Můj životní příběh

Teď vám tu popíši svůj životní příběh (nehodlám to psát až do rána takže to napíšu rychle s chybami)

Narodil sem se v roce 1999, když mi bylo 6 těšil sem se do školy, byl sem takové to šťastné dítě bez problémů, okolo 5-6 třídy sem se začal potýkat se šikanou, byl sem celkem mrzutý, asi do 14 let věku sem byl úplně normální kluk (jako občas sem doma zlobil hodně kvůli halucinacím (trošku schizofrenie), ale nebylo to zas tak strašné že bych to nemohl ovládat. Asi tak do 12 sem chodil spíš ven, spal u babičky, chodili jsme na zahradu atp. Prostě takový dobrý dětský život, postupně sem se stával závislým na počítači ačkoliv sem žádné starosti ani stres neměl, občas mě šikanovali venku ale já se nikdy nevzdával, a stále sem se tam na to stejné místo vrátil, to mě celkově dost posílilo, ale stále sem byl méně a méně společenský, ve škole šikana sice byla i když spíše psychická než fyzická, ta mi nijak nevadla, jelikož sem si na ní zvyknul, ale občas byly bitky atp, učivo mi nijak zvlášť nešlo, a zanedbával sem ho když sem přišel ze školy hrál sem až do večera a nic jiného nedělal, v sobotu sem PC pustil už v 8 ráno a hrál až do osmi večer, to mě hry hodně bavily, a v realitě až na školu sem moc času netrávil, pak přišlo rozhodování o střední škole moc sem z toho rozum neměl (pozn. Narodil sem se s opožděným uvažováním) tudíž v 15 sem myšlení tak na 12 let, bylo by tedy jedno jaký obor budu chodit rodičům sem odsouhlasil toho prodavače, jelikož sem ztratil veškerý společenský kontakt byla praxe pro mě střední až velký stres (dle počtu lidí, práce..) takto to šlo až do třetího ročníku kdy sem začal chodit za školu (byl sem raději v mrazu v zimě než v teple prodejny kde mnohdy ani nebyla práce bylo to jen kvůli tomu že sem tam musel trávit s těmi lidmi, což mě strašně ubíjelo, jako dítěti mi nedělalo problém dělat prakticky cokoliv i když v okolí bylo 50-100 lidí. Těšil sem se na konec každého dne kdy sem jen přišel a šel okamžitě spát ( v tu dobu už sem měl celkem rozum uvědomil sem si že se nedá vyhýbat stresovým situacím a lidem a musím se jim postavit čelem, a proto sem v půlce tretaku začal na praxi a do školy chodit jenže to nestačilo, abych mohl jít k závěrečným zkouškám a dostal bych výuční list, známky sem si sice opravil na 1,2 maximálně 3, ale počet absence byl několik stovek hodin (asi 400), tudíž mě vyhodili hledaly jsme s rodiči školu kde by šlo udělat ten třetí ročník, bohužel se našel jen studijní obor prodavačske práce (což je obor studijní, především pro lidi s mirnim mentálním postižením což já nejsem jinak bych se až do tretaku dostat nemohl, pouze sem učivo zanedbával, a byl sem o několik let opožděný, učivo v této škole sice není přímo pro mentálně postižené, ale jsou zde brány především děti ze speciálních škol, učivo zde je celkem primitivní, mám samé jedničky a dvojky (většinou dvojky kvůli tomu že se nic neucim a poslouchám "jen tak na ucho„ a z TV kde kvůli stresu z období nepodávam maximální výkon abych nedostal infarkt. Sice to je výuční list a možná prodavače dělat můžu, někde to v potaz neberou), Ale děsně se chci pomstít lidem kteří mě šikanovali a kvůli čemu sem se nakonec začal izolavat od lidí, proto sem chtěl něco dokázat, jít na nějakou střední školu informační technologie, případně i na výšku, sice to od opožděného člověka může znít divně, ale za rok sem si byl schopný pomocí různých logických hádanek a her zvýšit IQ z 94 (v 12) na 104, IQ tedy zvýšit skutečně jde, a doufám že ještě víc než sem si ho doposuť zvýšil, postupně chci jít do Německa a založit nějakou firmu, ale v to už moc nevěřím (moc sebevědomí nemám). Ale mám šanci alespoň dokončit školu zaměřenou na informační technologie s extrémní snahou a pílí? Napište váš názor na můj životní příběh.