Debilizace českych hospod
Debilizace českych hospod
Kdysik davno, a nebylo to vlastně až tak davno, visel v hospodě obraz cisařa pana. Pokud teda na něj nesraly muchy. Vlezli ste do knajpy, ze stěny na vas čuměl ten stary chlop, tlusta kelnerka vam deset minut čepovala pivo, a všude byl klid a mir.
Potom zmizel mir. Nedluho pote zmizel ten stary chlop. Nahradil ho jiny stary chlop, ale ten už obvykle nevisel, na stěně zustal enem zaprašeny ram obrazu. A pak, někdy, a nebylo to vlastně až tak davno, zmizel aji klid.
Kohosik napadlo, že misto teho zaprašeneho ramu stareho chlopa da jakusik bedynku. A tak dneska, když vlezete do hospody, tak tam sedi servirka s tupym vyrazem. A na celu hospodu řve idyjotske radyjo, z kereho vam dvacetilety idyjot rozjuchanym hlasem haleka, jak je na světě krasně optymistycky.
Anebo vlezete do lokalu, u stolu sedi tlupa mutantu, keři bez jedineho slova po cele hodiny tlemi na stupidni vysilani fotbalu, hokeja, golfu, kurlingu, zprav, serijalu nebo jinych stupidyt. Obvykle ma největši idyjot před sebu dalkovy ovladač, kerym přepina každe tři minuty jeden program za druhym, jestli nahodu nenajde větši hňupinu, než na keru pravě všeci tlemi.
Anebo vlezete do kavarny, sednut neni kaj, bo u každeho stola sedi intelektualka, před sebu kolufantusprajt, draty v hlavě, a na stole počitač, laptop, tablet, mobil*. Nehodici se škrtněte. A z reproduktora posluchate duc duc duc.
Až budu raz velky, tak si kupim hospodu. Na stěně bude viset obraz teho stareho chlopa. A klidně na něho možu srat muchy. Bo všude bude klid a mir. A na to pivo si rad tych deset minut počkam...
Autor: Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, hospoda Na Rožku, Vřesina
https://www.google.com/search?client=aff-maxthon-newtab&channel=t2&q=bradbury%20fahrenheit%20451
takhle ať to udělá větvička
Pán by si mohl zkusit tu hospodu zařídit. Třeba by s ní uspěl. Jen nevím, jaká sorta lidí by tam vlastně měla chodit. Žádná televize, ani rádio, ze kterého by si někdo dovolil šířit optimismus (nedej bože mladý člověk). V hospodě by tedy bylo ticho. K tomu žádná wifi, aby tam nechodily intelektuálky s laptopy. Tedy pro mladé lidi nepříliš lákavé místo. Na pivo se bude čekat 10 minut a bude ho roznášet tlustá kelnerka. No, zajímavá představa
.
Kdybych měl volit mezi tou "tvojí" hospodou a tou jeho, tak bych šel k němu.
Sám si ještě pamatuju, že se lidi v hospodě bavili sami mezi sebou a nečekali, co jim nakváká nějaká televize nebo diskobox. A já věřím, že ta jeho hospoda by byla plná.
Navíc pamatuju i doby, kdy v hospodě po tobě nekvičel žádný buzerant, že je to "nekuř"! Hospoda byla prostě hospoda.
Ještě, že do hospod nechodím. Asi budu ten "nekuř" buzerant a intelektuál s notebookem
Já už do hospod nechodím patnáct let a je pravda, že jsem tam nikdy nikoho s noťasem neviděl.
"Kuřák" se občas našel.
Abych řekl pravdu, tak kouř z cigaret mi docela vadí a to né proto, že bych nesnášel kuřáky, ale proto, že se mi dělá zle od žaludku při vdechnutí toho smradu. Nemám nic proti kuřákům, ať si klidně kouří. Taktéž nemám nic proti alkoholu, ten mi nevadí a je docela příjemný pocit, když ti stoupne do hlavy a ty zapomeneš
Já si to naopak představit umím. Za mého mládí jsme si chodili do putyky pokecat. Dneska se tam neslyšíš - z jedné strany huláká fotbal z kysně, z druhé přeřvaný jukebox. Tragédie.
Tak asi jak kde. Když TV nebo rádio tvoří jen zvukovou kulisu, do které se člověk může zaposlouchat, ale taky nemusí, tak to imho tragédie není. Kecat se dá i tak. Mě by spíš vadilo ticho..
A v tomhle je jádro pudla. Ona je hospoda a hospoda. Na venkově/vesnici je to hospoda. Ve městech je to většinou restaurace (i když to někdy vyjde nastejno). V hospodě se lidi bavili mezi sebou tak, že se bavila vlastně celá hospoda. Tam žádné ticho většinou nebylo. Až teda občas na to ticho před bouří. Pak chlapi (někteří) povyplivovali zuby a jelo se dál. Tam policajt v životě nevkročil. Dneska to vypadá, jakoby si tam chodili každou chvíli trsnout k musicboxu.
Tak. Nebylo ticho, bylo "verbální hlučno bez nucených vyjebávačů mozků z hlav". I ta telka byla - pamatuju, jak jsme řičeli smíchy při sledování anabáze Gora před Tokiem
- ale nehulákala. Mám vtíravý pocit, že je to dneska pod taktovkou ušních lékařů: čím víc řevu z elektronických sraček, tím víc kšeftů. Jak pravím, tragédie.
Džuboxy jsou v hospodách věc, kterou opravdu nenávidím. Řve to jak zdutá kráva a člověk si pak nemůže v klidu pokecat, bo neslyší ani vlastního slova.
V hospode se obvykle pije alkohol, pitim alkoholu odumiraji mozkove bunky, logicky teda musi navstevnici hospod (ceske hospody) debilovatet, je to tedy uplne normalni stav a neni na tom nic divneho.
Ále. Si představ, že umřeš mladý, krásný a inteligentní!
Pak budeš litovat těch korblíků, vajglů a marjány od Vietnamců.
Proč jsi zdůraznil "české hospody"? To jako v zahraničí lidi po kořalce neblbnou?
V zahranici taky samozrejme, zduraznil jsem to, abych ukazal, ze tvuj nadpis je logicky v poradku a neni se mu co divit.
Tak mlady uz neumru, to uz se nestane
, ze bych litoval, to taky ne. Cigarety nesnasim, v hospodach mi nevadi, kdyz tam nechodim, ale nejsem z tech, co by kriceli, aby se v hospodach zakazalo kourit, protoze, kdyby se tam nekourilo, moje navsteva jednou rocne by je nezachranila. Naopak jsem pro, aby se v hospodach kourilo a kourilo se jenom tam, pral bych si zakaz koureni na verejnosti, to jest chodniky, kde me ty hovada kuracky ofukujou kourem a ja stejne nemohu delat nic jineho nez tam jit, protoze zadna nekuracka cesta neexistuje.
Marjanu jsem zkusil, neni to pro me, nic jsem z toho nemel, naopak bylo kolegama konstatovano, ze je toho pro me skoda, pri nafuku se mi sevrel krk a do plic jsem to nedostal, evidentne to me telo nechtelo a neslo s tim nic delat.
Alkohol je dobry jako lek treba pri zaludecnich potizich, ale chapu, ze to lidem chutna a piji to bezne, nicmene to ze se z toho blbne je vedecky dokazany fakt a proto povazuju za lepsi to nepit bud vubec nebo jen opravdu malo.
Doufám, že tohle nikdo z papalášů nečte. Víš, kolik by to zase stálo peněz?
Před časem jsem - už nevím kde - četl, že v jedný hospodě visí na stěně velká cedule s nápisem:
"Zde neprovozujeme TV, rádio, ani wi-fi. Zkuste na sebe mluvit!"
V jedný hospodě v Praze mají zajímavé účtenky...
Televize mi taky v hospodě vadí, člověk je okřikován, že zarytý divák utkání mezi Horními a Dolními Kotěhůlkami nezaregistroval jméno právě upadnuvšího hráče. Juboxy u nás nemáme, majitelí hospod nechtějí platit Ose a dalším vyžírkám tisíc a více měsíčně.
Poslední dobou ale do hospody lezu minimálně. Kdž tu byla jedna, všichni se slezli dohromadya každý si vybrak, s kým si sedne. Dnes máme hospod pět, vkaždé sedí pět duchů aoblézat celou dědinu ss mi nechce. Samo, že na výletech, dovolené, je to jinak.[i]
Datluju to natabletu v autobusu, tak tu asi mám překlepy..[/i]
Naštěstí do mé domovské hospody chodí normální lidi co se umí bavit a vymejšlet ptákoviny, tak se tam člověk nikdy nenudí. Televize sice tam je, ale pouští se jen když hraje Viktorka Plzeň nebo jiné zajímavé sportovní přenosy, takže je TV většinou vypnutá. Když už se něco hraje tak do toho nikdo není moc zažranej, normálně se bavíme a přitom čumíme na fotbal. Obsluhuje tam majitel s manželkou a ty jsou taky pro každou prdel. Prostě ráj na zemi.
Zrovna včera ke mě přijel kolega ze svou drahou polovičkou, tak jsme vyrazili do hospody ale bohužel na dveřích cedule že otevírají o hodinu díl. Tak jsme na tu hodinku šli vedle do hospody kam občas chodím na oběd, hospoda skoro prázdná akorát u baru dřepělo pět idiotu a čuměli na nějakou debilitu. Sedneme si ke stolu, objednáme si a normálně se bavíme. Celou dobu se na nás otáčeli a tvářili se nasraně že je nenecháme v klidu čumět.
To musela být smutná shoda náhod. Že se pěti idiotům pokazily doma televizory v tentýž den!
Tak jeden asi televizi nemá protože na stránkách naší obce byla od exekutora dražební vyhláška kde bylo předmětem držby i jeho LCD televize, u ostatních nevím.
Vida, hned nejméně tři témata k hospodské debatě: LCD televizor, TV jako taková a exekutoři. S tím jde vyjít až do půlnoci.
Tak třeba ji vydražil hospodskej a původní majitel na ní chodí koukat do hospody...
Tet jsem se koukal a dražba bude až 23 května.
Dobrou noc
kdysi jsem si v hospodě cosi četl. nevěřili byste, jak to jakési pivní hovado iritovalo.
podobně dávno jsme si po invexu zašli do blízké hospody. jeden domorodec nemohl vystát naše kecy o pc a vytáhnul na nás nůž.
takže debilizace začala už nejméně před 20 lety.
Ono vůbec se už hospodská kultůra posunula někam jinam. Kdysi za mého slastného mládí (ještě za komoušů) jsme chodili na vandr na Kokořínsko. V obci Ráj byla taková opravdu echt stará hospoda (podle dobových fotografií byla za první republiky asi turisticky vyhlášená). Tak 1x za 14 dní jsme se přihasili s kytarou, harmonikou, houslema a banjem a po setmění předváděli své nadšení a absenci hudebního sluchu. Všichni místní to brali, přidali se se zpěvem a občas i něco ke stolu poslali. Štěpán (hospodský) na podzim obvykle netopil - bylo nás prý málo. Nikdy tam nic nehulákalo z beden, ale hospoda hučela. Lidi si tenkrát prostě ještě jen tak povídali o cenách bejků ve výkupu a nebo proč si ten debil Ferda zlomil haxnu když vylejzal z traktoru.
Stalo se vám někdy v současnosti, že by vám, hrajícím na něco, poslal nějaký štamgast panáky?
Tohle se za komoušů dalo zažít na Hruboskalsku, ty zaplivané a zahulené hospody v Sedmihorkách, Doubravicích a okolí byly skvělé. Jeden čas byl na Valdštejnu protivný hostinský a když jednou chtěl asi ve tři ráno zavřít, skončil na dva dny v hladomorně.
Ještě bych dodal:
Stejná atmosféra na mě dýchla loni na dovolené v Řecku. Obvykle si půjčíme auto a objíždíme vnitrozemí. Narazili jsme na tavernu, spíše takovou vývařovnu, kam se turisté vůbec nehrnou, ale místní se tam zastaví na oběd nebo jen pokecat. Jídlo perfektní a ačkoliv řecky umím jen tolik, abych si dokázal objednat a bavit se o počasí, úplně jsem ty bejky a traktory z jejich hovoru slyšel.
... a taky bez bedýnek!
Takže za normální českou hospodou do Řecka.
Stalo. Rok 1998 (to lze považovat za "současnost"), nádražka v Březnici. Byl jsem tam na vojně, sešla se nás v putyce parta, měli jsme i kytaru. Chlastalo se, hrálo, zpívalo, kecalo. O kousek dál seděl u stolu postarší pár (60+) elegantně oblečených lidí. Nevím, co tam v takové řiti dělali, ale byli tam; zřejmě nešlo o štamgasty, ale kdo ví. Když odcházeli, tak pán položil na náš stůl pětikilo a popřál nám klidné dny...
Mně ne, protože jsem se hudebně nikdy v hospodě nerealizoval. Ale v devadesátých letech to bylo běžné Na květnici (většinou venku na zahrádce), nebo Na veselí (tady si nejsem jistý, jestli ta hospoda ještě existuje).
Nepochybuju o tom, že ani teď to není žádná vzácnost.