Tiez mate nutkanie vlastnit nehnutelnosti?
V predoslej debate som sa opat raz dozvedel aky je tento dnesny system zly a nuti ludi si poziciavat na cely zivot a hypoteky nicia ludom zivot.
Je to naozaj tak? Kto vas nuti vlastnit nehnutelnost a preco ju chcete vlastnit? Slavakom (a mozno aj Cechom) sa casto vycita, ze nie su mobilni, nie su schopni a ochotni cestovat za pracou a pohnut sa z miesta. Nedivim sa, takmer kazdy ma dnes hypoteku = je priviazany na jedno miesto, z ktoreho ma obmedzeny kacny radius. Radsej nadava na system, na hnusnych kapitalistov a spomina na casy zasle, minule a slavne. Kedysi predsa byty boli zadarmo (neboli, ale nevadi), bolo lepsie a stat, ci firma sa o svojich zamestnancov starali (ano aj nie). Akosi sa zabuda povedat to be, ze kedysi sme byty nevlastnili (boli statne alebo drustevne, nie sukromne), ze ich bol zufaly nedostatok a kapacity sa do podnikov lakali prave na ubytovanie, ze ked clovek skoncil v podniku tak serus a zhanaj si nove byvanie a nikoho nezaujimalo, kde si ho zozeniete. Atd.
V porovnani so zapadom je u nas percentualne vyssi pomer obyvatelstva, ktory vlastni nejaku nehnutelnost. Ale preco ich vlastne chceme? Pre pocit istoty? Akej ked sme zadlzeni na cely zivot banke? Lebo to chceme odovzdat detom? Naco. Ak vychvoam sikovne deti postaraju sa o seba same, mne tiez nikto nic nedaroval ani som nededil ziadnu nehnutelnost. Takze naco? Bezny byt za zivot zaplatime (v zavislosti od lokality samozrejme) asi tak sumou 100-200k eur. Ak to rozpocitam na 25 rokov (bezne hypo) je to 4-8k rocne! Za tieto prachy ak by som ich nevrazal do nehnutelnosti, ale platil si "len" prenajom si mozem kralovsky uzit 2-3 dovolenky a kupit si co chcem. Takmer po cely zivot. Nie je to divne, ze sa tak pachtime nieco vlastnit, co nas svojim sposobom dost obmedzuje?
Sam mam bohuzial nutkanie vlastnit nieco pevne (mam dom s hypo), takze patrim medzi tych, ktorym sa cudujem, ale ja mam ten pocit vo vnutri a viem o nom, vzdy som ho mal. Otazka znie, ci ho ma naozaj kazdy a ci to naozaj potrebujeme a ci nie je lepsia cesta neviazat sa a uzivat si ten zivot s vacsim mnozstvom penazi ako doteraz.
Myslím, že existují dva přístupy:
1. ten "proletářsko-americký" (který popisuješ) - vše pronajmout, případně zaúvěrovat provozním úvěrem (kreditní karty) a tyto náklady pokrývat svým výdělkem. Výhoda je vysoká flexibilita, nevýhoda (doslova) obrovská rizika při nemoci, úrazu, stáří apod.
2. "sedlácko-evropský" - máš grunt, který tě poutá k půdě (domu), hospodaříš na něm a tvoříš hodnoty, které předáváš následujícím generacím. Výhoda je, že v době nouze máš "své jisté" a teoreticky jsi schopen dosahovat větších zisků, nevýhoda je, že jsi vázán na danou lokaci a v případě systémových změn jsi ve velkém problému/riziku. A taky si musíš zajistit následovníka (což se dnes může taky řešit prodejem a odchodem do starobince).
Osobně jsem čistá dvojka, ale "jedničky" nezatracuju.
Problemom sedliackeho pristupu je, ze nereflektuje na zmeny, pretoze sa drzi stareho modelu. Tu som sa narodil, tu aj zomriem, tu byvali moji rodicia, tu byvam ja a budu tu byvat aj moje deti....pracu mam hned za domom...atd.
Lenze to uz teraz neplati, deti byvaju malokedy tam, kde byvali rodicia, za pracou sa stahuje do vacsich miest napriklad a hoci ty mas svoj "grunt" teraz neviem komu ho odovzdas. Ked umries budu deti uz velke, budu mat vlastne byvanie (kedze budu dvojkari a nie jednickari) a tvoj dom sa pravdepodobne preda.
Ano, ale pořád v tom domě budou uloženy vlastní peníze, narozdíl od bydlení v nájmu.
Ano, to su tie peniaze, ktore si mohol "stravit" pocas svojho relativne kratkeho zivota pre seba na hoby, dovolenky a neviem, co este, cim by kvalita sla hore mas vrazene v nehnutelnolsti, ktoru mas nakoniec fakt len pre tych svojich potomkov, ktori ju v sumare aj tak asi predaju a navyse sa moze stat zdrojom svaru v pripade dedenia medzi viacerimi surodencam (zazil som to aj vo svojej vlastnej rodine).
To není jenom o dětech. Co když marodím na delší dobu nebo nebudu vůbec moct schopný pracovat nebo co když přijdu o práci? Toto je strašně krátkozraký přístup.
Ale vlastna nehnutelnost predsa negeneruje v pivnici 100€ bankovky. Aj vlastny dom/byt = mesacne naklady a nie male. Ak nebudes mat peniaze, nehnutelnost budes musiet onedlho predat. Zostanu ti v ruke peniaze za predaj, tj. cca to iste ako keby si zil v cudzom a nadbytocne peniaze si odkladal bokom.
Ak si schopny nasetrit miliony, budes rovnako v suchu ako vo vlastnej vile, tak v hotelovej izbe (Teslovi stacila izba + holub, Leonovi izba + kvetinac,...). Ak naopak zarobis 300€ mesacne na dohodu, tak si v riti tak ako tak...
Ano to je pravda, ale jde o to, že když to vydržím a byt/dům splatím tak už mám klid. A koneckonců to co dávám teď do nájmu můžu radši dávat do vlastního. A samozřejmě se bavím o normálních lidech, kteří vydělávají do 15 000 hrubého.
Tak to určite áno.
Len nechápem ľudí, ktorý majú potrebu stavať/prerábať obrovské domy a ani pritom nemajú vlastnú rodinu (žena, deti), mne s prehľadom stačí jedna izba v byte (vo vlastnom).
Tak jsou lidi, kteří chtějí mít rodinu až časem a tak myslí do budoucna. To naprosto chápu. A samozřejmě jsou tu i ti, kteří to berou jako prestiž: "mám velký dům, několik aut a co máš ty?". Mě třeba s mojou bohatě stačí 2+1 (děti nechceme tak k čemu větší).
Tohle bych za tím primárně nehledal.
Mám (spoluvlastním) velký dům, auto a co máš ty, ti přeju. Nechť jsi spokojen v 2+1, já jsem spokojený v domě a znám člověka, který je spokojený v maringotce.
To jsem uvedl jenom jako příklad. Samozřejmě můžou být i ti, co ho chtějí pronajímat, nebo co mají koníčky a potřebují další místnost....
Lidi si většinou nekupují domy, aby měli pocit, že jsou něco víc a denně se ukájeli, jak jim lidé závidí :)
Záleží o jakém spektru lidí se bavíš
Pravda. Asi bych z toho spektra vynechal občany bývalé SSSR, pak nějaké rychlokvašené zbohatlíky, kolotočáře a kapitalistické svině
Mluvím o normálních lidech.
Ja som teda skor narazal na flega a povodne zamyslenie - ze niektori ludia (prevazne na dedinach) maju skutocne nelimitovane nutkanie nieco vlastnit. Idealne barak jak svina, velky dvojposchodovy dom ako z americkeho rodinneho serialu, aj ked realne v zime vyuzivaju (vykuruju) dve miestnosti. Alebo ziskaju novy pozemok - automaticky zacnu stavat dalsi barak. Ze sa stavba povlecie 20 rokov a nakoniec sa ani nedokonci, pretoze nie su financie a ze proste nepotrebuju dva velke domy, to nevadi, ved domy sa vzdy mozu predat... a kupia sa za to napr. tri mensie byty. Alebo kupit najlepsie auto ake si mozem dovolit a potom nemat ani na zimne pneu, to je take slovenske, vidim to okolo seba stale.
//
Samozrejme ak to niekoho baví...
Přístup "užívej si, zítra můžeš být mrtvej" je hezkej do té doby, dokud máš zdravý ruce a příjem. Ale sám víš, jaká je udržitelnost současnýho důchodovýho systému. Takže si buď budeš cpát peníze do penzijního spoření, nebo do nemovitosti. Peníze v nemovitosti mají jednu výhodu - nevíš, jak dlouho tu na světě budeš. Prachy ze spoření máš omezený množství, až vyčerpáš, půjdeš z nájemního bytu na dlažbu.
Takže vlastní bydlení je investice do vlastního stáří.
No, o tom by se dalo spekulovat. Cena nájmu v pracovně-atraktivní lokalitě je vysoká, že to vyrovná náklady na hypotéku. Nebo bydlet někde za nízký peníz, ale obvykle je to lokalita bez práce, nebo za velmi malý prachy. V případě dojíždění obětuješ část vyššího příjmu za cestování a jsi zase tam, kde jsi byl. Nepočítám tu malou část vysokopříjmových jedinců, těch je relativně malý procento. Čas strávený na cestách do práce nepřispívá ke komfortu života.
Pozeram, ze kazdy kto tu reaguje robi skoro zasadnu chybu. Porovnava vlastnenie nehnutelnosti vs nevlastnenie. Ale ja som predsa mal uvahu postavenu na hypoteke vs najom. Ak mam hypoteku vlastnit nehnutelnost budem asi za 20-25 rokov, cize to vase zabezpecenie je relativne lebo ho budete mat naozaj az v starobe. A aj to relativne, pretoze vlastna nehnutelnost naozaj negeneruje peniaze, aj ta si ich pyta.
Cize to, ze sa mi nieco stane a nevladzem splacat najom je uplne rovnaky pruser ako nevladat splacat hypoteku.
No myslím, že přestat splácet hypotéku je větší průser.
Pokud se okolnost sejdou, tak přejdeš o bydlení a navíc jsi dále vesele zadlužen jelikož prodej nepokryje ani ten úvěr.
Když nemám za co bydlení pořídit, tak alespoň pro mě je představa třicetiletého splácení černá můra.
Navíc v tomto státě si vesele protiřečí - vlastní bydlení versus mobilita lidských zdrojů.
to platí dnes (a ne všeobecně), ale ještě před pár lety platilo, že cena nemovitosti v podstatě minimálně kopírovala průběh inflace. Problém s hypotékou mají obvykle nemovitosti v neatraktivních lokalitách, případně tehdy, když se majitel stane kořistí lichvářské mafie.
Mobilita vs. vlastnictví je věc, kterou jsem popisoval kus výše.
jenže právě hypotéka je finanční nástroj, v podstatě úvěr jištěný nemovitostí. Ta je tvá (samozřejmě za předpokladu že splácíš) a jediné co tě omezuje, je nemožnost ji prodat/darovat bez vědomí hypoteční banky.