Ještě jednou sci-fi

Ne až tak zcela vše sci-fi.
Jitro kouzelníků - Jacques Bergier a Louis Pauwels
(za komunistů kniha na indexu)

No jo, vyšla až v devadesátém ale v nákladu asi 80K výtisků. Ale není to zrovna "snadné" čtení. Na indexu zřejmě byla i kvůli tomu alternativnímu pohledu na Hitlera, který se dal při velké dávce fantazie vykládat jako omlouvání...

K tomu A.H., četl jste někdo Vaterland (Otčina)?
http://www.legie.info/kniha/2864-robert-harris-otcina

Já ne, zkusím to ihned napravit, na dovolené je času dost

Četl. Není to špatný. Jednoznačně to za přečtení stojí. Reáliemi je to trošičku podobné právě tomu Muži z vysokého zámku od Dicka, ovšem každému z toho vyšlo něco jiného.
Dick mi přišel lepší. (Ovšem Dick je fenomén, já jsem od něj "sežral" skoro všechno.)

Mám vydáni 1969, překlad J.Konůpek.
(ukradl jsem jí v sedmdesátých letech z veřejné knihovny asi jí zapomněli zlikvidovat)
On totiž i Ludvík Souček zní dost "používal" ve svých dílech.

Jj, Souček citoval v Tušeních, proto jsem si Jitro kouzelníků taky přečetl (několikrát, najednou se to všechno asi pobrat nedá, aspoň já jsem to nedokázal). Ovšem díky součkovým citacím z Tušení jsem taky třeba objevil Waltariho - Temný anděl, Pád Cařihradu a to už tedy čistá sci-fi není.

Cyberpunk?

Tak klasika, ale předpokládám, že znáš. Brian Aldiss, Nonstop: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nonstop_%28rom%C3%A1n%29 (pozor, kompletně vyzrazuje děj!)

Další kousek: Vynález profesora van Troffa (Zajdel). Ono od Zajdela je všechno špičkové..

-----------
Pokud bys byl ochoten ponořit se do PC hry, pak System Shock 2 (po deseti letech nemožnosti kdekoliv koupit je už v digitální distribuci na GOG i Steamu). Hra možná z Nonstopu hodně čerpala. Noticka na závěr: lepší hru napříč žánry, napříč platformami, neznám. (FEZ v závěsu, ale to je jiná sorta, pozn. na závěr).

Jo, Nonstop znám. (System Shock jsem tedy nehrál.) A na van Troffa se určitě podívám, to jsem nečetl. Od Zajdela jsem četl jen nějaké povídky v antalogiích. Myslím, že něco měl v Pozemšťané a Mimozemšťané, ale to už si nejsem jistý.

Ano, tam je Právo na návrat, báječná věc.
Zajdel se pozná na první pohled.

Van Troffa určitě dej (já ho četl i polsky, zajímavé srovnání ), IMHOj. jedno ze stěžejních děl postapo žánru.

Tak van Troffa mám připraveného na víkend. Bohužel jsem to nenašel nikde v knihovně, tak jsem musel na net. A protože nerad čtu knížky na displeji čehokoli, počkal jsem, až synátor zmizí do školy a zneužil jsem jeho tiskárnu. Mám to i s vobrázkama.

Zrovna čtu Malevil, dík za tip pánové!

...od Lema preferuju Futurologický kongres...jinak z klasiky Troska (ne Troška),coby školák jsem ho žral.Teďkom už ,,skifi" moc nečtu,ale moje žena je ulítlá na S.Kinga,to je slušná směska scifárny a hororu...

Trosku jsem taky žral, začal vycházet myslím v roce 1969 v nějakém ostravském nakladatelství. Teď jsem se zkusil vrátit k Zápasu s nebem a už to šlo hodně těžce. Vládce mořských hlubin pak už bylo nad mou sílu..

Zajímalo by mě, zda je J.M.Troska schopen oslovit i současné dvanáctileté.

Mě ve zmíněných letech velmi oslovil, neustále jsem kreslil tu loď poháněnou pomocí statické elektřiny. Ruku v ruce s literaturou Julese Vernea rozhodně dokáže vzbudit zájem o přírodní vědy.

No, ono to moc (ten statickoelektrický pohon) nefungovalo, planety si s nima dělaly co chtěly. To Žlutý přízrak, to bylo jiné kafe. Jen nevím, zda to někdy Petr dotáhl do konce, nic (dějově) po Zápase s nebem jsem nečetl.

Jan Matzal Troska je opravdu klasika. Četl jsem ho poprvé na učilišti někdy asi roku 1987. Tehdy prvorepublikový ošmatlaný vydání přitáhl spolužák. Hltali jsme každou knihu, kterou se nám od něho podařilo sehnat. Nedávno jsem si jeho kompletní dílo nahrál do čtečky, ale skončil jsem po Vládci mořských hlubin. Nějak mi to už nic neříká. Bohužel.

Já se k Troskovi dostal až v době, kdy jsem měl kupříkladu přečtený Zpěv drozda od Tevise. Takže pozdě.

Nikdo už nic? Přidám: Alfred Bester: Hvězdy, můj osud, Zničený muž
Orson Scott Card: Enderova hra

Já su na dovolené, daleko od svých, daleko od domova, s předpotopním PC (ale ušetřil jsem za noťas ), nic si nepamatuju (to asi to pivo!), tak jen sleduju a dělám si poznámky.

Tak ještě přidám kratičkou povídku od: Jan Hlavička Cenzorická derivace na Titanu 9, ale ta vyšla víckrát a asi ji budeš znát. Je super.

Mě moc mrzí, že Souček nedokončil Železo přichází z hvězd, že zůstalo jen torzo, prolog..

A že se ztratilo Tušení světla. Asi by to bylo už dnes pasé, ale stejně...

ano, ono prakticky všechno od Součka je VELMI čtivé, měl dar takového lehkého vypravěčského stylu říznutého "moderními" hláškami.

... akorát z jeho děl moc kape poklonkování režimu. Zlí imperialisté na Islandu, americká základna, ...
Ale jo, v té době se dal číst. Ještě bych někde v knihovně vyhrabal Runa Rider, Cesta slepých ptáků, Sluneční jezero.

Dokonce bych ho dal i před Ondřeje Neffa.

Jo, má to tam všude, i v těch tušeních. Těžko říct, jestli to myslel vážně (byl armádní lékař - dentista.. údajně byl i v Koreji), nebo jestli to byla úlitba, aby ty knížky vůbec mohly vycházet.

Ne ne! Ludvík Souček byl komunista z přesvědčení! Před lety jsem o něm viděl nějaký medailon v kysni a všichni (co ho znali) tvrdili totéž. Ne že by mi to nějak vadilo - v Cestě je to spíš úsměvné a v Tušení jsem to moc nezaznamenal.

Aha.
V Tušení má pár narážek, nepůsobí to tam nijak rušivě.

Od Dicka je povinnost citat vsetky jeho diela :)

To do nich nespíš cpát takhle... musíš pomaloučku....zkuste tu jednu knížku.
Daj si Muže z vysokého zámku, pak ze zvědavosti Blade Runner (jestli je to lepší, než film), zjistí, že film proti předloze stojí za starou bačkoru a pak už je nikdo nezastaví, budou se prát v antikvariátech a knihkupectvích, budou při čtení mlaskat a až toho Dicka přečtou celýho, budou blaženě krkat.
Takhle se na ně musí!

To tu fakt ještě nikdo nezmínil Stopařova průvodce? Styďte se!

Člověče, to mi nějak nic neříká....

Neříká nebo "neříká" ? Ale ano, je to taková montypythonovská sranda, někdo to nemusí. Já to četl asi pětkrát. A jak ponocuju (sloužím, tak neusnu), vzpomněl jsem si ještě na ACC - Setkání s Rámou, Devět miliard Božích jmen, Vesmírná odysea,... A ještě Robert Heinlein (kromě vrcholné /pro mě/ kocouří novely) Job /psycho, asi už ne scifi/, Kurt Vonnegut (Jatka č.5)?

Zarniwúp, Zarniwúp....
No to byl pokus o vtip, nějak to nevyšlo.
Je fakt, že první dva díly jsou vynikající (Průvodce a Restaurant), pak už mi to přišlo maliličko slabší. ACC jsem četl taky, ale když on to bral někdy až přísně (dle možností) vědecky a byl vždycky trochu moc "strohý". Aspoň tak mi to přišlo.
edit: Nebo strohý ne, suchar, to je asi přesnější. Prostě nápady jo, ale žádnej mistr slova.

Suchar je správné slovo. Jeho romány zaujmou, vtáhnou, ale nepobaví (slzu neuroníš, ksicht neroztáhneš ).

Tak. To už snad i Asimov tohle uměl líp.

Asimov je divný pavouk. Robotí prózy jsou skvělé, nikdy jsem ale nepřišel na chuť Nadaci (odložil jsem po druhém /nedočteném/ dílu). Povídky super. Měl se toho držet .

edit: A nemůžu si odpustit (ač je to mladší scifi) Ságu sedmi sluncí od K.J. Andersona. Luxus!

Ty první díly Nadace byly zajímavé, ale pak to IMHO bylo šité horkou jehlou. Podobně jako Clarkovo Setkání s Rámou.
Chci upozornit i na Den trifidů, dost často se k němu vracím.

Den trifidů!!! Jak jsem mohl zapomenout! Máš u mě

Jestliže-li Den Trifidů, tak tu asi patří vzpomenou i Cestu krve od Kulhánka

Ale jo. Sice námět a styl "nehrdiny" opráskl od Kinga (Temná věž), nicméně přečíst se to dá.

Den trifidů je klasa. To bylo jedno z prvních, co jsem četl, nacpal mi to táta.

Před prázdninama jsem to nacpal na čtení klukovi (táhne mu na 11). Jeho první sci-fi tak ať to vezme od klasiků. četli jsme to před spaním na střídačku (kapitola já, kapitola on). Docela se hezky bál. Nakonec jsem to stáhnul jako audioknihu a doposlouchal to cestou na dovolenou (cca 3 dny autobusem - Irsko). Kromě toho Verne - Tajuplný ostrov.

A na koho jsme ještě zapomněli?

R. Merle - Malevil
ACC - Měsíční prach
... ještě doplním, prolezu knihovnu

Malevil je dobrej, ale na můj vkus moc "ságovitej". Myslím, že to nejlepší, co Merle ve sci-fi spáchal jsou Muži pod ochranou.

Podobné je to u Heinleina, ale on je prostě asi jen nevyrovnaný. A spíš brát jeho ranné věci, nebo tak někde ze středu tvorby.: Domeček jako klícka, Sirotci oblohy, Zelené pahorky Země... všechno ze čtyřicátých let. Vládci loutek - 1951, Dveře do léta - 1956, Měsíc je drsná milenka - 1965. Jo a nesmí to být dlouhý, Heinlein asi nesmí být placený od písmenka, jako třeba King. .
A pak si namlsanej koupím Friday a Job. Friday jsem snad nějak prokousal, nebo jsem to nedočetl, já už ani nevím. Prostě to bylo... já ani nevím jaký to bylo a jestli jsem to dočetl. A Job mě vyloženě nasral, možná se to lidem líbilo, ale já skončil asi ve třetině s tím, že "přece od tebe ty debile nemusím číst všechno jen proto, že se jmenuješ Heinlein a ty svý stařecký frustrace sis mohl nechat pro sebe". Anebo to u těch dvou knížek bylo obráceně, nudil Job a nasrala Friday. V každým případě vím, že předdůchodový Heinlein není pro mě.

Toto jest moje subjektivní zhodnocení a kdokoli to samozřejmě může mít jinak.

Taky to tak chápu. Čekám autorův standard (či lepší standard), dostanu nevyzrálou prvotinu nebo úchylnost. A na Kinga mi nešahej

edit: To bys musel zepsout i Irwinga či (bohové odpusťte) Eca, Waltariho, Coelha /u toho brečím, ač su tvrďák/. Není to pro každého, s tím se smiřme.

edit2: Knižní fórum - to mé srdce žádá.

A na Kinga mi nešahej

To bych si nedovolil. Já neříkám, že píše špatně, ale je placenej vod písmenka.
Waltari i Eco jsou jiná třída. Coelha jsem ke své hanbě dosud nečetl.
A od Irvinga jsem četl pouze Svět podle Garpa. A skončil jsem asi po třetí čtvrti. Přestože to bylo perfektní, tak mě prostě ke konci - přestal bavit. Měl jsem pocit, že už tam nic zajímavýho nenajdu... nevím. Já vím, že jsem v tomhle asi divnej, protože každej, kdo Garpa četl a já se mu k tomu přiznal, koukal na mě jak na blázna. (Pak už jsem od něj ani nic jinýho nevyhledával, což je zřejmě chyba.)

edit: Waltari je spisovatel, King má perfektne zmáknuté řemeslo. Takhle bych to řekl krátce.

Už jsme hodně odbočili (omlouvám se).. Irwing je těžce popisný, ale musí se to vydržet (naposled jsem si zoufal nad Klikatou řekou ) - posledních padesát až sto stránek ovšem "zapouzdří" příběh (jak je jeho zvykem).

edit: A Coelha zkus. Bude se ti to líbit, zaručuju. I když to má do scifi daleko jak ryba k motorce.

edit2: Momentálně jsem naložený do Wildových sonetů. Nadčasové, apolitické, krásné. Zkus.

A na Kinga mi nešahej

A nebo klidně šahej. Ten zmrd mi zabíjí kamarády. Po čase jsem si znovu lusknul Temnou věž a zas mám chuť pánovi Kingovi napsat sprostý mail. Naučí tě milovat postavy a pak je usmrtí. Opět mi vylezla systola nad dvěsta a uronil jsem slzu. Hergot, jak já toho hajzla nenávidím...

Job je zvláštní.
Bohužel výtečný začátek byl předzvěstí IMHO méně kvalitního středu a konce. Dočetl jsem se sebezapřením.

Zápletka kocouří novely připomíná zápletku Vynálezu van Troffa a vzdáleně "Zemřeš podruhé" teď_nevím_od_koho (nechce se mi hledat v knihovně).

ACC, setkání s Rámou, to jsem četl snad stokrát. Zvláště pasáž při rozbřesku. 9mld, to je klasika, děj skončí špatně :) Jako "Haló, zde je Frankenstein" (či jak se to jmenovalo) nebo jak na jakési cizí planetě šel potmě týpek k raketě, bál se skřeta, který tam nemohl existovat a ten ho nakonec sežral (opět si nepamatuji název).

Ještě ty nikdo nezmínil Kirilla Buličova. Za super považuji jeho "Slyšel jsem Zemi" a pokračování "Země je příliš daleko".

Já jsem ho zmiňoval v jiném dredu.

Aha. Tak se vám omlouvám.

BTW: Dal jsem si teď opět Dveře do léta. To prostě nemá chybu.

Obzvláště vhodná četba pro majitelé avatarů jako mám já, kmochna, mia, vojta atd...

No, to jsem se chtěl zeptat. Já vím, že jsou kočky "speciální" zviřátka a chovat se k nim jako k psům nejde. Je Heinlein v popisu kočičího charakteru skutečně tak přesný? Imho nějakýho toho Peta musel skutečně mít.

Asi jo, asi měl.

Jinak, jako offtopic, nejlepší popis kočičích vlastností asi předvádí autor stránek Simon's Cat (sekce videa)

No to je nádherný.

dveře do léta je kniha knih. dává mi sílu v tom, že vždy se můžu pokusit zvrátit svůj nezvratný osud.

Sakra, opět dávám za pravdu (dneska jsem si DdL na váš popud lousknul asi podesáté). Z příběhu čiší naděje, ač zdánlivě žádná nezbyla. Finále je nádherné...

to je právě to: vždy jsou otevřené dveře do léta. není situace, kdy by nebyly. musí se jen najít.

Když to srovnám s naší Micinou, tak její zimní chování nějaké létohledací není. Odmítá opustit peřiny, pije málo, aby náhodou nemusela ven (i když máme v pootevřené koupelce kočičí záchod - asi si pamatuje pokřik "deme-deme-deme!", znamenající její vyhánění do_zimy, aby se někde venku vyčůrala).

Sice sci-fi moc neholduju, ale co jsem četl před mnoha lety a dodnes to mám v paměti, tak je Příchod noci od Silverberga s Asimovem. Stojí to za přečtení.

Myslím, že to vyšlo v téhle sbírce: http://www.bookfan.eu/kniha/36570/Sin-slavy-1929-1946
Ale podle toho co se o tom píše ve wikipedii tam byla jen část.

Asi to byla jen část, protože já to měl jako celou knihu.

Už pár let čučím v knihovně na knihu Ben Bova - Mars. Nadšeně jsem ji před X koupil a nikdy do ní nestrčil nos. Nečetl jste to někdo? Stojí to za otevření?

Socio scifi:
Aldous Huxley: Konec civilizace (Brave New World)
Knut Faldbakken: Bídné roky

To druhé se čte velmi dobře.

Jo, a mám rád Neználka ve Slunečním městě

Na ja, Nikolaj Nosov, jak jsme na něj mohli zapomenout.

A co Jobánek - trilogie "Tvář bohyně Tanit"? Znáte?

A co volební programy? SUPER-SCIFI !! A je to živé a aktéři jsou po ruce. Tak to jako mladý perspektivní scifista vidím od bedny. 23 volebních scifi scenářů-to snad může někomu i stačit.

...taky jsem si vzpoměl na Nemesis z hvězd,ale už nevím kdo to napsal,ale myslím,že to bylo taky v nějakom souboru...asi bych to našel na intr.,ale prdím na to...

Opět přelousknuto: R. A. Heinlein - Sirotci oblohy. Ranný Heinlein, syrový, nezralý, ale žánrově čistý předobraz Aldissova Nonstopu. 1941

Arkadij a Boris Strugačtí - Pondělí začíná v sobotu

Teď jsem dočetl (doposlouchal) Zpěv Drozda od Waltera Tevise.
Zajímavý pohled na svět, kde lidstvo předalo práci strojům a postupně degenerovalo, zapomnělo číst, psát...

Vybavil jsem si jednu scifi povídku, nevím, kdo ji napsal ani jak se jmenovala, vyšla kdysi (snad) v nějaké ročence Amatérského Rádia.
Děj:
Na jedné planetě se zrodil život, opice slezly ze stromů, přestaly se živit červy a ponravami, vybudovaly pokročilou civilizaci, začaly chránit své potomky aby se nemuseli moc učit a pracovat, ti pak zase vlezli na stromy a zjistili, že červy a ponravy jsou taky k jídlu, stroje poslaly kosmickou sondu s prosbou o pomoc, ta doletěla do blízkosti Země a jako potenciálně nebezpečná byla zničená.

Co mi to připomíná?