Tiez mate nutkanie vlastnit nehnutelnosti?
V predoslej debate som sa opat raz dozvedel aky je tento dnesny system zly a nuti ludi si poziciavat na cely zivot a hypoteky nicia ludom zivot.
Je to naozaj tak? Kto vas nuti vlastnit nehnutelnost a preco ju chcete vlastnit? Slavakom (a mozno aj Cechom) sa casto vycita, ze nie su mobilni, nie su schopni a ochotni cestovat za pracou a pohnut sa z miesta. Nedivim sa, takmer kazdy ma dnes hypoteku = je priviazany na jedno miesto, z ktoreho ma obmedzeny kacny radius. Radsej nadava na system, na hnusnych kapitalistov a spomina na casy zasle, minule a slavne. Kedysi predsa byty boli zadarmo (neboli, ale nevadi), bolo lepsie a stat, ci firma sa o svojich zamestnancov starali (ano aj nie). Akosi sa zabuda povedat to be, ze kedysi sme byty nevlastnili (boli statne alebo drustevne, nie sukromne), ze ich bol zufaly nedostatok a kapacity sa do podnikov lakali prave na ubytovanie, ze ked clovek skoncil v podniku tak serus a zhanaj si nove byvanie a nikoho nezaujimalo, kde si ho zozeniete. Atd.
V porovnani so zapadom je u nas percentualne vyssi pomer obyvatelstva, ktory vlastni nejaku nehnutelnost. Ale preco ich vlastne chceme? Pre pocit istoty? Akej ked sme zadlzeni na cely zivot banke? Lebo to chceme odovzdat detom? Naco. Ak vychvoam sikovne deti postaraju sa o seba same, mne tiez nikto nic nedaroval ani som nededil ziadnu nehnutelnost. Takze naco? Bezny byt za zivot zaplatime (v zavislosti od lokality samozrejme) asi tak sumou 100-200k eur. Ak to rozpocitam na 25 rokov (bezne hypo) je to 4-8k rocne! Za tieto prachy ak by som ich nevrazal do nehnutelnosti, ale platil si "len" prenajom si mozem kralovsky uzit 2-3 dovolenky a kupit si co chcem. Takmer po cely zivot. Nie je to divne, ze sa tak pachtime nieco vlastnit, co nas svojim sposobom dost obmedzuje?
Sam mam bohuzial nutkanie vlastnit nieco pevne (mam dom s hypo), takze patrim medzi tych, ktorym sa cudujem, ale ja mam ten pocit vo vnutri a viem o nom, vzdy som ho mal. Otazka znie, ci ho ma naozaj kazdy a ci to naozaj potrebujeme a ci nie je lepsia cesta neviazat sa a uzivat si ten zivot s vacsim mnozstvom penazi ako doteraz.
Určitě. Ale to je tím, že jsem "vesan". Bydleli jsme v bytovce, pak vlastní rodinný dům, teď zas byt. Jednou chci dům právě i kvůli tomu, abych měl víc prostoru na svoje koníčky, které se v bytě provozovat nedají. Ideálně polosamota. To se zase neslučuje s požadavkem dostupnosti práce, takže mi samotnému není zatím úplně jasné jak na to. Bez bydlení těžko budu shánět práci v nové lokalitě a bez práce si nemůžu pořídit bydlení. Jinak on ten dům, někde mimo podle mě vyjde dost podobně jako pronájem. Prostě se ty peníze jen nervou někomu cizímu. Resp. je za to určitý benefit.
U toho vlastneni/nevlastneni nemovitosti je hlavne podstatny rozdil, jestli jde o dum nebo byt.
Pokud je clovek panelakovy typ, tak podle me vetsinou ani nema potrebu ten byt vlastnit, staci mu, ze ma kde bydlet. Ale pokud chce nekdo dum se zahradou, tak to se neda pronajmout tak snadno jako byt v panelaku, cili tam je pak krome luxusnich vydelku, nasetrenych penez, dedictvi ci vyhry v loterii hypoteka asi jedinou moznosti.
U nás na dědině za komunistů postavili baráky (co baráky, někteří i vily!) všichni, kdo chtěli. Velká většina z nich bez nějakých půjček (samo, nenávratných 35.000 z podniku se hodilo každému), respektive půjčky si brali jen proto, aby "nevyčnívali", neprovokovali
Jasně, je do důsledek i toho, že se dělalo od vidím do nevidím (kromě chození do práce) a že se dalo "vyrobit" něco, o co měli měšťáci zájem, co se jim dalo dobře prodat. "Boční výdělek" ve výši až několikanásobku ročního platu nebylo nic neobvyklého. Samozřejmě vše bez jakéhokoliv zdanění
Vydělat si za měsíc na nábytek do obýváku? Stačilo mít latifundie a chuť do práce: začít o půl páté ráno, od sedmi do čtyř v zaměstnání a pak pokračovat do večera. Záhul - ale za měsíc se dalo navíc vydělat třeba pětinásobek průměrného výdělku.
Tohle dnes nikdo není ochoten podstoupit. A i kdyby byl, na tomhle se už vydělat nedá. Relativní ceny klesly na zlomek těch socialistických cen.
To si nemyslim. I clovek co cely zivot zije v panelaku chce mit svuj vlastni byt.
Já jsem odjakživa měšťan. Vyrůstal jsem v bytě, žiju v bytě. Na okraji menšího města, s dostupnou MHD, kousek od centra. Mít vlastní dům mě zatím nikdy nelákalo. Když jsem trávil v dětství prázdniny u prarodičů, kteří dům se zahradou mají, tak to bylo sice fajn, ale také jsem poznal, že mít barák je hodně starostí navíc. Klidně přiznám, že jsem prostě poněkud zdechlejší a žít v bytě je pro mě pohodlnější. Proto do budoucna nemám v plánu usilovat o vlastní dům, ale rád bych měl někdy byt v osobním vlastnictví. A v nějaké novější bytovce, ne v paneláku.
Btw. rekonstruovaný panelák není zase tak špatný. Když se tam vymění okna, spraví střecha, zateplí se, opraví balkóny, vymění stoupačky, rekonstruuje se jádro, kuchyň atd. Ale jeden nedostatek bohužel odstranit nejde a to jsou ty samotné panely. Ony jsou relativně tenké a pružné. Proto je přes ně slyšet i každé menší dupnutí a to mi třeba docela vadí. Když se natrefí na špatné sousedy, tak je to vyloženě obtěžující.
Zajimavy uhel pohledu. Treba u me nejde o to abych tady nekomu zanechal majetek az tu nebudu, ale ze ty penize co davam do najmu bych mohl radsi davat do svojeho. K tomu clovek ktery mysli dal nez za hranici "co bude pristi vikend" musi dojit. A v neposledni rade investice do nemovitosti nemuze byt spatna.
Mno, v jakém slova smyslu? Myslím, že může, když přeceníš své schopnosti... Koupíš barák, financuješ na krev a nedomyslíš další náklady. Tohle končívá špatně.
V tom slova smyslu, ze se mi penize neztrati. To ze precenim schopnosti nebo prijdu o praci je prakticky to samy.
Je to o preferencích.
Tak jako platíš za elektřinu, jízdenky, školu, internet a prakticky i stravu (u toho všeho ti nic hmotného "nezůstane"), platíš za službu "mít možnost někde bydlet". Pokud u tebe převažuje snaha vlastnit, holt si musíš něco pořídit. A pokud nemáš příslušný počet mio Kč k dispozici (třeba od bohatých rodičů nebo protože jsi atraktivní a dobře placená celerbrita), musíš si půjčit. Nijak jinak to nejde.
Ano, chci nemovitosti vlastnit a také vlastním.
Když se "daří" (podnikání, práce, dědictví, bohatí rodiče..), žádné úvěry nejsou potřeba. Navíc, když je člověk skromný, neláká ho čváchat si prdel v Karibiku a jezdit lyžovat na Dachstein, nepotřebuje A8 (ale stačí mu Dacia), je navíc schopen ročně ušetřit mnoho dalších desetitisícovek. Ale to už je čistě individuální, že.
Nie.
1. Staci si spocitat pocet bezdomovcu ted a predtim a zjistis, ze na soucasnem rezimu je neco spatne. Tohle proste za minuleho rezimu nebylo a to je fakt, ze ktereho se nevykroutis. Vtip je v tom, ze velka cast bezdomovcu nebo tech o se k tomuto stavu blizi by minuly rezim vratit nechtelo, presto ze se objektivne meli lepe. (Jenom pro upresneni mluvim o faktech nikoli o nejakych svych pocitech, jak to tu mnozi delaji, ja bych minuly rezim vratit nechtel.)
2. Snaha o vlastneni nehnutelnosti je naprosto prirozena (pro evropskeho cloveka). Neni to zadny novy trend, je to neco, co funguje stovky let. Jako si myslis, ze socialne adaptovany clovek v nejakem prostredi bude dobrovolne zpretrhavat vazby se svym okolim a stehovat se nekam jinam?
Srovnavat se s Amerikou je usmevne, nebot lide kteri tam sli bydlet byli schopni vazby zpretrhat a odejit tam zit a stehovani se z mista na misto je pro Ameriku (Americany) typicke, nicmene da se ocekavat ze s postupem casu (stovky let) se i oni usadi a stehovat se chtit nebudou, mozna soucast evoluce(?).
A co se tyka Cechu a Slovaku (a nejen jich), tak jeste ke vsemu zijeme pravdepodobne na nejlepsim miste na svete nebo aspon v Evrope, proc bychom se meli chtit stehovat nekam jinam? Takovy Holandan s vyhlidkou, ze se jednou muze utopit je na tom mnohem hur. No a pokud si uvedomis, ze prace teda duvod se stehovat neni tady ani jinde v podobnem procentu, byt jinde neni lepsi vyhlidka, je to potvrzeni radeji zustat na miste.
Vlastneni nehnutelnosti jak rikas, je pak uz jen potvrzenim toho statusu, ze jses pevne zakorenen na tom "tvem" miste a nikam se hnout nehodlas. Vyjma toho jiste hraje roli i pocit bezpeci, ze kdyz vlastnis nejakou nemovitost, mas mensi pravdepodobnost, ze te z "tveho" mista nekdo vystrci, kdyz treba prijdes o praci a nebudes mit penize.
Ameriku som nespominal, to porovnanie s vlastnenim nehnutelnosti bolo prave s Nemeckom a bolo to v suvislosti, ze nejaky investor otvoril u nas priemyselny park a nemohol najst zamestnancov. Samozrejme dovodov bolo viac (napriklad zla struktura strednych skol), ale v state, kde je nezamestnanost 10-15% mi to pride divne, ze ludia nie su ochotni stahovat sa za pracou, ci za nou dochadzat. Ja viem, ze to nie je nic extra, ze su to vacsinou robotnicke a pasove funkcie ala robot, co by som ja asi nikdy nesiel robit lebo som si to skusil a neznasam to, ale preco sa potom stazuju, ze nemozu najst pracu? Pretoze musi byt 1km od ich trvaleho bydliska a musi to byt cez 500 eur? Tak chcem robit, ci radsej byt nezamestnany?
Pointa uvahy je vsak v tom, ze keby napriklad ja, co som zadlzeny asi 8 rokov uz namiesto tej hypoteky a bytu a neskor domu byvam v mestskom najomnom byte na sidlisku, ci by sa mi nezilo lepsie z hladiska penazi. Ak odpocitam najom tak by som dnes mal 28800 eur na ucte pri rovnakej zivotnej urovni. AK by som tie peniaze minul mohol som mat nove auto, ci ist parkrat na luxusne dovolenky. Nehovoriac o tom, ze mesacne by som nemusel zit na hrane tak ako doteraz, ale mal by som ovela vacsiu pohodu, pretoze by mi stacilo mat asi 200-250 eur na najom len (teraz mam naklady na byvanie asi 700 eur).
On ti to uz vlastne napsal Prasak, souhlasim s nim.
Oni se ale lidi v Nemecku taky zase az tak za praci nestehuji, nejde brat v potaz statistiky, protoze oni maji velke mnozstvi pristehovalcu, kteri jeste nezakorenili. A potom hodne udelala ta nestandardnost zchudle vychodni Nemecko versus zapadni. Tam opravdu ten pocet lidi, kteri sli pryc byl extremni, ale to moc nelze srovnavat, asi kdybych si predstavil, ze svycari mluvi cesky (neexistuje jazykova bariera) a pripojili by nas, tak asi ten exodus bude taky vetsi.
Mam znamyho, kterej jezdi denne za praci z Tabora (kus za) do Prahy, nakonec ja taky cestuju skoro hodinu tam a hodinu zpatky, kolegyne dokonce skoro hodinu a pul. Ono kdyz se podivas na ten casovej radius, tak jsme mala republika na to, aby bylo nutne se za praci stehovat (o Slovensku to plati notabene taky), v CR je navic nezamestnanost pomerne rovnomerne rozestoupena (jak je to na Slovensku nevim). Rekl bych, ze tady mame takova tri centra Praha, Brno, Ostrava a zbytek se da dojizdet (na Slovensku to bude asi Bratislava a Kosice).
Proste je to i investice na stari, nikdy nevis, onemocnis, nebudes moct pracovat, nezaplatis najem, koncis pod mostem nebo v ubytovne, na vlastnim byte mas mnohem mensi nutne mesicni platby.
Bezdomovci jsou argument jako noha. Dříve se jednalo o individua práce se štítící a nekončili pod mostem, ale v kriminále. Práce ve prospěch společnosti a podle jejich potřeb byla přední povinností a současně předním právem a věcí cti každého občana. Kdo toto svoje přední právo nechtěl využívat, šel sedět.
Respekt Karle, že na to máš ještě sílu reagovat.
Ano, chci vlastnit nemovitost. Důvody jsou tři zásadní:
- jsem majitelem, můžu si dělat v bytě co chci, nemusím se nikoho ptát - pověsit poličku, vyměnit dveře, postavit závěsnou postel. Stejně tak se nemusím dohadovat s majitelem, že to a ono je třeba opravit.
- nemusím se bát, že mě majitel vyhodí, když se rozhodne byt prodat, dát děckám, nebo se mu prostě znelíbím.
- investice do stáří. Až budu v důchodu, budu mít byt zaplacenej a už budu jen hradit energie a bytový fond. Takže menší důchod nebude překážka, aby mi zbylo na žrádlo. Nebo byt prodám a nastěhuju se do seniorskýho baráku s pečovatelkou, prachy na to mít budu.
+1
Tak. Bydlení (to vlastní) je v první řadě dlouhodobá investice. Ne vždy se ji podaří zhodnotit prodejem, ale ona má smysl právě i v tom, že si člověk s ní může dělat co uzná za vhodné a zejména "šetřit" na zisku jiného vlastníka nemovitosti, za předpokladu, že bych bydlel v nájemním bytě.
Dobře postavený barák vyžaduje jen minimum údržby, sice neustále, ale s velmi malými náklady. Fasáda, generálka střechy apod. větší opravy se dělají max. jednou za generaci.
Myslím, že existují dva přístupy:
1. ten "proletářsko-americký" (který popisuješ) - vše pronajmout, případně zaúvěrovat provozním úvěrem (kreditní karty) a tyto náklady pokrývat svým výdělkem. Výhoda je vysoká flexibilita, nevýhoda (doslova) obrovská rizika při nemoci, úrazu, stáří apod.
2. "sedlácko-evropský" - máš grunt, který tě poutá k půdě (domu), hospodaříš na něm a tvoříš hodnoty, které předáváš následujícím generacím. Výhoda je, že v době nouze máš "své jisté" a teoreticky jsi schopen dosahovat větších zisků, nevýhoda je, že jsi vázán na danou lokaci a v případě systémových změn jsi ve velkém problému/riziku. A taky si musíš zajistit následovníka (což se dnes může taky řešit prodejem a odchodem do starobince).
Osobně jsem čistá dvojka, ale "jedničky" nezatracuju.
Problemom sedliackeho pristupu je, ze nereflektuje na zmeny, pretoze sa drzi stareho modelu. Tu som sa narodil, tu aj zomriem, tu byvali moji rodicia, tu byvam ja a budu tu byvat aj moje deti....pracu mam hned za domom...atd.
Lenze to uz teraz neplati, deti byvaju malokedy tam, kde byvali rodicia, za pracou sa stahuje do vacsich miest napriklad a hoci ty mas svoj "grunt" teraz neviem komu ho odovzdas. Ked umries budu deti uz velke, budu mat vlastne byvanie (kedze budu dvojkari a nie jednickari) a tvoj dom sa pravdepodobne preda.
Ano, ale pořád v tom domě budou uloženy vlastní peníze, narozdíl od bydlení v nájmu.
Ano, to su tie peniaze, ktore si mohol "stravit" pocas svojho relativne kratkeho zivota pre seba na hoby, dovolenky a neviem, co este, cim by kvalita sla hore mas vrazene v nehnutelnolsti, ktoru mas nakoniec fakt len pre tych svojich potomkov, ktori ju v sumare aj tak asi predaju a navyse sa moze stat zdrojom svaru v pripade dedenia medzi viacerimi surodencam (zazil som to aj vo svojej vlastnej rodine).
To není jenom o dětech. Co když marodím na delší dobu nebo nebudu vůbec moct schopný pracovat nebo co když přijdu o práci? Toto je strašně krátkozraký přístup.
Ale vlastna nehnutelnost predsa negeneruje v pivnici 100€ bankovky. Aj vlastny dom/byt = mesacne naklady a nie male. Ak nebudes mat peniaze, nehnutelnost budes musiet onedlho predat. Zostanu ti v ruke peniaze za predaj, tj. cca to iste ako keby si zil v cudzom a nadbytocne peniaze si odkladal bokom.
Ak si schopny nasetrit miliony, budes rovnako v suchu ako vo vlastnej vile, tak v hotelovej izbe (Teslovi stacila izba + holub, Leonovi izba + kvetinac,...). Ak naopak zarobis 300€ mesacne na dohodu, tak si v riti tak ako tak...
Ano to je pravda, ale jde o to, že když to vydržím a byt/dům splatím tak už mám klid. A koneckonců to co dávám teď do nájmu můžu radši dávat do vlastního. A samozřejmě se bavím o normálních lidech, kteří vydělávají do 15 000 hrubého.
Tak to určite áno.
Len nechápem ľudí, ktorý majú potrebu stavať/prerábať obrovské domy a ani pritom nemajú vlastnú rodinu (žena, deti), mne s prehľadom stačí jedna izba v byte (vo vlastnom).
Tak jsou lidi, kteří chtějí mít rodinu až časem a tak myslí do budoucna. To naprosto chápu. A samozřejmě jsou tu i ti, kteří to berou jako prestiž: "mám velký dům, několik aut a co máš ty?". Mě třeba s mojou bohatě stačí 2+1 (děti nechceme tak k čemu větší).
Tohle bych za tím primárně nehledal.
Mám (spoluvlastním) velký dům, auto a co máš ty, ti přeju. Nechť jsi spokojen v 2+1, já jsem spokojený v domě a znám člověka, který je spokojený v maringotce.
To jsem uvedl jenom jako příklad. Samozřejmě můžou být i ti, co ho chtějí pronajímat, nebo co mají koníčky a potřebují další místnost....
Lidi si většinou nekupují domy, aby měli pocit, že jsou něco víc a denně se ukájeli, jak jim lidé závidí :)
Záleží o jakém spektru lidí se bavíš
Pravda. Asi bych z toho spektra vynechal občany bývalé SSSR, pak nějaké rychlokvašené zbohatlíky, kolotočáře a kapitalistické svině
Mluvím o normálních lidech.
Ja som teda skor narazal na flega a povodne zamyslenie - ze niektori ludia (prevazne na dedinach) maju skutocne nelimitovane nutkanie nieco vlastnit. Idealne barak jak svina, velky dvojposchodovy dom ako z americkeho rodinneho serialu, aj ked realne v zime vyuzivaju (vykuruju) dve miestnosti. Alebo ziskaju novy pozemok - automaticky zacnu stavat dalsi barak. Ze sa stavba povlecie 20 rokov a nakoniec sa ani nedokonci, pretoze nie su financie a ze proste nepotrebuju dva velke domy, to nevadi, ved domy sa vzdy mozu predat... a kupia sa za to napr. tri mensie byty. Alebo kupit najlepsie auto ake si mozem dovolit a potom nemat ani na zimne pneu, to je take slovenske, vidim to okolo seba stale.
//
Samozrejme ak to niekoho baví...
Přístup "užívej si, zítra můžeš být mrtvej" je hezkej do té doby, dokud máš zdravý ruce a příjem. Ale sám víš, jaká je udržitelnost současnýho důchodovýho systému. Takže si buď budeš cpát peníze do penzijního spoření, nebo do nemovitosti. Peníze v nemovitosti mají jednu výhodu - nevíš, jak dlouho tu na světě budeš. Prachy ze spoření máš omezený množství, až vyčerpáš, půjdeš z nájemního bytu na dlažbu.
Takže vlastní bydlení je investice do vlastního stáří.
No, o tom by se dalo spekulovat. Cena nájmu v pracovně-atraktivní lokalitě je vysoká, že to vyrovná náklady na hypotéku. Nebo bydlet někde za nízký peníz, ale obvykle je to lokalita bez práce, nebo za velmi malý prachy. V případě dojíždění obětuješ část vyššího příjmu za cestování a jsi zase tam, kde jsi byl. Nepočítám tu malou část vysokopříjmových jedinců, těch je relativně malý procento. Čas strávený na cestách do práce nepřispívá ke komfortu života.
Také čistá dvojka :)
Navíc barákem synátorovi kousek od mého jsme se zajistili i na úplné stáří.
Včera to bylo na gruntu (latifundiích) strašné. A dneska bude ještě hůře; už teď mám ruce vytáhané ke kolenům (i přes mechanizaci). Za chvíli jdeme na erteple. Ještě, že tu mám jednu agroturistku
Pozeram, ze kazdy kto tu reaguje robi skoro zasadnu chybu. Porovnava vlastnenie nehnutelnosti vs nevlastnenie. Ale ja som predsa mal uvahu postavenu na hypoteke vs najom. Ak mam hypoteku vlastnit nehnutelnost budem asi za 20-25 rokov, cize to vase zabezpecenie je relativne lebo ho budete mat naozaj az v starobe. A aj to relativne, pretoze vlastna nehnutelnost naozaj negeneruje peniaze, aj ta si ich pyta.
Cize to, ze sa mi nieco stane a nevladzem splacat najom je uplne rovnaky pruser ako nevladat splacat hypoteku.
No myslím, že přestat splácet hypotéku je větší průser.
Pokud se okolnost sejdou, tak přejdeš o bydlení a navíc jsi dále vesele zadlužen jelikož prodej nepokryje ani ten úvěr.
Když nemám za co bydlení pořídit, tak alespoň pro mě je představa třicetiletého splácení černá můra.
Navíc v tomto státě si vesele protiřečí - vlastní bydlení versus mobilita lidských zdrojů.
to platí dnes (a ne všeobecně), ale ještě před pár lety platilo, že cena nemovitosti v podstatě minimálně kopírovala průběh inflace. Problém s hypotékou mají obvykle nemovitosti v neatraktivních lokalitách, případně tehdy, když se majitel stane kořistí lichvářské mafie.
Mobilita vs. vlastnictví je věc, kterou jsem popisoval kus výše.
jenže právě hypotéka je finanční nástroj, v podstatě úvěr jištěný nemovitostí. Ta je tvá (samozřejmě za předpokladu že splácíš) a jediné co tě omezuje, je nemožnost ji prodat/darovat bez vědomí hypoteční banky.