Mená

Křestní jméno by mělo sloužit k rozlišení osob v rodině. Pokud rodiče dají dětem stejné jméno jaké mají oni či jejich rodiče a bydlí na stejné adrese, tak si zadělávají na budoucí problémy. Další věcí je pokud rodiče uvažují o bydlení v cizině. Tam bude asi nejlepší nějaké křestní jméno s mezinárodním přesahem. U Asie a Arabských zemí to asi dost dobře nepůjde. Další věcí jsou "ulítlé matky a otcové", kteří dají jméno dítěti po nějaké osobě z TV seriálu. Těm děti v dospělosti asi nepoděkují.

Křestní jméno by mělo sloužit k rozlišení osob v rodině....

V noci se společensky unavený pán dobývá do domu, přijde jiný společensky unavený pán ptá se ho co tam chce.
"Já tu bydlím."
"Ne naopak, já tu bydlím, jsem Karel Dvořák, tady je to napsané na zvonku."
"Ne, já jsem Karel Dvořák, já tu bydlím."
Otevře se okno v patře, vykoukne ženská:
"To je hrozné, otec, syn, oba na šrot a dělají ostudu na celou ulici."

IMHO tohle je jedna z věcí ze které jsem si nedělal zbytečné starosti. Můj starší syn dostal jméno po mně, já jsem dostal jméno po svém otci (a syn mého staršího syna je čtvrtý téhož jména v řadě), druhý syn dostal jméno po mém tchánovi. Nevím o tom, že by s tím byl nějaký problém.

Jednou, to jsem byl ještě svobodný a bydlel s rodiči přišel dopis, otec v domnění že je pro něj ho otevřel a tím se rodina nenásilně dozvěděla, že jsem se přihlásil do kursu pilotů větroňů

Kancelář ředitele firmy Shapiro, Shapiro & Shapiro.
Zvoní telefon.
Haló, zde kancelář firmy Shapiro, Shapiro & Shapiro.
Prosil bych pana Shapiro.
Lituji, pan Shapiro je nemocen.
Tak mi prosím přepojte pana Shapiro.
Nemohu, je na konferenci v zahraničí.
Hmmm... tak v tom případě mi dejte pana Shapiro.
U telefonu,co si přejete?

Dej děcku jméno, za které se nebude v dospělosti stydět. Osobně preferuju osvědčená česká /v tvém případě slovenská/ jména. Kdybych se jmenoval třeba "Sven Pumpa" nebo "Mário Houžvička", proklel bych své rodiče. Po staříčkoch, pokud se nejmenují Hugo či Alžabeta /moje stařenka/ klidně. Good luck.

Alzbeta je nahodou zaujimave meno.

Alžběta je pěkná. Alžabeta divná. Mé děti jsou Lucka a Matěj, vnuci Oliver a Oskar (to jsem nevybral já). S tím se snad dá žít..

Aha ja som myslel, ze to mas preklep.
To sa asi preklepol nieko na matrike,

Vtip:

K doktorovi přijde chlap. Doktor se ho táže na jméno a chlápek povídá:
"P-p-p-petr P-p-p-pokorný."
"Aha, máte potíže s koktáním?"
"Ne já, to můj otec koktal - a matrikář byl idiot."

Všetkým - so značným oneskorením - ďakujem za názory. S väčšinou z nich sa aspoň do istej miery stotožňujem.

Napríklad si viem predstaviť, že by som dcéru pomenoval po svojej mame.

K tomuto mi napadol ešte jeden postreh - nemusí to vyhovovať potomkovi, ale dokonca ani danému predkovi. Napríklad si myslím, že moju mamu by vyššie spomínaný nápad nenadchol (priamo som to nekonzultoval, keďže to nie je aktuálne, ako ju však poznám, tak by bola skôr nahnevaná než poctená).

K českému příjmení české jména. Pokud bych dopředu uvažoval žít jinde, zvolil bych dětem raději jména bez diakritiky.
Pokud je příjmení cizí, necpal bych k němu za každou cenu české (Štěpán Wassermann).

Nepřipadá mi rozumné, když rodiče dávají dětem jména podle sebe.