Jak se vypořádat s tlakem v dnešním světě?
V dnešní době je produktivita stále více ceněným atributem a společenským ideálem. Lidé jsou stále více nuceni být neustále vysoko produktivní a efektivní, aby uspěli v pracovním a osobním životě. Tento tlak na produktivitu však může mít negativní dopady na naše zdraví a celkové pohodlí.
Jak tedy můžeme najít rovnováhu mezi požadavky na produktivitu a péčí o sebe sama? Jak se můžeme vyrovnat s neustálým tlakem na to, abychom byli vždy "na vrcholu hry"? Co můžeme udělat, abychom si udrželi zdraví a psychickou pohodu, aniž bychom museli obětovat naši produktivitu a úspěch? Budu rád za rady a vaše názory na toto téma.
Všechno je v hlavě a nastavení mysli.
Po letech v pracovním procesu (a nejen tam) jsem se dobral k několika psychickým bodům:
- práce není smysl života, ale jen prostředek k obživě.
- najdu si takovou práci, která mě bude alespoň trochu bavit a nebude mě příliš srát, když už se musím nějak živit
- zaměstnání je oboustranný obchodní vztah - zaměstnavatel mi nedělá laskavost, že tam můžu pracovat, ale kupuje si můj čas, moje dovednosti a znalosti. On potřebuje mě, tak mi platí. Až mě nebude potřebovat, bez milosti mě propustí. Dělám tak, aby firma fungovala a měla zisk, tím pádem mě bude nadále potřebovat. Ale nestojím o to, aby mi svoje rádoby filozofický myšlenky cpala do hlavy (platí zejména u velkých korporátů).
- když je toho v práci moc a je velký tlak, tak je důležitý umět se rozhodnout, na co se dřív vysrat. Neumím se rozdvojit, pokud je víc úkolů, je třeba stanovit si priority, resp. nechat nadřízeného určit, co po mně chce nejdřív.
- peníze - fajn, když jsou, ale nemusím vydělávat miliony, abych si koupil větší auto a ohromoval jím sousedy. Raději budu v pohodě s málem, než s nervama v kýblu v novým Bavoráku a jednou ročně na týden v Dubaji.
Život je příliš krátký na to, abych ho strávil v práci. Už nejsme ve středověku.
Oni v tom středověku měli víc volna, než teď běžný pracující.
To je paradox, co?
Makáme jak idioti, hromadíme majetky, ale nejsme šťastní. Japonci by mohli vyprávět.
Máme hromady nových technologií, který šetří lidskou sílu, ale nevyužíváme ji na to, abychom se měli lépe všichni a měli víc času si užívat život, ale jen k tomu, aby se měli líp jen někteří (větší zisk).
Proto seru na přesčasy, život mám jen jeden a volný čas penězi nenahradím.
Jít do politiky.