Pujcky

Je to individuální. Vzít si na splátky pračku, lednici, kuchyň, soustruh (pokud mne tento živí) je jistě bez diskuse. Ale třeba televizi, mobil, dovolenou? To bych se hodně rozmýšlel a spíš si takovou věc odpustil.
Jeden můj bývalý spolužák má na splátky snad i toaletní papír na WC. Chodí oblékaný jak ze žurnálu, nejdražší iPhone, po Praze jezdí rozežraným bavorákem, doma to u něj vypadá jak z katalogu elektroniky... Když jdeme občas na pivo, tak obrací každou korunu, že jako nemá. To mám raději prd a usínám s klidem, že nikde a nikomu nedlužím.

jj, "oben hui, unten pfui"

Vida, fráze z wasserpolštiny

Tak se v místě mého rodiště hodnotily výrazně zmalované slečny (často přípravkem "blyscek na pyscek"). Bez nějakých jinotajů, nýbrž natvrdo

je třeba pochopit a uchopit následující věci:

1. půjčka umožňuje nakoupit "hned" za "budoucí" peníze
2. každý si musí rozvážit, zda na půjčku má zdroje a co bude dělat v případě, že o tyto zdroje přijde
3. každá půjčka znamená automatickou změnu v příjmech dolů, protože to zboží nestojí např. 100 tisíc, ale 100 tisíc + úroky, a tyto peníze jsou vydány za toto zboží (i když rozložené v čase), a tedy si za tyto peníze nebude možné koupit něco jiného.

Já sám považuju půjčku za vhodnou pro nákup obecně násobně dražších zboží, než je běžný příjem, tj. nákup bytu/domu, auta apod., samozřejmě vždy s nějakou "únikovou strategií" (auto se dá prodat, byt pronajmout atp.). Naopak nákupy běžného spotřebního zboží moc neschvaluju, to většinou bývá cesta do dluhové pasti (nábytek, elektronika se dá pořídit později, až si člověk našetří)

Žiju podobně - půjčka jen na bydlení, teď i částečně na auto (jezdím denně do práce, tedy prostředek k obživě), na nečekaný výdaje mám rezervu v domácím rozpočtu. Novou TV nepotřebujeme, tablet taky nemáme, i když by se mi líbil. Pokud na to nemám hotově, tak věci zbytný nekupuju.
Věc na splátky jsem si vzal jen jednou, brzy po nastěhování do svýho jsme si koupili nový bicykly. Půlka hotově, půlka 6 splátek bez navýšení. Šest měsíců jsem byl nervózní a nemohl se dočkat, až to splatím. Nemám ten pocit prostě rád.

Hospodaříš rozumně. Když jsem byl s bývalou paní, tak jsme měli na splátky jen pračku - měli v elektrokvelbu nějakou akci bez navýšení, přeplatila se snad koruna. Ten strejc, co to vyřizoval mi cpal kreditku a kdesi cosi, ale s díky jsem odmítl. Na výdaje mám taky menší rezervu; když jsem začínal "od nuly" po odstěhování se od manželky a zařizování, tak mi půjčkou pomohli naši. Pak jsem měl jeden úvěr, za to jsem si koupil nový koberec, nábytek a tak. Jakmile jsme dostali podíly z prodeje bytu po babičce, tak první krok bylo předčasné splacení té půjčky.
Jinak nemám ani kontokorent na účtě.

Jo, tu kreditku mi samozřejmě taky poslali, nějak tu bezúročnou půjčku museli vyvážit. Mám ji dodnes, roztírám tím pastu na procesory a chladiče, jinak jsem ji pro jistotu rovnou přejel magnetem, abych ten mangentickej proužek vymazal. Ještě mě uháněli i telefonem, abych to aktivoval. Poslal jsem je k šípku...
Kontokorent mám, jeden nikdy neví, do jakých sraček padne a může se to hodit. Nic mě to nestojí, nijak to neřve, neotravuje, jen to zvyšuje rezervu pro případ průseru.
Snažíme se o udržitelnou domácnost, kdy výdaje jsou nejvýš tak vysoký, jako příjmy. Aktuálně nám zdechla pračka, takže rezerva se hodila, aniž by nás to výrazně omezilo.

Nemám ten pocit prostě rád.

To je přesně ono.
Já jsem celá devadesátá léta splácel sestře její půlku na domečku po rodičích. A přitom ona by určitě počkala, kdybych se dostal do nesnází.
A když si pomyslím tu hrůzu, že by mi na něj hrozila exekuce kvůli pitomé televizi... Jenom z pomyšlení se mi dělá špatně.