Drobné trapasy

Tohle je v pohodě
Mě se povedlo něco trošku jiného - jel jsem kupovat zboží na inzerát. Po telefonu jsem se pánem domluvil, že přijedu pro zboží osobně. Dal mi i adresu. Leč! Bydlel ve dvou spojených obcích; zde uvedu jako Koštěmrdy - Lopatice. Prý bydlí v čísle 23. Vydal jsem se tedy na cestu, pán mi volal, že musel odjet, že tam bude dcera která zboží předá. Vyhledal jsem tedy v obci číslo 23, zaparkoval. Po zahradě se placatila nějaká ženská; zavolal jsem na ní, že si jedu pro věci. Byla asi nějak nahluchlá a/nebo lehce postižená. Samozřejmě nechápala, co chci. Pomalu jsem šel do varu, myslel jsem, že jsem se stal obětí žertu. Volám pánovi, že u nich doma je nějaká ženská, co neví, která bije. Pán se ptal, co je před barákem. Říkám - vypuštěná požární nádrž, proč? A on - no, my bydlíme v Koštěmrdech a vy jste v Lopaticích. Ženské jsem řekl promiňte a nashle a jestli neumřela, stojí tam s otevřenou hubou ještě dnes.
Dojel jsem do Koštěmrd a vše proběhlo v pohodě.

Tak z druhé strany barikády (ten s otevřenou hubou) to znám taky. Od jisté doby se řídím zásadou nelez do větších krámů v jednobarevném tričku.
Takhle jsem jednou zavítal do Mobelixu v modrém (mám nějaké na zadní straně s nápisem 125 let hasičského sboru v Kotěhůlkách). No a v tomhe jsem v tom Mobelixu stál a čekal, až se tam manželka probere tím vetešnictvím, co tam mají. A přitočila se paní a začala se mě na férovku vyptávat na něco ze sortimentu, o čemž jsem samozřejmě nevěděl ani fň a koukal jsem jak vyvoraná myš. Mně to nedošlo vůbec, až teprve její manžel jí odehnal se slovy, že pán v tom krámě fakt nepracuje, i když je v modrém, stejně jako personál. Ještě dodával, že takový fo-pa dělá každou chvíli...

To se mi stalo včera v Tescu. Byl jsem v pošťácké košili a řešil u lednice dilema, zda korbáčky koupit uzené či běžné. Nějaký pán se ptal, kde najde droždí, že není, tam co bývalo. Na to jsem mu odvětil, že se to stává, že občas bývá zboží přemisťováno. Pán si zřejmě uvědomil omyl a omlouval se, jó, vy asi tedy nebudete zaměstnanec
V pátek taky - jak jsem psal, dělám na počtě. Otevřeli jsme po polední pauze, nahrnuli se lidi, že stáli až ven z pošty. Řešil jsem s pánem poškozený balík, sepisoval papíry. Poněvadž na poště není kopírka, chodí se tam kopírovat naproti přes ulici do papírnictví. Tak jsem se prosoukal ven, nechal okopírovat potřebné listiny a šel zpátky. Přede dveřmi stály dvě dámy (45+). Požádal jsem "s dovolením", abych prošel a mohl pokračovat v práci. Jedna z nich na mě "pane, my tady čekáme frontu"; nejdřív jsem nechápal, proč mi takový zjevný fakt říká. Ta druhá udělala jasno, prý "nebudete snad předbíhat, že?". Podotýkám, že jsem na sobě měl pošťáckou košili v typické barevné kombinaci a s vyšitou trumpetou na kapse. Tak jsem se dámám omluvil, a sdělil, že když úspěšně dojdu dovnitř, budou fungovat obě přepážky, ne jen jedna. Pak přišel na řadu nějaký pán a řekl mi, že jsem se za ně měl zařadit, abych je vydusil, slepice Byl to dle vzezření velmi distingovaný pán (55+) a dle titulu RNDr

Tak na konflikt s frontou mám podobnou, i když dvacet let starou vzpomínku. Ale to je spíš už na novelu. Tak si to nechám "do zásoby".
Dobré jsou taky záměny na základě jména. V době, kdy jsem ve firmě, kde dělám teď, začínal,jsme zrovna měli zákazníka, který se jmenoval jako já.
Chrápal jsem po noční a v deset dopoledne mě vzbudila manželka, že mi volá ředitel firmy. To ještě neměla zažité, že prostě po noční spím a neexistuje důvod, proč by se mnou museli mluvit. Že by to nemohlo počkat do odpoledne. Dnes už by mě nebudila.
Takže rozhovor plynul..
"On spí...."
"Spí? No to se omlouvám, tak tedy...."
"Tak já ho vzbudím, počkejte." no, volal ředitel...
"Volá ti ředitel"
Předání telefonu mě, kterému se teprve roztáčela bootovací frekvence, stav jak po lobotomii
"Dobrý den, tady Jouza" základní info už bylo v paměti, tedy i to, jak se jmenuji
"Dobrý den, pane Jouza, tak jak to včera probíhalo?"
"No, dobře to probíhalo..." Vůbec nevím, která bije
"Byl jste spokojený, nebyly žádné problémy?"
"Ne ne, žádné problémy..." To je nějaký rafinovaný výslech se šrapnelem, jako u inspektora Trachty, nebo co?
"Skutečně žádné? To jsme rádi, už z důvodů další možné spolupráce." To už jsem si myslel, že mi hrabe. O jaké spolupráci mluví, zbláznil jsem se já, nebo on? Nebo spoluprací myslí zaměstnanecký poměr? Dozvěděl se snad, že jsem dostal lano odjinud a sonduje, co já na to? Lano o kterém ví on a já ne???
"Ne, všechno v pořádku..."

A takhle to pokračovalo ještě dvě-tři minuty, než nám došlo, že on si myslí, že volá zákazníkovi. Vůbec nevím, komu to nakonec došlo... Fakt je, že kdyby si ředitel zavolal Jouzu sám a prostě neštěkl na sekretářku: "Vytočte mi Jouzu", tak se nestalo nic.

Já mám pocit, že pošta změnila mundúry za posledních pět let asi čtyřikrát, kdo se v tom má vyznat... :)
A nebo u nás tolik nedbají na "dress code".

Nene, měnilo se jednou, leč postupně. Dříve byly do modra, nyní jsou košile bílé se žlutými proužky a se žlutými doplňky; pánové kravata, dámy šátek.

Do OBI už nechodím v oranžovém triku.

No tak speciálně tam je to umocněné ještě tím, že domestikovaní oranžoví mají nevšední talent zmizet za regálem a tam splynout s terénem.

Mají mimikry

Já do Globusu.
Až později mi docvaklo, že jsem tu ženskou měl pro dotazovaný zboží poslat na druhej konec obchoďáku. Alespoň by byla prdel.

A to mám nosím oranžový trička tak rád.

Na benzínku bez peněz jezdím pořád. Moje výplata jde na manželky účet a já akorát dostanu kapesní na nějaký to pivo a svačinu. Když dostanu prachy na benzín, tak je kolikrát zapomenu doma, ale obsluha je už zvyklá tak není problém to zaplatit druhej den.

Jednou cestou do školy mě zastavila jedna stará paní (hodně stará), že jestli bych s ní nepřešel cestu. Tak říkám že jo. Šli jsme k přechodu a ona mě chytla za ruku. Už jsem s ní chtěl přecházet, když v tom doletěla z nedalekého obchodu její asi vnučka (věk tak kolem 20ti), že nee děkuji, chytla babičku a šli spolu úplně opačným směrem.. No, cítil jsem se blbě samozřejmě..

Únosce.

No právě a ještě takovou stařenku.. Chtěl jsem se co nejrychleji propadnout do země..

Jo, stará potvora a ještě by tě přivedla do maléru!

Jednou se nám o trapas postaral synek, toliko čtyřletej.
Byli jsme ve špitále a nesli jsme vzoreček do laboratoře. Přijímací okýnko bylo takový nižší, asi tak, aby se za ním dalo sedět a přijímat matroš vsedě na židli. A u toho okýnka zvenku stála ženská, věkem pod čtyřicítku, v nemocničním bílým tričku a bílých kalhotech, s osobou uvnitř vykecávaje opřena o lokty na parapetu toho okýnka, takovej větší kulatej zadek parádně vyšpulenej. To, co by spousta pánů ráda udělala, synek opravdu provedl - rozběhnul se a skočil jí na tu prdel a obouruč plácnul. Ženská se otočila, že kterej drzoun - napřed zmerčila chlapa, co tam stál a hned poté našeho synka a pravila tomu chlápkovi: "Máte štěstí, že to byl ten malej, tomu to odpustím.".

Celej tatínek...

Skoro bych řeknul, že mě znáš osobně.

Když byli synové hodně malí, tak jsme občas zašli do takového solidního bufetu na limonádu. A jednou se tam mladému udělalo špatně a pozvracel tam koberec. Tak jsme se omlouvali, že to pomůžeme uklidit, ale raději jsme se zdekovali a delší dobu se tam neukázali. Když jsme si mysleli, že už tam na nás zapomněli, tak jsme tam zase zašli. Když jsme tam vešli, mladý zahlásil: "Tady jsem to jednou pěkně poblil."

Jo někdy se stávají omyly, které se jeví jako děsný trapas a pak se tomu člověk zasměje.

Jak už jsem uvedl na poradně, opravuji svářečky a občas jezdím i k majitelům svářeček doma.
Tak se jednou stalo, že mi zákazník zavolal ohledně opravy svářečky.
Bylo to v jedné vesnici. Domluvili jsme se že přijedu a až se budu blížit k vesnici že zavolám a on mi popíše kde mám hledat příslušný dům.
Tak se stalo. A když jsem zavolal, tak on se omlouval, že právě musel někam narychlo odjet.
Ale že to poznám, že až pojedu po té ulici, že tam nechal otevřenou bránu a přes dvorek i garáž.
Ať tam zajedu a za čtvrthodinku bude zpátky.
Tak jedu a už vidím otevřenou bránu a garáž. Tak tam zajedu, vytáhnu brašnu s nářadím, malé sedátko, sednu si, zapálím cigáro a čekám.
Najednou z domu vyjde nějaká žena, zřejmě manželka a udiveně se ptá, co tam dělám.
Vysvětlím ji že si manžel objednal opravu.
Tak vám alespoň udělám kafe, já nevím kde je. Povídá.
Přinesla kafe a omlouvala se že musím čekat. Já zapálil další cigáro popíjím kafe.
V tom přijelo auto. Pán který vystoupil, na mě koukal dost divně, samozřejmě se ptal o co jde.
Říkám že jsem přijel na tu opravu. Jakou?? Divil se pán. No na tu svářečku...
Já žádnou svářečku nemám, udiveně odpověděl.
No když jsme se konečně domluvili, že skutečný zákazník bydlí o pět domů dále a shoda otevřené brány a garáže byla čistě náhodná, tak jsme se tomu zasmáli. Pán ještě zavolal manželku, řekl ji o co jde a ještě nějakou chvíli jsme si povídali a smáli se tomu. Naštěstí to byli hodní a veselí lidé, takže původně nemilý trapas dopadl dobře.
Potom jsem dojel ke skutečnému zákazníkovi, omluvil se za opoždění a vyprávěl jsem jak k tomu došlo. Také se tomu smál.
Opravil jsem svářečku a odjel.
Prostě život tropí hlouposti a nic s tím neuděláme. Hlavně to musíme brát s humorem.

No, něco podobného jako já v Koštěmrdech - Lopaticích

Mne sa takéto veci väčšinou stávajú iba v snoch že zabúdam

- Diky bohu jen jednou se mi stalo:

Kdysi jsem bydlel v takové radovce tri poschodovych domu a kdyz jsem se vracel z narozenin jedné kamardy tak jsem si spletl vchod a ve 4 hodiny rano jsem zvonil i pres dobré patro ve spatném dome, na misto 31 jsem vlezl do cisla 30

Druhy den odpoledne, jsem se sel omluvit, soused to bral diky bohu sportovne , ale citil jsem se opravdu trapne....

Tohle moc hezky popisuje Jirotka v Saturninovi.

Mně se tohle stalo v koleji na Strahově - vrazím do svého pokoje, tam přestavěný nábytek a nějaký cizí maník na mne kouká. Tak jsem chvíli zíral jak Vizír, pak jsem se omluvil a odešel do svého bloku. Naštěstí to bylo v normální denní době a ten maník nebyl v choulostivé situaci.