Otevírám debatu na téma vlastní zkušenost s půstem či hladověním.

Před pár lety jsem si načetl info o půstu, jak ho provádět, co se smí a nesmí, aby to byl opravdu půst a tělo nastartovalo spalování zásob a celkový čištění. Rozhodl jsem se rovnou - a bez předchozí přípravy a zkušenosti - pro sedmidenní půst. Pustit se do tak dlouhýho půstu bez přípravy je nejen hloupost, ale i velký riziko.

Probíhal tak, že jsem pil jen obyčejnou vodu, nic jinýho, ani čištění zubů pastou neproběhlo, jen škrábání povlaku na jazyku a výplach dutiny ústní čistou vodou. Nezaznamenal jsem vůbec žádný z projevů, co jsem četl na netu - nedošlo ke zbystření smyslů, zlepšení vnímání, většího vnitřního klidu, nic z toho.

První tři dny byly všechny moje myšlenky na jídlo; neustále jsem myslel na jídlo, vždyť od narození dodávám tělu potravu několikrát za den a najednou NIC. Šlo o tlak na psychiku a vybočení z normálu.

Půst byl sedmidenní a - vážně nekecám - poslední den jsem přemýšlel, zda se k jídlu vůbec vrátím. Nijak mi jídlo nechybělo a dokázal jsem bez něj fungovat úplně normálně. Úbytek hmotnosti jsem nezjišťoval.

Ta nejtěžší část na půstu není ho vydržet, ale návrat k jídlu; když se to udělá špatně, hrozí vážný zdravotní problémy. Dal jsem si trochu zeleniny připravené na páře a postupně se vrátil k normálnímu jídlu.

A co vy, máte někdo vlastní zkušenost?