Posmrtný život
Veríte v posmrtný život? ja osobne si myslím, že keď zomrieme, tak po smrti bude to isté čo pred narodením, proste nič, žiadna reinkarnácia vyplývajúca z amerických žvástov i keď netvrdím, že to nie je možné.
Buh neni, je to jen odvolavani se a svalovani viny na nekoho za neco, je to jen berlicka pro ty co nechteji prijmout realitu a odpovednost .
Pokud by totiz byl, podle tech panbičkářskejch kecu, pak je to sadista a zvrhlej sráč. Kdo jinej by nechaval zivorit a umirat deti na leukemii, mentalni ci fyzicky retardace.... A kecy typu Buh to tak chtel, jsou naprosto neakceptovatelny blaboly.
Ano.
Třeba nás jen zkouší a ty, co zůstanou věřit odmění...
Pokládám se za hluboce věřícího tvora. Já nevěřím, já vím. Nemůžu proto pochopit, proč mi to ten pamrd dělá. Něco jako Job? Proč já? Kdybys zažil jen desetinu odjebaností (jak já), vyhledáš nejbližší kočku (jeřáb).
Není tedy důvod přestat věřit ? Řekl bych, že máš více důvodů k tomu nevěřit.
Přestat věřit? To je něco jako zavřít oči a zapomenout
? Mně nejde o víru v něco, ztrácím víru čemu.
Bastian Balthazar Bux
Býval jsem celkem protivnej a furt nasranej,tak před 8 lety mi řekla jedna taková čarodejnica,že v minulém životě jsem byl hroznej hajzl učitel.Od té doby jsem se začal měnit a snažím se nacházet ve věcech to pozitivní ,abych se měl v dalším životě lépe.Každopádně několikrát do roka říkám s pohledem vzhůru bohu-už by ses na nás mohl vysrat,už stačí.
Nestačí,včera mi moja potratila v 11 týdnu,zkurvenej osud.![[cry.gif]](http://www.eurofotbal.cz/res/img/smiles/cry.gif)
At se tam má nahoře dobře
Hlavu vzhůru. Znám to a je to hodně blbý pocit. Vidět ten shluk buněk narůstat, těšit se a najednou ze dne na den nic, prázdnota.
Ber to z tý lepší stránky, prostě zafungoval přirozený ochranný reflex přírody, žádný vousatý páprda na obláčku. Něco v zárodku skočilo na špatnou kolej a tak, než aby se narodil poškozený, dopadlo to takhle. Až se otřepete, čas potomka ještě přijde.
Ten náš už tu 11 let běhá.
Představa, že se budu někde motat mezi 90 - 120 miliardami lidí, kteří už na zemi žili je hrůzostrašná.
Takže jakýsi posmrtný život je nesmysl, kterým krmí všeliké církve "trubky" aby byli povolnější, snáze se ovládali a okrádali k větší slávě (dřevěného) Boží.
To je pro mě taky hrůznostrašná představa, že moje duše nebo "duch" mého těla bude s tolika miliardami lidí, kteří se třeba v životě nesnášeli, to by byl boj vedle boje, ale třeba je tam vše odpuštěno a všichni jsou na sebe hodní. Ale na posmrtný život nevěřím a doufám, že to tak nebude.
Víra v bohy atd. dle mě vznikla v dobu kdy lidé byli ještě naprosto negramotní a nevěděli jak si sami pomoct, tak věřili v boha a modlili se k němu a prosili o pomoc, odpuštění atd. A hle několik tisíc let to vydrželo.
Pokud je tomu tak, proč tomu tak zůstává i dnes? Neber Česko, nejateističtější stát na světě, ale celé lidstvo. Troufám si tipovat, že většina lidí, možná výrazná většina, jsou (jistě, různě silní) věřící, jedno jakou víru vyznávají. Nejsou to jen národy divochů někde v pralesích.
Že by právě Češi byli tou nejrozumnější, nejinteligentnější, nejpoučenější, nejkdovíco elitou Světa, se mi moc nezdá.
Prostě se to tzv. zažilo a vrylo některým lidem do vědomí. Předávalo se to z generace na generaci a vyvíjelo se to tím, že se o tom psali knihy, malovali obrazy atd. Ale všechno to jsou jen představy a domněnky lidí a neberu to tak, že to jsou jen národy v pralesích.
Víra v bohy mi prostě připadá nereálná, která není podležena nějakými důkazy, ale zase jen těmi výmysly, domněnkami atd. Věřící lidé si prostě co potřebují vysvětlí po svém jak si myslí, že je to dle víry správné nebo jak je psáno v náboženksých knihách atd.
Už jen jen to se učí v dějepisu na základní škole -odpustky. Balamutitli lidi tím, že jim odpuštěli za nějaký materiální dar "bohu". Něco prostě dali a bylo jim odpuštěno... Bylo to, aby ten fáterník měl z čeho žít avšechno to schrabal on. Protože jinak by hlady chcípnul... na práci nešáhl.
Ale nepleteš si víru s náboženstvím, že?
Dle mě to spolu úzce souvisí. Popsal jsem to tak nějak globálně.
Jestli to čte někdo koho to zvedá ze židle, tak by mě určitě viděl rád hořet jako J. Husa
To si myslíš proč?
Jednou nedávno jsem něco podobného říkal v hospodě u stolu. Následky se projevili ihned od vedlejšího stolu. Nějak jsem to nevnímal, ale ozývalo se něco jako až budeš hořet budeš boha prosit o milost atd.
Hm, kecy v hospodě. Tak to jo.
Neodsuzuj kecy v hospodě jen kvůli tomu, že jsem napsal "v hospodě". Nebyly to žádný opilecký kecy, ale normální rozohovor kde hospoda a alkohol nehráli žádnou roli.
Kecy v hospodě jsou někdy na vyšší úrovni než na nějakym komfortnějším místě.
To si vzdycky rikam, kdyz tu ctu kolik je v CR tak prudce inteligentnich lidi, ze uz konecne neveri na pohadky. Ale vylozene sami v tom elitnim klubu nejsme, treba ve Svedsku na bozstva taky moc neveri.
Náhodou Češi jsou docela chytrej národ. Vem si třeba Rusáky...
To myslíš na tu fintu s odpálením jaderných střel na cíle, i po smrti obsluhy nebo něco jinýho?
Amíci na to potřebujou nějaký kódy a svolení presidenta.
My bohužel atomovku nemáme, tak jsme blbí.
PS. Já vím, že ji mít nemůžeme, někdo by jí stejně ukradl.
To se mi líbí!
Tím myslíš ty Karlovarské, že?
Problém je ,že to "nic" nejde nijak zaznamenat nebo zažít, takže dgXova břitva říká, že je zbytečné se tím zabývat.
- Nez jsem se narodil nic si nepamatuji, nic me nebolelo či netrápilo a ze zivot jsem neznal, po smrti to bude to samé, proto se smrti nebojím(tím nechci ríct ze chci zemrít).
- Dle mého názoru, by se lidi báli smrti ménē kdyby ten zivot zily jinak. Bohuzel lidé mají zvlástní hodnoty jako peníze, bohatsví majetek, touhu po moci a zapomínají co to zivot je.
- Jednou se mi stala taková hodnē zajímavá vēc, bylo to kdyz jsem mel 8 let.
Sel jsem po chodníku smerem k mé babičce do mírného kopečku, projeli 3 auta a kdyz jsem byl skoro nahorē, coz mohlo jít o nákych 200m jsem se objevil zase dole pod tím mírnym kepečkem a vse se stalo znovu, jeli presnē ty samé auta a já sel znovu nahoru. Dodnes jsem to nepochopil samozrejmē jsem to rekl své matce, ale ta to nebrala váznē.
- Od svych 15 let jsem si začal ve snech uvedomovat ze jde o sen, zpočátku to trvalo jen pár vterin ale dnes dokázu ve snu zústat 10tky minut s tím, ze vím ze jde jen o sen. Ve snech se dá i relativnē zít. Ono spusta lidí si uvēdomí ze slo o sen az se vzbudí, jak je to teda ze zivotem? Videt abychom verili, nebo verit abychom videli?
- Na zivot a na smrt, mám vlastní nazor, v 18 jsem opustil (emigroval) Čr a nákou dobu jsem cestoval a poznával(do budoucna mám v plánu se odstēhovat na Korsiku nabo odjed do Montreálu) alespon az ta chvíle prijde a budu muset opustit svúj dosavadní zivot, tak budu umírat s úsmevem, protoze vím ze jsem ten zivot nepromarnil zbytečnē. :)
PS: poravdē si nedokázu predstavit zít večne a ani bych nechtēl.
Ono jde o to, jaká ta smrt bude. Může být milosrdná a zemřeš ve spánku. Může být ale ta paní s kosou svině a pěkně a dlouho tě potrápit. A té druhé varianty se bojím.
- Tak alespon je to zena
)
- Kdyz na to príjde, človek si múze zvolit jak zivot opustí, pak uz jen zálezí kdo bude rychlejsí.
(Ale mám pro tebe i dobrou zprávu, pred 5 roky mi chybēlo opravdu kousek a není to tak hrozné
Ani tou ženou bych si nebyl tak jistý. 15:10
Umírající_(Wolker,_původní_verze)
Hm.. ja si proste nedokazem pripustit ze raz zomriem ked dlhsie nad tym rozmyslam. Zivot berem ako samozrejmost vecer idem spat, rano sa zobudim a zijem proste... pocujem, vidim, citim... a tak to ide cely a kazdy den, pomyslenie na smrt... no nedokazem si to pripustit pretoze zivot uz beriem ako samozrejmost.
Lepší je zkušenost. Optám se známých.