1984, Proces...
Okrem toho, ze si tuto knihu pamatam ako 1982, co ma inde vo vlakne L-Core opravil, co si spominam tato kniha vo mne vzbudila taky depresivny pocit marnivosti a zbytocnosti, ked clovek bojuje boj, ktory nemoze vyhrat. Spominam si, ze rovnaky (mozno podobny) pocit som mal z Kafkovho Procesu.
Je to o to zaujimavejsie, ze vacsinou knihy na mna az tak emotivne neposobia, ale na tieto dve si spominam tak, ze dokonca ani nemam chut ich citat znovu, pretoze viem, zeby mi nic dobre nepriniesli (co sa tyka nalady).
Momentalne napriklad citam Vojnu svetov (inspiracia by L-Core) a pride mi to ako pomerne smiesne a naivne, takze sa da povedat, ze nechovam velku bazen k svetovym dielam, ale Kafku, hoci som cital mozno pred 20 rokmi tak tten pocit depresie si pamatam dodnes.
Je este nejake dielo, co by takto na mna mohlo zaposobit?
Ta Válka světů má už taky roky, prostě k tomu musíš přistupovat s odstupem.
Určitě se mi více líbí Den trifidů (Wyndham) nebo Malevil (Merle).
Četl jsem pár hororů od Stephena Kinga (Christina, Tommyknockeři) a měl jsem podobný depresivní? nepříjemný? pocit. Další jsem nezkoušel a zkoušet nebudu, horory opravdu nemusím, nebaví mě. Mnohem raději si přečtu po x-té třeba Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka
Den Trifidů jsem koupil v levné knize asi za 50 Kč, lákala mě klasika, tak jsem to vzal.
Ke konci knihy jsem z děje vycítil klasický lidský chování, stejný lze najít i ve Falloutu - ať se lidstvo dostane do jakýchkoliv sraček, vždycky dokáže být nepřítelem samo sobě.
No a jako protipól k depresivkám nabízím Stopařova průvodce po Galaxii nebo Nadaci.
Stopar je dobry, ale viac som sa chechtal pri Zemeploche.
Dobrý je oboje, jen je to každý jiný.
K té Zeměploše - od té doby, co změnili ilustrátora a přebal knihy (černá barva) už mě to nebavilo, přestalo to být tak legrační a přišlo mi to, jako by to Pratchett psal pod tlakem. Dokud to mělo na obalu ilustrace Joshe Kirbyho, byl i parádní obsah. Jakmile tam byl Paul Kidby, šlo to do kopru a přestal jsem to kupovat.
Lepší než číst je, poslouchat to načtené.
Já audioknihy popravdě nikdy nezkoušel, neláká mě to.
Mne zeměplocha nějak neoslovila. Chceš se chechtat až k bolení břůška? Pak doporučím "Pan Kaplan má stále třídu rád" (autora už si nepamatuju, gůglit nebudu).
Leo Rosten. Preklad Antonin Pridal. V tomhle pripade autor neni az tak dulezity jako prekladatel - prave ten tomu v cestine dodal to nejvetsi kouzlo.
Ano. Teď jsem to vyhrabal z knihovny. Pravdu díš
Zeměplochu překládal Kantůrek a to byl taky mistr svýho řemesla. Přeložit to do češtiny a aby zachoval humor v každým řádku, tak musel mít taky hodně bujnou fantasii.
A znáš "Vlna zločinnosti na zámku Blandings" od Wodehouse? To je čirý masakr (kdo má rád engliš humor)
Vynikající humor.
Jestli už ale celého Wodehouse nezatrhli.
Přeci jen tam občas figuruje kapitální prase.
Myslel jsem, že ho mám dost přečteného ale mýlil jsem se.
Hezky! Dík za odkaz - posílám aspoň virtuální
Doporučuji vzít si starší překlad Pavla Eisnera. Nejlépe mít obě knihy současně, pak je vidět, že Leo Rosten dodal vlastně jen námět. Eisner s Přidalem pak napsali úplně nové knihy.
Ja to cetla i v originale - za "napsani uplne nove knihy" bych to asi uplne neoznacila, ale ty jazykove hratky museli prekopat docela hodne, to rozhodne ano, takze ceska verze urcite je genialni
Eisneruv preklad jsem bohuzel jeste v ruce nemela, takze nedokazu porovnat, ale myslim ze nekde v predmluve te verze od Pridala je psany, ze z Eisnera vychazel.
Kurt Vonnegut - Jatka č. 5. Velmi výživné...