Přidat aktualitu mezi oblíbenéZasílat nové komentáře e-mailem Něco z letiště

Když už jsem tu párkrát otravoval s letadly, najděte si v odkazovaných "Čechoviny".
Namátkou něco kratšího a slabšího.

Jednou jeden kolega, který nebyl zrovna lingvista, vytlačoval „stopadesátčtyřku“. Museli přerušit „buksírovku“, protože za érem se motal SAAB společnosti CROSSAIR. Byl to ten, co měl jeden čas přes celý trup namalovaného Fantoma opery, na jedné straně v negativu. Byla to sběratelská rarita. Kapitán se hned ptal „počemu my stojim“ a ubohý kolega, který uměl jenom několik naučených frází, se začal potit a nakonec z něj vypadla neuvěřitelná věta: „Za vami samaljot s čortom iz těatra!“ Líčil nám pak, jak bylo ve sluchátkách notnou dobu ticho, pak se ozval nejistý hlas: „Da, thank you“ a pak už jinak mužný a autoritativní kapitán ani nehles, „čort iz těatra“ dostal chrabrého frontového letce do kolen.

To druhý je delší a je možné, že pán bude trochu jako Donutil - přibarvuje. Ale komu to vadí, že jo. :-)

Na začátku sedmdesátých let jsme u Slov Airu měli jako dopravní prostředek malý náklaďáček značky IFA. Byl to výrobek z dnes již neexistující NDR; nevím, kde udělali tehdy soudruzi z NDR chybu, ale to auto bylo neskutečné. Mělo dřevěnou kostru, pokrytou bakelitovými panely, motor z Wartburga, byl to předchůdce automobilu IFA, takový malý náklaďáček s plachtou. Na ježdění po letišti akorát a na technické prohlídky se tehdy zase tak moc nekoukalo. Tak toto auto hraje v našem příběhu hlavní roli. Jednoho dne přiroloval před bývalou zahraniční výpravnu Falcon 20 v barvách Francouzského vojenského letectva. My jsme tam s Pepou Š. lelkovali a čekali na naší „dvoustovku“, která se měla odkudsi vrátit. Falkon je krásné letadlo a v sedmdesátých létech v Praze nevídané. Šli jsme se na něj podívat. Z letadla vylezli dva pánové v oblecích a rozhlíželi se nechápavě kolem. Pepa jednoho z nich ke mně přived a povídá: „asi něco chce, tak to vyřiď“, pán se mě anglicky zeptal, jestli jsou správně na pražském letišti, já na to, že ano a a on, jestli tady není nějaké jiné pražské letiště, že jsou vládní delegace a že na ně má tady čekat auto s řidičem. Já na to, že to bude asi na novém letišti a to je tři kilometry odtud. „Můžete nás tam ale nějak dopravit, hrozně spěcháme, prosím.“ No, neměli jsme nic jiného, než ten náklaďáček a tak povídám „nezlobte se, my tady máme jenom tady ten náklaďák „. Do toho se vmísil ten druhý, velvyslanec Francie, jak jsem se později dozvěděl z vizitky, a povídá: „Jestli tamto jezdí, tak klidně s tím“ a ukazoval na naší nebohou IFU. Pepa pochopil a přines sedačku z letadla, která se tam povalovala, dal ji na korbu, kterou trochu ometl. „To je pro toho podržtašku a pro pana presidenta jsem utřel sedačku a taky jsem ji trochu heftnul, aby se nekácela, víš, že trošku uhnila!“ Pan velvyslanec si sedl do kabiny, trochu ho udivilo, že se dveře neotevírají jako u ostatních aut, ale dřevěný rám uhnil a tak se dveře musely vyndat celé a zase celé nasadit. Se slovy, že má rád zajímavá auta, se uvelebil na sedadle, Pepa pomoh sekretáři na korbu, já zasadil dveře za panem diplomatem a chtěl jsem se rozjet. Udivený Francouz povídá „C’est automatique?“ protože neviděl nikde řadící páku. Tu totiž někdo zlomil a my jsme ji svařili trochu špatně, takže, když tam byla jednička nebo trojka, páka zmizela pod palubní deskou. „Hm, dřevěná palubní deska, to musí být drahé auto“, řekl, když jsem vytáh řadící páku spod desky a jeli jsme směr nové letiště. Tam stál černý Citroen s vlaječkou a u něj řidič v obleku. Když jsem se tam přiřítil v oblaku zplodin z dvoutaktu, policajt, který tam stál, na mě začal nepříčetně řvát, ať s tím krámem vypadnu, že přijede vládní delegace a já na to „No, dyť!“ a vylezl jsem, vyndal dveře od spolujezdce a ven vystoupil uchechtaný představitel evropské mocnosti, zatímco vzadu se z pod plachty drápal jeho sekretář, napůl udušený výfukem dvoutaktu. Pan velvyslanec mě moc děkoval a pochvaloval si, že takové dobrodružství ještě nezažil.

Předmět Autor Datum
podělím se s historkou cesty do burgasu. boeing roluje, forsážuje a nic, klapky zaseklý. boeing doro…
kmochna 04.06.2015 08:29
kmochna
Mám podobnou, vyprávěnou (mistrem na odborném výcviku) historku a doufám, že na mě někdo nevystartuj…
Zarniwúp 04.06.2015 17:25
Zarniwúp
jsem z destinace kde je každý pilot. nebylo to krásnější? nový
kmochna 04.06.2015 18:04
kmochna
Zažil jsem něco podobného s vlakem. Jel jsem z výletu, posledním večerním rychlíkem Brno - Praha tra… nový
Dale Cooper 06.06.2015 14:37
Dale Cooper
mimochodem zarni, nejsi na aviatické pouti v pardubkách? jestli jo, tak foť foť foť. na čt jedna uka… nový
kmochna 05.06.2015 07:47
kmochna
Fňuk, v Pardubicích nejsem. Ale budu v Roudnici. :-) Přiletí Catalina :puff: , já se těším, jak male… nový
Zarniwúp 05.06.2015 14:24
Zarniwúp
Vzpomínám, kdysi jsem slyšel, na nějakém aeroklubáckém letišti měli paragáni nějakou soutěž. A měli… poslední
Yarda 15.06.2015 08:58
Yarda

podělím se s historkou cesty do burgasu. boeing roluje, forsážuje a nic, klapky zaseklý. boeing doroluje (v podstatě jsme jeli až na kladno). kapitán vylítnul, že to je jen malá technická závada. nicméně jsem seděl za křídlem a viděl řešení malé technické závady. maník s desetikilovou palicí začal mlátit do klapek. na mně šli mrákoty. dopadlo to dobře, čekalo se na jiný spoj.

Mám podobnou, vyprávěnou (mistrem na odborném výcviku) historku a doufám, že na mě někdo nevystartuje, že znevažuji nějaký národ.
Na učňáku nám stály dva knihtiskové rychlolisy (dnes, pokud to někdo provozuje, tak na tom dělá tak max. ražby, výseky, je to už skoro třicet let...) z Ruska. Mistr vyprávěl, jak to Rusové, kteří to přišli instalovat, zajížděli. Nějakej vocas zapomněl ve formě klíč v zámku utažení formy. No a samozřejmě s tím zajeli "do tlaku" a celý stroj se kousnul. Lidi od nás, co u toho stáli, měli prý tendenci stroj vypnou, rozebrat v místě poškození a opravit. Ovšem ruská odborná posádka byla proti. - Olej, olej, prolili to olejem, že to prý teklo metr od stroje a pak pajcrem pomohli pohonu, aby přetlačil zalomený a vzpříčený klíč ve formě. "Baryšňa" (tak se tomu stroji říkalo) se rozjela, vypadalo něco toho přebytečného kovu a od té doby to prý funguje bez poruch. :-)

Zažil jsem něco podobného s vlakem. Jel jsem z výletu, posledním večerním rychlíkem Brno - Praha trasovaným přes Vysočinu. Někde od Tišnova nebo od Žďáru jsem jel. Cesta fajn, ubíhala; chrápal jsem (maje v nohách přibližně 25 km). Pak jsem se probudil, vlak stál. Koukám z okna, jestli už jako Praha. Ono ne, Český Brod. Nějací dva maníci (jeden byl asi fíra) svítili baterkou pod lokomotivu (363 nebo 362), seděli na bobku a koukali do toho jak bacil do lékárny. Hrabali do toho, fíra šel asi dvakrát do kabiny, pak zase koukali pod mašinu. Nakonec to uzavřeli "to už dojedeme" a jelo se :-) Naštěstí dobrý, kdovíco tomu bylo; stáli jsme tam asi 15 minu, do Prahy se přijelo asi o 10 minut pozdějc.

Vzpomínám, kdysi jsem slyšel, na nějakém aeroklubáckém letišti měli paragáni nějakou soutěž. A měli tam i sanitku, co kdyby náhodou... Aeroklubák odtamtud jezdil s pohřebákem, ten den měl službu a náhodou jel kolem toho letiště, tak se tam stavil. Pohřebák zaparkoval vedle té sanitky. Prý to vypadalo zajímavě.

Zpět na aktuality Přidat komentář k aktualitě Nahoru