Přečetl jsem o půstu spoustu textů, převážné zážitky byly: rozšířené vnímání obecně, a barev, zvuků, vůní obzvlášť. Já nic takovýho nezaznamenal, ani trošku.

Jo, asi první tři dny jsem nemyslel na nic jinýho než na jídlo, úplně vážně. Celá moje existence se mentálně zmenšila na jeden bod, mysl byla fixovaná na myšlenku "jídlo, jídlo, jídlo!". Osobně to pro mně bylo těžší zvládnout mentálně než fyzicky; od malička jsem jedl naprosto každý den a najednou jsem přestal, to je tak nezvyklý zážitek, skoro nepřirozený, řekl bych.

Ale za těch pár dní jsem si tak zvykl, že jsem opravdu, reálně zvažoval, jestli má vůbec smysl se k jídlu vracet. A vůbec mi tyhle myšlenky nepřipadly nijak mimo, zdály se mi naprosto v pořádku.

Na začátku to byl boj, testování síly vůle, pořád jsem si říkal "nemusíš to dělat", ale překonal jsem se. Zda jsem se během těch sedmi dnů nějak fyzicky tělesně očistil/vyčistil, to popravdě nevím.