Smiech komparzu v pozadí sitkomov
Zdravím,
nezvyknem veľmi pozerať sitkomy (či už tuzemské alebo zahraničné), ale dnes sa kamarátka zmienila o jednom pre mňa úplne neznámom, tak som si ho pustil a zistil som nasledovné:
Samotný sitkom by mi možno tak strašne nevadil, ale neskutočne mi lezie na nervy smiech komparzu po každej vtipnej (alebo aj len "vtipnej") replike, a to z viacerých dôvodov:
1) Smiech v pozadí vo mne vyvoláva pocit, že sa treba smiať aj na čomsi, čo mi vtipné vôbec nepríde. Ak sa nesmejem, cítim sa ešte trápnejšie, než keď sa pozerám na komediálnu tvorbu bez smiechu v pozadí.
2) Tvorcovia asi vychádzajú z dojmu, že divák, ktorý počuje smiech, sa bude smiať viac - na mňa to však vôbec neúčinkuje. Buď sa smejem aj sám, alebo vôbec, je mi jedno, kto sa (ne)smeje so mnou.
3) Množstvo humornej produkcie sa zaobíde aj bez smiechu v pozadí (M*A*S*H, Dr. House...)
Ty sitcomy se často nátáčí před živým publikem, takže minimálně z počátku byl ten smích skutečný. Jenže často se stávalo, že nebyl takový, jak by tvůrci potřebovali, tak ho začali nahrazovat umělým. Zvlášť často se to stávalo, když byla scéna natáčena z několikrát z různých úhlů a pak teprve sestříhávána do konečné podoby. To pak ten smích byl v každém úhlu trochu jiný. Jakmile se začalo používat několik kamer, tak umělý smích začínal ustupovat a jsou tam opět autentické reakce publika.
Tomu nevěřím. Platit nějaký kompars? Proč, když to jde jednoduše dostříhat.
A nevěřím tomu taky proto, že hurónský smích se ozývá při každém sebemenším náznaku humoru.
Psal jsem, že to začalo ustupovat, ne že to ustoupil úplně.