Posmrtný život

Býval jsem celkem protivnej a furt nasranej,tak před 8 lety mi řekla jedna taková čarodejnica,že v minulém životě jsem byl hroznej hajzl učitel.Od té doby jsem se začal měnit a snažím se nacházet ve věcech to pozitivní ,abych se měl v dalším životě lépe.Každopádně několikrát do roka říkám s pohledem vzhůru bohu-už by ses na nás mohl vysrat,už stačí.

několikrát do roka říkám s pohledem vzhůru bohu-už by ses na nás mohl vysrat,už stačí.

Nestačí,včera mi moja potratila v 11 týdnu,zkurvenej osud.
At se tam má nahoře dobře

Hlavu vzhůru. Znám to a je to hodně blbý pocit. Vidět ten shluk buněk narůstat, těšit se a najednou ze dne na den nic, prázdnota.
Ber to z tý lepší stránky, prostě zafungoval přirozený ochranný reflex přírody, žádný vousatý páprda na obláčku. Něco v zárodku skočilo na špatnou kolej a tak, než aby se narodil poškozený, dopadlo to takhle. Až se otřepete, čas potomka ještě přijde.
Ten náš už tu 11 let běhá.

Problém je ,že to "nic" nejde nijak zaznamenat nebo zažít, takže dgXova břitva říká, že je zbytečné se tím zabývat.

- Nez jsem se narodil nic si nepamatuji, nic me nebolelo či netrápilo a ze zivot jsem neznal, po smrti to bude to samé, proto se smrti nebojím(tím nechci ríct ze chci zemrít).
- Dle mého názoru, by se lidi báli smrti ménē kdyby ten zivot zily jinak. Bohuzel lidé mají zvlástní hodnoty jako peníze, bohatsví majetek, touhu po moci a zapomínají co to zivot je.
- Jednou se mi stala taková hodnē zajímavá vēc, bylo to kdyz jsem mel 8 let.
Sel jsem po chodníku smerem k mé babičce do mírného kopečku, projeli 3 auta a kdyz jsem byl skoro nahorē, coz mohlo jít o nákych 200m jsem se objevil zase dole pod tím mírnym kepečkem a vse se stalo znovu, jeli presnē ty samé auta a já sel znovu nahoru. Dodnes jsem to nepochopil samozrejmē jsem to rekl své matce, ale ta to nebrala váznē.
- Od svych 15 let jsem si začal ve snech uvedomovat ze jde o sen, zpočátku to trvalo jen pár vterin ale dnes dokázu ve snu zústat 10tky minut s tím, ze vím ze jde jen o sen. Ve snech se dá i relativnē zít. Ono spusta lidí si uvēdomí ze slo o sen az se vzbudí, jak je to teda ze zivotem? Videt abychom verili, nebo verit abychom videli?
- Na zivot a na smrt, mám vlastní nazor, v 18 jsem opustil (emigroval) Čr a nákou dobu jsem cestoval a poznával(do budoucna mám v plánu se odstēhovat na Korsiku nabo odjed do Montreálu) alespon az ta chvíle prijde a budu muset opustit svúj dosavadní zivot, tak budu umírat s úsmevem, protoze vím ze jsem ten zivot nepromarnil zbytečnē. :)
PS: poravdē si nedokázu predstavit zít večne a ani bych nechtēl.

...az ta chvíle prijde a budu muset opustit svúj dosavadní zivot, tak budu umírat s úsmevem, protoze vím ze jsem ten zivot nepromarnil zbytečnē.

Ono jde o to, jaká ta smrt bude. Může být milosrdná a zemřeš ve spánku. Může být ale ta paní s kosou svině a pěkně a dlouho tě potrápit. A té druhé varianty se bojím.

ta paní s kosou 

- Tak alespon je to zena
- Kdyz na to príjde, človek si múze zvolit jak zivot opustí, pak uz jen zálezí kdo bude rychlejsí.
(Ale mám pro tebe i dobrou zprávu, pred 5 roky mi chybēlo opravdu kousek a není to tak hrozné )

Ani tou ženou bych si nebyl tak jistý. 15:10

Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
nad smrt těžší však umírání je,

Umírající_(Wolker,_původní_verze)

Hm.. ja si proste nedokazem pripustit ze raz zomriem ked dlhsie nad tym rozmyslam. Zivot berem ako samozrejmost vecer idem spat, rano sa zobudim a zijem proste... pocujem, vidim, citim... a tak to ide cely a kazdy den, pomyslenie na smrt... no nedokazem si to pripustit pretoze zivot uz beriem ako samozrejmost.

Lepší je zkušenost. Optám se známých.