Neslaví svoje narozeniny
Jsou lidi, co v dospělým věku neslaví svoje narozeniny.
Nemám na mysli situaci, kdy to v práci odbudou jen malou oslavou, ale že neslaví vůbec. Ani v práci, s kamarády, s rodinou, sami.
Je tu někdo takový? Nebo znáte někoho ve svém okolí, kdo to tak má?
Mne moje narodeniny musia dokonca pripomínať - ja osobne ich totiž ani neregistrujem.
Mne okrem toho musia pripominat aj kolko mam...dokonca jeden rok som tvrdil, ze som o rok mladsi ako som v skutocnosti bol, pretoze som zabudol kolko mam rokov v reale.
Neslavim, nie je to, ale bezne, pretoze okrem mna mam uz len jedneho takeho kamosa.
Ale vacsinou nieco pripravi manzelka, aj ked v poslednej dobe je to uz naozaj take komerne.
Kedze su tu starsi ludia aj, nezda sa vam ina zaujimava vec...v poslednych rokoch mam pocit, ze sa zrychlil cas, pretoze roky zacali ist akoby rychlejsie za sebou.
Je to urcite len subjektivny pocit, ale viem, ze nie som sam, komu sa zda, ze ku koncu zivota plynie ten cas akosik rychlejsie.
No mĕ se to rozjelo po těch 35 někde, taky jsem si toho všiml, ale je to zpusobeno jen každodení rutinou a opakujicím se mechaniznem.
To je jak kdyz vemes nĕjakou novou cestu take se ti bude zdát delší kdyz ji pojedeš poprvé. Pak pripadne kratši a kratší.
Souhlasím s tou rutinou, ale navíc se přidává i relativní vnímání času vzhledem k délce života:
- v 10 letech je pro tebe 1 rok desetina života
- v 60 letech je pro tebe desetina života 6 let...
Proto si tak dobře pamatujeme střední školu, protože to byly 4 roky mladého života, plné zážitků.
Později 10 let v zaměstnání se promění na mlhavý okamžik.
Ono je to spíš o tom, že v mládí máš ještě nenaplněnou paměť a ve stáří už jakékoliv vjemy nelze už nikam "zasunout" a problém je také ve "vyhledávaní". Je to stejné jako s plnou pamětí u počítače.
No to taky.
V šedesáti si člověk pamatuje kámoše z dětství, ale večer už neví, co měl k obědu a jestli byl vloni na dovolené.
To je sporne, mozek se musi trenovat, tak jak treba svaly kdyz je neudrzujes tak opadnou, na nazev jsem si nemohl vpomenout (coz hraje v muj neprospech :) ale melo by se tomu rikat "Kognitivní trénink" mozku.
Mozek nema velikost jak HDD, funguje zcela jinak, take jsem musel pohledat a jde o tzv "neuroplasticita".
Kde jde o schopnost mozku vytvaret nova spojeni mezi neurony. A ta funguje cely zivot, jen se s vekem trochu zpomaluje.
Nektere informace, ja si tomu rikam jsou zazipovane .ZIP (nebo archiv) treba jestli jsem v 5 tride ve stredu po sobe splach a umil si ruce > mozek tuto informaci nebere nejak dulezitou, nemyslis na ni cili ji nepouzivas tak je posunuta do pozadi a s ostatnim bordelem do "archivu".
ALE kdyz tu informaci pak hledas a ten cas nez se cesta k souboru unzipuje, nez najde tu neuralni cestu je takovy ten pocit "mam to slovo na jazyku"
Nevim jak vam, ale treba kdyz neco citim tak mi to to pripomene nejaky zazitek, pocit, takove to "to mi pripomina kdyz jsem byl malej", treba kdyz citim šminky pro borky, jeleni luj, nebo neco co mi pripomina suplik leku babicky.
Kdyz chodim do prace mesic, tak to utece rychle o oproti minulemu mesici nevidim skoro rozdi - stereotip, zadne nove informace, zazitky, a tak se ten cas zda kratsi.
O několika takových jsem slyšel. V některých rodinách to prý neni zvykem.