Čtenářský koutek - knihy, které byste nikdy nečetli

Budu za barbara, ale nic mě nepřinutí číst klasické detektivky. A. Christie, za všechny. Nuda, že bych u toho vykvetl... Taky nemusím sci-fi typu mimozemšťani, rok 3xxx a lidi hledající ve vesmíru další zemi a podobně.
Kdysi, nejspíš na vojně v nemocnici jsem přečetl knihu "Doktoři" od E. Segala a to byla chyba. Slizkost a sladkost z toho v závěru tekla po kýblech. Tak tohle taky už nikdy.
Božku taky nemusím.

Jo jo. Špagáta je strašlivá. Ale v nouzi nejvyšší se ještě dá. Z čeho jsem blil, byla povinná četba ruských prokomančských zmrdů stylu Timur a jeho parta. To jsem prostě po pár stránkách odmítl a referát za mě musela napsat mamina (stejně to bylo s Božkou).

Timura a jeho buzny jsem naštěstí číst nemusel (ale v rámci akce "poznej svého nepřítele" jsem si ho přečetl). Božku jsem nedočetl, prostě mi to připadlo jako 100x nastavená nuda.

Já to číst musel. Kvakin byl můj dětský hrdina.

Já jsem měl těch hrdinů víc. Možná, že i Kvakina - já si ty jména už nepamatuju. Přečetl jsem snad (s nadsázkou) celou literární klasiku, nejrůznější žánry. Byl jsem v mládí knihomol a nelituju toho. Lituju spíše ty pozdější generace, kdy je v patnácti letech úspěch, když "vzdělanec" přečetl dvě knížky! Pak je v AZ-kvizu podělá kdejaký dědek.

Nedávno (tři roky ago) jsem dal Božce druhou šanci a otevřel zděděný běs jménem "Pohorská vesnice". To se prostě nedá. Vydržel jsem cca padesát stránek a nakonec musel konstatovat, že už coby hošíkovi bezelstnému mi bylo dáno rozeznat potrat neslučitelný se životem. Třetí šanci nedostane.

Otázka je, jak se vlastně ta knížka jmenuje. Žeby Božka napsala Pohorská vesnice i Podhorská vesnice?

Pohorská. Vydáno někdy v padesátých letech (do sklepa pro to nejdu), napsáno kdoví kdy a kdoví na které planetě.

Já jen, že ani google si není jistý pohlavím.

Z toho, co jsem nikdy nečetl, samozřejmě nevím.
Ale už nikdy, nikdy více cokoli od toho samolibýho parchanta Karla Maye. Jako špunt jsem ho hltal a když jsem si před lety zkusmo otevřel toho zatraceného "rudého gentlemana", (že si u toho jako odfrknu) málem knížka letěla oknem. Narcis jeden zatrolenej, ten mi ale hnul žlučí.

Mayovek jsem byl ušetřen. Dodneška nemám přečtenu ani jednu. Šel jsem bokem - Souček, Troska. Hezké dětství s knihou na seníku .

Někteří trávili na seníku čas raději s kamarádkami odhalujíce rozdíly mezi klukem a holkou

Bylo mi deset. Pak už nebyly seníky.

Bylo mi deset

Pravda, to ještě holky byly to, co akorát žaluje a až na výjimky se nepere

Nějak tak. Nicméně jsem měl výjimku - sestřenku, která na tom seníku lehala vedle mě (záměrně nepíšu "se mnou", ty dobytku ). Děcka, čtení, rozpravy o nesmrtelnosti chrousta, čučení na hvězdy. Jak na to vzpomínám, roním slzu. Už su asi starý.

Jojo, tohle znám taky. Třeba když jsem byl těsně před plyšákem (srpen 1989) na táboře, tak tam jsem měl krásný vztah s jednou soudružkou pionýrkou, stejně starou. No a nejen na tohle se krásně vzpomíná...
Jaký dobytku? V deseti byste stejně pořádně nevěděli co a kam. A kdoví, jestli by se ti postavil
Hlavně, jestli jste si tam vy plantážníci nesvítili svíčkou nebo loučí. Vždyť elektřina nabyla všeobecného rozšíření až když jsi maturoval, ne?

Tehdy jsem to měl jen na čůrání. Elektřina byla, ale obecně se jí nevěřilo. Ve dne čtení, za tmy rozpravy. V noci šláfen (v postelích).

A bylo líp, ne? Nějak mě při neděli jímá nostalgie...
Ještě k tomu táboru, na ten hrozně rád vzpomínám. Byl stanový, 3 km od vesnice, bez elektřiny, bez tekoucí vody (resp. ta byla, v potoku), na hajzlík se chodilo do lesa do latríny, žádná TV, nic takového. Jelo se tam vlakem. Byl sice pionýrský, avšak vedený nějakou skupinou bývalých skautů. U ohně (a nejen tam) normálně písničky od Kryla, Nohavici...
Kdepak teď něco takového.

Na takové tábory vozíme oddíl stále každý rok. Sice to není tři kilometry od nejbližší vesnice, ale pět a není tam ani signál mobilu . I u ohně s dětma zpíváme písničky (kvůli tomu jsem se naučil na kytaru).

No vida
No tenkrát tam taky nebyl signál mobilu, v roce 1989

Troska, toho si rad přečtu i po letech. Souček, Daniken :) Literatura faktu, scifi, to je moje Tak jsem se třeba dostal i k bratrům Strugatským, což je už poněkud těžší literatura.

Mně někdo doporučoval "50 odstínů...". Tak jsem si to stáhnul, párkrát jsem se na to juknul, možná bych si to přečetl na pustém ostrově, kdybych tam neměl ke čtení nic jiného.

To musí bejt veledílo:
http://www.rozanek.cz/dave-barry-co-me-padesat-odstinu-sedi-naucilo-o-manzelstvi/

Alois Jirasek - F. L. Vek

Pokus jsem pred lety ucinil, ale neslo to, pritom serial byl hezkej. Od Němcovy jsem nedokazal precist Babicku, ale jiny knizky jsem precetl. Slo to.

Jak tu Zarniwúp psal Maye, tak toho dokazu precist i dneska, ale fakt je, ze casti stranek (popisy osob a jejich vhledu apod.) jsem vynechaval uz jako dite.

Otec tvrdi, ze vetsina knizek od Hrabala je necitelna (sam jsem nikdy necetl), ale filmy jsou pritom super.

vetsina knizek od Hrabala je necitelna

Souhlas. Otec se vyzná.

To já zase Hrabala rád. Jeho styl psaní a vyjadřování vůbec má svoje kouzlo.

Nedávno jsme ale s klukem začali číst povinnou četbu Astrid Lindgrenová Bratři lví srdce. Kluk mi po první kapitole začal bulet že to nechce slyšet. Nakonec jsme udělali dohodu. On četl Den trifidů a já tuto zhýralost. Depresivnější knihu jsem ještě nečetl. Zabíjení, sebevraždy, víra v několikanásobný posmrtný život a všeprostupující deprese...
Sepsal jsem mu pak stručný výcuc z díla, který on vlastními slovy převyprávěl do čtenářského deníku.

Hrabal byl pro mě velmi čitelný (jeho knížky). Ovšem to, co spáchali s jeho knihami rádoby filmaři (a nejen oni) - to je hnus.

Den Trifidu mam ted ve ctecte v originalni zmeni. V posledni dobe spojuju literaturu se sebevzdelavanim a pustil jsem se do anglickych titulu. Zacalo to vicemene nahodou, zahledl jsem upoutavku na film Enderova hra. No a na Amazonu nebyla cesky, tak jsem to vzal rovnou v Anglictine Zacatek s knihou, jejiz ceskou verzi jsem neznal a film jeste nebyl v kinech (a ani dosud jsem ho nevidel, nechci si kazit dojem z knihy). No a uz mam za sebou napriklad i Hobita a ted zrovna ctu Dny Trifidu.

Je toho dost.

Němcovou jsem nikdy nečetl (možná pár stránek povinněčetbové Divé Báry), Jiráska už vůbec ne. Nečetl bych žádnou poezii (výjimkou byl F. Villon a ten jen díky výbornému románu Jarmily Loukotkové "Navzdory básník zpívá"), divadelní hry. Nejsem vůbec zvědavý za Kafku, Hrabala, Kunderu a spoustu dalších (že jsem před některými jako barbar, to mi žíly netrhá). Fantazy bych taky nedal (nebaví mě ani jako hry), Zaklínač ani LotR prostě nehrozí, Hery Fotr už vůbec ne (navíc mě ta baba vyloženě se*e svými pindami o vybavení psycholéčeben u nás).

Ve druhé/třetí třídě ZDŠ se mi naopak Timur a spol líbili, i Čuk a Gek, Malý Bobeš, Gabra a Málinka a spoustu dalších dětských knížek (nedávno jsem si dal Neználka, čte se to také báječně )

Poslední dvě desetiletí čtu o dost méně než v mládí. Nebyl internet, počítač, PC hry

Mám rád:
detektivky: Ed McBain, R Chandler
scifi: různě, poslední dobou se mi líbí socio-scifi, nejraději mám ale postapo
romány (jsou to taky tak trochu detektivky): Thomas Block, Tom Clansy, Dick Francis, Gordon Thomas
prý "braková" literatura: Bigglesovky (W E Johns)
literaturu faktu: WW1, WW2

Malý Bobeš! Joj... Z toho mám trauma do dneška. Mamina mi z toho předčítala ještě než jsem uměl louskat sám (někdy ve čtyřech letech). Budil jsem se hrůzou. Kafka včerty, není tak nečtivý. Hrabal a jeho věta na dvě stránky ovšem ne. Kundera je pro mě sprosté slovo. Fantasy jo, Harryho lotra jsem četl několikrát . Timurem by mě mohli i mučit. A nesnáším Čapka. Ty jeho výlevy jsou jen pro otrlé (tím ovšem nesnižuju jeho váhu humanitního filosofa).

mně se třeba Čapek líbil, nicméně je fakt, že snadno čitelný moc není.

...ani LotR prostě nehrozí, Hery Fotr už vůbec ne...

Hery Fotr - to mohu a celkem se mi to líbí, moji synové to četli, tak jsem jim objednával anglické originály hned jak v zahraničí vyšly, aspoň se zdokonalili v angličtině. LotR taky měli v oblibě, zatáhli mne i na filmy, nějak jsem nechápal co tam s čím souvisí, tak jsem se rozhodl, že až budu v důchodu, ty knížky si přečtu a znovu se podívám na filmy. Což jsem učinil.

Cital som kedysi Kafkov Proces a pamatam si ako depresivne na mna kniha posobila. 2x by som ju uz necital.
Pred cca rokom som si napraval nedostatky z klasickej literatury, ale Idiota som luskal asi 3 mesiace...na moj vkus strasne tazka a rozvlacna kniha. Bol som sklamany. Na Vojnu a mier som si zatial netrufol a aj sa trosku bojim, ze zase bude sklamanie.
Odkedy mam citacku sem tam sa stane, ze knihu proste nedocitam a zmazem, co sa mi predtym nestavalo.

Kafkov Proces

Zato film je zajímavý, doporučuji.

jinak zajímavý škvár je "Rusové na Martu" - má to cenu číst jen jako sondu do (velko)ruské duše a buranskost imaginace "ruské scifi" z počátku 20. století.