Skloňování příjmení

jen si omočím:

zásadně skloňovat, protože to je znak a výraz jisté úcty, protože tím člověku sděluješ, že při mluvení i přemýšlíš.

Jinak (ne)skloňování příjmení je ještě čajíček. Daleko více mě iritují patvarové hlášky typu "Lenky dítě", tedy záměna 3. pádu za nesprávný 2. pád.

Někde se to ospravedlňuje místním slangem.
http://hry.poradna.net/q/view/111828-agandaurovo-let-s-playe?page=r111928#r111928

Já taky nejsem zrovna navyklý skloňovat příjmení, když někoho oslovuji. Pokud někdo oslovuje mě, tak mi je úplně buřt, jestli mé jméno skloňuje, nebo ne. A ty dvě možnosti slýchám tak padesát na padesát. Když nad tím přemýšlím, tak v mé rodné vesničce neskloňoval nikdo, to bylo "pane Eichler", "pane Sládek", "pane Brůcha", nikdy jsem nikoho od nás neslyšel vyslovit to v pádém pádu. Střední Čechy...
Když mě někdo osloví v pátém pádu, snažím si zapamatovat kdo a oslovuji ho také v pátém pádu. Ale přirozeně mi to z huby neleze.

Mne obecne prijde, ze tendence sklonovat maji spis ty vzdelanejsi vrstvy. Coz na vesnici asi uplne nebyva. No a tim ze to "pouzivaji vsichni", tak to asi za chvili zacne mizet i z tech vzdelanejsich vrstev a povede to k tomu, ze lidi se urazi, ze jim nekdo przni jmeno, kdyz je spravne oslovi v 5. pade

To je docela možné. Fakt je, že hlavně mě v 5. pádě oslovují především nadřízení (což jsou v drtivé většině vysokoškoláci). Je otázka, jestli jim to přijde přirozené, nebo jestli pátý pád používají právě z důvodů, že je to tak správně, že "někde psali", že to vyjadřuje úctu. Přijde mi, že spíš druhá možnost vítězí. Mám totiž takovou zásadu - pokud mi nadřízený vysloveně nenabídne tykání, tak mu vykám, i kdyby z něj vyjelo tykání. Je to trochu stavovský přístup, ale udržuji si tak určitý odstup, on se občas hodí.
Jenže to vede k tomu, že někteří ve snaze přiblížit se víc (tykání pochopitelně nenabídnou...) používají k oslovení křestní jméno. Takže občas slýchávám "pane - a k tomu mé křestní jméno v 5. pádě". Nic nezní pitoměji. Ovšem je možné, že to je tak správně, nezkoumal jsem to. Ale - oslovení pane a křestní jméno??? Podle toho, že jim to nepřijde hubulámající, používají ten 5. pád proto, že si někde přečetli, že se používat má.

Imho to jsou ty vyčtené zásady. Znám například pár lidí, co mají snahu při podání ruky polámat mi prsty. Většinou to jsou ženský na nějakém vedoucím postu...

Je otázka, jestli jim to přijde přirozené, nebo jestli pátý pád používají právě z důvodů, že je to tak správně, že "někde psali", že to vyjadřuje úctu.

Mne to treba prijde prirozene .. plus je to spravne Uctu si s tim primarne nespojuju, kdyz uz, tak spis uctu k ceskemu jazyku

A kombo pane+jmeno mi taky prijde uz na hlavu. To spis fakt pouzit normalne to jmeno samotny a pak vykat.

Proc ti prijde divny pane+jmeno?

Urcite bych neoslovil starsiho cloveka, kteremu vykam "Davide, chtel jsem se vas zeptat."
Naopak povazuju za vhodnejsi "Pane Davide, chtel jsem se vas zeptat."
Proc bych ho misto jmena mel oslovovat rozlisovacim identifikatorem Novaku, respektive pane Novaku?

Rudí snad každému tykají. Pane Davide zní divně, pokud to není Michal.

Vlastně by se mu mělo říkat pane Štancle.

Bylo by to nejednodusi zrusit vykani a bylo by to. Na netu vybec vykani nepouzivam, driv to bylo vicemene nepsane pravidlo, dnes na web do diskuzi lezou kdejaci lide, kteri tyto pravidla neznaji a vesele vykaji.

Zrušit vykání spíš ne. Ono je to totiž tak, že lépe se říká "ty kreténe" než "vy kreténe". Proto má vykání občas něco do sebe.

Také se mi nezdá, že by to bylo vyjádřením úcty k tomu člověku. Podle mě oslovování 5. pádem vyjadřuje jenom to, že umím česky.

Ve škole trvali na tom, že se oslovuje zásadně pátým pádem (jistě věřím, že naši učitelku slovensko-maďarského původu existence pátého pádu imponovala). Ale jak jsem později zjistil, připouští se obě možnosti a řekl bych, že tam, kde by to znělo nějak divně, že asi bude vhodné zachovat první pád.
Stálo by za to podívat se na stránky ÚJČ (ujc.cas,cz tedy asi https://prirucka.ujc.cas.cz/ ) co si tam o tom myslí, určitě to budou mít někde mezi FAQ. Ovšem újč jenom monitoruje skutečnost, neni zdaleka tak puritánksý jako učitelky češtiny.
Ještě jsem si všimul, že existuje jedno univerzální oslovení, pokud člověk dodělá vysokou školu, tak mu řada lidí neřekne jinak než pane inženýre případně pane doktore. A neni potřeba nějaké skloňování vůbec řešit, vlastně ani neni potřeba znát jméno, stačí ta hodnost.

Obě možnosti se nepřipouští. Spisovný je pouze 5. pád.

Ponechání příjmení v 1. p. není při oslovování spisovné a považujeme ho za projev značné neformálnosti či neznalosti. To se týká nejen psaných textů, ale i kultivovaných spisovných projevů mluvených –⁠⁠ ani tam oslovování 1. pádem nepatří.

S tym inzinierom to bohuzial plati len pre starsiu generaciu.
CHodim do firmy, kde ma ludia nad 50 oslovuju pan inzinier a ti mladsi po priezvisku. A deje sa to bezne aj inde.
Takze oslovenie po titule po chvilke umrie samo od seba.

Čo by som ja osobne prijal. V Nemecku je oslovovať s titulom už úplne smiešne, naopak v tereziánskom Rakúsku si na hierarchii titulov rovnako ako u nás dajú záležať. Istejšie sa ale cítim v Nemecku, je to trochu trapas, keď si človek pomýli titul. Mne príde sympatickejšie oslovovať menom, je mi jedno aký má kto titul, človeka posudzujem podľa osobnosti a skúseností. Nemyslím si, že na základe vysokého univerzitného titulu si niekto zaslúži zaobchádzanie s vyšším rešpektom. Ovšem, ak nie je známe meno, titul sa dosť hodí.