Mená
Zdravím všetkých debaťákov,
napadla mi téma týkajúca sa krstných mien. Aké mená sa vám páčia, nepáčia, ako ste vyberali meno pre deti (ak máte), ako ste spokojný so svojím a podobne. Samozrejme, zverejnenie vlastného krstného mena nie je podmienkou na zapojenie sa. 
O svojom krstnom mene prezradím len toľko, že na Slovensku (a asi aj v Česku) patrí medzi najbežnejšie. Pokiaľ viem, išlo o mamin výber (otec súhlasil) a som s ním spokojný. Celkovo som skôr priaznivcom tuzemských mien, respektíve takých, ktoré sa v našich končinách aspoň ako-tak etablovali.
O menách, ktoré sa mi páčia, asi napíšem inokedy, keď budem mať viac času.
Tie, ktoré sa mi nepáčia, možno rozdeliť na dve skupiny (asi ako u každého normálneho človeka) - tie, ktoré sa mi nepáčia, lebo mi neznejú príliš pekne, a tie, ktoré sa mi spájajú s konkrétnym nositeľom, voči ktorému mám silnú averziu. Napríklad by som nestrpel, ak by sa môj syn mal volať Peter. Poznám síce veľa nositeľov tohto mena, s mnohými Petrami aj dobre vychádzam, ale potom je tu jeden Peter, ktorý sa mi v živote spája iba s veľmi negatívnymi vecami. Zhodou okolností mi toto meno ani neznie najlepšie "na ucho" (bez predsudkov). Spomedzi ženských mien je takýmto "nepriechodným" menom pre mňa Elena.
Ďalšia vec, ktorá môže byť zaujímavá - čo si myslíte o pomenúvaní dieťaťa po rodičovi alebo starom rodičovi? Po rodičovi je to podľa mňa nepraktické (watch) a divné po starom rodičovi sa mi to už tak nejaví. Napríklad si viem predstaviť, že by som dcéru pomenoval po svojej mame.
Nezaškodila by anketka s rozpisem jmen z ročního kalendáře, kde by každý mohl zaškrtnout jeho "průchozí" jméno.
Křestní jméno by mělo sloužit k rozlišení osob v rodině. Pokud rodiče dají dětem stejné jméno jaké mají oni či jejich rodiče a bydlí na stejné adrese, tak si zadělávají na budoucí problémy. Další věcí je pokud rodiče uvažují o bydlení v cizině. Tam bude asi nejlepší nějaké křestní jméno s mezinárodním přesahem. U Asie a Arabských zemí to asi dost dobře nepůjde. Další věcí jsou "ulítlé matky a otcové", kteří dají jméno dítěti po nějaké osobě z TV seriálu. Těm děti v dospělosti asi nepoděkují.
Vinetů Lakatoš, Sandokan Červeňák, Esmeralda Horváthová.
V noci se společensky unavený pán dobývá do domu, přijde jiný společensky unavený pán ptá se ho co tam chce.
"Já tu bydlím."
"Ne naopak, já tu bydlím, jsem Karel Dvořák, tady je to napsané na zvonku."
"Ne, já jsem Karel Dvořák, já tu bydlím."
Otevře se okno v patře, vykoukne ženská:
"To je hrozné, otec, syn, oba na šrot a dělají ostudu na celou ulici."
IMHO tohle je jedna z věcí ze které jsem si nedělal zbytečné starosti. Můj starší syn dostal jméno po mně, já jsem dostal jméno po svém otci (a syn mého staršího syna je čtvrtý téhož jména v řadě), druhý syn dostal jméno po mém tchánovi. Nevím o tom, že by s tím byl nějaký problém.
Jednou, to jsem byl ještě svobodný a bydlel s rodiči přišel dopis, otec v domnění že je pro něj ho otevřel a tím se rodina nenásilně dozvěděla, že jsem se přihlásil do kursu pilotů větroňů
Kancelář ředitele firmy Shapiro, Shapiro & Shapiro.
Zvoní telefon.
Haló, zde kancelář firmy Shapiro, Shapiro & Shapiro.
Prosil bych pana Shapiro.
Lituji, pan Shapiro je nemocen.
Tak mi prosím přepojte pana Shapiro.
Nemohu, je na konferenci v zahraničí.
Hmmm... tak v tom případě mi dejte pana Shapiro.
U telefonu,co si přejete?
Mne a segre vybral jmeno tata. Stanovil podminku, aby jmeno bylo kratke. Myslim, ze je to rozumne. Proste jedna az dve slabiky. Tri uz je moc. Potom logicky dochazi pri oslovovani ke zkracovani a vznikaji ruzne patvary, které nemusi byt nositeli jmena vzdy prijemne.
Doplnil bych, ze sam bych se v pripade pojmenovani ditete ridil tim, aby to bylo slozene jen ze zakladnich ASCII znaku proste ne hacky a carky.
Jsem rad, ze tata odolal napadu, abych se jmenoval po dedovi. Je to taky nesmysl. Mame v pribuzenstvu rodinu, kde maji vsichni prvorozeni muzsti stejne jmeno. Je to debilni. Ve vysledku se dedovi rika tim jmenem, jeho syn je mirna zdrobnelina a vnuk je zdrobnelina jeste vetsi hodici se k maximalne miminu. Frackovi je 25 a furt mu rikame tou zdrobnelinou, fakt blby. On je zvykly, tak mu to tak nevadi, ale treba by rodice za ten nesmysl nejradsi profackoval, nevim. Ja bych se snad radeji nechal prejmenovat.
Dej děcku jméno, za které se nebude v dospělosti stydět. Osobně preferuju osvědčená česká /v tvém případě slovenská/ jména. Kdybych se jmenoval třeba "Sven Pumpa" nebo "Mário Houžvička", proklel bych své rodiče. Po staříčkoch, pokud se nejmenují Hugo či Alžabeta /moje stařenka/ klidně. Good luck.
Alzbeta je nahodou zaujimave meno.
Alžběta je pěkná. Alžabeta divná. Mé děti jsou Lucka a Matěj, vnuci Oliver a Oskar (to jsem nevybral já). S tím se snad dá žít..
Aha ja som myslel, ze to mas preklep.
To sa asi preklepol nieko na matrike,
Vtip:
Moji rodicia mi moje meno nikdy nevysvetlili...asi chceli byt poplatny dobe (1974).
Zaujimave vsak je, ze som zdedil naklonost k ruskym zenskym menam, z ktorych sa mi vacsina pacia.
Dceru mam Ninu, alternativa bola Lenka, prijal by som aj Katarinu, Natasu, Nadezdu, ci Tatianu.
Pri muzskych menach tuto uchylku nemam, paci sa mi slovenska klasika Michal, Martin a pod.
Pomenovavat deti podla starych rodicov mi nepride cool, po rodicoch uz uplne odveci.
Všetkým - so značným oneskorením - ďakujem za názory. S väčšinou z nich sa aspoň do istej miery stotožňujem.
K tomuto mi napadol ešte jeden postreh - nemusí to vyhovovať potomkovi, ale dokonca ani danému predkovi. Napríklad si myslím, že moju mamu by vyššie spomínaný nápad nenadchol (priamo som to nekonzultoval, keďže to nie je aktuálne, ako ju však poznám, tak by bola skôr nahnevaná než poctená).
K českému příjmení české jména. Pokud bych dopředu uvažoval žít jinde, zvolil bych dětem raději jména bez diakritiky.
Pokud je příjmení cizí, necpal bych k němu za každou cenu české (Štěpán Wassermann).
Nepřipadá mi rozumné, když rodiče dávají dětem jména podle sebe.