Kuskus jako domácí strava
Pojďme nahodit neutrální téma: kuskus jako domácí strava.
Na kuskus jsem narazil (verbálně) už před léty; poslední dobou jsem o něm slyšel nejen od veganů a netradičně se stravujících, ale i od chlapů typu: obědvám v levé ruce řízek a v pravé přikusuju řízek.
Vyzkoušel jsem ho, zatím se s ním sžívám. Co mne fascinuje: jeho žádná chuť. Kuskus nechutná slabě, mdle, nevýrazně, on žádnou chuť nemá. To je u potraviny dost zásadní věc. 
Co jsem tak pochopil z receptů, video návodů a blogů: neexistuje správnej postup, jak si udělat jídlo s kuskusem; prostě se udělá tak, aby to dotyčnýmu chutnalo.
Pokud si chcete kuskus poprvé vyzkoušet a zásadně nečtete návody: nevaří se; kápne se do něj trochu oleje, důkladně se promíchá, osolí se, pak se jen zalije vařící vodou (lépe vývarem) v poměru 1:1.6 (kuskus : voda) a nechá se odstát pod pokličkou.
Jo a pro ranaře: udělejte si tak půl hrníčku (syrový, nezalitý kuskus), protože hodně nabude.
Balení kuskusu o váze 500 g se dá koupit do třiceti korun (jak kde, někde je podstatně dražší).
No a co vy a kuskus?
Kuskus nebrat. Bulgur nebrat. Vypadá to a chutná to jak už jednou sežrané. Manželka mě to nutí konzumovat, se zachováním klidné domácnosti odcházím do hospody na smažák. S tatarkou.
kuskus je příloha, v podstatě jsou to těstoviny - pšeničný těsto usušené v nějakém tvaru. To je jako bys řekl špagety nebrat, protože nemají žádnou chuť