Neslaví svoje narozeniny

Já je taky prakticky neslavím.

Neslavím, nemám důvod. Že jsem o rok starší? To pro mě teda není důvod k oslavě.

Že musím nějaké občerstvení koupit kolegům do práce (oni taky dávají na svoje narozeniny) a zdvořile odpovídat na gratulace (SMS, WhatsApp, maily), to je pro mě nutné zlo.

Po te 40, vlastne uz od 35 to neresim, neslavim, az mozna na ty kulate.

Mimo narozeniny velmi zridka slavime i silvestra. Jednou jsme hodili bobek i na vanoce, nebyli proste kacky. Krome toho "Vanoce" jsou uz jen komercni zalezitost jak z lidi dostat co nejvic penez, zacinam chapat ti lidi co skacou z prvniho mostu.
Popravde nejlepsi silvestry, narozenininy jsem si uzil v puberte, a vanoce jako dite.

Doby kdy se slo bavit o opravdovych vanocich, snich, rodina pohromade, opravdovy stromecek ktery vonel bytem, kapr v koupelne, promocene puncochace ze sankovani, vse bylo klidnejsi, pomalejsi, nikam se nespechalo, kdyz sel clovek ven videl deti jak si hraji a delaji snehulaka s kastrolem na hlave a hlavne nikdo netukal do mobilnich telefonu, nikde nebehali sileni turisti s nozmi v ruce, nebo naka lidska petarda Aladin.

(pak ale mame s pritelkyni vlastni byt, jine by to mohlo byt, kdyz nekdo bydli cely zivot u maminky a jeste si prinese nevestu, nasleduji vnoucata a tim pristavba, tam se slavi asi jinak v techto vice generacnich domacnosti)

Ony by ty děcka na ty Vánoce možná i šly sáňkovat a stavět huhuláky, ale ono to na blátě je docela nepříjemný.

K tomu nespěchání na Vánoce - dost to souvisí s přístupem zaměstnavatelů k Vánocům - mnoho velkých fabrik prostě jede nadoraz a ženou zaměstnance do posledního dne a mezi svátky taky, takže Vánoce se těm dělníkům smrsknou na ty pouhý 3 dny. Když jsme byly my děckama, tak to naši rodičové takto vypjatý neměli.

Jak kdy, ale hodne cestuju a casto jsem v zahranici bud pracovne nebo soukrome, takze dle okolnosti, Vanoce neresim vubec, to si radeji odpocinu.

Mne moje narodeniny musia dokonca pripomínať - ja osobne ich totiž ani neregistrujem.

Mne okrem toho musia pripominat aj kolko mam...dokonca jeden rok som tvrdil, ze som o rok mladsi ako som v skutocnosti bol, pretoze som zabudol kolko mam rokov v reale.

Neslavim, nie je to, ale bezne, pretoze okrem mna mam uz len jedneho takeho kamosa.
Ale vacsinou nieco pripravi manzelka, aj ked v poslednej dobe je to uz naozaj take komerne.

Kedze su tu starsi ludia aj, nezda sa vam ina zaujimava vec...v poslednych rokoch mam pocit, ze sa zrychlil cas, pretoze roky zacali ist akoby rychlejsie za sebou.
Je to urcite len subjektivny pocit, ale viem, ze nie som sam, komu sa zda, ze ku koncu zivota plynie ten cas akosik rychlejsie.

v poslednych rokoch mam pocit, ze sa zrychlil cas, pretoze roky zacali ist akoby rychlejsie za sebou.

No mĕ se to rozjelo po těch 35 někde, taky jsem si toho všiml, ale je to zpusobeno jen každodení rutinou a opakujicím se mechaniznem.

To je jak kdyz vemes nĕjakou novou cestu take se ti bude zdát delší kdyz ji pojedeš poprvé. Pak pripadne kratši a kratší.

Souhlasím s tou rutinou, ale navíc se přidává i relativní vnímání času vzhledem k délce života:
- v 10 letech je pro tebe 1 rok desetina života
- v 60 letech je pro tebe desetina života 6 let...

Proto si tak dobře pamatujeme střední školu, protože to byly 4 roky mladého života, plné zážitků.
Později 10 let v zaměstnání se promění na mlhavý okamžik.

Ono je to spíš o tom, že v mládí máš ještě nenaplněnou paměť a ve stáří už jakékoliv vjemy nelze už nikam "zasunout" a problém je také ve "vyhledávaní". Je to stejné jako s plnou pamětí u počítače.

No to taky.
V šedesáti si člověk pamatuje kámoše z dětství, ale večer už neví, co měl k obědu a jestli byl vloni na dovolené.

To je sporne, mozek se musi trenovat, tak jak treba svaly kdyz je neudrzujes tak opadnou, na nazev jsem si nemohl vpomenout (coz hraje v muj neprospech :) ale melo by se tomu rikat "Kognitivní trénink" mozku.

Mozek nema velikost jak HDD, funguje zcela jinak, take jsem musel pohledat a jde o tzv "neuroplasticita".
Kde jde o schopnost mozku vytvaret nova spojeni mezi neurony. A ta funguje cely zivot, jen se s vekem trochu zpomaluje.

Nektere informace, ja si tomu rikam jsou zazipovane .ZIP (nebo archiv) treba jestli jsem v 5 tride ve stredu po sobe splach a umil si ruce > mozek tuto informaci nebere nejak dulezitou, nemyslis na ni cili ji nepouzivas tak je posunuta do pozadi a s ostatnim bordelem do "archivu".

ALE kdyz tu informaci pak hledas a ten cas nez se cesta k souboru unzipuje, nez najde tu neuralni cestu je takovy ten pocit "mam to slovo na jazyku"

Nevim jak vam, ale treba kdyz neco citim tak mi to to pripomene nejaky zazitek, pocit, takove to "to mi pripomina kdyz jsem byl malej", treba kdyz citim šminky pro borky, jeleni luj, nebo neco co mi pripomina suplik leku babicky.

Kdyz chodim do prace mesic, tak to utece rychle o oproti minulemu mesici nevidim skoro rozdi - stereotip, zadne nove informace, zazitky, a tak se ten cas zda kratsi.

O několika takových jsem slyšel. V některých rodinách to prý neni zvykem.