Tak na konflikt s frontou mám podobnou, i když dvacet let starou vzpomínku. Ale to je spíš už na novelu. Tak si to nechám "do zásoby".
Dobré jsou taky záměny na základě jména. V době, kdy jsem ve firmě, kde dělám teď, začínal,jsme zrovna měli zákazníka, který se jmenoval jako já.
Chrápal jsem po noční a v deset dopoledne mě vzbudila manželka, že mi volá ředitel firmy. To ještě neměla zažité, že prostě po noční spím a neexistuje důvod, proč by se mnou museli mluvit. Že by to nemohlo počkat do odpoledne. Dnes už by mě nebudila.
Takže rozhovor plynul..
"On spí...."
"Spí? No to se omlouvám, tak tedy...."
"Tak já ho vzbudím, počkejte." no, volal ředitel...
"Volá ti ředitel"
Předání telefonu mě, kterému se teprve roztáčela bootovací frekvence, stav jak po lobotomii
"Dobrý den, tady Jouza" základní info už bylo v paměti, tedy i to, jak se jmenuji
"Dobrý den, pane Jouza, tak jak to včera probíhalo?"
"No, dobře to probíhalo..." Vůbec nevím, která bije
"Byl jste spokojený, nebyly žádné problémy?"
"Ne ne, žádné problémy..." To je nějaký rafinovaný výslech se šrapnelem, jako u inspektora Trachty, nebo co?
"Skutečně žádné? To jsme rádi, už z důvodů další možné spolupráce." To už jsem si myslel, že mi hrabe. O jaké spolupráci mluví, zbláznil jsem se já, nebo on? Nebo spoluprací myslí zaměstnanecký poměr? Dozvěděl se snad, že jsem dostal lano odjinud a sonduje, co já na to? Lano o kterém ví on a já ne???
"Ne, všechno v pořádku..."

A takhle to pokračovalo ještě dvě-tři minuty, než nám došlo, že on si myslí, že volá zákazníkovi. Vůbec nevím, komu to nakonec došlo... Fakt je, že kdyby si ředitel zavolal Jouzu sám a prostě neštěkl na sekretářku: "Vytočte mi Jouzu", tak se nestalo nic.