1984, Proces...

Fahrenheit 451, je to o to depresivnejsie, ze sa k tomu uz nezadrzatelne blizime.

Necital som, asi este ani nevidel, ale podla popisu mi to pripomina jedne film, kde boli tiez nejaki exorcisti, ktori vyhladavali vzburencov a palili knihy, ci ine predmety, ale vo finale si nadejny novy hlavny exorcista pridal k povstalcom lebo aj jeho ucitel sa ukazal ako clovek a tiez mal odlozene nejake knihy zaco bol zabity.
Na nazov si nespomeniem, ale nie je to az tak stary film.

Equilibrium?

Jo to je ono, film ako dobry, videl som ho uz asi 3x, ale nezanechal vo mne nejake silnejsie emocie.

Equilibrium bylo o emocích, které potlačovali nějakou drogou, kterou jsi povinně musel brát. Vše, co vyvolávalo emoce bylo zakázané.
451 stupňů Fahrenheita byl podobný, jen tam šlo o knihy, protože pojednávaly o věcech, které nebyly povoleny v rámci jedné pravdy.
Případně koukni na soudce Dredd, to je taky variace na to téma.

Dred ja samozrejme fajn, je to taka oddychovka, ale depresiu z neho urcite nemam.
U Orwella som sa asi dokazal vcitit do doublethinku alebo newspeaku, pretoze mi to pride v sucasnej dobe celkom realne.
Zober si kolkokrat som sa stretnes s nazorovym oponentom, nakoniec ho ukamenujes faktami, on uzna, ze mas pravdu, respektive vitazoslavna zahlasi...ok to, co tvrdim nie je pravda, ale mohla by byt. V jeho ociach neprehral, nemylil sa, len si upravil pohlad na realitu.
To je akt kedy sa chces obesit nad tym ako si nemohuci a ze niektore veci/ludi nezmenis.
To je to, co citis u Orwella a u Kafku.
Bezmocnost.

Na tohle bych teď neměl mentálně. Čtu teď cestopisy, jsou vesměs plné barevných obrázků a optimismu.

Len taký ťahák na zapamätenie názvu. Orwell román 1984 dokončil v roku 1948, čiže tri roky po vojne. Inšpirovaný stalinizmom a už porazeným nacizmom napísal román, v obavách, že to smeruje ešte k niečomu horšiemu, ako spomínané obe ideológie. No, a prečo dej zasadil práve do roku 1984? Špekuluje sa, že proste prehodil posledné dve cifry roku, v ktorom román dokončil. Teda 1948 -> 1984.

Ta Válka světů má už taky roky, prostě k tomu musíš přistupovat s odstupem.
Určitě se mi více líbí Den trifidů (Wyndham) nebo Malevil (Merle).

Četl jsem pár hororů od Stephena Kinga (Christina, Tommyknockeři) a měl jsem podobný depresivní? nepříjemný? pocit. Další jsem nezkoušel a zkoušet nebudu, horory opravdu nemusím, nebaví mě. Mnohem raději si přečtu po x-té třeba Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

Verneovky su starsie a predsa ma bavia dodnes.
Kniham nemozes vycitat vek, su aj uzasne knihy stare stovky rokov a stale aktualne.

Den Trifidů jsem koupil v levné knize asi za 50 Kč, lákala mě klasika, tak jsem to vzal.
Ke konci knihy jsem z děje vycítil klasický lidský chování, stejný lze najít i ve Falloutu - ať se lidstvo dostane do jakýchkoliv sraček, vždycky dokáže být nepřítelem samo sobě.

Knut Faldbakken - Bídne roky. Snáď som mu veľmi neskomolil meno 🤪

Výborná kniha!

Ten úpadek Sweetwateru je popsán dokonale, i když tam to byl důsledek primárně ekonomické katastrofy. A vlastně jsem románu odpustil i ten poněkud komunistický konec; možná by v reálu to bylo jediné možné řešení (v tom je autor trochu skoupý na slovo, netušíme nic o situaci nejen v jiných oblastech státu, ale ani v jiných zemích).

Poněkud z jiného soudku, ale také značně neutěšené reálie, nejedná se ale o post-apo: Cronin - Hrad mistra kloboučníka (Skotsko, konec 19. století).

Este som si spomenul na jednu knihu...Hitchcock Strasidla najstrasnejsie, co je kniha, ktoru paradoxne nenapisal ak si dobre pamatam. Su tam poviedky od roznych autorov, ale jedna z nich na mna zaposobila celkom hnusne.

No a jako protipól k depresivkám nabízím Stopařova průvodce po Galaxii nebo Nadaci.

Stopar je dobry, ale viac som sa chechtal pri Zemeploche.

Dobrý je oboje, jen je to každý jiný.
K té Zeměploše - od té doby, co změnili ilustrátora a přebal knihy (černá barva) už mě to nebavilo, přestalo to být tak legrační a přišlo mi to, jako by to Pratchett psal pod tlakem. Dokud to mělo na obalu ilustrace Joshe Kirbyho, byl i parádní obsah. Jakmile tam byl Paul Kidby, šlo to do kopru a přestal jsem to kupovat.

K té Zeměploše

Lepší než číst je, poslouchat to načtené.

Já audioknihy popravdě nikdy nezkoušel, neláká mě to.

Mne zeměplocha nějak neoslovila. Chceš se chechtat až k bolení břůška? Pak doporučím "Pan Kaplan má stále třídu rád" (autora už si nepamatuju, gůglit nebudu).

Leo Rosten. Preklad Antonin Pridal. V tomhle pripade autor neni az tak dulezity jako prekladatel - prave ten tomu v cestine dodal to nejvetsi kouzlo.

Ano. Teď jsem to vyhrabal z knihovny. Pravdu díš

Zeměplochu překládal Kantůrek a to byl taky mistr svýho řemesla. Přeložit to do češtiny a aby zachoval humor v každým řádku, tak musel mít taky hodně bujnou fantasii.

A znáš "Vlna zločinnosti na zámku Blandings" od Wodehouse? To je čirý masakr (kdo má rád engliš humor)

Vynikající humor.
Jestli už ale celého Wodehouse nezatrhli.
Přeci jen tam občas figuruje kapitální prase.
Myslel jsem, že ho mám dost přečteného ale mýlil jsem se.

Hezky! Dík za odkaz - posílám aspoň virtuální

Doporučuji vzít si starší překlad Pavla Eisnera. Nejlépe mít obě knihy současně, pak je vidět, že Leo Rosten dodal vlastně jen námět. Eisner s Přidalem pak napsali úplně nové knihy.

Ja to cetla i v originale - za "napsani uplne nove knihy" bych to asi uplne neoznacila, ale ty jazykove hratky museli prekopat docela hodne, to rozhodne ano, takze ceska verze urcite je genialni Eisneruv preklad jsem bohuzel jeste v ruce nemela, takze nedokazu porovnat, ale myslim ze nekde v predmluve te verze od Pridala je psany, ze z Eisnera vychazel.

Kurt Vonnegut - Jatka č. 5. Velmi výživné...