Drobné trapasy

Tak že prý se zajedem podívat, jak je to s houbami a cestou zpátky se stavíme v kaufu. No dobře. Oblečení "do lesa", ne tedy přímo montérky, ale to víc fuj.
Dej mi peněženku, nebo ji ještě ztratíš, dám ji k sobě do batohu. No jo, minule jsem ztratil brejle...
V lese fajn, sice evidentně prolezlý houbaři, ale něco jsme našli. Tak domů, se zastávkou v tom kaufu. Hned vedle je benzínka, kde pravidelně tankuju.
Dobře, vysadím tě u kaufu a dojedu pro benzín, taky dofouknu kola a pak počkám na parkovišti u auta.
V okamžiku, kdy do nádrže vplulo prvních pár litrů jsem se celý oplácal, jak jsem hledal šrajtofli. No jasně, mám ji u manželky... Tak jí zavolám, bude tady hned, je to pár desítek metrů.
Nechal jsem tankovací stojan, aby tu nádrž nadřel do plna a mezitím jsem se neustále snažil dovolat. Vždyť je to jedno, za pár stovek, nebo skoro za dva litry, stejně nemám ani vindru.
Už jste se někdy manželce dovolali, když jste to opravdu potřebovali? Taky ne, že jo?
S telefonem na uchu jsem nakráčel do benzínobudky, tam jsem telefon típnul - stejně už mě nebavilo poslouchat Green Day.
Dobrý den, tak se mi povedl docela slušný trapas. Mám plnou nádrž, u sebe ani korunu, mojí peněženku má manželka a manželka je v kaufu a telefon mi, pochopitelně, nebere. Připadal jsem si jak podvodník, co si vymýšlí uvěřitelnou pohádku, aby mu překvapený důchodce přinesl své životní úspory...
Paní za pultem na mě koukala trochu překvapeně, trochu nedůvěřivě... Myslím, že jsem při tom ještě měl maličko výhodu, protože na té benzínce mě od vidění znají, jezdím tam pravidelně, vylomeniny tam nevyvádím a hadici od vzduchu poslušně vracím. Akorát tedy obyčejně mám peníze. Vědom si této hypotetické výhody jsem hned pokračoval:
No a já vám tady teď nechám klíče od auta a budu do toho kaufu muset doběhnout. Budu tady do deseti minut. (Dal jsem si rezervu, kdybych manželku mezi regály hledal déle).
Paní si povzdychla, klíče přijala a já urychleně zmizel.
Dál už normálka, manželku jsem našel, šrajtofli převzal, na benzínce zaplatil.
Paní za pultem měla po zaplacení evidentně vyrovnanější náladu. Zřejmě si nedovedla představit, co by s autem ponechaným u stojanu dělala.

Taky se vám občas zadaří?