Ta pravidla jsou občas podivná. Když se naše střelkyně vdala, jmenuje se Kateřina Emmons, podle "zahraničního" manžela. Ale kdyby se mluvilo o mamince jejího manžela, už by to podle našich pravidel měla prý být paní Emmonsová.

Je to sice nezvyk a zpočátku by to drhlo, ale asi bych byl pro cizí jména nepřechylovat. Tak jako jsme si zvykli na "Česko" (zkraje mi to připadalo divné, dnes už naprosto normální), zvykli bychom si i na paní Merkel. Nakonec, třeba taková Suzi Quatro byla přechylování kupodivu ušetřena.

---
Moje vdaná dcera se jmenuje po českém manželovi normálně s -ová. Žijou v USA, tam se píše samozřejmě bez diakritiky.
Když poprvé rodila, v porodnici nějak zazmatkovali s jménem syna, a protože u dětí se automaticky bere příjmení podle matky, v první verzi "rodného listu" měl mužské jméno a příjmení s -ova