Drobné trapasy
Tak že prý se zajedem podívat, jak je to s houbami a cestou zpátky se stavíme v kaufu. No dobře. Oblečení "do lesa", ne tedy přímo montérky, ale to víc fuj.
Dej mi peněženku, nebo ji ještě ztratíš, dám ji k sobě do batohu. No jo, minule jsem ztratil brejle...
V lese fajn, sice evidentně prolezlý houbaři, ale něco jsme našli. Tak domů, se zastávkou v tom kaufu. Hned vedle je benzínka, kde pravidelně tankuju.
Dobře, vysadím tě u kaufu a dojedu pro benzín, taky dofouknu kola a pak počkám na parkovišti u auta.
V okamžiku, kdy do nádrže vplulo prvních pár litrů jsem se celý oplácal, jak jsem hledal šrajtofli. No jasně, mám ji u manželky... Tak jí zavolám, bude tady hned, je to pár desítek metrů.
Nechal jsem tankovací stojan, aby tu nádrž nadřel do plna a mezitím jsem se neustále snažil dovolat. Vždyť je to jedno, za pár stovek, nebo skoro za dva litry, stejně nemám ani vindru.
Už jste se někdy manželce dovolali, když jste to opravdu potřebovali? Taky ne, že jo?
S telefonem na uchu jsem nakráčel do benzínobudky, tam jsem telefon típnul - stejně už mě nebavilo poslouchat Green Day.
Dobrý den, tak se mi povedl docela slušný trapas. Mám plnou nádrž, u sebe ani korunu, mojí peněženku má manželka a manželka je v kaufu a telefon mi, pochopitelně, nebere. Připadal jsem si jak podvodník, co si vymýšlí uvěřitelnou pohádku, aby mu překvapený důchodce přinesl své životní úspory...
Paní za pultem na mě koukala trochu překvapeně, trochu nedůvěřivě... Myslím, že jsem při tom ještě měl maličko výhodu, protože na té benzínce mě od vidění znají, jezdím tam pravidelně, vylomeniny tam nevyvádím a hadici od vzduchu poslušně vracím. Akorát tedy obyčejně mám peníze. Vědom si této hypotetické výhody jsem hned pokračoval:
No a já vám tady teď nechám klíče od auta a budu do toho kaufu muset doběhnout. Budu tady do deseti minut. (Dal jsem si rezervu, kdybych manželku mezi regály hledal déle).
Paní si povzdychla, klíče přijala a já urychleně zmizel.
Dál už normálka, manželku jsem našel, šrajtofli převzal, na benzínce zaplatil.
Paní za pultem měla po zaplacení evidentně vyrovnanější náladu. Zřejmě si nedovedla představit, co by s autem ponechaným u stojanu dělala.
Taky se vám občas zadaří?
Jo někdy se stávají omyly, které se jeví jako děsný trapas a pak se tomu člověk zasměje.
Jak už jsem uvedl na poradně, opravuji svářečky a občas jezdím i k majitelům svářeček doma.
Tak se jednou stalo, že mi zákazník zavolal ohledně opravy svářečky.
Bylo to v jedné vesnici. Domluvili jsme se že přijedu a až se budu blížit k vesnici že zavolám a on mi popíše kde mám hledat příslušný dům.
Tak se stalo. A když jsem zavolal, tak on se omlouval, že právě musel někam narychlo odjet.
Ale že to poznám, že až pojedu po té ulici, že tam nechal otevřenou bránu a přes dvorek i garáž.
Ať tam zajedu a za čtvrthodinku bude zpátky.
Tak jedu a už vidím otevřenou bránu a garáž. Tak tam zajedu, vytáhnu brašnu s nářadím, malé sedátko, sednu si, zapálím cigáro a čekám.
Najednou z domu vyjde nějaká žena, zřejmě manželka a udiveně se ptá, co tam dělám.
Vysvětlím ji že si manžel objednal opravu.
Tak vám alespoň udělám kafe, já nevím kde je. Povídá.
Přinesla kafe a omlouvala se že musím čekat. Já zapálil další cigáro popíjím kafe.
V tom přijelo auto. Pán který vystoupil, na mě koukal dost divně, samozřejmě se ptal o co jde.
Říkám že jsem přijel na tu opravu. Jakou?? Divil se pán. No na tu svářečku...
Já žádnou svářečku nemám, udiveně odpověděl.
No když jsme se konečně domluvili, že skutečný zákazník bydlí o pět domů dále a shoda otevřené brány a garáže byla čistě náhodná, tak jsme se tomu zasmáli. Pán ještě zavolal manželku, řekl ji o co jde a ještě nějakou chvíli jsme si povídali a smáli se tomu. Naštěstí to byli hodní a veselí lidé, takže původně nemilý trapas dopadl dobře.
Potom jsem dojel ke skutečnému zákazníkovi, omluvil se za opoždění a vyprávěl jsem jak k tomu došlo. Také se tomu smál.
Opravil jsem svářečku a odjel.
Prostě život tropí hlouposti a nic s tím neuděláme. Hlavně to musíme brát s humorem.
No, něco podobného jako já v Koštěmrdech - Lopaticích
Mne sa takéto veci väčšinou stávajú iba v snoch že zabúdam
- Diky bohu jen jednou se mi stalo:
Kdysi jsem bydlel v takové radovce tri poschodovych domu a kdyz jsem se vracel z narozenin jedné kamardy tak jsem si spletl vchod a ve 4 hodiny rano jsem zvonil i pres dobré patro ve spatném dome, na misto 31 jsem vlezl do cisla 30
Druhy den odpoledne, jsem se sel omluvit, soused to bral diky bohu sportovne
, ale citil jsem se opravdu trapne....
![[VitrineDeLaHonte.jpg]](http://www.clem2k.com/wp-content/uploads/2012/03/VitrineDeLaHonte.jpg)
Tohle moc hezky popisuje Jirotka v Saturninovi.
Mně se tohle stalo v koleji na Strahově - vrazím do svého pokoje, tam přestavěný nábytek a nějaký cizí maník na mne kouká. Tak jsem chvíli zíral jak Vizír, pak jsem se omluvil a odešel do svého bloku. Naštěstí to bylo v normální denní době a ten maník nebyl v choulostivé situaci.