ale když zase vidím, jak ji to lahodí, překousnu leccos.
Uvažoval jsem nad tím, že chuť se zajisté vyvíjí, jelikož jsem asi 20 let měl totální odpor k rajské, koprovce a podobně a po létu na ně nedám dopustit. A co vy? Nestalo se vám někdy, že z "brrrr-jídla" se stalo vaše oblíbené? 
jako malej jsem neměl rád kečup. naši kupovali nějakej docela kyselej... ale i ten jsem si pak docela oblíbil.
Zrovna u kečupu to je docela o výrobci a metodě výroby...inu, není kečup jako kečup...stejně jsem měl nejraději domácí od babičky :)
souhlas.
Jo, namátkou si vzpomenu na dvě - to první je lečo. Jako děcko ani za nic a teď si to dám rád. Druhý jídlo je hermelín (camebert). Ono na vojně to bylo vcelku jednoduchý - buď ten hermelín k snídani sežeru, nebo budu do oběda hladem. Tož jsem to sežral a vono to bylo dobrý.
Jj, na vojně, hermelín s mlíkem.
Jím téměř všechno, ale nesnesu dvě jídla.
Když někdo vyndá housku s paštikou, odcházím, nemůžu ji ani cítit. Že bych ochutnal nepřipadá v úvahu.
Druhým jídlem je hrachová kaše. Hrášek miluju na všechny způsoby, chodím ho ožírat na zahradu, stejně tak mám moc rád hrachovou polévku, ale hrachovou kaši nezvládnu sníst.