Co vsetko ste uz v zivote extremne skusali?
Vedka v debate sme sa zacali bavit s JaFim o pobyte v bunkri a nasledne v tme a tak mi napadlo, co take hranicne ste skusali vy vo svojom zivote.
Moje naj su asi 40km pochod cez hreben u nas na Tribci, ale to som mal snad 15-16 rokov, takze to sa asi nepocita.
Kedysi som chcel skusit Ironmana, ale to uz asi nedam;o).
Potom to bola asi moja (ne)oblubena ryzova kura, pretoze som jej velky propagator, ale poznam len asi 3 ludi, co to zvladli z cca 30 co viem, ze to skusali.
Prednedavnom sme skusili s manzelkou 5 dnovu hladovku, cize od nedele vecera(posledne jedlo) do piatku vecera(prve jedlo) a to je tiez zaujimava skusenost.
V plane mam ten pobyt v tme, ale vaham este, ci len vikend alebo rovnko sokusim 7 dni, pretoze vikend mi pride malo. Mozno mam len velke oci a nevydrzim ani 24h.
Co v plane nemam...vzdy mi prislo divne uzivat nejake psychadelicke drogy, co vyrazne pokrivuju realitu.
Na druhej strane sa tesim na VRko v buducnosti, ktore si naprogramujem ako ja chcem a zazijem veci, o ktorych clovek len sniva, takze tomu by som sa nebranil. Otazka je do akej miery by malo byt oddelene od reality, pretoze vytvaranie skutocnych spomienok ala Total Recall mi uz pride cez ciaru.
Můj život je tak nudnej, jak jen může být, žádný extrémy nemám.
1. Úspěšně jsem prošel porodem (svým).
2. Někdy kolem 20 let jsem byl na třídenním výletě na kole, desítky km každej den (bez tréninku, předtím mi víc jak deset km dalo zabrat).
3. Před pár roky sedmidenní kompletní a poctivej půst - pouze voda, jinak nic (!) a po tom jsem reálně uvažoval, zda se vůbec k jídlu vrátím. Návratovku jsem zvládl výborně, ale musel jsem si toho fakt spoustu načíst předem. Je to velmi nebezpečný.
4. Před dvěma roky asi pětiměsíční dobrovolné hladovění, jedno jídlo denně, shodil jsem asi 18 kg (plus mínus, já to neměřil, ale doktorka z toho byla špatná).
Vlastně nemám nic, čím bych se pochlubil.
K tej hladovke...chcel som o tom tocit aj video, ale som lenivy na strih, takze z toho vzislo.
Ale myslim, ze 4.den som prestal citit hlad, byt nervozny, mysliet na jedlo a tesit sa kedy to uz skonci....skratka zacal som byt v pohode.
A prve jedlo potom?
Nic moc aj ked to bolo moje oblubene sushi. A tiez som mal take myslienky, ze naco potrebujeme tolko jest a ci sa musim k jedlu vratit.
Su to zaujimave pocity.
Keby nebolo tych hnusnych prvych 2-3 dni tak by som do toho siel znovu, ta faza potom je totizto ok...ketoza je proste navykova;o).
Přečetl jsem o půstu spoustu textů, převážné zážitky byly: rozšířené vnímání obecně, a barev, zvuků, vůní obzvlášť. Já nic takovýho nezaznamenal, ani trošku.
Jo, asi první tři dny jsem nemyslel na nic jinýho než na jídlo, úplně vážně. Celá moje existence se mentálně zmenšila na jeden bod, mysl byla fixovaná na myšlenku "jídlo, jídlo, jídlo!". Osobně to pro mně bylo těžší zvládnout mentálně než fyzicky; od malička jsem jedl naprosto každý den a najednou jsem přestal, to je tak nezvyklý zážitek, skoro nepřirozený, řekl bych.
Ale za těch pár dní jsem si tak zvykl, že jsem opravdu, reálně zvažoval, jestli má vůbec smysl se k jídlu vracet. A vůbec mi tyhle myšlenky nepřipadly nijak mimo, zdály se mi naprosto v pořádku.
Na začátku to byl boj, testování síly vůle, pořád jsem si říkal "nemusíš to dělat", ale překonal jsem se. Zda jsem se během těch sedmi dnů nějak fyzicky tělesně očistil/vyčistil, to popravdě nevím.
Urcite ano, minimalne si si vyskusal ketozu, co ti zlepsi tvorbu inzulinu, aj ked niektori strasia, ze si tym prave mozes cukrovku vyvolat...namyslim si, dokazy an to nemaju ziadne a evolucne sme boli zvyknuti na vykyvy v potrave.
A nezabudaj na vedecky dokazanu autofagiu, ktora aj bez vedeckych studii dava zmysel.
Ano blbe je to, ze ju necitis ihned a nevidis ju, ale autofagiu uz dokazali deisatky studii a nie je dovod ju spochybnovat len preto, ze my nic necitime.
Zober si, ze boli zname pripady, ked ludia porazili rakovinu tym, ze hladovali a nastartovali tak autofagiu, ze organizmus proste tu rakovinu zozral...bohuzial nefunguje to zdaleka vzdy, takze urcite to nie je nieco co ti budu lekari odporucat pri rakovine...aj ked ublizit ti to imho nemoze...rakovina chce proste zrat a ked jej nedodavas material tak hladuje aj ona.
Inak ja som sa do ketozy dostal uz viackrat v zivote pocas ryzovky a ja ten stav popisujem ako take jemne permanentne nahulenie...pocit lahkosti, energie, az vznasania sa...ta hlava mysli uplne inak ako pri glykogene...a to je to, co si podla mna zazil aj ty a popisujes.