- Nez jsem se narodil nic si nepamatuji, nic me nebolelo či netrápilo a ze zivot jsem neznal, po smrti to bude to samé, proto se smrti nebojím(tím nechci ríct ze chci zemrít).
- Dle mého názoru, by se lidi báli smrti ménē kdyby ten zivot zily jinak. Bohuzel lidé mají zvlástní hodnoty jako peníze, bohatsví majetek, touhu po moci a zapomínají co to zivot je.
- Jednou se mi stala taková hodnē zajímavá vēc, bylo to kdyz jsem mel 8 let.
Sel jsem po chodníku smerem k mé babičce do mírného kopečku, projeli 3 auta a kdyz jsem byl skoro nahorē, coz mohlo jít o nákych 200m jsem se objevil zase dole pod tím mírnym kepečkem a vse se stalo znovu, jeli presnē ty samé auta a já sel znovu nahoru. Dodnes jsem to nepochopil samozrejmē jsem to rekl své matce, ale ta to nebrala váznē.
- Od svych 15 let jsem si začal ve snech uvedomovat ze jde o sen, zpočátku to trvalo jen pár vterin ale dnes dokázu ve snu zústat 10tky minut s tím, ze vím ze jde jen o sen. Ve snech se dá i relativnē zít. Ono spusta lidí si uvēdomí ze slo o sen az se vzbudí, jak je to teda ze zivotem? Videt abychom verili, nebo verit abychom videli?
- Na zivot a na smrt, mám vlastní nazor, v 18 jsem opustil (emigroval) Čr a nákou dobu jsem cestoval a poznával(do budoucna mám v plánu se odstēhovat na Korsiku nabo odjed do Montreálu) alespon az ta chvíle prijde a budu muset opustit svúj dosavadní zivot, tak budu umírat s úsmevem, protoze vím ze jsem ten zivot nepromarnil zbytečnē. :)
PS: poravdē si nedokázu predstavit zít večne a ani bych nechtēl.