E.M.Remarque, čte někdo?

rovnou napiš že Remarque byl sluníčkář.

Znam, neco jsem i cetla, nekolik knizek mame v knihovne. Mam pocit, ze i ve skole v literature jsme mu nejaky cas venovali, ale s jistotou si to uz nepamatuju.

Podle mě už mladý moc nečtou a Remarqua asi už vůbec, tedy alespoň co vidím v rodině.
(Tři kamarádi je moje "srdcovka" nejlepší z celé tvorby)

No scitany som pomerne dost, ale priznam sa, ze okrem "vtedy na zapade" som asi nic ine necital.
Ale diky za tip, za posledny pol rok som skusol asi 20 kniziek o Dune a s poslednou sa zu trapim asi mesiac...som uz predunovany, takze si pozriem, ci mam v citacke aj nejakeho EMR.

jediná dobrá duna je ta první.

Zo zaciatku ma knihy bavili (cital som aj otca aj syna), ale uz mam pocit, ze sa autor vypisal a ide to dole vodou.
Takze za mna je niekolko knih o Dune dobrych, ale postupne kvalita silne klesa.

přesto se říká, že duna je nezfilmovatelná, pokus byl, ale jen pokus. pán prstenů padnul, ale duna odolává, tak jako mnoho jiných knih. jsou knihy, které píší o jiných knihách, první duna to není.

Co vím, byla Duna naekranována dvakrát. Ta Lynchova (s jeho "dvorním šaškem" Lachlanem) nebyla až tak špatná. Druhá byla tuším z produkce jakéhosi toho rodinného vysílání (TV cosi, nevzpomenu si...) - o poznání horší. Pravdu díš: převést Herberta z papíru na plátno není asi žádná prdel. And BTW, jedničkou Duna končí. Ty další nalepeniny jsou bohapusté slátaniny.

edit: Vzpomněl jsem si - Hallmark...

přesně tak, jedničkou to zákonitě končí.
jak bys zfilmoval 800 stran (edit// 586) myšlenkových pochodů? nijak, to se musí přečíst.

edit na edit// hallmark neznám. povídej.

Remarque mě zaujal na SŠ. V povinné četbě (seznam asi 150 knížek a vybírali jsme 20 - ještě tam byl nějaký požadavek na počet českých a cizích atd.) jsme měli Na západní frontě klid a Tři kamarádi. Na tu první jsem dostal nějaký referát, tak jsem si to přečetl a docela mě to zaujalo. No, u maturity se musí něco říkat i o autorovi, tak je samozřejmě taktičtější mít od každého co nejvíc knížek (protože se nemusím učit 20 autorů, ale třeba jen 8). Tak jsem si půjčil Tři kamarády. To mě zaujalo ještě víc, než první knížka.

Po maturitě jsem nic číst nemusel, tak jsem si řekl, že si od něj půjčím ještě něco, protože z toho maturitního výběru to byl jeden z mála fakt čtivých autorů.

Nakonec se mi povedlo najít známého v antikvariátu, tak jsem pořídil Černý Obelisk (dokonce vydání s hranami listů natřenými na černo - originál), příběh se mi líbil snad ještě víc, než Tři kamarádi. A taky jsem pořídil Noc v Lisabonu (taky hodně zajímavé).
Pak jsem si někde půjčil ještě Jiskru života a Cestu zpátky, ale to mě moc nechytlo. Jiskra se číst ještě dala (trošku mi tam chyběl ten jeho specifický humor - vzhledem k tématu to nebylo až tak nepochopitelné) a Cesta zpátky mi přišla dost nic moc.
Tyhle dvě trošku utlumily moje nadšení z jeho knížek, tak teď chvíli jsem od něho nic nečetl.

Ještě jsem od něho četl nějaký soubor povídek, tam byla čtivá jedna (myslím ta první) a zbytek taky žádná sláva.

Student VŠ, 22 let.

S tím Černým obeliskem to mám podobně jako ty. Možná za to může i atraktivní téma hyperinflace.

Jo, určitě to bude tou hyperinflací, jsou tam popsané hrozně zajímavé věci.

Doporučil bys, co přečíst dalšího od něj, aby to bylo fakt dobré?

A když už řešíme tu literaturu, nějaký tip na podobného autora, který by psal zajímavě?
Ve škole nám cpali Hemingwaye, ale nějak nesdílím jeho nadšení pro třídenní boj s rybou. Tak kdyžtak toho ne.

Arthur Hailey - Letiště , Kola, Penězoměnci .......

Díky, půjčím.

Hotel, Konečná diagnóza, Let do nebezpečí, Na vysokých místech...
Sežeň si od Haileye cokoliv, chybu neuděláš.

Súhlas, mňa asi najviac oslovil Liek.

Rem: Líbí se mi prakticky vše, co jsem četl. Akorát mi moc neseděla Cesta zpátky, protože většina hrdinů ze Západní fronty zahynula a Tjaden to nezachránil.

Hem: Rybu jsem nedočetl snad ani do poloviny. Mám jakousi velkou knihu povídek, ale polovina je o býčích zápasech, tohle mě nějak netáhne..

S Haileym souhlas, taky jsem od nej kdysi nejake knizky cetla.

Jeste me napadl Robert Merle - treba Vylucna vlastnost cloveka, Az delfin promluvi, Muzi pod ochranou, Malevil, Smrt je mym remeslem.

To jméno jsem nikdy neslyšel, podívám se, díky za tip.

Malevil určitě doporučím. Ideální by by bylo, pokud bys o knížce vůbec nic (děj) nevěděl. Pak stačí jen překousat prvních cca 30? 40? stránek, kdy se vlastně nic neděje.

Snad tu nějaký dobrák nevyzradí, oč v Malevilu jde.

Tip

Hodina mrtvých očí - Harry Thürk

Most přes řeku Kwai - Pierre Boulle

Robinson na laguně - Bernard Gorsky

Knut Faldbakken - Bídné roky

Nazí a mrtví - Norman Mailer

----------------------
Frederick Forsyth:
Žoldáci (The Dogs of War) – Knižní klub 1994
Den pro Šakala (The Day of the Jackal) – Odeon 1975
Spis Odessa (The Odessa File) – Svoboda-Libertas 1991
Boží pěst (The Fist of God) – Knižní klub 1994
----------------------

Nebeští jezdci - Filip Jánský 1964 (dřív, než byl v módě Tmavomodrý svět)

Ještě doplním:

zásadní dílo, Král Krysa - James Clavell (lepší než Kwai)

+ další o letcích za války:

Sestřelen a ostatní knihy od pilota Františka Fajtla
Velký cirkus - pilot Pierre Clostermann

Clavell je špička, ale nemôžem porovnávať s Kwai (nečítal som).

V poslednom čase mám na beletriu popri odbornej literatúre zo školy len minimum času.

Pro mě je od Clavella nejlepší Král Krysa, ale jestli tě od něj zaujala Asijská sága, tak můžu vřele doporučit knihy Roberta van Gulik. Byl to orientalista, sinolog, a jeho detektivní Příběhy soudce Ti jsou neskutečně informativní o čínské kultuře i o běžném životě ve feudální Číně. Spousta detailů o věcech denní potřeby, lécích, zbraních, bojových dovednostech, myšlení. Soudce má několik pomocníků, různé typy od bývalých vojáků po lišáckého staříka, všechno sympatické postavy disponující vlastními triky. (Hýčkám si soukromou teorii, že pravzorem Doylea a Bodieho byli Ma Žung a Ťiao Taj )

Před skoro čtyřiceti lety pro mě byly ty knížky jako zjevení. Navíc kvalitně přeložené, ne jako dnes, kdy se zadávají překlady nedoukům a ti pak zprzní jinak výborné knihy.

když jsem četl jiskru života (příběh z koncentráku, kdy se na dobrý tři listy rozebíralo dělení jedný shnilý mrkve), tak já vám sežral snad půl ledničky. jinak černý obelisk má fakt sílu.

Sestřelen a ostatní knihy od pilota Františka Fajtla
Velký cirkus - pilot Pierre Clostermann

to už se zabočuje jinam, jinak přečteno snad tisíckrát.

To není odbočení, ale knipl k sobě kvůli lepšímu rozhledu

K Černému obelisku mám pěkný obrázek

mám knížku čs letci v boji proti fašismu. mám jí podepsanou osmi podpisama. strašlivě si jí cením. to už nelze znova sehnat.

Taková věc se dědí.

My sme od E. M. R. nemali ako povinné vôbec nič, v čítanke tuším v 1. ročníku na gympli sa mihla nejaká kapitolka z Na západe nič nové.

Práve počas stredoškolských časov som okrem zmieneného diela dobrovoľne prečítal aj Troch kamarátov, obe knižky ma celkom zaujali, možno si na oprášenie nemčiny niekedy od neho zoženiem niečo iné v origináli. Ale celkovo je povedomie o Remarquovi u mladšej generácie vcelku chabé, keď sa nás nemčinárka pred maturitou pýtala na nejakých nemeckých spisovateľov, vyšlo najavo, že v podstate všetci v triede o ňom už počuli, ale len traja aj niečo čítali.

Přiznávám se k diletantsví - nikdy jsem EMR nečetl. Ne že bych předem odsoudil, prostě jsem se k němu nedostal. Je-li řeč o relativně novodobých "klasicích", nikdy jsem nepochopil mentální pochody páně Hemingwaye (strýček na padesáti stránkách tahá rybu z vody! sic!), nemám rád ani Kafku - kdo řekl, že je filosof? Normální životem podebraná ztracená existence. A tak bych mohl pokračovat na několika desítkách stran...

taky jsem tomu nepřišel na chuť. ale emr je tam nějak v přirozeném lidství- normálně mi evokoval vyžrávání lednice v dobách jiskry života- pavlov hadra. zalehnout do postele, čaj, ledničku a do rána to dám. má to náboj, zkus to přečíst.

Už asi nejsem mladší ročník (narozena 1976), ale Remarqua mám ráda. Kromě "Na západní frontě klid" se mi moc líbil "Černý obelisk" a "Vítězný oblouk".
Korálková

mám přečtené snad všechny jeho knihy.... začala jsem už v 10ti letech