Je to trochu úkrok stranou, ale vybavil jsem si naučený chování opic.

Příběh je skutečný a týká se experimentu, který před časem provedli výzkumníci zabývající se otázkou, jak se opice učí. Experiment zahrnoval skupinu opic, klec, banán, žebřík a hlavně vodní hadici. Závěry, jež z něho vyplynuly, jsou možná širší, než ty, které byly jeho cílem.

V rámci experimentu byla skupina opic uzamčena v kleci, na jejímž stropu byl zavěšen banán. Naštěstí pro opice, nebo to tak alespoň zpočátku vypadalo, byl v kleci umístěn i žebřík.

Jak bylo možné očekávat, ihned poté, kdy byly opice do klese umístěny, se jedna z nich k žebříku rozběhla s úmyslem po něm vylézt, a banánu se zmocnit. Jakmile však po něm začala stoupat, výzkumníci ji postříkali ledovou vodou. A navíc nejen ji, ale i opice ostatní.

Po určité době se o totéž pokusila další opice a výsledek by stejný: nejen ji, ale i další opice čekal proud studené vody. K téže události došlo i napotřetí. Tím snaha opic zmocnit se banánu, aspoň dočasně, skončila. S určitým časovým odstupem se na žebřík pokusila vylézt ještě jedna, ostatní se však do ní pustily a z žebříku ji stáhly ještě dříve, než mohlo dojít k jejich postříkání.

Pokus tak podle očekávání ukázal, že opice, nebo alespoň většina z nich, se poměrně rychle učí. K žádným dalším pokusům vylézt na žebřík a zmocnit se banánu již nedošlo.

Poté výzkumníci experiment rozšířili tím, že jednu z opic, nacházejících se v kleci, nahradili jinou. Jak bylo možné předpokládat, nová opice uviděla banán, chvíli přemýšlela, proč si pro něj ty ostatní nevylezou, a poté se rozhodla to provést sama. Jakmile se však o to pokusila, ostatní opice, které již za sebou měly zkušenost se studenou vodou, se na novou opici vrhly a v jejím záměru jí nevybíravým způsobem zabránily.

Nová opice, která o historii se studenou vodou nevěděla, tak dostala zprávu: lezení po žebříku směrem k banánu není v této kleci žádoucí. Nechápala proč, ale věděla, že je tomu tak. Když poté výzkumníci nahradili i další původní opici ve skupině novou, události se opakovaly. Nová opice se vydala k žebříku, ostatní opice se na ni vrhli a nová opice se pak již šplhat k banánu netroufla. Přes svůj shodný průběh se přesto tato situace v jednom zajímavém detailu lišila. I když první nová opice sama šokovou terapii se studenou vodou nezakusila (a ani o ní nic nevěděla), k útoku na druhou novou opici se s nadšením připojila.

Když poté výzkumníci nahradili i třetí opici, stalo se totéž. Postupně tak byly všechny původní všechny opice nahrazeny novými, takže žádná z těch, které se v kleci nacházely, již neměla s vodními zákroky zkušenost. I pak byla do klece puštěna opice nová. Přiběhla k žebříku a ostatní se na ni vrhly. Opice se k nim otočila a ve své spíše posunkové řeči se jich zeptala: "Proč mi bráníte se k banánu dostat?"

Zbývající opice, poučené od svých předchozích kolegyň, se zastavily, trochu zmateně na sebe pohlédly a konečně pokrčily rameny: "Nevíme. Ale takhle to tu děláme".