...Lingvistka popisuje vývoj českého „-ová“

Ta pravidla jsou občas podivná. Když se naše střelkyně vdala, jmenuje se Kateřina Emmons, podle "zahraničního" manžela. Ale kdyby se mluvilo o mamince jejího manžela, už by to podle našich pravidel měla prý být paní Emmonsová.

Je to sice nezvyk a zpočátku by to drhlo, ale asi bych byl pro cizí jména nepřechylovat. Tak jako jsme si zvykli na "Česko" (zkraje mi to připadalo divné, dnes už naprosto normální), zvykli bychom si i na paní Merkel. Nakonec, třeba taková Suzi Quatro byla přechylování kupodivu ušetřena.

---
Moje vdaná dcera se jmenuje po českém manželovi normálně s -ová. Žijou v USA, tam se píše samozřejmě bez diakritiky.
Když poprvé rodila, v porodnici nějak zazmatkovali s jménem syna, a protože u dětí se automaticky bere příjmení podle matky, v první verzi "rodného listu" měl mužské jméno a příjmení s -ova

Ono je to složitější a ne moc dobře řešitelné. Pokud se ženská jména nebudou přechylovat (a tím pádem nepůjdou skloňovat), vznikne jiný kočkopes:
A) Setkal jsem se s paní Bush
B) Setkal jsem se s panem Bushem
To by se pak podle mě muselo zakázat i skloňování mužských jmen a věta B) by zněla správně "Setkal jsem se s panem Bush".

To je presne to. Viz ako píšem nižšie. Odporcovia prechyľovania si neuvedomujú, že to -ova sa pripája čisto z gramatických dôvodov. Keď sa skloňujú mužské mená, tak by sa mali aj ženské. Inak sa to musí obchádzať cez pani, čo sa väčšinou deje pri političkách, alebo ako je to prípad pri celebritách, používa sa aj krstné meno, ktoré sa skloňuje, pokiaľ je to možné.

Není to jen čistě z gramatických důvodů, původně - před pár (desítkami, stovkami) let - to byla přípona "-ova", která evokovala, že žena je ve vlastnictví muže (např. Novákova, Dostálova, ...).

Áno, takú to má etymológiu, preto feministicky ladená populácia sa proti prechyľovaniu vyslovuje. Ja by som ale túto príponu považoval za desemantizovanú a gramatizovanú, t.j. už neplní významovú funkciu ale čisto gramatickú. V slovenčine ešte existuje jedno riešenie, prípona -ovie, napr. Zuzanka Hráškovie (postava z jednej slovenskej básne). Táto prípona má síce očividne rovnakú etymológiu, ale evokuje to skôr náležitosť k istému rodu/rodine skôr než vlastníctvo konkrétneho muža. Pôsobí ale veľmi zastaralo/poeticky, pochybujem, že by sa dnes presadila a u cudziniek by takáto rýdzo slovenská prípona znela už veľmi divne, napr. Angela Merkelovie.
Ale ono je to samozrejme vec úzusu a vývoju jazyka, keby sa to v minulosti presadilo, resp. keby to kodifikátori presadili, tak by nám (Slovákom) to dnes prišlo úplne normálne, ale bolo by to divné trebárs len Čechom.

To je všechno pravda.
Já spíše kroutím hlavou nad tou povinnosti či nepovinností přechylovat, jak jsem uvedl ten příklad Emmons. Pokud tomu tak skutečně je, kdysi jsem to slyšel ale pátrat po tom nebudu.

Máš pravdu, je to tak jak píšeš - takže tady máme dalšího "kočkopsa". Sám jsem docela na vážkách, jestli přechylovat či ne, argumenty se dají nasbírat pro obě varianty. Jak to nakonec bude, ukáže čas, ale tipuju, že už za nějakých 20 - 30 let se přechylovat nebude (tedy pokud se toho ještě někdo dožije a nebude mít jiné starosti...)

P.S.:
S tou historkou kolem jména syna jsem si vybavil píseň od Greenhorns "Chlap jménem Zuzanka"

Když má žena druhé jméno bez -ová, tak je to většinou jméno manžela. A myslím si nemůže vybrat, že jako manželka Hosta bude Hostka. To přechylování my vadí u cizinek, neměla by se mršit jejich jména podle našich zvyklostí. Tak by toho už naši novináři, redaktoři a další měli nechat.
Nebo důsledně přechylovat všechny, aby ten extrém bil do očí a zamysleli se nad tím i ostatní, kterým je to zatím jedno. Takže tímto zdravím paní Madonnovou, Cherovou, Pinkovou, Gagovou, Swiftovou, Minogueovou a další.

Na túto tému má IMHO rozumný názor lingvista Oliva. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/prechylovani-ova-karel-oliva-cestina_1909050741_pj

V skratke, komu sa to nechce čítať: Čeština a slovenčina majú chytrý spôsob, ako vyjadriť ženské pohlavie osoby, a tým je prechyľovanie. Podobne to majú aj ostatné slovanské jazyky, ale skôr je to opcionálne. Trebárs v ruštine sa obligatórne prechyľuje pri priezviskách typických slovanských koncoviek, kde by neprechýlený rod vyznel divne, dobrý príklad je Zelenskeho žena Olena Zelenska.

Čeština si vyžaduje prechyľovanie kvôli vysokej flektivite, ostatné slovanské jazyky (okrem bulharčiny) sú ale podobne vysoko flektívne, lenže tam už vznikajú problémy. Pri vyjadrení ženského rodu treba vždy použiť atribút, trebárs pani Merkel, čo je už trochu umständlich, hlavne, keď jej chceš nadávať, tak ju nebudeš asi menovať prívlastkom pani.

Nejde ale ani toľko o vyjadrenie ženského pohlavia z dôvodu vysvetľovacieho, ale štrukturálneho. Môžeš povedať: Putin sa stretol so Schröderom. Ale už sa nedá povedať: Putin sa stretol s Merkel. Lebo by sa automaticky predpokladal mužský rod podstatného mena Merkel.

Když už skloňuje toho Schröderoma, tak by klidně mohl skloňovat i v tom druhém případě a hned by se vědělo, jestli kul pikle s Merkelou nebo Merkelem (Nebo Merkelí, podle vzoru pr.el.)
A pro nadávání té krávě Merkel jde určitě použít i jiné atributy než pani

Je to sranda. Mužské priezviská sú jednoducho skloňovateľné, ženské už nie, povedať, Schröder kritizoval Merkelu, je fakt vtipné. Lebo prirodzená gramatická koncovka je práve tá -ová, pri priezviskách.