To já zase Hrabala rád. Jeho styl psaní a vyjadřování vůbec má svoje kouzlo.

Nedávno jsme ale s klukem začali číst povinnou četbu Astrid Lindgrenová Bratři lví srdce. Kluk mi po první kapitole začal bulet že to nechce slyšet. Nakonec jsme udělali dohodu. On četl Den trifidů a já tuto zhýralost. Depresivnější knihu jsem ještě nečetl. Zabíjení, sebevraždy, víra v několikanásobný posmrtný život a všeprostupující deprese...
Sepsal jsem mu pak stručný výcuc z díla, který on vlastními slovy převyprávěl do čtenářského deníku.