Čtenářský koutek - duben.
No jo, měsíc knihy býval březen (možná ještě) je. Ale proč nevyužít akce Knihy bez DPH (pouze dnes ) pro založení malého čtenářského koutku. Aneb co nám tento měsíc přibylo v knihovně.
Protože já jsem papírovej a nedávno jsem se doma zmínil, že je celkem nově přeložený "nějaký Waltari", tak si drahá polovička vzpomněla. Dodatečně k narozeninám (první díl) a předem k svátku (druhý díl) se mi doma objevila dvojička
Krvavá lázeň a Šťastná hvězda.
A už se na to třesu.
V knihovně mi přibyla Malá československá encyklopedie (Academia 1984-87).
A co jsem četl? Třeba Cestu na jih od Michala Ajvaze, oblíbeného to autora. Nyní čtu Dobrý den, Afriko! s podtitulem Expedice Lambaréné, Petr Bárta, 1971.
V plánu není nic konkrétního; navštívím knihovnu a něco vyberu dle momentální nálady a intuice. Od Waltariho jsem četl "Malé romány", zajímavé.
Louskám už týden před spaním Kosmovu Kroniku Čechů. Je depresivní jak se historie stále opakuje. Skoro tisíc let, technika někde úplně jinde, ale duchovno stagnuje. Z některých příspěvků mám dokonce obavy, že lidstvo degeneruje.
Sylvia Löhken: Síla introvertů.
to ja po odlozeni "Hodiny mrtvych oci" pac jsem se nemohla zakousnout mam v planu Hru o truny...serial jsem nevidela a vetsina si to chvali tak uvidime
V domaci knihovne neni zadna knizka, vlastne chybi i ta domaci knihovna.
Moc nectu, ale mam to v planu, nicmene urcite pouze elektronicke knihy na smartphonu. Momentalne jsem dokonce zacal cist od Asimova knihu Dite casu. Je to takovy zvlastni.
Jinak mam rad audioknihy, skoda ze nabidka je velice omezena. Posledni dve byly: od Jonassona Stolety starik, ktery vylezl z okna a zmizel. Naprosto uzasne, perfektne namluvene a urcite si to po nejake dobe i prectu. A od Adlera Olsena Zena v kleci, taky velmi povedene.
Papírovou knihu žádnou, ale v PDA aktuálně mám rozečtený Mečové moře od R.A.Salvatore.
Dočetl jsem Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, začal jsem Dva divochy.
Dva divochy jsem četl ještě jako děcko, zrovna nedávno jsem tu knížku vytáhnul z poličky a pár řádků si přečetl. Fajn knížka a vcelku dost naučná.
Jojo, Kopyto & Mňouk, tohle je klasika. Četl jsem to jako malý a rád si to přečtu i nyní
zakoupily jsme knihu z knižního klubu: zámky kamenná historie slovem i obrazem (dějiny zámků v čechách, na moravě a ve slezku). odpuštění desátku potěšilo.
z waltariho mám rád tajemného etruska.
V dubnu nic, ale v březnu podepsaný výtisk knihy Hoši od Bobří řeky :)Zakoupena naprosto bez rozmyslu, až při rozbalení doma objeven podpis Jestřába
foglar je od roku 99 bezpečně mrtvý- kde jsi to splašil?
mno jo, asi jsem to napsal špatně. V březnu mi přibyl do knihovny podepsaný výtisk té knihy. Bylo to na výprodeji, kdy výtěžek z knih šel na nějakou dobrou věc či co.
to já bych dokázal podepsat věcí...
Tak ono to bylo prodáváno za pár korun, ani prodávající neupozorňoval, myslím, že o tom podpisu nikdo nevěděl. A vzhledem k tomu, že tu knížku má i nadepsanou nějakej kluk, tak tomu docela věřím :)
EDIT: Knížky podepsané Foglarem nejsou zas taková vzácnost, kdo by to falšoval..
já mám knížku s nápisem českoslovenští letci v boji proti fašizmu s podpisama. cením si jí hrozně moc.
Tento měsíc Nesbo: Červenka, v březnu Waltari: Kdo zavraždil paní Skrofovou? a Kepler: Písečný muž. A už zas nemám co číst ...
Jsem ponořen do druhého dílu Povstalecké trilogie
http://www.cbdb.cz/kniha-63583-divergence-divergent
http://www.cbdb.cz/kniha-69187-rezistence-insurgent
http://www.cbdb.cz/kniha-101272-aliance-allegiant
Tak ja ani nevim zda mam ochudit tuto vesmes akdemickou debatu. Nicmene ja se zrovna pred nedavnem rozhodl ze jako celozivotni nectenar, ktery skoncil u knizky O letadelku kaneti, bych to i celkem zkusil, vzhledem k vysoke srackoidnosti televiznich stanic...
Vybral jsem si ale asi trochu "jiny" zanr. Minuly tyden jsem dolouskal autobiografii z vezeni Vrazdil jsem pro Hells Angels
Zitra mi prijde kniha z podobneho prostredi Tlustej mexikan
Nekamenovat pls zadnej Victor Hugo to neni a vim to, ale bavi me to cist...
I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále
Pravda, ja vsak nemam sveho Hrbolka
Náhodou, já po tom taky kouknu. Jestli můžu, tak docela fajn je Walachiho svědectví.
Hmm vypada to docela zajimave dle popisu... Ale slysels, Vergilius v originale to neni
Moc depresivní. Poutníka Jana od Waltariho znáš? Luxus. Jeho u nás málo známé detektivky taky doporučuju. Vězeňské prostředí - King: Zelená míle, Shawshank. Anebo mrtě brutalit z českých luhů a hájů (to já zas nemusím) - gůgli.
Nuori Johannes, Johannes Angelos? Tedy u nás Temný anděl a Pád Cařihradu? Ano, znám. Skvělé.
Někdo tam nahoře vzpomněl Etruska. Tos dal? Závěr je totálně geniální (omlouvám se za superlativ). Kam se hrabe Sinuhet, kterého jsem četl pětkrát!
Etruska jsem začal asi před rokem, ale nedočetl. Ztratil jsem zrovna "klid pro čtení", nešlo to. Se mi to občas stane. Musím chvíli počkat, abych ho mohl dát znovu od začátku.
Sinuheta jsem četl asi tak před čtvrt stoletím, budu si to muset zopakovat. Ale Krvavá lázeň a Šťastná hvězde teď budou mít přednost.
Když byl zmíněn Waltari, pak klasika jako je Egypťan Sinuhet. čirou náhodnou jsem padl v knihovně na: "Případy soudce Ti. Smrt mistra v go" (Frédéric Lenormand), bohužel to van Gulik tedy rozhodně není. "Justina čili prokletí cnosti" je také hezké oddychové počtení.
Doporučuji Paula Dohertyho a jeho detektivky ze starověkého Egypta.
Máme podobný vkus . Doherty je tak něco jak u nás Vondruška - neumí moc psát, ale louskneš to za dva dny (ale zbožňuju ho). Jestli máš rád "tajemnou dobrodružnou" historii, upři své oko vlahé na Dubella nebo Potzsche. Nebudeš zklamán. Waltari je klasika - kdo nečet, nemá právo chlastat se mnou v mé soukromé Valhalle.
Díky za typ, teď si dávám Machiavelliho Vladaře a Rozpravy. Možná vyštrachám z knihovny Tichý Don.
Moc mu ale nevěř .
edit: A co třeba Coelho? "Alchymistu" zná asi každý, kdo se naučil číst. Ale co třeba "U řeky Piedra..." nebo "Veronika..."? "Alef"? Hustota. A co Eco? Viděli jste "Jméno růže", že? Ale kdo z vás to četl? Dosud byste nebyli veselí. "Kyvadlo" znáte kdo? "Tajemný plamen..."? "Dějiny krásy"?
Prvého autora ne, U. Eco: Jméno růže ani ne, asi to byl následek filmového zpracování, ale: "Ostrov včerejšího dne", "Baudolino". Machiavelliho "Mandragora" se čte také dobře, "Neschopnost : zlo je nové dobro" - Rob Grant - děsivý hororový výhled takřka současné EU. A spousty a spousty čehokoliv tištěného - on i brak je lepší než nic.
Dodatek: Věřit politikovi? To snad ne, ale Machiavelli měl poměrně moderní a až nebezpečné (ohledně církve a role křesťanství) názory. Je zajímavé, že už v té době byla touha po sjednocení Itálie v jednom státě - což naplnil až Garibaldi a nostalgie za slávou a mocí starověkého Říma - viz Mussolini.
Grant je Červený trpaslík . On snad napsal i něco vážného? Mandragora je dost síla - kdo to chápe jako komedii, je magor. Machiavelli - Vladaře lousknuls? Baudolina jsem nečet, dík za echo. A souhlas - papír je papír (ač sračky, přečtu). Kindle je jenom šidítko. edit: Minulý týden jsem u popelnic našel metrový komín Ikárií a menší (půlmetrový) Exalticonů. Vypadal jsem jak homelesák kumulující papír, jak jsem to odnášel dom . Boha, kdo se takových skvostů zbaví?
Ikarií jsem se zbavil i já (ovšem já zdaleka neměl nějaký komplet, bylo to číslo semotamo). Už toho doma bylo prostě moc. Ale já je nevyhazoval, hodil jsem je na Aukro, takže si zase někdo početl. Já bych ovšem Ikarie nepřeceňoval. Skvosty v tom jsou, ale vloženy systémem náhodných výbuchů. Na jednu perlu devět průměráků a to ještě ne v každém čísle.
Taky jsem jich měl jen asi třicet. Nu co - prolistuju, proskenuju, v nejhorším případě si zahraju na pátera Koniáše. Měl jsem nejraději "věnovaná" vydání - třeba takový "Enemy Mine" si pamatuju dodnes. Nebo to bylo v jiném fafofifu? Už nevím...
Enemy Mine byla skvělá povídka. Taky si ji dodnes vybavuju. Viděl jsem to zfilmované, ale ve fantaziích jsem to měl lépe CGI zpracováno.
Jo, a ještě Eco - Pražský hřbitov. Co si o tom myslíš? Já osobně nevím. Něco tak kontroverzního snad ještě nenapsal.
Jo - tak to jsem taky nečetl. Já toho zas až tolik nečtu. Od Eca jenom Jméno růže a to už je taky nějaký pátek.
Na co se ještě (opět, protože napoprvé jsem to před asi patnácti lety nedal) chystám, jsou Satanské verše - mám je v knihovně "stylově" vedle Mein Kampf (ten mě čeká taky, protože to samé - nedokázal jsem to "dát").
Mno, z Rushdieho budeš asi zklamaný. Nic až tak "satanského" na té knize není. IMHO jde pouze o sociální kritiku a behaviorální vztahy. Vůbec netuším, co na knize muslimům tak vadilo. Mein Kampf jsem nečetl. Ne že bych měl výhrady, ale nějak to šlo kolem mne. Mám to stažené, narvu si do čtečky. Ale zanechme klasiky. Dost hodně doporučuju severské detektivky. Louskni čtyřlogii Keplera (pseudonym) a nebudeš slastně spát. Skoro horor.
"...Napínavý román z blízké budoucnosti, kdy celá Evropa bude pěkně spojená dokonalými zákony a neprůstřelnou ústavou, jejíž článek 13 199 říká: "Nikdo nesmí být omezen ve svém právu zastávat jakékoli pracovní místo, a důvodem odmítnutí nesmí být ani věk uchazeče, ani barva pleti, ani jeho názor či schopnosti." Ve spojené Evropě blízké budoucnosti totiž neschopnost neznamená možnost, s níž se musí počítat; neschopnost je tu povinná..." I o vážných věcech lze psát "nevážně". Je to zajímavé zpracování motivu 1984.
Ještě jsem si vzpomněl, že nedávno jsem dočetl Pecinka. Malá knížečka, ale velmi zajímavá zpověď dnes už vyléčenýho (doufejme že mu to vydrží) feťáka.
pokud by někdo toužil po oddychovce, tak brettův prevítem snadno a rychle a frýbové robin, nezklame.
dovolím si citaci z http://www.databazeknih.cz/knihy/previtem-snadno-a-rychle-610
Ukázka:
DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ
Dnes ráno daleko úspěšnější ničivý zásah. Na pohovce v obýváku se vyvalovala kočka a já se pomalu jako červ sunul ke stolku. Na něm skleněná váza s kytkami.
Když jsem dospěl ke stolu, popadl jsem ho za jednu nohu a začal jím zuřivě třást.
Chvíli ta operace trvala, ale nakonec se váza centimetřík po centimetříku začala sunout po stole, až konečně sletěla. Ozval se krajně uspokojivý třesk rozbíjeného skla a po koberci se rozlilo jezero vody.
Pak se mi podařilo dostat se v rekordním čase na druhou stranu pokoje, a tam jsem rychle popadl chrastítko ve tvaru lízátka. Ona mi ho vnucuje už aspoň pět měsíců, a tak jsem si řekl, že teď přišla ta pravá chvíle ho vyzkoušet. Strčil jsem ho do pusy a začal jsem žvýkat.
Načasoval jsem to jen tak tak. Sotva jsem stačil zaujmout postavení, už tu byla Ona. Když uviděla rozbitou vázu, byla fakt zběsilá, a nerozhodně se koukala z kočky na mě a zase zpátky.
S potěšením můžu ohlásit, že dospěla k tomu správnému závěru.
Kočka dostala pěkně natřískáno, nakonec se Jí vytrhla a vystřelila kočičí dírou do další ukřivděné postní noci bez večeře. Hihihi.
Kdo rád obrázky, pak pro slušňáky ISBN: 80-201-0175-6. Čtení i doprovodné diagramy celkem zajímavé.