Naše koloniální minulost

Mohli bychom za kolonii brát Podkarpatskou Rus? Až na to, že jsme ji tak nějak vyfasovali.
Asi by se lidstvo nikam neposunulo, kdyby každá generace dělala činy s ohledem na to, co by tomu řekli potomci za dvě - čtyři stovky let. Zřekneme se svýho právního systému, když vychází z říše, která měla otroky asi tak stejně, jako my máme elektrické spotřebiče? Za 100 let nás možná bude odsuzovat potomstvo za to, že jsme jezdili auty na fosilní paliva a za 300 let budeme odporní za používání lithia v bateriích.
Sakra, měli jsme zůstat v jeskyních.

To už bychom mohli za bývalou kolonii považovat Slovensko. Ale stejně jako Slovensko, byla Podkarpatská Rus rovnocennou součástí tehdejšího státu. Nebyla to kolonie.
To spíš naše republika byla kolonií nejdřív Rakouska a potom Svazu a radši nerozvádím, čí kolonie jsme dneska (i když si namlouváme, že jsme suverénní stát).
Holt ne všechno se dá k nám importovat, nevyvraždili jsme Indiány nebo nějaké ty "native americans" co byly v české kotlině před náma (naopak veškeré výzkumy ukazjí na splynutí než na nějaké vraždění). Otrokářství jdse zde měli tak dávno, že už to snad nikdo nemůže ani pamatovat (naopak byli jsme to my, kdo fungoval jako otroci, však anglické pojmenování otroka slovem slave vzniklo právě protože velkou část otroků tvořili slovani). Nevolnictví a robotu jsme zrušili 1848 to neni zase tak dávno, ale pamětníci i pamětníci pamětníků už dávno vymřeli. Já myslím, že my jako češi se nemáme moc za co z minulosti stydět. Zase toho neni moc, na co bychom mohli být nějak hrdí, prostě minulost nás může nechávat klidnými.

Ačkoliv se konec využívání fosilních zdrojů plánoval na rozmezí 2030-2050 obávám se, že ještě za 100 let se fosilní paliva budou používat, zatím prostě není plná náhrada. Možná auta už na to jezdit nebudou (snad jen veterány) ale energie, jakou nám poskytuje ono slučování uhlíku a vodíku s kyslíkem, tu asi těžko nahradíme nějakou obnovitelnou energií. A to nemluvím o použití ropy v chemickém průmyslu (výroba plastů a spousty dalších věcí), na to se zatím vůbec nemyslí.

Hlavně bychom se měli zastydět a omluvit a honem všechny hnědočechy vrátit do jejich původních domovů v Indii, i když to naše kolonie nebyla.

Záleží na úhlu pohledu: Jak jsme se stali kolonií?

„Tak se podívejte na mapu,“ vpadl do toho jednoroční dobrovolník, „že opravdu je země našeho nejmilostivějšího mocnáře císaře Františka Josefa. Podle statistiky je tam samý led a vyváží se odtud na ledoborcích patřících pražským ledárnám. Tento ledový průmysl je i cizinci neobyčejně ceněn a vážen, poněvadž je to podnik výnosný, ale nebezpečný. Největší nebezpečí panuje při dopravě ledu ze Země císaře Františka Josefa přes polární kruh. Dovedete si to představit?“

Z toho koloniálního vykořisťování se nevykecáme. Nanuk lives matter.