Co vsetko ste uz v zivote extremne skusali?

Zacni vikendem. Pokud to zvladnes, dej 7. Cas bez podnetu bezi uplne jinak.

Otazka je do akej miery by malo byt oddelene od reality, pretoze vytvaranie skutocnych spomienok ala Total Recall mi uz pride cez ciaru.

Tady si trosku protirecis. Mozek bude podnety a vzpominky - at uz skutecne nebo VR ukladat. Pokud by to byla opravdu realita, kterou bys nerozlisil od skutecnosti (ne nejaky animak), pak to ani mozek nebude jinak ukladat a po nejake dobe, az to projde deduplikaci to asi nerozlisis. Musis si pamatovat, ze jsi tam fyzicky nikdy nebyl.

Zkus si precist knih Pamet od Ranganath Charan

Ano ono je otazka, ci si budes davat VR obcas ako ked chodim na pivo, alebo kazdy den az sa stanem zavislym a budem na tom furt a vo finale po par tyzdnoch/mesiacoch nebudem vediet, co je skutocne a co nie.
To, ze vela ludi bude skusat zit v nejakom Matrixe je realna hrozba.

Počítá se i tohle?
http://www.youtube.com/watch?v=F_qMrohT0a4

Urcite ano.
Vyzeralo to dost extremne;o).

Tohle není z mého letu, když jsem to musel odlítat já, ještě nebyly fotomobily.
Vzpomínám si, při první vývrtce co jsem řídil, to za mnou seděl instruktor, jsem hmatal, za jakou páku zatáhnout abych si zachránil život a odrazil jsem si nehet na levém palci.

Ale člověk si zvykne i na šibenici.

Jednou jsem měl periodické přezkoušení, za mne si sedl instruktor co měl akrobatický výcvik. Řekl mi, abych uvedl éro do vývrtky, zastavil otáčení, předal mu řízení, on to rozjede na 170 (nebo kolik, už si to přesně nepamatuji) a udělá přemet. Jak řekl, tak jsme udělali. A pak ještě jeden.

Doba her a malin nezralých.

Seřazeno od největších výzev:

manželství –> bungee –> seskok padákem –> předávkování THC koláčky v Amsterdamu.

Pobyt ve tmě mě také láká, ale teď čekáme nového potomka, tak se to úplně nehodí.

předávkování THC koláčky v Amsterdamu.

Jsem mĕl to samé z mléka, nak mi to nesedo, pak sem ležel s tim ze sem se mohl hýbat a mluvit jen minimalnĕ a do toho sem se brutalnĕ vystihoval ze chcipnu, opravdový Bad Trip ..

Jojo, podobně. Ale relativně rychle mě to přešlo. Bylo to zrádné - jeden koláček den před tím vůbec nic, o týden potději jen polovina jiného a byl úplně total. A to byly "papírově" stejné. :D

Co v plane nemam...vzdy mi prislo divne uzivat nejake psychadelicke drogy, co vyrazne pokrivuju realitu.

Je rozdil něco vyzkoušet, a být na nĕčem zavyslí.

Po 20 jsem hodně cestoval, tak jsem potkal hodně lidí co mě pozvali a skončilo to ňákou nabídkou dát si čáru kokainu, nebo šluka z Cracku. Realitu mi to nepokřivilo, pokřivilo mi to maximalnĕ hubu a citil jsem se jako bych vypil 20 energi drinku, dokázal jsem pokecat o všem a celkově jsem se citil dobře a plný energie.

V ČR (puberta) jsem si maximálně když sme se v 8 potkali parta v hospodĕ potáhl z trávy, jednou sem se nechal na bečce překecat pro čaru pervitinu, fuj to byl hnus, už mĕ z toho žvíkání bolela huba, naštĕstí jsem to okolo 5 rano přechlastal vodkou. Ale zase na sex, můžeš trtkat klidně hodinu v kuse jak nic.

Párkrát jsem si dal i houby (poctive nazbírané kousek za Brnem) i párkrat LSD. V lese mĕ psichotropní latky bavili víc jak nĕkde na party, diskotéce.

Nejde o chlubení (ono není ani čím) ale spíš o to, když napíšu neberte to, nebo že je to svinstvo alespoň vím o čem se bavím.

Co se týká extrémů, první začal když jsem poprvé odjel z Čr s jednou mařkou (čerstvě 17 let) co byla u nás na obchodce které rodiče zakazovali se semnou stýkat.

Tak že odjedeme do Valencie ve Španelksku kde měla kamarádku, ale ta "piz .a" na vlakáču v Břeclavi neměla spoj tak sme chťeli co nejblíž, tak nám nabídla jizdenky do Barcelona Castre. Po dvou dnech když jsme vylezli z vlaku ktery vyjel z trajektu a ptali se lidi jak se dostat do Valencia, tak mapu vzali, začali se smát, asi třetí osoba ktera umĕla par slov anglicky, tu mapu rozdělala celou a ukázala Valencii a pak prstem prejela pul Evropy a ukazal že jsme na Sicíli v nějakem zapadakovĕ na Sicílii co měla v nazvu barcelona. To ta debilni babka z CSD nevi ze když nekdo chce jet do Šapelska, neposleš ho na Sicílii ?

Tak sme se chtěli dostat do Francie a pak španelsko.
V Italii vidět nekoho na auto stopu bylo asi jak v té dobĕ videt na vesnici černocha, každý na nás troubil a křičel.

Pak nás vzali dva kamiony a tu holku chteli na jedné benzince unést. Nejdřív zkoušeli jestli rozumíme něco italsky tak sme delali že ne, ale jak se bavili přes vysílačku tak sme pochopili že maji něco zalubem. Pak uz to byl extrém po extrému než jsme se dostali až do Španělska.
(Tenkrát to byl u nás v teplákovĕ Klobouky povyk, jsem byl hledany interpolem za unos nezletilé, davali to i v TV).

To že jsem měl sex pri navštěve hradu ve věznici, nebo na záchodě nemocničního pokoje s tim že jsem v jedne ruce musel držet stojan s kapačkou jako až takový extrém neberu.

Jestli nekdo před 20 lety cestoval na vlastni pěst (tenkrát se komunikovalo maximálne pres mail od seznamu) extremních zážitku by potřeboval pár A4.

Sem si chtěl život do 30let užít naplno a myslím že se mi to podařilo, v podstatě bych řekl že slo o nejlepší roky života, plné zážitku at dobrých nebo méně dobrých tak bych na to potřeboval alespon bežné 3 životy.

I dnes (s aktualní přitelkyní) si někdy říkáme že by sme se na to vyprdli, koupili dodávku udelali z ní obytnou a prostĕ odjeli nĕkde daleko od dnešního stereotipu, čas utíka stále rychleji, konec se blíží a tu šanci že jsem se vubec narodil nechci promarnit každodení rutinou.

Jen škoda že už nejsem 22 letý naivní klučina který si myslel že mu život přinese neco speciálního (dnes už mám 2x tolik, život mi přinesl migrény a faktury, daňové formulaře), a že ta mentalita lidí už taky není taková jako předtím

.. tenkrát stačilo v Barceloně na Ramblas vycpat gaťata, strčit je do odpadkového koše do vycpanych nohavic dat smetaky a nakonec boty před to kelinek a turisti hazeli jak blby než jim došlo že jde o žert. (ale vypadalo to že v té popelnici opravdu někdo je a turisti hazeli na každou blbost)
Podtext byl takovy ze na Ramble bylo hodně soch kterym když jsi hodil tak udělali nějaky pohyb, zamavali, udělali si s nima fotku.

.. Ono je to také o tom, jak se človek dokáže adaptovat, jak je psychicky silny, zkratka co vydrzí. Znal sem týpky co dojeli do barcelony, jeste ten den se nechali okrást a 3 den jeli dom.

Peníze šli dycky nějak vydělat, ať to byli sochy z písku, nebo když jsem byl pár mĕsiců s partičkou z Opavy (OPC) nebo Ostravákama (v Cr hrali Tekno Magion) sme chlastali a delali grilovacku za benzinkou bez obshluhy a umyvali okna u aut, nebo žebrali trochu nafty do kanďáku tak sme meli furt plnou a zadarmo. Ale byli to dobry lidicky, s respektem, nemam namysli ty opilce s kartonovym vinem co otravuji pred Hlavasem, Zvonarkou nebo v miší dire v Brně.

Ale celé to byla spíš jako zábava jak nějaký boj o život. Hlady venku snad umřit ani nejde, vsude jsou organizace červeny kříž jde ti narvou batoch žradlem, jídelny za 1euro oběd, ve Španelksu ti městká police dá lístek na vlak do dalšího města + tiket do baru na obĕd. Tak šlo projet skoro celou Costa zadarmo.

PS:

Prednedavnom sme skusili s manzelkou 5 dnovu hladovku

Myslím ze to není masopust, ale 5 dní bez jídla má byt prej i zdravé, ze se tím procistí telo.
Kdyz jsem bydlel v Casas Blancas, tak sem si dal "jen jednou" s marokanckou populaci celej Ramadan ktery vysel zrovna na zacatek leta takze docela narez a chapu ze i 5 dní není sranda.

Na druhej strane sa tesim na VRko v buducnosti

Kdyz hraju hry, tak strategicke, nebo VR, uz i dnes staci Meta Quest jestli mas penize na verzi OLED s Pancace optikou, VR treba ve vesmiru, nebo jsi nekde na kosmicke lodi je velmi realne az tak, ze se ti podlamuji nohy, nebo mas strach udelat krok do prazdna

Meta Quest mam, ale este verziu 1.
Najviac som si na nich uzil koncerty skupin tocene v 3D to bolo fakt akoby som tam bol.

Můj život je tak nudnej, jak jen může být, žádný extrémy nemám.

1. Úspěšně jsem prošel porodem (svým).
2. Někdy kolem 20 let jsem byl na třídenním výletě na kole, desítky km každej den (bez tréninku, předtím mi víc jak deset km dalo zabrat).
3. Před pár roky sedmidenní kompletní a poctivej půst - pouze voda, jinak nic (!) a po tom jsem reálně uvažoval, zda se vůbec k jídlu vrátím. Návratovku jsem zvládl výborně, ale musel jsem si toho fakt spoustu načíst předem. Je to velmi nebezpečný.
4. Před dvěma roky asi pětiměsíční dobrovolné hladovění, jedno jídlo denně, shodil jsem asi 18 kg (plus mínus, já to neměřil, ale doktorka z toho byla špatná).

Vlastně nemám nic, čím bych se pochlubil.

Vlastně nemám nic, čím bych se pochlubil.

Víš Pavle, život není o tom se chlubit tím jaký extrém udělal, nebo jakým extrémem si prošel (si vem ty blazny co lezou na ty mrakodrapy dělají stojky a dělaji u toho selfi, 1M lidi je sleduje na socialních sítích do doby než mu jeden den uklouzne noha, ruka, nebo vic zafouká má po životě)

Podstatnĕjší je jaky život sis prožil, jaky jsi človĕk, jestli dokažeš pomoc bližnímu v nouzi nebo proč né jak se říká i pomoc stařence přes přechod nebo ji nechat sednout v buse na své místo.

Byt skromný a obĕtavý človĕk je nad tisíc extrémů.
Někteří členové policie, hasiči jsou připraveni nasadit vlastní život, a těch extrému zažili až až .. tací si zaslouží respekt.

Tohle vlákno se ptá co extrémního jsem prožil, tak jsem napsal, že nic.

Zrovna dnes jsem udělal dobrej mini skutek, ukázal jsem staré paní v obchoďáku, jak si má načíst cenu zboží čtečkou čárovýho kódu. Jo, takovej jsem klaďas a navíc o tom vůbec nemluvím.

K tej hladovke...chcel som o tom tocit aj video, ale som lenivy na strih, takze z toho vzislo.
Ale myslim, ze 4.den som prestal citit hlad, byt nervozny, mysliet na jedlo a tesit sa kedy to uz skonci....skratka zacal som byt v pohode.
A prve jedlo potom?
Nic moc aj ked to bolo moje oblubene sushi. A tiez som mal take myslienky, ze naco potrebujeme tolko jest a ci sa musim k jedlu vratit.
Su to zaujimave pocity.

Keby nebolo tych hnusnych prvych 2-3 dni tak by som do toho siel znovu, ta faza potom je totizto ok...ketoza je proste navykova;o).

Přečetl jsem o půstu spoustu textů, převážné zážitky byly: rozšířené vnímání obecně, a barev, zvuků, vůní obzvlášť. Já nic takovýho nezaznamenal, ani trošku.

Jo, asi první tři dny jsem nemyslel na nic jinýho než na jídlo, úplně vážně. Celá moje existence se mentálně zmenšila na jeden bod, mysl byla fixovaná na myšlenku "jídlo, jídlo, jídlo!". Osobně to pro mně bylo těžší zvládnout mentálně než fyzicky; od malička jsem jedl naprosto každý den a najednou jsem přestal, to je tak nezvyklý zážitek, skoro nepřirozený, řekl bych.

Ale za těch pár dní jsem si tak zvykl, že jsem opravdu, reálně zvažoval, jestli má vůbec smysl se k jídlu vracet. A vůbec mi tyhle myšlenky nepřipadly nijak mimo, zdály se mi naprosto v pořádku.

Na začátku to byl boj, testování síly vůle, pořád jsem si říkal "nemusíš to dělat", ale překonal jsem se. Zda jsem se během těch sedmi dnů nějak fyzicky tělesně očistil/vyčistil, to popravdě nevím.

Urcite ano, minimalne si si vyskusal ketozu, co ti zlepsi tvorbu inzulinu, aj ked niektori strasia, ze si tym prave mozes cukrovku vyvolat...namyslim si, dokazy an to nemaju ziadne a evolucne sme boli zvyknuti na vykyvy v potrave.
A nezabudaj na vedecky dokazanu autofagiu, ktora aj bez vedeckych studii dava zmysel.
Ano blbe je to, ze ju necitis ihned a nevidis ju, ale autofagiu uz dokazali deisatky studii a nie je dovod ju spochybnovat len preto, ze my nic necitime.

Zober si, ze boli zname pripady, ked ludia porazili rakovinu tym, ze hladovali a nastartovali tak autofagiu, ze organizmus proste tu rakovinu zozral...bohuzial nefunguje to zdaleka vzdy, takze urcite to nie je nieco co ti budu lekari odporucat pri rakovine...aj ked ublizit ti to imho nemoze...rakovina chce proste zrat a ked jej nedodavas material tak hladuje aj ona.

Inak ja som sa do ketozy dostal uz viackrat v zivote pocas ryzovky a ja ten stav popisujem ako take jemne permanentne nahulenie...pocit lahkosti, energie, az vznasania sa...ta hlava mysli uplne inak ako pri glykogene...a to je to, co si podla mna zazil aj ty a popisujes.