Současně byli obviněni z toho, že se podíleli na nelegálním převozu zahraniční měny a šíření protistátních zpráv.
Prostě porušili zákony. A stejně to asi nebude všechno.
To by mě zajímalo, jak v tom jejich režimu převáželi zahraniční měnu a prováděli šíření protistátních zpráv. Zažil jsem ČSSR a nějaký opravář kol se jen tak ven nedostal. Za 34 let života v ČSSR jsem na západ vycestoval jen jednou a byla to půl roční anabáze, do které byla zapojena celá moje rodina (devizový příslib, výjezdní doložka, souhlas podniku, víza 3 států, vlaková jízdenka za 4500,-Kčs atd.). Myslím si, že oni to tam mají stejné ne-li horší, nicméně trest smrti za to u nás nehrozil.
Měli všechna potřebná povolení od tamějších úřadů.
Taky pamatuju hnědé uhlí. Beru to tak, že máme málo důvěryhodných informací.
Jo souhlasím, ale veřejná poprava a trest smrti je trochu silný kafe.
Jsou to drakonické tresty a ty jsou k tomu, aby odradily případné následovníky.
Paci sa mi ako tuto spravu nikto nespochybnuje..ani nas hlavny mainstreamobijec. Mna na tej sprave zaujalo nieco ine...zdroj? Info z KLDR je poskromne, overenych info este menej. Toto bolo napisane v ich tlaci, ktoru niekto sleduje, ci ako to mam brat, ze je zdroj? Cudzinec, co tam bol na navsteve to nebude, zaujal ma aj popis deti, ktore nemal nikto strazi a skupina stredoskolakov co sla len tak nahodou okolo. Vazne? Za mna totalny blabol, niezeby sa v KLDR veselo nepopravovalo aj za vymyslene skutky, ale tejto sprave neverim ani pismeno.
Souhlasím s tebou, vůbec to nemusí být pravda. A poznámka k tomu místnímu tisku. Na počátku 70 let jsem chodil na střední školu a museli jsme odebírat ruské noviny. Jelikož jsem chodil na zemědělskou školu, tak to byly noviny "Selskoje chozajstvo" (asi to píšu blbě, ale to je jedno). Byl jsem tiskový referent třídy a tak ty noviny nakonec vždy skončily v mé tašce. Jednou jsem je omylem přinesl z internátu domů a otec je ode mne pak vyžadoval abych mu je nosil. V těch novinách ho hlavně zaujala "černá kronika". Většinou tam byly průsery s alkoholem. Nicméně jednou se tam objevil větší článek o tom jak předseda kolchozu, předseda soudu a šéf milice v nějaké oblasti na dálném východě si založili svůj vlastní pracovní tábor "gulag" a podařilo se jim do něj umístit okolo 170 "odsouzených", kteří pracovali bez vědomí "Sovětu" pro tuto trojici. Nějak to prasklo a trojice byla odsouzena. Výši trestů si již nepamatuji, nicméně občas něco do místního tisku prosákne, tak bych to hned nezavrhoval.
Co se týká povinného odběru tiskovin, v letech 1974/75 jsem sloužil socialistické vlasti, museli jsme odebírat noviny "Obrana lidu", jeden výtisk za pětník, štos těch novin skončil u dozorčího praporu, ten je rozřezal na kousky a k všeobecnému použití je dal na WC. BTW: Když píšu "pětník", myslím tenhle:
„Tankový prapor procvíčí odstranění následků napadení jadernými zbraněmi a doplnění mate riálem v prostoru soustředění!“
To by mě zajímalo, jak si takové odstraňování soudruzi představovali.
Však se tam nepíše, že opravdu vybouchly. Takže šúrovák, mazlák, kýbl a kombajnem vyleštit. Mazáci se zašili.
Hádat se nechci, už je to hodně dávno. Možná že na vojně to bylo dotované.
Bylo to zadarmo.
No a v listopadu roku 1952 při procesu proti spikleneckému centru vedeného Rudolfem Slánským, půl roku před měnovou reformou stála Obrana lidu 1,50 Kčs.
Na záchodový papír bylo nejlepší Rudé právo za 50 halířů, mělo nejvíc listů. Ty pětníky, trojníky i jednohaléře mám ještě doma.
Jo, běžně se tím ucpávaly záchody.
pětníkama, trojníkama i jednohaléřema?
Každý ucpával, čím mohl.
Trojníky už znám jen jako sběratelský artefakt, ale jedníky z roku 53 (a pozdějších let, poslední byly 61 (pokud se nepletu, byly i 62, ale ne moc) a pak až 86 jen aby si mincovna vyzkoušela, že je ještě umí vyrábět a ještě 91 a 92 aby měli sběratelé co sbírat, ale těma se už neplatilo, ty byly jen v sadách) platily až do měnové odluky v roce 1993. Ale v té době už se k placení moc nepoužívaly ani pětníky (ty už byly novějšího vzoru než ty reformní), natož jedníky. Daly se dostat třeba v přeplatku za elektriku, který se vyrovnával do haléře, ne jako dneska, že se zaokrouhluje na koruny i když se platí bezhotovostně.
Taky jich mám pár doma. Pěti a jednohaléře z těch, kterýma se platilo, tojníky už jen z nějaké sběratelské směsi (když se jima platilo, nebyl jsem ještě na světě). Ale myslím, že na tom neni nic vzácného. Trochu vzácnější (myslím teď typově) z té doby je snad akorát tříkoruna tím, že platila dost krátkou dobu.
A Rudé právo vzpomínali pamětníci, že bylo na záchod ideální, že mělo velký formát na velkou zadnici, ne jako to dnešní které má rudou jen v barvě písma. Ale osobně nepamatuju, že bysme se někdy museli utírat novinama. Pamatuju nekrepovaný toaletní papír (to bylo asi jako ty noviny), pamatuju po požáru továrny na toaleťák jeho nedostatek (stejně jako pamatuju nedostatek pevných disků po povodni v továrně na diskové hlavičky a nedostatek čipů po požáru v továrně na čipy - to jen k tomu posmívání se minulému režimu), ale k novinám to snad nikdy nezklouzlo.
Vybavuje se mi, že krátce po plyšáku někdo začal podnikat, snad v rychlém občerstvení, prodával je za (několik korun) a 99 halířů. Ty jednohalíře poctivě vracel. Ale jen jsem o tom četl, na vlastní oči jsem to neviděl.
Po plyšáku? Už dávno před plyšákem bylo po těch malých mincích veta.
Přehled podle údajů Státní banky československé / ČNB:
3 haléře
Ražba: 1953–1965
Ukončení platnosti: 31. 12. 1966 (3haléř přestal být zákonným platidlem od roku 1967.)
1 haléř
Ražba: 1953–1973
Ukončení platnosti: 30. 9. 1978 (Po tomto datu už jednokorunové účty nezaokrouhlovaly na haléře, 1h mince byla definitivně stažena.)
Tichá pošta "hadr". Kam se dokážeme dostat od trestu smrti.
debaty.net 
Severní Korea potrestala dva podnikatele trestem smrti. Byli až moc úspěšní.
i u nás mnozí záviděli úspěch: klik
Prostě porušili zákony. A stejně to asi nebude všechno.
To by mě zajímalo, jak v tom jejich režimu převáželi zahraniční měnu a prováděli šíření protistátních zpráv. Zažil jsem ČSSR a nějaký opravář kol se jen tak ven nedostal. Za 34 let života v ČSSR jsem na západ vycestoval jen jednou a byla to půl roční anabáze, do které byla zapojena celá moje rodina (devizový příslib, výjezdní doložka, souhlas podniku, víza 3 států, vlaková jízdenka za 4500,-Kčs atd.). Myslím si, že oni to tam mají stejné ne-li horší, nicméně trest smrti za to u nás nehrozil.
Taky pamatuju hnědé uhlí.
Beru to tak, že máme málo důvěryhodných informací.
Jo souhlasím, ale veřejná poprava a trest smrti je trochu silný kafe.
Jsou to drakonické tresty a ty jsou k tomu, aby odradily případné následovníky.
Paci sa mi ako tuto spravu nikto nespochybnuje..ani nas hlavny mainstreamobijec.
Mna na tej sprave zaujalo nieco ine...zdroj? Info z KLDR je poskromne, overenych info este menej.
Toto bolo napisane v ich tlaci, ktoru niekto sleduje, ci ako to mam brat, ze je zdroj? Cudzinec, co tam bol na navsteve to nebude, zaujal ma aj popis deti, ktore nemal nikto strazi a skupina stredoskolakov co sla len tak nahodou okolo.
Vazne?
Za mna totalny blabol, niezeby sa v KLDR veselo nepopravovalo aj za vymyslene skutky, ale tejto sprave neverim ani pismeno.
Souhlasím s tebou, vůbec to nemusí být pravda. A poznámka k tomu místnímu tisku. Na počátku 70 let jsem chodil na střední školu a museli jsme odebírat ruské noviny. Jelikož jsem chodil na zemědělskou školu, tak to byly noviny "Selskoje chozajstvo" (asi to píšu blbě, ale to je jedno). Byl jsem tiskový referent třídy a tak ty noviny nakonec vždy skončily v mé tašce. Jednou jsem je omylem přinesl z internátu domů a otec je ode mne pak vyžadoval abych mu je nosil. V těch novinách ho hlavně zaujala "černá kronika". Většinou tam byly průsery s alkoholem. Nicméně jednou se tam objevil větší článek o tom jak předseda kolchozu, předseda soudu a šéf milice v nějaké oblasti na dálném východě si založili svůj vlastní pracovní tábor "gulag" a podařilo se jim do něj umístit okolo 170 "odsouzených", kteří pracovali bez vědomí "Sovětu" pro tuto trojici. Nějak to prasklo a trojice byla odsouzena. Výši trestů si již nepamatuji, nicméně občas něco do místního tisku prosákne, tak bych to hned nezavrhoval.
Co se týká povinného odběru tiskovin, v letech 1974/75 jsem sloužil socialistické vlasti, museli jsme odebírat noviny "Obrana lidu", jeden výtisk za pětník, štos těch novin skončil u dozorčího praporu, ten je rozřezal na kousky a k všeobecnému použití je dal na WC.
![[100771-000petnik-jpg]](https://debaty.net/files/100771-000petnik-jpg)
BTW: Když píšu "pětník", myslím tenhle:
Kdepak pětník, stálo to 6x více:
https://digitalnistudovna.army.cz/view/uuid:5628c57b-361f-4c0d-80d0-6e6630ef9895?page=uuid:432d1217-2894-11eb-955a-001b63bd97ba
To by mě zajímalo, jak si takové odstraňování soudruzi představovali.
Však se tam nepíše, že opravdu vybouchly.
Takže šúrovák, mazlák, kýbl a kombajnem vyleštit. Mazáci se zašili.
Hádat se nechci, už je to hodně dávno. Možná že na vojně to bylo dotované.
Bylo to zadarmo.
No a v listopadu roku 1952 při procesu proti spikleneckému centru vedeného Rudolfem Slánským, půl roku před měnovou reformou stála Obrana lidu 1,50 Kčs.
Na záchodový papír bylo nejlepší Rudé právo za 50 halířů, mělo nejvíc listů.
Ty pětníky, trojníky i jednohaléře mám ještě doma.
Jo, běžně se tím ucpávaly záchody.
pětníkama, trojníkama i jednohaléřema?![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Každý ucpával, čím mohl.
Trojníky už znám jen jako sběratelský artefakt, ale jedníky z roku 53 (a pozdějších let, poslední byly 61 (pokud se nepletu, byly i 62, ale ne moc) a pak až 86 jen aby si mincovna vyzkoušela, že je ještě umí vyrábět a ještě 91 a 92 aby měli sběratelé co sbírat, ale těma se už neplatilo, ty byly jen v sadách) platily až do měnové odluky v roce 1993. Ale v té době už se k placení moc nepoužívaly ani pětníky (ty už byly novějšího vzoru než ty reformní), natož jedníky. Daly se dostat třeba v přeplatku za elektriku, který se vyrovnával do haléře, ne jako dneska, že se zaokrouhluje na koruny i když se platí bezhotovostně.
Taky jich mám pár doma. Pěti a jednohaléře z těch, kterýma se platilo, tojníky už jen z nějaké sběratelské směsi (když se jima platilo, nebyl jsem ještě na světě). Ale myslím, že na tom neni nic vzácného. Trochu vzácnější (myslím teď typově) z té doby je snad akorát tříkoruna tím, že platila dost krátkou dobu.
A Rudé právo vzpomínali pamětníci, že bylo na záchod ideální, že mělo velký formát na velkou zadnici, ne jako to dnešní které má rudou jen v barvě písma. Ale osobně nepamatuju, že bysme se někdy museli utírat novinama. Pamatuju nekrepovaný toaletní papír (to bylo asi jako ty noviny), pamatuju po požáru továrny na toaleťák jeho nedostatek (stejně jako pamatuju nedostatek pevných disků po povodni v továrně na diskové hlavičky a nedostatek čipů po požáru v továrně na čipy - to jen k tomu posmívání se minulému režimu), ale k novinám to snad nikdy nezklouzlo.
Vybavuje se mi, že krátce po plyšáku někdo začal podnikat, snad v rychlém občerstvení, prodával je za (několik korun) a 99 halířů. Ty jednohalíře poctivě vracel. Ale jen jsem o tom četl, na vlastní oči jsem to neviděl.
Po plyšáku? Už dávno před plyšákem bylo po těch malých mincích veta.
Přehled podle údajů Státní banky československé / ČNB:
3 haléře
Ražba: 1953–1965
Ukončení platnosti: 31. 12. 1966
(3haléř přestal být zákonným platidlem od roku 1967.)
1 haléř
Ražba: 1953–1973
Ukončení platnosti: 30. 9. 1978
(Po tomto datu už jednokorunové účty nezaokrouhlovaly na haléře, 1h mince byla definitivně stažena.)
Tichá pošta "hadr". Kam se dokážeme dostat od trestu smrti.